Akvaristika – kratochvíle, nebo i něco víc?

Ondřej Dočkal

Proč chováme akvarijní ryby? Protože se nám líbí. Protože nás to baví. Protože chceme mít kousek přírody i doma. Protože … Odpovědí je ještě mnohem více. Pro řadu z nás je chov ryb spojen i s poznáváním. Pochopit základní principy fungování akvária je prvním krokem na cestě k pochopení pochodů, které probíhají tam venku, v tůních, potocích, rybnících i řekách. A od pochopení základních principů fungování těchto biotopů je jen krůček k zamýšlení se nad stavem přírody. Toto zamyšlení většinou nevede k radostným zjištěním. Celosvětově, s růstem lidské populace a touhou po vyšší životní úrovni, neustále roste tlak na přírodu. Sladkovodní ekosystémy pak patří mezi nejohroženější části přírody vůbec.

Problémů, se kterými se tyto ekosystémy na celém světě potýkají, je spousta. Jde o narušení vodního nebo teplotního režimu, ztrátu říčního kontinua (v podélném i příčném směru), narušení splaveninového režimu, ztrátu morfologické pestrosti, znečištění vody, nadměrný rybolov, zavlékání nepůvodních, invazních druhů (včetně nových patogenů), a řadu dalších problémů. Bylo by laciné ukazovat na křiklavé příklady ze zemí tzv. „třetího světa“ a pominout to, co se stalo (a stále děje) u nás, ve světě tzv. „vyspělém“. Ukončeme tuto stať tím, že problémy jsou prostě všude, jenom jejich druh, rozsah a možnosti k řešení jsou samozřejmě různé, záleží na environmentální, kulturní, politické, ale v neposlední řadě i ekonomické vyspělosti daného státu.

Dřív nebo později člověk dojde k dalšímu zamyšlení. Co by se s tím dalo dělat? Jde s tím vůbec něco dělat? Může tomu nějak akvaristika tady u nás pomoci?

Odpověď bych viděl ve více rovinách: 1. Akvárium je, jakkoli malý, nestabilní a umělý, přece jenom ekosystém, kde člověk při trošce snahy velice brzy pochopí, že různých faktorů, které stojí za přežitím nebo úspěšným rozmnožením (nejen) ryb je velmi mnoho. Díky této malé „domácí“ zkušenosti se řada akvaristů postupně dívá i na přírodní ekosystémy v širších souvislostech. Začínají pátrat po příčinách a následcích různých přírodních procesů. Akvaristika tak už pro mnohé není jen koníčkem, stává se zejména jakousi interaktivní učebnicí biologie, ekologie, etologie apod. A díky tomu má velký potenciál produkovat lidi, kteří mají zájem o přírodu, o její ochranu a zároveň o tom všem něco vědí. A co považuji za důležité – znalosti získávají nejen studiem, ale i přímo osobní zkušeností (slovy klasika:

„jednou něco zažít je lepší, než stokrát o tom jen slyšet nebo číst“). 2. Praktické možnosti, jak může takový člověk pomoct přírodě, jsou samozřejmě různé a většinou poměrně omezené, nicméně i málo je vždy víc než nic – prostě všechno se počítá a zaslouží uznání. I zdánlivé drobnosti, jako např. osvěta v problematice zavlékání nepůvodních druhů do naší přírody, mají velký význam (viz např. zde: [1]). 3. Akvaristé-chovatelé mají ještě jednu možnost, jak se zapojit. Jde o záchranné chovy ohrožených druhů v zajetí. Nutno dodat, že ochrana živočichů tzv. „ex situ“ formou není optimální, je spojena s řadou rizik jak pro udržení druhu v záchranném chovu, tak zejména pro jeho možný návrat do přírody. Primární snahou by měla být vždy snaha o ochranu druhu v přírodních biotopech (tzv. ochrana „in situ“). Ovšem degradace přírodních biotopů pokračuje mnohdy tak závratným tempem, že pro řadu druhů je akvárium poslední možností, kde mají šanci přežít, jakkoli bohužel s nejasnou perspektivou, zda se někdy vrátí do přírody. A to ať už z důvodu likvidace přírodních stanovišť, nebo kvůli rizikům, kterým jsou vystaveny populace ryb chovaných v zajetí (blíže viz např. zde: [2]). Opravdu není jednoduché udržet druh v zajetí a pak jej vrátit do původního biotopu … nicméně stojíme-li před otázkou, jestli druh ztratit zcela, nebo udržet alespoň v chovu, je odpověď jasná.

Zřejmě nejznámějším mezinárodním projektem na ochranu ohrožených druhů akvarijních ryb je Goodeid Working Group – projekt na záchranu gudeí (více viz [3]). Projektů obdobného rázu je ale více, např. projekt na záchranu rájovčíků [4] nebo i některé další projekty, věnující se omezenějšímu spektru druhů, příp. i jednotlivým druhům, a to jak ve světě (např. [5] nebo [6]), tak i u nás (např. Zachraň karase obecného [7]).

S tím, jak strmě roste počet ohrožených druhů, se objevují stále další a další projekty. Jeden z nich, který bych tu rád představil, se věnuje jihoamerickým halančíkům čeledi Rivulidae.

Rivulidae jsou rybky ponejvíce drobné, u nás sice nijak často chované, nicméně velice zajímavé. Mají dvě základní reprodukční strategie. První skupina jsou rybky, které žijí

a rozmnožují se ve stabilních vodách, a vývoj jiker je tedy poměrně „standardní“ – probíhající kontinuálně ve vodě, v rostlinách nebo i na dně. Typicky jde o rod (resp. skupinu rodů) Rivulus. Jedním z nejznámějších, nejkrásnějších, ale z hlediska chovu nejobtížnějších je Laimosemion xiphidius (viz foto 1).

Druhou skupinou Rivulidae jsou tzv. vějířovky – druhy žijící ve vysychavých vodách. Tyto rybky kladou jikry do substrátu dna, kde po vyschnutí lokality přežívají a čekají na další záplavu. V chovatelské praxi se rybky třou do třecího substrátu (nejčastěji lignocel) buď na dno akvária, nebo do různých misek či skleniček (viz foto 2 – Hypsolebias carlettoi u skleničky s lignocelem). Po několikatýdenním tření je substrát z akvária vyjmut, částečně vysušen a na dobu inkubace (většinou několik měsíců) uložen do plastového sáčku, kde čeká na „období dešťů“. Zalití substrátu vodou je i pro zkušeného chovatele vždy spojeno s napětím, zda a kolik potěru se vylíhne a zda se následně potěr rozplave (tj. naplní plynový měchýř a začne normálně plavat). Po odlovení potěru je velmi vhodné substrát opět zasušit a za nějaký čas opět zalít. Jikry totiž mají, zejména u některých druhů, značně nerovnoměrný vývoj (adaptace na možné opoždění období dešťů, či naopak předčasné vyschnutí tůně).

Chovatelsky jde o druhy velice rozdílné obtížnosti. Některé jsou vhodné i pro chovatele-začátečníky (např. Austrolebias nigripinnis – foto 3), většina druhů je vhodnější pro poněkud zkušenější chovatele (např. Austrolebias wolterstorfii – foto 4, Hypsolebias fulminantis – foto 5) a jsou mezi nimi zastoupeny samozřejmě i druhy, které jsou pro nezdary

při odchovu chovány jen velice zřídka (např. Aphyolebias schleseri – foto 6, rod Papiliolebias – foto 7). Úskalími chovu obtížnějších druhů bývá např. špatná produkce jiker, vysoké ztráty jiker během inkubace, nenastartování vývoje embrya (jikry jsou i po dlouhém čase stále čiré a postupně se pak rozpadají), špatné rozplavání potěru (zůstává ležet na dně jako tzv. „skokani“ a postupně hyne) nebo silně nevyrovnané poměry pohlaví (např. u Hypsolebias flammeus – když mám z padesáti ryb pět samic, jsem maximálně spokojen). U některých druhů jsou na vině chovatelských neúspěchů i jejich nutriční požadavky, ovlivňující jak rychlost růstu potěru a celkový vzrůst ryb (dle mé zkušenosti např. u Plesiolebias aruana), tak i jejich plodnost (počet jiker a jejich přežívání – např. u vzácnějších druhů z rodu Simpsonichthys). Svůj vliv má samozřejmě i kvalita vody, pro některé druhy bezpředmětná, u jiných extrémně důležitá (např. Leptopanchax aureoguttatus vyžaduje velmi měkkou a kyselou vodu), a jistě i celá řada dalších faktorů, mnohdy neznámých, kvůli kterým je nezbytné mít při chovu někdy i notnou dávku štěstí.

Organizace, kterou bych tu rád představil, je v polovině roku 2021 založená IKCG – International Killifish Conservation Group. Jde o sdružení chovatelů těchto ryb i vědeckých pracovníků, kteří se jimi profesně zabývají, a to prakticky z celého světa (Evropa, Amerika i Asie). Cílů IKCG je několik. Jde jak o sdružování a výměnu informací o této velice zajímavé skupině ryb, tak o jejich chov, ochranu, osvětu o jejich chovu i ohrožení v přírodě a výhledově je samozřejmě IKCG připravena spolupracovat na praktických projektech na záchranu ohrožených druhů v jejich domovině.

Mnozí z těchto halančíků jsou na tom totiž v přírodě velice špatně. Bohužel, některé druhy už plavou zřejmě jenom v akváriích (např. Hypsolebias marginatus), a pokud to tak mohu říci, řada dalších k tomuto stavu nemá moc daleko. Což lze demonstrovat např. zde: [8] – v příloze 1 tohoto dokumentu je uveden Červený seznam ohrožených druhů mj. halančíků Brazílie (položky 169–293). Jak vidno, zde se to CR (= critically endangered, kriticky ohroženými) druhy jen hemží, bohatě je zastoupena i o stupeň nižší kategorie EN (= endangered, ohrožený). Rivulidae jsou totiž mnohdy endemité s poměrně malým areálem rozšíření a pochopitelně jsou citliví na změny vodního režimu lokalit, ke kterému dochází např. kvůli odvodňování mokřadů kvůli výstavbě či zemědělské produkci, nebo v důsledku změny záplavového režimu v aluviích větších řek po výstavbě přehrad. Problémů mají samozřejmě mnohem více, včetně znečištění vody a masivního odlesňování, které vede mj. k přehřívání původních lesních (= stinných, relativně chladných) lokalit.

Jedním z nejdůležitějších úkolů, který byl při založení IKCG vytyčen, je organizace záchranného chovu rivulidů v lidské péči. Tento probíhá v rámci projektu IRCP (International Rivulid Conservation Program), viz web [9]. Organizace záchranného chovu je prozatím v počátcích, hlavním úkolem je nyní oslovit co nejvíce chovatelů těchto ryb po celém světě a průběžnými aktualizacemi seznamu chovaných druhů identifikovat ty, které jsou málo chované, a zaměřit se na rozšíření těchto ryb do nádrží více chovatelů; případně se u druhů s problematickým odchovem pokusit popsat vhodnou metodiku.

Projekt IRCP je opravdu otevřený i pro další zájemce, a tak pokud se mezi čtenáři tohoto článku najdou chovatelé, mající zkušenosti a zájem o tuto skupinu halančíků, mohou se připojit. Kontaktní formulář je na webu IRCP, případně lze pro bližší informace kontaktovat autora článku.

[1] https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/invazni-rakmramorovy-se-objevil-v-minulych-letech-i-v-cesku [2] https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/ondrejndockal-karas-a-slunka.mohou-temto-kdysi-hojnym-druhum-pomocizachranne-chovy-v-zajeti [3] www.goodeidworkinggroup.com [4] www.parosphromenus-project.org [5] www.amazonasmagazine.com/2016/01/14/rainbowfish-rescuehelp-save-the-rare-running-river-rainbow/ [6] https://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/awards/ previous-editions/2020-edition/applications/html/3968.html [7] https://zachrankarase.cz/ [8] www.icmbio.gov.br/portal/images/stories/docs-plano-de-acaoARQUIVO/00-saiba-mais/05_-_PORTARIA_MMA_N %C2%BA_445_DE_17_DE_DEZ_DE_2014.pdf [9] www.rivulid-conservation.org