Živorodé polozobánky: rod Nomorhamphus (část IV

Nomorhamphus liemi, samec. (Foto: Dieter Bork)

rod rod Nomorhamphus Nomorhamphus (část IV.) (část IV.) Nomorhamphus liemi Nomorhamphus liemi Ulrke Kore

V tomto pokračování série se budu věnovat pouze druhu Nomorhamphus liemi, protože je to nejvyhledávanější a nejrozšířenější zástupce rodu Nomorhamphus na akvaristické scéně. Navíc hned od počátku historie objevování tohoto druhu ve vysokých horách Maros na jihu Sulawesi byla průběžně měněná pojmenování zdrojem zmatku a mylných úvah.

Nomorhamphus liemi, nyní zdaleka nejpopulárnější zástupce rodu, byl nalezen Dieterem Vogtem a jeho cestovatelským společníkem Henny Snijdersem 8. července 1977. Přesně řečeno, ryby našel domorodý učitel a jeho kamarádi, kteří pak vzali dva Evropany na náročnou horskou túru, aby jim ukázali neznámé ryby. Vogt a Snijders se museli podepsat v návštěvní knize ve vesnici, měli pořadové číslo 54 a 55 a byli vůbec prvními Evropany na tomto místě. Výlet do divočiny k malému horskému potoku, kde ryby žily v nadmořské výšce přes 1500 m, byl extrémně namáhavý. Během těchto útrap se boty Dietera Vogta rozpadly. Musel pokračovat naboso v drsném terénu a chybělo jen maličko, aby cestu vzdal.

Pro mě je na této expedici nejbláznivější, že byla uskutečněna jako náhradní program, protože kvůli organizačním problémům bylo nutné původně plánovanou jinou cestu odložit na následující den.

Dokonce i ve stáří a téměř slepý mě Dieter Vogt vždy fascinoval a inspiroval, když vzpomínal na své expedice. Některé jeho texty si můžete přečíst také ve starých výtiscích akvaristického časopisu DATZ (Die Aquarien- und Terrarienzeitschrift), v jehož čele stál třicet let.

N. liemi byl tehdy třetím zástupcem rodu Nomorhamphus, který byl objeven. Do té doby byl známý pouze druh N. hageni popsaný Poptou v roce 1912, který ustanovil rodové jméno Nomorhamphus, a N. celebensis Weber & Beaufort, 1922, druh, který jsem představila v předchozím díle o černých polozobánkách. Živá zbarvení obou těchto druhů nebyla Dieteru Vogtovi známa, když poprvé novou polozobánku spatřil. Znal další dva zástupce rodu Nomorhamphus pouze z muzejních položek.

První popis nového druhu provedl v roce 1978. Původně mu chtěl říkat N. dolorosus (bolestivý) kvůli stresu a útrapám, které musel při objevu ryb snášet. Nakonec nový druh pojmenoval N. liemi na počest svého dlouholetého přítele Dig Liema, vývozce okrasných ryb z firmy „Vivaria Indonesia“, který byl vždy nápomocný při organizaci expedic Dietera Vogta do Indonésie.

Po uvedení těchto polozobánek do mezinárodních akvaristických kruhů se nový druh brzy stal známý pod hovorovým anglickým jménem „Celebes halfbeak“ podle země svého původu (Celebes = Sulawesi). Je však zřejmé, že označení „Celebes halfbeak“ (= N. liemi) a „N. celebensis“ (jedna

Nomorhamphus liemi, samice. (Foto: Dieter Bork)

z černých polozobánek zpracovaných v minulém čísle) akvaristy mátlo. Takže i v známých akvaristických encyklopediích, jako je Mergus Aquarien Atlas, jste mohli najít fotografie N. liemi s popiskem N. celebensis. Akvarista, který si omylem objednal N. celebensis při očekávání N. liemi, mohl být docela pochopitelně zklamaný, když mu byla doručena černě či šedě zabarvená polozobánka. Pro N. liemi je v anglicky mluvících zemích také používáno označení „harlequin halfbeak“ (harlekýnská polozobánka) kvůli jejich nápadnému zbarvení. N. liemi je z těchto dvou zaměňovaných druhů daleko barevnější.

U dvou populací nového druhu, které žily izolovaně od sebe v různých tocích, si Vogt všiml odlišných barevných vzorů. Proto pojmenoval dva poddruhy tím, že změnil svůj původní popis N. liemi na N. liemi liemi a stále ještě ve stejném roce 1978 popsal druhý poddruh, N. liemi snijdersi na počest svého cestovního doprovodu Hennyho Snijderse.

Hlavními rozlišujícími rysy mezi těmito dvěma poddruhy byly převážně černé ploutve u N. liemi liemi a nápadné červené ploutve u N. liemi snijdersi.

Ve vydáních Mergus Aquarien Atlas najdete stále stejnou fotografii, v osmdesátých letech popsanou jako N. celebensis a později N. liemi snijdersi, zatímco popisek pod fotografií N. liemi byl změněn na N. liemi liemi.

Brembach ve svých ichtyologických a akvaristických esejích označil poddruh N. liemi liemi jako „černou polozobánku“ s odkazem na černé ploutve ryby. V té době ještě nebyly skutečně černé polozobánky N. towoetii a N. celebensis mezi akvaristy tak známé jako dnes, a tak toto triviální pojmenování přispělo ke zmatkům ještě více.

Později bylo uskutečněno několik navazujících expedic do oblasti výskytu N. liemi a vyšlo najevo, že téměř každá malá horská bystřina byla ve skutečnosti domovem odlišné barevné formy. Přiložené fotografie mohou zprostředkovat představu o různých fenotypech.

Podle pozorování akvaristů může být zbarvení ryb ovlivněno nejen momentální náladou (např. postavení v hierarchii, námluvy), ale také teplotou a chemickým složením vody (tvrdost atd.). Neoficiální záznamy milovníků polozobánek naznačují, že zbarvení ploutví může ve studené vodě vypadat namodralé a v teplejší vodě načervenalé. Kromě těchto faktorů si u svých odchovů N. liemi obvykle všímám velké variability černých, červených a modrých barevných vzorů na ploutvích, takže dokonce dokážu odlišit samičí sourozence ze stejného vrhu podle jejich různého zbarvení.

N. liemi, dva samci. (Foto: Frank Schäfer)

N. liemi, samice. (Foto: Frank Schäfer)

N. liemi, samec. (Foto: Frank Schäfer)

Pokud jde o zbarvení ploutví polozobánek, na expedici na Sulawesi našli naši přátelé (Hans Evers a Andreas Wagnitz) polozobánku rodu Nomorhamphus s modrými ploutvemi. Kvůli tomuto nádhernému modrému oploutvení je Andreas vzal zpět domů. V jeho domácím akváriu se postupem času u těchto polozobánek vyvinuly červené ploutve, které už nikdy nezmodraly. Rozšířili jsme tento druh v naší studijní skupině a budu se jím mimo jiné zabývat později.

Někdy se na konferencích a mezi akvaristy objevují fotografie z importů, zachycující polozobánky s modrými ploutvemi. Kupodivu se v naší studijní skupině nikdy neobjevily a až dosud jsme se k nim nedostali.

V každém případě není rozumné spoléhat se na zbarvení nebo barevný vzor jako rozlišovací znak pro identifikaci druhů. Identifikace vědeckých druhů se provádí zkoumáním vzorků konzervovaných v tekutině. U těchto muzejních položek je stabilní pouze pigmentace černé barvy. Ostatní barvy nezůstávají zachovány a pro druhovou diagnostiku nejsou rozhodující.

Ve své disertační práci (2001) Meisnerová poznamenala, že N. liemi liemi a N. liemi snijdersi byly dosud rozlišovány podle pigmentace ploutví. Na základě svých studií nerozpoznala odlišné znaky těchto dvou poddruhů, což naznačuje, že se oba poddruhy vyskytují sympatricky a že se rozlišující kritéria, jako je pigmentace ploutví a různá měření, překrývají. N. liemi liemi a N. liemi snijdersi jsou tedy pouze synonyma platného druhu N. liemi.

V roce 1978 popsal Vogt ještě jednoho zástupce rodu Nomorhamphus, N. brembachi, který také pochází z vysočiny Maros a je velmi úzce příbuzný a dosti podobný N. liemi. Podle různých tvarů a délky mandibulárního (mandibula = dolní čelist, pozn. red.) přívěsku samců povýšil Brembach (1991) na druhovou úroveň další dvě polozobánky, N. sanussi a N. ravnaki se dvěma poddruhy, N. ravnaki ravnaki a N. ravnaki australe.

Meisnerová uznala N. brembachi jako platný druh, přičemž uvádí, že N. brembachi se odlišuje od N. liemi kombinací pigmentace ploutví a prodlouženého pigmentovaného manbibulárního přívěsku u mnoha velkých samců (diferenciální diagnostika, Meisnerová 2001). Souběžně klasifikovala taxony N. sanussi a N. ravnaki jako synonyma N. brembachi. Mezi akvaristy se však N. brembachi často označuje jako N. liemi, protože v rámci druhu N. liemi panuje velká rozmanitost a starší samci N. liemi mohou být ve skutečnosti obdařeni podobně nápadnými a dokonce i zakřivenými velkými mandibulárními přívěsky.

N. liemi se vyskytují v rychle tekoucích tocích vysokých vápencových hor v nadmořských výškách od 1 500 m výše a obývají klidnější úseky bystřin. Přes den se tyto polozobánky zdržují pod balvany u dna koryta a za soumraku stoupají nahoru, aby se živily hmyzem spadlým na vodní hladinu.

Toto chování jsem pozorovala u skupiny mladých rybek ve svém domácím akváriu. Celý den se zdržovaly mezi rostlinami a oblázky uprostřed a u dna nádrže, ale každou noc, právě v okamžiku, kdy se osvětlení akvária automaticky vypnulo, najednou a současně připlavaly pod hladinu, kde se nehybně „zavěsily“ a číhaly na kořist.

N. liemi však nejsou jen hladinovými lovci, ale s chutí konzumují všechny druhy vodních živočichů, které dokážou pozřít. Oproti některým jiným druhům polozobánek mají prodloužení dolní čelisti redukované, což spolu s různými tvary a velikostmi přívěsku prozrazuje pokračující adaptaci na měnící se životní styl od obyvatele hladinové vrstvy k životu v hlubších vodách. Zkrácení „zobáku“ je tedy vlastně pokrokem v evoluci ryb, aby byly zdatnější v získávání kořisti v nové ekologické nice ve vodním sloupci. I tak je ale ze všech zástupců rodu Nomorhamphus endemických na Sulawesi právě druh N. liemi stále nejvíce vázaný na vodní hladinu. Zatímco ostatní polozobánky rodu Nomorhamphus chovám v otevřených nádržích s visícími rostlinami splývajícími do vody, N. liemi si v akváriích bez krytu držet netroufám.

V souladu s jejich stanovišti v přírodě dávají přednost chladnější tvrdé vodě s teplotami 20 až 23 °C a pH mezi 7 a 8. Mohou citlivě reagovat na náhlé změny parametrů, doporučuje se proto pravidelně měnit pouze malé množství vody.

Chov ryb je snadný a krmení pestrou (přednostně živou!) potravou zabrání potratům. Jako všechny živorodé polozobánky vykazují N. liemi zřetelný sexuální dimorfismus. S délkou maximálně 7 cm jsou samci podstatně menší než samice. Jejich zbarvení a čelistní přívěsek je výraznější. Samci mají modifikovanou řitní ploutev, tzv. andropodium, zatímco řitní ploutev samice je zaoblená. Velké samice mohou dosáhnout délky až 12 cm a porodit maximálně 20 mláďat, která měří kolem 2 cm.

Kromě skladování spermií, což je vlastnost společná všem živorodým polozobánkám, vykazují N. liemi podobně jako většina sulaweských druhů rodu Nomorhamphus superfetaci v kombinaci s matrotrofií. Samice v těle nosí několik zárodků různých vývojových fází současně. Novorozená mláďata mají výrazný břišní „anální vak“, strukturu, která je interpretována tak, že podporuje přenos živin z mateřského organismu do embrya; po několika dnech se vstřebá.

Dalším rysem, který je ještě třeba prozkoumat, je jakoby zamknutí čelistí, které se vyskytuje u samic rodu Nomorhamphus v průběhu porodu. Podstupují jakousi zábranu v příjmu potravy, čímž se předchází kanibalismu ze strany matky. Funguje to velmi spolehlivě: mohu samici nabídnout její oblíbené krmivo a ona se k němu vrhne, zastaví se a nepřijme ho – tak poznám, že porod ještě neskončil. Přesto jsem také zažila výjimky u samic jiných druhů rodu Nomorhamphus, které hltavě konzumovaly své potomstvo a přitom stále rodily. Jestli je tento jev typický pro druh N. liemi nebo závisí na jiných kritériích, budiž námětem pro další studie a pozorování.