Dětská hra 2
Child’s Play 2
USA, 1990, 84 minut
Režie: John Lafia
Scénář: Don Mancini
Hrají:
Alex Vincent (Andy Barclay)
Jenny Agutter (Joanne Simpson)
Gerrit Graham (Phil Simpson)
Christine Elise (Kyle)
Vracím se ke starším sériím, které jsou určitou zlatou pokladnicí hororu, a i když „Dětská hra“ asi nebude nikdy plně skloňována vedle takových sérií jako „Halloween“, „Pátek třináctého“ nebo „Noční můra v Elm Street“, stále se jedná o sérii, která si rozhodně pozornost zaslouží. A tak jsme tady s druhým dílem, který bohužel potvrzuje, že pokračování většinou dopadají o hodně hůř než původní filmy.
Dětská hra má celkem jednoduchou zápletku, což je do jisté míry její základní problém. Bylo potřeba, aby se Chucky vrátil, což znamenalo, že se musela znovu postavit panenka. Titulková scéna nám tohle upřesňuje a my se setkáváme se stejnou šmejdskou panenkou jako v prvním díle. Problém je v tom, že první díl hrál na atmosféru, kde bylo celkem důležité, že oživlou panenku dlouho nevidíme a až do scény s ohněm můžeme věřit tomu, že ona nevraždí. Druhý film tohle již ztratil.
Děj filmu se tedy točí kolem toho, že panenka je zpátky na světě a nechce se ani tolik pomstít, ale spíše jí jde o to, aby se dostala ze svého malého těla. Vrah, kterého stále mluví Brad Dourif, nechce přežívat v těle hračky, ale chce svoje vlastní, aby mohl pokračovat v dobře rozjeté dráze zločince. A tak ho cesta zavádí zpátky za Andym, chlapcem, který si s Chuckym užíval už v prvním díle.
No, v konečném důsledku nejde o nic jiného, než o to, že Andy prostě musí před panenkou utíkat, ta machruje na lidi a dává dospělým jasně najevo, že i hračky jsou nad jejich schopnosti. Některé scény jsou zde výborné, například s Grace Zabriskie v roli učitelky, případně i scéna v autě se zaměstnancem společnosti, co vyrábí Good Guye. Napínavá je i závěrečná scéna v továrně, jenže jako celek to není úplně ono a atmosféra prvního filmu je prostě v háji.
„Dětská hra 2“ je filmem, kterému se daří celkem obstojně rozšířit děj prvního filmu, ale pouze cestou zbytečného natahování, kde není nějaký zásadní dopad. A i když se v úplném závěru zdá, že je konec, třetí díl na sebe nenechal dlouho čekat a Don Manici si dál hýčká své dítě, v podstatě jediné své přispění k hororovému žánru, ale vlastně i k filmu obecně. Tomu se říká životní dílo.
Hodnocení: 50 %
