Výstaviště Brno - 90 let

Velký oslí můstek by se dal vystavět mezi TGM, brněnským výstavištěm a židlochovickým zámkem. Prezident, který probouzel areál k životu a začala se tak psát jeho historie, měl v Židlochovicích něco jako „moravské Lány“. A právě zde padlo rozhodnutí, že brněnské podzimní veletrhy budou mezinárodní. 30. června roku 1958 se do zámku sjeli delegáti ze Sovětského svazu, NDR, Maďarska, Bulharska, Jugoslávie, Polska a Rumunska, aby určili, zda ano, či ne. Boj to byl krušný, protože zásadní verdikt musely odsouhlasit právě bratrské socialistické státy. A NDR kopalo: Máme přece už lipský veletrh a chceme, aby ten byl hlavním a největším pro celou oblast socialistického tábora. Taky sovětským zástupcům se návrh moc nezdál. Kámen úrazu byl totiž v tom, že brněnská veleakce by byla specializovaná (v tomto případě na strojírenství) a to už zavánělo západním stylem. Zazněly i hlasy, že v plánovacím systému vlastně vůbec nejsou žádné veletrhy potřeba. Přetřásal se fakt, že veletrhy by se vymýšlely v Praze, ale prakticky dotahovaly v Brně, což v době telefonů a dálnopisů, pravda, mohl být problém. Ale nebyl a zaměstnanci v Praze i Brně navíc na politiky příliš nečekali. Již na jaře 1958 do ciziny odeslali první tištěné materiály, včetně plakátu s ikonickým znakem brněnských veletrhů zobrazujícím ozubené kolo s dvěma šipkami, symbolicky vyjadřujícím strojírenství a obchod východ – západ. A v Židlochovicích se ústřednímu řediteli Brněnských vzorkových veletrhů Jaroslavu Písaříkovi podařilo (prý i svým kultivovaným projevem a šarmem, jak se objevuje v knihách) delegáty socialistického tábora přesvědčit. 2. července 1958 bylo jasno: A veletrh bude mezinárodní! (Viz 1959)

Na šest set tisíc lidí přišlo na brněnské výstaviště v roce 1987 zejména kvůli... Škodě Favorit. Automobil zde měl světovou premiéru. Expozice legendární škodovky, kde stály dva vozy, byla v obležení od rána do večera. A co následovalo, ještě mnozí z nás pamatují ‒ předlouhé pořadníky, shánění peněz a v době dodání klidně několik nocí strávených před Mototechnou, aby to klaplo. Zákazníci si však na vůz od veletrhu ještě pořádně počkali, výroba nabíhala velmi pomalu a favority se dokonce dva roky vyráběly souběžně se staršími modely s původem ve Škodě 105 ze sedmdesátých let. A ještě jedna zajímavost ‒ jeden z vystavených strojů byl ve stříbrné metalíze, ta se ale koupit nedala, v nabídce byly zpočátku jen pastelové barvy.

Občas se v případě brněnského výstaviště můžete setkat se zkratkou BVT. Není to překlep často používaného BVV, ale zkratka Brněnských výstavních trhů ‒ tak se totiž jmenovala společnost, která v roce 1922 uspořádala stejnojmennou výstavu, tehdy ještě v Lužánkách a okolí. Přišlo na ni sto tisíc lidí. A tak předchůdci brněnských veletrhů nemohli ve slavnou chvíli roku 1928 chybět na místě, po němž tak dlouho prahli. Bohumír Čermák pro BVT navrhl úžasný pavilon se 45metrovou vyhlídkovou věží. Dnes pavilon tvoří dvě nové budovy – G1 a G2 – a jsou propojeny podzemní chodbou. Původní dřevo v konstrukci nahradila ocel. První rekonstrukce v roce 1958 byla tak nešťastná, že instalací těžkého výtahu od světa odřízla vyhlídkovou věž. Velká přestavba v roce 1996 získala architektonické ocenění Grand Prix za realizaci, ale věž stále není běžně přístupná.

Administrativní budově nedaleko hlavní brány brněnského výstaviště se říká výšková, interně výškovka. Často se mylně uvádí, že je nejvyšší stavbou areálu. Měří 40 metrů, ještě o dva více má ale pavilon Z a 45 metrů věž pavilonu G. Růst začala v době horečných příprav na první mezinárodní strojírenský veletrh v roce 1959, jenže do jeho zahájení se nestihla dostavět. Onoho pověstného 6. září čněl u hlavního vstupu jen skelet, byť úctyhodný, v té době se o ní mluvilo jako o nejvyšší budově v Brně (ale to už jsme si vysvětlili, věž „géčka“ tu je od roku 1928). A tak posloužila alespoň jako reklamní plocha podniků zahraničního obchodu i samotného strojírenského veletrhu.

Bylo nahnuté, zda legendární Rolling Stones do Brna přijedou. Keith Richards totiž na své dovolené spadl z kokosové palmy a původně plánovaný termín v roce 2006 byl odsunut, turné A Bigger Bang přerušeno. Ale ‒ pohádkovou mluvou ‒ pak se to stalo! A pro téměř 25 tisíc fanoušků to pohádka byla ‒ Rolling Stones nastoupili 22. července 2007 na velkolepé pódium a odehráli dvouhodinovou show, jakou do té doby Brno nevidělo. Zaznělo vše, co z jejich tehdy 47leté kariéry, zaznít mělo ‒ Satisfaction, Honky Tonk Women, It´s Only Rock´n´roll, Brown Sugar… A bylo jedno, že během open-air koncertu párkrát sprchlo. Pódium na ploše mezi G a Z se stavělo více než týden, materiál přivezlo 80 kamionů a postavily je stovky lidí, kteří přijeli třinácti autobusy. Týmu byl vyhrazen kompletně pavilon G, kde mimo jiné vyrostla restaurace pro dvě stovky lidí, management si vymínil například tisíc kilo ledu. V roce 2017 zažilo výstaviště další smršť, tentokrát v podobě Kiss.

S 90. léty se začalo měnit i brněnské výstaviště. Uskutečnila se velkorysá a následně cenami ověnčená rekonstrukce a přestavba pavilonu G. Kvalitní výstavní plochy však pořád nebylo dost. Proto pod taktovkou nového majitele ‒ Messe Düsseldorf ‒ vyrostly v rychlém sledu tři výstavní haly, které definitivně proměnily západní část areálu v moderní výstaviště evropského střihu. První z nich byl pavilon V s charakteristickou zvlněnou střechou, dokončený v roce 2000. Následoval pruhovaný pavilon F, který se dočkal slavnostní premiéry při MSV 2003. A v roce 2009 oba svoje předchůdce trumfl pavilon P. Co se týká rozměrů a možností, jde o největší výstavní halu ve střední Evropě. Na délku měří 214 metrů, na šířku 90, hrubá výstavní plocha je přes 15 tisíc metrů čtverečních. Po O2 Areně je druhou největší halou v ČR.

Ještě před šesti lety sice v tehdejším Československu o trhu rozhodoval přídělový systém a lidé se těžce vzpamatovávali z šílené měnové reformy, ale v roce 1959 na 1. mezinárodním strojírenském veletrhu chtěla vláda ukázat budoucnost nakupování. Proto na výstavišti vznikl modelový obchodní dům moderního ražení – pavilon C. Pokud jste někdy viděli fotografie z podhledu, mohli jste si kopuli splést se slavnějším „zetkem“. Tu totiž vymyslel stejný tvůrce – Ferdinand Lederer (viz Pavilon Z). Jeho kolegové Miloš Matiovský a Jiří Valenta vykouzlili budovu se dvěma galeriemi propojenými unikátním schodištěm (to dnes nahradily jezdící schody). Plocha 11 tisíc metrů čtverečních sloužila hlavně pro výstavy průmyslového spotřebního zboží a lehkého strojírenství. Později „céčko“ propojil krytý pasarel se sousedním „áčkem“. Pavilon C stojí na místě někdejšího Elektrostatku a také pavilonu Člověk a jeho rod s mamutem Karla Absolona.
Momentálně se řeší, že by C dostalo nového sourozence D (z toho starého je dnes science centrum VIDA!). V plánu je multifunkční prostor, který by právě s „céčkem“ umožnil vytvořit zázemí nejen pro veletrhy, ale i sportovní, kulturní a společenské události. Zjednodušeně by se dalo říct, že v jeden den by ve „dvojčeti“ mohl být veletrh, druhý den koncert a třetí sportovní utkání. Čeká se, zda nový pavilon dostane zelenou, návrh je de facto hotov.

V roce 1994 na brněnský veletrh Invex přijel Bill Gates ‒ šéf Microsoftu a tehdy nejbohatší člověk světa. Představil zde Windows 95, tedy v podstatě první moderní operační počítačový systém. O tři roky dříve na veletrhu Invex probíhala, optikou dnešní doby, neuvěřitelná soutěž: „Napiš hezký text o veletrhu, můžeš vyhrát myš.“ K počítači, samozřejmě. Tehdy poslední výkřik technologických vymožeností.

Hlavní palác, Pavilon národů, Průmyslový palác, prostě středobod brněnského výstaviště do dnešních dní ‒ to je pavilon A. Jeho stavba začala 8. února 1927. Nechme mluvit čísla: na jeho vybudování bylo potřeba 6 milionů kilogramů cementu, 90 vagonů železa, 250 vagonů dřeva plus 36 vagonů železa a 9 100 metrů čtverečních skla šlo na zasklené stěny. Písek dělníci bagrovali přímo na staveništi a z jámy naplněné spodní vodou díky blízké Svratce je dnes okrasné jezírko.
Stavba „áčka“ byla ohromující, náročná a tak modernistická, že vyrážela dech. Autor vítězného návrhu Josef Kalous si ke spolupráci přizval (či spíš mu byl přizván) docenta brněnské techniky Jaroslava Valentu. Výsledkem je současná podoba s mohutnými portálovými oblouky. Tvar kopule uvnitř dostala i centrální rotunda, která měla mít původně vodorovný strop. Svůj vlastní projekt neměla jen stavba samotná, ale i bednění železobetonových konstrukcí.

Na ploše u hlavní brány brněnského výstaviště stojí desítky let socha Nový věk. Brněnský sochař Vincenc Makovský ji vytvořil pro světovou výstavu Expo 58 v Bruselu, tehdy ještě pod názvem Atomový věk, a získal za ni Velkou cenu. „Symbolické sousoší národního umělce V. Makovského na vysokém podstavci ukazuje na postavách ženy a muže harmonickou souhru citové a rozumové složky v tvůrčím procesu socialismu,“ psalo před startem 1. mezinárodního strojírenského veletrhu tehdejší Svobodné slovo z 15. září 1959. Sochu můžete potkat i v Praze, menší odlitek stojí před budovou někdejšího Federálního shromáždění nad Václavským náměstím.

Prezident osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk přijel v roce 1928 na brněnské výstaviště třikrát. Některé prameny tvrdí, že přímo 26. května 1928 Výstavu soudobé kultury, a tím také celou dosavadní historii areálu brněnského výstaviště, zahájil. Jiné – a pravděpodobnější –, že do Brna přijel až 9. června, kdy už bylo naprosto všechno nachystáno. Podruhé se areálem prošel 15. června a potřetí 26. června. „… Brno se nám líbí. Na výstavišti jsme v úterý užili i slunka; škola naše čekala na p. prezidenta asi 2 hodiny,“ píše žačka na jedné dobové pohlednici příbuzným do Itálie o 26. červnu. Na Masaryka tedy, což je patrné i z fotografií, čekaly pokaždé davy lidí. Koneckonců na výstavu se jich přišlo do jejího zakončení 14. října podívat 2 698 000. Masaryk i jeho vládní delegace byli z výstavy nadšeni. Milovaného prezidenta mohli na výstavišti lidé potkat vlastně každý den – u příležitosti Výstavy současné kultury mu zde byla odhalena socha v nadživotní velikosti. V roce 2017 se podařilo dohledat, že šlo zřejmě o sádrový odlitek od Otakara Španiela, který byl vzorem pro výrobu nejméně tří bronzových soch. Dvě z nich jsou považovány za ztracené, poslední je v Národním muzeu, momentálně však v depozitáři. Socha posloužila jako vzor dvojici Josef Vajce ‒ Jan Bartoš při tvorbě odlitku pro Hradčanské náměstí v Praze.

24. května až 26. května 2007 zažilo Brno a Morava dosud největší setkání státníků ve své historii – na summit přijelo patnáct hlav zemí střední, jižní a východní Evropy. Obě plenární zasedání a následná jednotlivá jednání uvítala rotunda pavilonu A. Hostitelem se tehdy stal český prezident Václav Klaus, o první dámy se postarala jeho žena Livia. Původně mělo dorazit 18 státníků, ale slovinský a německý se předem omluvili, na poslední chvíli přílet do Brna odřekl ukrajinský prezident Viktor Juščenko kvůli mimořádné situaci ve své zemi. Celou událost provázela největší bezpečnostní opatření od chvíle, kdy v roce 1996 Brno přivítalo britskou královnu Alžbětu II., v pohotovosti bylo asi 800 policistů. Zatímco v centru se odehrávala neformální část setkání, na BVV se už naplno řešila politika. Mluvilo se o problémech středoevropské oblasti, budoucnosti Kosova nebo Evropské unie.

Krásné dívky a dámy a veletrhy, neodmyslitelné spojení… zatím…

„Rohlíků“ je na brněnském výstavišti několik – starý a nový (půlkruh) u hlavní brány a pak 1 700 metrů dlouhá závodní trať s prudkými obrátkami před pavilonem C a G. Při pohledu na mapku je jasné, proč se jí říká rohlík… Trasa měla pouhých 1 700 metrů, čtyři zatáčky a čtyři rovinky, ta nejdelší jen 450 metrů. Přesto diváci automobilové závody na brněnském výstavišti milovali a v šedesátých letech byly fenoménem. Poslední se zde odehrál v roce 1967, v roce 2017 ‒ po padesáti letech ‒ se vrátily na téměř totožnou trať. Pořadatelé novodobých závodů dohledali, že stroje mezi pavilony burácely už ve 30. letech, našli plakát a fotografie z roku 1935. Šlo o motorky ‒ patnáct let předtím, než začaly soupeřit na Masarykově okruhu. Na výstavišti se občas závodilo i ve 40. a 50. letech, ale zlatý věk zažily v letech 1961 až 1967, kdy si automobiloví fanoušci svérázně připomínali osvobození Rudou armádou.

Mezi ikonické exponáty, které měly premiéru na brněnském výstavišti, patří dozajista osobní automobil Tatra 603. Její prototyp byl představen v roce 1955, při první poválečné Výstavě československého strojírenství, v tehdejším pavilonu Rangún. Národní podnik Tatra Kopřivnice tato ladná auta vyráběl až do roku 1975. Dodnes si nese nálepku „papalášské“, nejčastěji se v něm totiž vozili političtí a podnikoví představitelé. To nic nemění na tom, že v roce 1958 ohromovaly první sériové „šestsettrojky“ návštěvníky světové výstavy Expo v Bruselu.

Projít si všechny pavilony je pěkná dřina, ať je rok 1928, nebo 2018. Proto mezi nimi na prvním mezinárodním strojírenském veletrhu v roce 1959 jezdil elektrický vláček (někde uváděno motorový) vyrobený ve vysokomýtské Karose, odzkoušel si jej i herec Jaroslav Vojta nebo Nikita Chruščov. Vozítko – stejně jako socha Nový věk před výstavištěm – vzniklo pro bruselské Expo.

Na brněnském výstavišti startoval svoji kariéru španělský tenisový gigant Rafael Nadal. V roce 2004 se v pavilonu B odehrála série Davis Cupu ČR‒Španělsko. Tehdy sedmnáctiletý talent porazil v rozhodujícím zápase za stavu 2:2 Radka Štěpánka 7:6, 7:6 a 6:3. Španělsko i díky „Rafovi“ nakonec celý ročník vyhrálo. Na výstavišti se ukázaly i další tenisové hvězdy – například Anna Kurnikovová nebo Steffi Grafová.