Akvarium36 by e-akvarium.cz

e-akvarium.cz

od akvaristů... pro akvaristy

/30.4.2017/

Ameca splendens Xiphophorus continens Spectrolebias costai

SULAWESI

Artemie pro pokročilé

Phyllanthus fuitans

Río Frío úvodník

v y ch á z í č t v r t le t n ě v el ek t r o n i c k é p o d o bě /f o r m á t .p df /

Akvárium, číslo 36

úvodník

e-akvarium.cz

Milé akvaristky, milí akvaristé, také vidíte na fotografii pod úvodníkem ohňostroj? Nebo jsou to konfety, šaškovské čepice, nadýchané zákusky? Právě jsem totiž zjistila, že tohle je už jubilejní desáté číslo Akvária po obnovení jeho vydávání – a s trochou improvizace tady teď máme velkolepou oslavu, ke které jste zváni. Nechtěla bych totiž přejít jako samozřejmost, že čeští i slovenští akvaristé jsou ochotní něco společně vytvářet a sami sobě dát čtyřikrát do roka dárek. To není málo, děkuju za to Vám všem a přeju si, aby to ještě nejednu desítku čísel vydrželo. A pokud nám budete posílat své ohlasy, připište i přání, o čem chcete v Akváriu číst.

36. číslo jsme se snažili namíchat co nejpestřejší. Je skvělé, že se stále ozývají noví i staronoví autoři, je to i velká motivace pro nás stálé přispěvatele a zpětná vazba, že Akvárium má své příznivce. Velký ohlas na naší facebookové stránce vyvolalo upozornění na chystaný článek v rubrice Za humny – zkuste to brát jako výzvu, abyste sami vyhledávali zajímavá místa v naší přírodě. Budeme rádi, když nám o nich napíšete. Příjemné počtení! Markéta Rejlková

(Foto: Markéta Rejlková)

Akvárium – vychází čtvrtletně v elektronické podobě – 36. číslo (vyšlo 30.4.2017) Redakční rada: Matúš Grellneth, Pavel Chaloupka, Jiří Libus, Roman Rak, Markéta Rejlková, Roman Slaboch, Jan Ševčík, Lenka Šikulová

✍ redakce@e-akvarium.cz nebo další kontakty na e-akvarium.cz obsah

Na vzniku tohoto čísla se podíleli: Libor Balnar, Honza Burzanovský, Norbert Dokoupil, Pavel Chaloupka, Jiří Libus (alias Chem, www.krevetkus.cz), Rafał Maciaszek (www.kumakshrimp.pl, facebook.com/kumak.shrimp), Jozef Májsky, Markéta Rejlková (alias Raviolka, www.maniakva.cz), Roman Slaboch (alias SoRex), Lenka Šikulová, David Vandenabeele, Ľuboš Vrbický (alias Lubik), Oldřich Zelený (alias greenfish) Není-li uvedeno jinak, autorem fotografií a ilustrací je autor článku. Prosíme, respektujte autorská práva! Zákaz kopírování a rozšiřování textového či obrazového materiálu bez písemného souhlasu redakce. © e-akvarium.cz

Akvárium, číslo 36

obsah

e-akvarium.cz

Akvárium, číslo 36: Úvodník..............................................................................2 Obsah...................................................................................3 Ryby:

Spectrolebias costai..................................................4

Rostliny: Microsorum pteropus z thajskej prírody.................6 Phyllanthus fluitans................................................10

Bezobratlí: Sulawesi – ze začátku to dře, ale pak už to jde.......16 Co víme o krevetkách?............................................24

Zajímavosti: Novinky z rybího světa............................................26 Vědecká abeceda: C.................................................29 Na hraně přežití: Ameca splendens........................32

Živorodky: Ameca splendens v chovu.......................................36 Xiphophorus continens..........................................38

Biotopy:

Zpátky na Río Frío..................................................42

Za humny: Gupky v kúpelnom potoku stále plávajú................57

Téma: Artemie pro pokročilé............................................62

Historie: Sladkovodní koníci.................................................72

Recenze:

Closs et al.: Conservation of Freshwater Fishes....76

Reportáže: X. kongres Českého cichlid klubu..........................78

Aktuálně: Pozvánka na soutěžní výstavu ryb v Žilině.............79

Výhled na příští číslo..............................................80

62 72 3

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

ryby

Spectrolebias costai (Lazara, 1991) Pavel Chalopka

Spectrolebias costai je relativně drobná brazilská vějířovka. Tento druh patří mezi halančíky anuální, kteří v přírodě obývají zcela nebo částečně vysychající biotopy. Lokality jeho původního výskytu se vyznačují měkkou, kyselou a většinou poměrně teplou vodou. Jedná se o velice žádaný a atraktivní druh. V současné době jsou mezi chovateli halančíků celkem běžně dostupné tři populace, Aruana BAF 13-04, Sao Miguel do Araguaia RR 03/08 (tato populace je nejrozšířenější, pravděpodobně díky nejmenší náročnosti při odchovu) a ještě populace Formoso do Araguaia BRF 14-03, která je ale morfologicky odlišná od obou předchozích a přesto, že je chovateli stále šířena jako S. costai, se pravděpodobně jedná o odlišný, i když velice podobný druh. Nejatraktivněji zbarvené, nebo spíše nejčastěji atraktivně zbarvené bývají ryby z populace Sao Miguel do Araguaia. Ty si z nějakého důvodu po většinu času ponechávají třecí zbarvení, tedy sametově

černou barvu s azurově modrými iridizujícími lemy ploutví. Samci druhých dvou populací o poznání častěji zesvětlají a černé zbarvení se objevuje jen při imponování samičkám a častěji v pokročilejším věku. Z chovatelského hlediska se určitě jedná o halančíky vhodné pro alespoň mírně pokročilé chovatele. Tyto vějířovky jsou poněkud plaché, takže pro pár nebo trio se hodí nádrže o objemu asi 10–20 litrů, které není problém vyplnit větším množstvím rostlin. Volný prostor a příliš mnoho světla nemají tyto vějířovky rády. Dalším nutným vybavením třecí nádrže je už jen nádobka se třecím substrátem, jehož výška by měla umožnit rybkám zanoření celého těla. Dospělý samec takové třecí místo moc neopouští, snad jen kvůli krmení nebo obraně teritoria. Větší skupinu těchto ryb je vzhledem k poměrně silné vzájemné agresivitě samců možné doporučit do nádrže okolo 40 litrů, pokud má větší plochu dna. Chceme-li více samců využít k rozmnožování, je ideální do nádrže umístit

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

větší počet třecích nádob tak, aby na sebe samci pokud možno neviděli. Jinak se vystavujeme riziku, že začne hromadná a leckdy denně opakovaná rvačka o nejlepší třecí místo. Takové chování ryby ale zbytečně stresuje a co je pro chovatele hlavní, většinou více nebo méně inhibuje rozmnožování, jelikož bojující samci nevěnují samicím mnoho pozornosti. S. costai mají rády měkkou, alespoň mírně kyselou vodu, dostatečně teplou a pokud možno čistou a jsou v tomto směru poněkud náročnějším chovancem. Ideální teplota se pohybuje v rozpětí asi 24–27 °C. Dalším nárokem těchto krásných anuálů je drobná živá potrava. Vhodné je alespoň předkládání doma kultivovaných krmiv, jako je např. grindal a žábronožky, je ovšem lépe, pokud potravu udržujeme co nejpestřejší a podáváme i drobné komáří larvy a divoký plakton z bezpečných zdrojů. Pokud se chceme dočkat většího množství jiker, je nutné krmit často a nenechávat rybky příliš hladovět.

ryby

výrazná změna parciálních tlaků kyslíku a oxidu uhličitého. V přírodě dochází po zaplavení substrátu k rychlému rozvoji mnoha mikroorganizmů a k tlení organického materiálu. To má za následek velkou spotřebu kyslíku a zároveň produkci CO2. Parciální tlak kyslíku tedy klesá a parciální tlak oxidu uhličitého roste [1]. Při zalití substrátu s jikrami je podobná změna poměrů možná jen tehdy, pokud je množství vody dostatečně malé vzhledem k objemu substrátu. Vody tedy používáme jen 2–3x více, než je objem substrátu. Pokud máme substrátu velmi málo, je nutné před zalitím přidat substrát. Teplota vody pro zalití by měla být o několik stupňů nižší, než byla teplota prostředí při skladování jiker. Nejrozšířenější a nejatraktivnější populace z lokality Sao Miguel do Araguaia má ve srovnání s ostatními zejména pro začínajícího chovatele výhodu ve velikosti jiker a potěru. K odchovu většiny potěru u této populace postačí jemná žábronožka, kdežto u obou zbývajících populací se neobejdeme bez potravy jemnější, např. vířníků nebo miker. Tuto složku potravy je ovšem u malých potěrů lepší přidávat vždycky, i pokud většina potěru přijímá potravu hrubší. Je třeba si uvědomit specifikum odchovu halančíků. Zejména při získání nové populace pracujeme s omezeným počtem jiker, kterých bývá běžně 30–40. Z tohoto počtu bude v jednu chvíli schopna líhnutí jen určitá část, takže pokud získáme z podobného sáčku na jedno zalití 10 ks potěru, jedná se často o nadprůměrný výsledek. Vždy je tedy lepší snažit se odchovat maximum jedinců, abychom pro další chov získali použitelnou skupinu i s ohledem na poměr pohlaví. V prvních dnech je potěr citlivý na větší výměny vody, takže pokud nepoužíváme k zalití stabilní vodu z dobře zarostlé nádrže, je třeba neměnit více než třetinu. Ideální je z misky průběžně odstraňovat uhynulé nebo v případě vířníků vyhladovělé krmivo. Pro tyto účely je vhodná malá injekční stříkačka. S potěrem obecně manipulujeme opatrně, při úleku může šokovat. Navzdory tomu, že se jedná o anuální halančíky, roste potěr z počátku poměrně pomalu. Růst se zrychluje s velikostí a výživnou hodnotou přijímané potravy, takže nejpozději za 8 týdnů bychom měli mít mladé jedince schopné rozmnožování, i když samozřejmě ještě ne úplně vzrostlé. Pokud chceme získat robustní chovné ryby, vyplatí se v tuto chvíli oddělit samičky od samců, protože jakmile se začnou intenzivně třít, na další fyzický vývoj už nezbývá mnoho zdrojů a pokračuje jen pomalu a při dostatku kvalitního krmení. V kondici vhodné pro rozmnožování nám tyto vějířovky vydrží odhadem 8–10 měsíců, ale při dobré péči a chovu na spodní hranici teplotního optima mohou žít i déle.

Samička S. costai.

Standardní populace S. costai plodností příliš nevynikají, ale výše popsaná populace chovaná pod označením BRF 1403, která se liší podlouhým a nízkým tělem a trochu jinak nasazenými ploutvemi, je naopak, zejména s ohledem na to, o jak gracilní rybky se jedná, velice plodná. Získané jikry inkubujeme v mírně vlhkém substrátu po dobu několika týdnů až měsíců. Stejně jako u ostatních anuálních halančíků nemá smysl snažit se udávat dobu inkubace s jakoukoliv přesností. Vývoj jiker ovlivňuje příliš mnoho faktorů. Jikry je třeba pravidelně kontrolovat v rozmezí 2–3 týdnů a vývoj sledovat. Najít jikry v substrátu až na výjimky není nijak obtížné, stejně jako se snadno naučíme rozeznat v jikrách formující se embrya a nakonec podle zcela vyvinutých očí v jikrách rozeznáme larvy, které svůj vývoj ukončily a jsou schopny líhnutí. Zalití jiker provádíme podle objemu substrátu v různě velké nádobě. Začátečníci často používají na zalití příliš mnoho vody vzhledem k objemu substrátu a bývají zklamaní, že se jikry nelíhnou. Ke spuštění procesu líhnutí je ale třeba

[1] Vítek, J. & Kadlec, J. (2001): Halančíci: biologie, chov, přehled druhů. Svět křídel, 304 pp.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

rostliny

Emerzne rastúca papraď Microsorum pteropus mala v prírode zdravé, veľmi tuhé kožovité listy.

Mikrosórium krídlovité (Microsorum pteropus) z thajskej prírody Jozef Májsky

Medzi jedny z najobľúbenejších papradí, ktoré akvaristi pestujú už niekoľko desaťročí, patrí určite mikrosórium krídlovité/hnědovka křídlatá. Svedčia o tom aj viaceré vyšľachtené kultivary, ktoré sa od pôvodných divo rastúcich rastlín líšia rôzne tvarovanými listami (hlboko vykrajované, rozstrapatené a pod.). V akvaristickej literatúre bola táto papraď, pochádzajúca z trópov juhovýchodnej Ázie, označovaná desaťročia ako Microsorium pteropus. Nedávno sa názov rodu zme-

nil na Microsorum (resp. začalo se dbát na správné pojmenování dle priority, v původním popise bylo totiž Microsorum; byť to byl překlep a sám autor popisu později používal Microsorium, platné jméno je to, které bylo použité jako první – pozn. red.), preto jej vedecké pomenovanie má aktuálne podobu Microsorum pteropus. V slovenčine uprednostňujem oproti poslovenčenej verzii jej českého pomenovania – hnedovka krídlovitá – názov mikrosórium krídlovité.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

V tomto krátkom príspevku sa nebudem zaoberať v akváriách bežne rozšírenými formami (kultivarmi) tejto paprade, ich pestovateľskými nárokmi a pod., ale chcem stručne informovať o pozorovaní druhu Micorsorum pteropus v prírode, ako aj o adaptácii niekoľkých rastlín prenesených z prírody do akvária. Koncom zimy 2016 som s priateľmi navštívil v Thajsku ostrov Phuket, kde sme podstatnú časť pobytu strávili v Národnom parku Khao Sok a v jeho blízkom okolí. Hoci sme sa zamerali hlavne na pozorovanie pavúkov, hmyzu a stavovcov/obratlovců, keď sa naskytla príležitosť, snažil som sa zdokumentovať aj niektoré z môjho pohľadu zaujímavé druhy tropickej flóry. Samozrejme, že medzi nimi nemohli chýbať ani vodné a mokraďové rastliny, pretože väčšinou sme sa pohybovali popri tamojších podhorských až horských riečkach a potokoch. Keďže bolo obdobie sucha a pomerne nízky stav vody vo všetkých recipientoch, na mnohých miestach sme nachádzali kryptokoryny (Cryptocoryne sp.), ktoré rástli takmer výlučne emerzne – pravdepodobne išlo len o 1–2 druhy. Na troch lokalitách som podobne na súši zaznamenal aj papraď M. pteropus. Na rozdiel od kryptokorýn, ktoré preferovali sedimenty usadené medzi kameňmi a balvanmi, prakticky vždy v tesnej blízkosti vody alebo aj na mokrom substráte,

rostliny

porasty mikrosória krídlovitého som objavil podstatne vyššie nad vodnou hladinou (1 m i viac). Išlo o čiastočne zatienené hlinito-skalnaté svahy bočných prítokov. Podľa charakteru reliéfu a vegetácie sa pravdepodobne lokality s mikrosóriom ocitnú pod vodnou hladinou len sporadicky a na pomerne krátky čas v období dažďov (monzún). Môže sa zdať, že ide o špekuláciu, vychádzam však z vlastných skúseností, keďže som videl už pomerne dosť tropických tečúcich vôd a určite je možné nájsť isté paralely aj s našimi podhorskými potokmi a riečkami. Aj keď z akvárií sme zvyklí, že M. pteropus rastie buď voľne vo vode alebo prichytené na kusoch dreva, uhlia, prípadne na kameňoch, tu tvorila táto papraď husté nízke zárasty (5–12 cm) veľmi pevne zakorenené v piesčitohlinitom substráte. Zrejme ide o adaptáciu na silné prúdenie vody počas prívalových dažďov. Listy boli špičkami orientované smerom do stredu potoka – vlásočnice. Keď som chcel získať vzorku rastlín, musel som podrezať celý blok paprade nožom. Po vytrasení substrátu som vybral tie časti z prepletenca, ktoré mali najviac zachovaný podzemok i listy. Nakoľko išlo o emerzne rastúce rastliny, drobné korienky im prakticky chýbali. Získaná vzorka prežila vo vlhkej atmosfére vo vrecku z PVC bez problémov asi 10 dní v Thajsku i letecký transport do Európy.

Na snímke je vidno piesčitohlinitý substrát, v ktorom boli pevne zakorenené podzemky Microsorum pteropus.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

rostliny

Pohľad na typickú riečku v NP Khao Sok s nízkym stavom vody počas obdobia sucha.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

Po návrate domov v marci 2016 som paprade prebral, očistil od odumretých listov i nadbytočných zvyškov substrátu a umiestnil do malého pokusného akvária (cca 30 l). Treba podotknúť, že všetky rastliny nepokrývali ani plochu menšej dlane. Keďže oproti submerzne pestovaným mikrosóriám mali len slabučké korene, zaťažil som ich na dne nádrže kamienkami a uhlím. Okrem nich tu rástli dva pôvodné maličké trsy tohto druhu, ako aj mohutnejší trs ďalšej paprade, Bolbitis heudelotii. Zhruba polovicu akvária okupovala menej robustná valisnéria/zákruticha (Vallisneria sp.), ktorej plávajúce listy čiastočne tienili hladinu. Parametre vody z thajskej lokality nepoznám, no podľa geologickej stavby okolitých vrchov i farby vody a pocitu pri kúpaní sa v nej i holení, určite nešlo o veľmi mäkkú vodu. Podľa viacerých literárnych zdrojov tento druh dobre rastie vo vode veľmi mäkkej až stredne tvrdej, čo môžem potvrdiť i ja. S veľmi tvrdou vodou mám pri tejto papradi zlé skúsenosti, na listoch sa v nej tvorili početné čierne škvrny, rast bol slabý a rastliny postupne chradli až uhynuli. V akváriách mám vždy mierne zásaditú vodu, spočiatku som vyskúšal veľmi mäkkú vodu, neskôr stredne tvrdú (10–15 °N). Keďže tento druh je rozšírený na veľkom areáli, je dosť pravdepodobné, že v prírode existujú viaceré formy, ktoré sú adaptované na mäkšiu a kyslejšiu vodu, a naopak „ekoformy“ dobre rastúce v stredne tvrdej vode s pH 7 i vyšším. Nebudem ďalej teoretizovať, ale rovno skonštatujem, že prineseným mikrosóriám sa v akváriových podmienkach nedarilo. Nádržka bola osvetlená rozptýleným denným svetlom a 12 hodín denne dosvetlovaná aj neónovou trubicou určenou pre akváriové rastliny. Iba na rastových vrcholoch dvoch listových čepelí ožili bunky a listy mierne narástli, potom sa rast zastavil. Inak rastliny stagnovali, čo však považujem za najhoršie, ich korene nevyhnali nové koreňové vlásky. Keď sa začiatkom mája objavili na spodnej strane najvyvinutejších listov výtrusnice, tušil som, že rastliny sa snažia zachrániť pohlavným rozmnožovaním. Toto ich SOS však pod vodnou hladinou nemohlo priniesť želaný efekt. V paludáriu, ktoré som nemal k dispozícii, by zrejme výtrusy rovnako nenašli vhodné podmienky. Priznám sa, že na osude pokusných papradí mi nejako zvlášť nezáležalo, postupne som chradnúce jedince likvidoval a ku koncu roka 2016 som sa rozlúčil s posledným mikrosóriom krídlovitým prineseným z thajskej prírody. Na záver by som dodal, že papradiam pochádzajúcim z ich domoviny bolo možné vytvoriť priaznivejšie umelé podmienky a snáď ich aj udržať pri živote. Myslím si ale, že aj uvedený pokus, ktorý sa neskončil dobre, mal svoj význam. Možno sa z neho poučiť a neskúšať razantne „previesť“ emerzné rastliny na submerzné. Hoci už desaťročia pestujeme mikrosórium krídlovité ako akváriovú rastlinu, snáď je namieste otázka, či sú schopné trvalého submerzného života rastliny všetkých populácií Microsorum pteropus, alebo len niektorých. Odpoveď na ňu musia dať fundovaní odborníci – najlepšie asi znalci lokálnych populácií tejto paprade z jednotlivých oblastí juhovýchodnej Ázie, prípadne skúsení pestovatelia akváriových rastlín.

rostliny

Po dvoch mesiacoch sa na spodnej strane listov paprade Microsorum pteropus prenesenej z prírody do akvária objavili výtrusnice.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

rostliny

Phyllanthus fluitans Markéta Rejlková

Seznamte se Phyllanthus fluitans je plovoucí rostlina, která není moc známá, přestože je pěkná a v akváriích se jí (občas) daří. Její zvláštností je zbarvení lístků, které se liší v závislosti na podmínkách a také se mění od nejmladších lístků po nejstarší. Výsledkem je směs světle zelené, šedozelené, růžové až vínové barvy, jak můžete vidět na fotografiích. Kulaté lístky rostou střídavě na tenkém stonku, mají průměr zhruba centimetr nebo trochu více (v opravdu excelentních podmínkách až 2 cm, ale takové „vypasené“ rostlinky bychom našli spíše v přírodě). Jejich povrch je téměř sametový. Stonky mohou svou délkou přesáhnout 10 cm, ale většinou jsou mnohem kratší a nesou nejčastěji 5–7 lístků. Anglický název Red Root Floater nám říká, že rostlina má červené kořeny. A to také mívá, ale podobně jako u listů platí, že intenzita zbarvení je různá. Kořeny jsou dlouhé většinou do 2 cm, často i poloviční, a pokud dovolíte přílišné zahuštění porostu, nejsou ani nijak nápadné či dekorativní. Nenápadné jsou i bílé květy, které vypadají jako droboučké hvězdičky (měří asi 3 mm). Pohlavní rozmnožování by ale bylo v akvarijních podmínkách příliš složité, naštěstí rostlina hojně odnožuje postranními výhonky z pupenů v paždí listů. Vzhledem k velikosti lístků je ale daleko snazší ji držet pod

kontrolou a případně z akvária úplně vysbírat, proto se nemusíte obávat „zamoření“. Systematicky patří Phyllanthus do čeledi Phyllanthaceae, donedávna ještě Euphorbiaceae. Když si představíme sukulentní pryšce, křehká vodní rostlinka nám sem jaksi nezapadá. A ona je to také výjimka. Rod zahrnuje 650 až 1300 druhů (podle jeho pojetí, které je velmi nejednotné). Jde o byliny, keře a stromy ze subtropů a tropů prakticky celého světa, vesměs suchozemské, jen P. leonardianus ze Zairu je rovněž vodní, roste ale celý ponořený. Některé druhy se pěstují pro okrasu nebo plody a také se využívají v léčitelství, možná znáte smuteň hořkou (P. amarus) [1]. Název Phyllanthus pochází z řeckých slov phyllon = list, anthos = květ; podle zdánlivého vytváření květů na listech u některých zástupců. Fluitans znamená vzplývavý. Pokud jde o český název, na akvaristických stránkách najdeme verzi „muteň vzplývavá“. Muteň lze vystopovat ještě asi ve dvou dalších zdrojích, z nichž ani jeden mi nepřipadá dostatečně věrohodný. Jinak je pro zástupce rodu užíváno české jméno smuteň. Nevím, kde se to jedno písmenko ztratilo, nicméně přikláněla bych se k variantě smuteň a úplně nejlépe k vědeckému pojmenování, které není o nic hůře zapamatovatelné.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

rostliny

V přírodě Původní domovina P. fluitans je ve Střední a Jižní Americe (od Mexika až do Peru, Ekvádor, Brazílii a Bolívii). Zpravidla nevytváří velké jednodruhové porosty, ale je méně početnou složkou pestrých mozaikovitých porostů stojatých či velmi pomalu proudících vod. Abychom si mohli nějak konkrétněji představit přírodní prostředí, kde P. fluitans roste, podívejme se na záplavová území Amazonky [2]. Další zde rostoucí volně plovoucí druhy jsou: Ricciocarpus natans, Salvinia auriculata, S. minima, S. sprucei, Ceratopteris pteridoides, Pistia stratiotes, Eichhornia crassipes, Pontederia rotundifolia, Limnobium stoloniferum, Lemna aequinoctialis, L. valdiviana, Spirodela intermedia, Alternanthera hassleriana, Neptunia oleraceae, Ludwigia natans. Možná vás teď překvapilo, kolik rostlin bychom už na základě našich akvaristických znalostí v daleké Amazonii poznali. Z dalších (nikoli na hladině volně vzplývajících) tam rostou třeba i Ceratophyllum demersum, Najas sp., Victoria amazonica. Poslední jmenovanou neznáme z akvárií, ale ze skleníků botanických zahrad jistě ano. Victoria jediná ze zmiňovaných rostlin koření, ostatní nikoli a najdeme je velmi početné na okrajích zaplaveného lesa a na malých otevřených výsecích; přistínění stromy způsobuje, že jsou zelené a malé (i jinak mohutné Pistia a Eichhornia), zatímco při oslunění červenají (obzvláště Phyllanthus, Ceratophyllum, Najas, Azolla).

P. fluitans roste i v deltě Orinoka, kde ale opět najdeme snad všechny akvaristům známé plovoucí rostliny z rodů Salvinia, Eichhornia, Pistia, Limnobium, Ludwigia, Spirodela, Ceratopteris, Lemna, Azolla... a mnoho dalších [3]. Ani tady ale nepatří k těm nejpočetnějším a netvoří velké „koberce“.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

rostliny

V akváriu Ačkoliv je Phyllanthus fluitans poměrně dekorativní, není to nijak hojně pěstovaný druh. To se dá ale přičíst tomu, že si úplně snadno nepřivyká na nové podmínky, takže na rozdíl od jiných plovoucích rostlin není tak odolný v přepravě ani v dočasných (nikoli optimálních) podmínkách v prodejnách. Nezřídka se stane, že se během několika dnů úplně rozpadne a nezachráníte z něj ani jediný kousek. Proto se k akvaristům masově nedostává, daleko lepší šance je získat ho přímo od úspěšného pěstitele. Abyste se sami takovým úspěšným pěstitelem stali, potřebuje vaše akvárium splňovat základní kritérium: Phyllanthus nemá rád pohyb hladiny. Prospěje mu silné osvětlení, ale ten klid je opravdu prvořadý, takže větší naději než na neklidné hladině budete mít spíše v misce na okenním parapetě, nebo přes léto i na balkóně či v nějaké větší nádobě na zahradě. Vraťme se ale do akvária. To může být i úplně otevřené, tj. není nutná vysoká vzdušná vlhkost, ale naopak snáší i zcela uzavřený prostor, kde se vzduch od osvětlení nad krycím sklem zahřívá. Teplo růst podporuje. Samotné světlo je také důležité. Chcete-li mít pěkně červené prosperující porosty, nedocílíte toho v šeru, tam ani Phyllanthus neporoste. Údajnou nutnost silného osvětlení nemůžu potvrdit, resp. je nutné se na to dívat relativně: akvárium může být osvětlené třeba jen jednou zářivkou, ale Phyllanthus, který roste tři cm pod ní, se koupe v luxusní světelné lázni a bude krásně prosperovat (a v důsledku toho vytvoří koberec, který dokonale zabrání přístupu světla rostlinám pod ním – sotva uvidíte i na ryby).

Červenou barvu listů vyvolává podle některých údajů hnojení NPK a železem, podle jiných naopak potřebujeme málo dusíku a fosforu. K tomuto se přikláním, ale kouzlo bude také v poměru N:P. V mých podmínkách není potřeba akvárium nijak hnojit, ale používám měkkou ostravskou vodu s dostatkem železa a navíc v akváriu s touto rostlinkou měním vodu jen několikrát do roka. Nicméně krmím v něm také minimálně a množství dusíku i fosforu je prakticky neměřitelné. To znamená, že hnojit není nutné, nicméně to nijak nevyvrací fakt, že k bujnému růstu samozřejmě rostlina (tato nebo kterákoliv jiná) živiny potřebuje. Ideální péči ve vašich konkrétních podmínkách si budete muset vyzkoušet. Nutností je klidná hladina a raději už delší dobu zaběhnuté akvárium, příp. nějaká ta miska za oknem, kam ideálně několik hodin denně svítí přímé slunce. Na plném slunci je Phyllanthus nejkrásnější. Když se ukáže, že podmínky jsou vyhovující, začne po počátečním stagnování Phyllanthus rychle růst a pokud mu to dovolíte, pokryje celou hladinu. Pak se ale jeho přibývání nezastaví, bude pokračovat do výšky. Objeví se větvičky, které nebudou mít oporu na hladině, místo toho budou trčet volně do vzduchu, příp. se zlehka opírat o níže položené vrstvy. Lístky na těchto větvičkách ale bývají zelené a tenčí, měkčí. Pokud porosty naředíte protrháním, opět z těchto větviček poroste klasická hladinová a červenající forma. Kvetení bude podle mě závislé na délce osvětlení, nepovedlo se mi ho nikdy pozorovat, i když vzácné by být nemělo.

Divoké vrstvení a tvorba šplhajících stonků s tenkými zelenými listy.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

rostliny

I v zeleném provedení je to moc hezká rostlinka.

Vrstvení je dokonalé – a také dokonale blokuje průchod světla pod hladinu.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

rostliny

Snímek z floridské přírody. P. fluitans, tady navzdory slunci šedozelený (má to snad spojitost se skutečností, že vody Peace River obsahují málo železa?) a Salvinia minima. (Foto: Mike Sowinski, FWC [4])

Když se vymkne z rukou Phyllanthus fluitans se dokonce dostal do amerického senátu. Pravda, v ne zrovna lichotivé souvislosti, zmíněn byl jako kandidát na zařazení do FNW (Federal Noxious Weed List, což je seznam federálních „obtížných plevelů“). Ale tím jeho chvilka slávy pominula a federálně sledovaný v současnosti není. Je ale známý na Floridě a na příkladu této rostliny si můžeme ukázat, že invazní druhy se netýkají zdaleka jen ryb a konkrétně tento americký stát velice trápí. Proč zrovna Florida? Je tam hodně vod, které jsou mělké, teplé, na živiny bohaté. Výborně tam rostou vodní rostliny, bohužel i ty nepůvodní a nevítané. K jejich šíření přispívá fakt, že je tam (vzhledem k výše uvedeným faktorům) nemálo pěstíren, odkud se prostě sem tam nějaká rostlina dostane do volné přírody. A pak už se nezadržitelně šíří: pomůžou jí majitelé lodí (vodní sporty a rybaření jsou zde velmi populární, bohužel při cestování mezi lokalitami se s lodí dostávají na nová místa i „černí pasažéři“), vodní ptáci, dokonce i hurikán. A v neposlednní řadě milovníci rostlin, akvaristi. Floridský „případ Phyllanthus fluitans“ [4, 5] vypuknul 27. 8.2010, kdy v kanálu spojeném s Peace River našel úplně první rostliny Dr. George Wilder z botanické zahrady v Naples

a oznámil to příslušnému úřadu (Florida Fish & Wildlife Conservation Commission, FWC). V září a říjnu bylo při průzkumu zjištěno, že plovoucí host už se vyskytuje 26 říčních mílí (tj. zhruba 42 km) proti proudu od nejnižšího naleziště. Výskyt byl postupně potvrzen na třiceti pěti lokalitách. Na celém úseku došlo k ošetření herbicidem Knockout (s aktivní složkou diquat dibromide) pracovníky úřadu Southwest Florida Water Management District. V následující zimě nebyly nalezeny žádné přežívající zbytky, v dubnu 2011 byl zjištěn výskyt dvou velmi malých populací, které byly vzápětí znovu ošetřeny. Uprostřed letních prázdnin roku 2011 ale byly zjištěné další nevelké roztroušené populace. Některé z nich už nebylo možné ošetřit kvůli špatnému přístupu. Monitoring probíhal pěšky po břehu i z lodě. Mike Sowinski z FWC se také věnoval práci s veřejností, která je pro další zamezení šíření nepůvodních druhů zcela zásadní. Publikoval několik článků; využil nástroj zvaný „Weed Alert“ („upozornění na plevel“), kdy se pomocí letáků, identifikačních kartiček i elektronicky informuje veřejnost; obcházel půjčovny lodí, zahradnictví a správce parků, aby je informoval o možném výskytu P. fluitans.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

rostliny

Před a po ošetření herbicidem. (Foto: Mike Sowinski, FWC [4])

Podezřelí na zavlečení konkrétně tohoto druhu jsou akvaristé. Buď neúmyslně (spláchnutí z jezírka při lijáku?), nebo úmyslně. Akvaristé totiž prokazatelně vyhazují obsah svých akvárií do přírody; někdy proto, aby se ho zbavili, jindy se chtějí později na stejné místo vrátit a sklidit namnoženou „úrodu“ a prodat ji např. na internetu. A pak zaměstnávají tolik úřadů při boji s plevelem, který je náročný nejen finančně, ale i organizačně. Postřik v tomto případě nezabral úplně a bude se muset pokračovat v ošetřování a monitoringu, jinak se P. fluitans může stát stejně obtížnou rostlinou, jako už teď jsou na jižní Floridě Pistia stratoites, Eichhornia crassipes, Salvinia minima. Nebezpečí konkrétně u plovoucích rostlin spočívá v tom, že zamezí kompletně pronikání světla do vody, což vede k vyhubení vodních rostlin a s důsledky pro celý ekosystém. Naštěstí P. fluitans, jak je zřejmé z celého článku, nepatří k dominantním druhům a nemá tendenci stávat se „zeleným morem“, takže jeho výskyt na Floridě se dodneška daří držet pod kontrolou.

Boj s nepůvodními druhy neberou na Floridě na lehkou váhu a používají k němu sofistikované technologie. Nakonec ale stejně někdo musí do terénu... (Zdroj: [4])

Zkusíte, jak se mu bude dařit u vás v akváriu?

[1] www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=1&taxon_id=125179 [2] Junk, W. J.: (2013): Aquatic plants of the Amazon system. In: Bryan R. Davies, Keith F. Walker (eds.): The Ecology of River Systems. Springer Science & Business Media, 793 pp. [3] Bertoli, G.C. (1996): Aquatic vegetation of the Orinoco River Delta (Venezuela). An overview. In: Hydrobiologia 340:109-113. [4] Sowinski, M. (2012): Phyllanthus fluitans: A New Invasive Species in the Peace River. Florida Fish & Wildlife Conservation Commission. Dostupné na: https://bugwoodcloud.org/CDN/floridainvasives/2_Phyllanthus_flu itans_2012_Mike_Sowinski_FWC.pdf [5] Sowinski, M. (2011): Red Root Floater. Phyllanthus fluitans (Euphorbiaceae): Another Aquatic Invader for Florida. Aquatics, Winter 2011, 33(3):7-10. Dostupné na: https://plants.ifas.ufl.edu/wpcontent/uploads/files/caip/pdfs/RedRootFloater-Aquatics2011winter.pdf

Takhle vypadá Weed Alert. Stručné informace o druhu, návod na určení a instrukce, kam hlásit výskyt. (Zdroj: FWC)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

bezobratlí

Sulawesi – ze začátku to dre, ale pak uz to jde Oldřich Zelený

První krevetky jsem si porídil v roce 2008 od kamaráda Franty Brabce ze Zdáru nad Sázavou s umyslem zpestrení potravy hyčkanym rybám – Pterophyllum altum. Svym altákum jsem v te dobe neskutečne podstrojoval a krevetky byly jedním z chodu stravy. Mel jsem predstavu, ze se krevetky budou rychle mnozit a krevetkárum jsem se o tom radeji vubec nezminoval. Franta mi sehnal jakesi zelenkave krevetky, velikost asi 2,5 cm. Nekterym se podarilo dorust i 3,5 cm a pak se zbarvily do odstínu hnedočervene barvy. Choval jsem je ve dvestepadesátilitrove nádrzi rozdelene napul. Mezi delící sklenenou prepázkou a dnem nádrze byla mezera 2 mm a krevetky brzy zabydlely obe části nádrze. V prave části dvojakvária byl obrovsky trs jávskeho mechu. V podstate trs zaplnoval skoro celou pravou část rozdelene nádrze. A v tomto ráji si krevetky vegetily a docela rychle se mnozily. Zhruba jednou za mesíc jsem v nádrzi zalovil velkou sítkou a uz sly k altákum. Ani se chudinky nestačily poschovávat. Krevetkári – pardon. V roce 2009 jsem si porídil pancerníčky Corydoras duplicareus a z duvodu nedostatku místa jsem je umístil do nádrze s krevetkami. Do te doby jsem zil v bludu, ze moje krevetky jsou ryzí bylozravci, a pochopitelne me vubec nenapadlo, ze by mohl nastat problem. Duplíci se k me velke radosti začali mnozit a pod jávskym mechem se ukryval rozplavany

potírek. Ale taky jsem ke sve hruze objevil, jak si krevetky prevalují v klepítkách vykulenou rybičku a pekne zaziva ji zerou. I jikry jim pochopitelne zachutnaly. Duplíky jsem prelovil do nove porízeneho akvária. Nádrz o objemu 120 litru byla rozdelená čtyrmi príčkami na pet částí a v kazde jsem mel jeden druh pancerníčku – taková mensí továrna na pancerníčky. Dostat krevetky z trsu jávskeho mechu nebylo snadne. Mech se mi nechtelo vyhodit – potreboval jsem ho jako trecí substrát. No, ale nakonec asi po pul roce byly veskere krevetky zkrmeny. A uz jsem s temi tvory nechtel mít nic společneho. Jenze prisel pro me z akvaristickeho i zivotního pohledu nestastny rok 2012. Tehdejsí nejlepsí ministr financí na svete me poslal slouzit na vychodní Moravu a me akvaristicke sny a plány sly do kytek. Na konci roku 2012 jsem kamarádum rozdal chovne skaláry a pancerníčky, vse krome jedne nádrze vypustil a s tezkym srdcem odjel na vychod. Nevypustil jsem pouze nádrz s altumy. Dcera Peta nebo její prítel Martin je chodili pravidelne krmit. Behem roku a čtvrt altáci postupne odesli po duhovem mostu do rybího nebe a v devítisetlitrove nádrzi zbyly altispiny a zbytek pancerníčku. Dnes mám v te nádrzi moc pekne Red devily od Zdenka Dočekala, ty stare altispiny a pancerníčky, akary hnede a takove ty zbytky. Ale já se vrátím, a pak …

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

bezobratlí

vubec jednoduche a ze bez studia to nepujde. V jednom ze starsích čísel tohoto časopisu píse o krystalkách Jirka Libus a po prečtení jeho článku jsem pochopil muj zcestny názor na „jednoduche“ krystalky. Tady by me dobrodruzství s krevetkami mohlo skončit. Jenze v pozdním lete 2013 se mi v hlave zrodil pridrzly plán, ze zkusím chovat kardinálky. Začal jsem studovat ruznou literaturu o sulaweskych krevetkách. Tehdy jsem kardinálkám ríkal „takovy ty fialovy krevetky s bílejma klepítkama a puntíkama“. Vedel jsem o nekolika kamarádech, kterí si na nich vylámali zuby a po pár tydnech jim odesly. Pri bádání po internetu jsem mimo jine narazil na stránku s ruznymi krmivy pro krevetky, vselijakymi udelátky do nádrzí s krevetkami a zaujal me obrázek pixle se speciální solí, na ktere byl obrázek kardinálky. Krkolomne jsem si prelozil, ze se jedná o sul z jednoho ze sulaweskych jezer – jezera Matano – domoviny kardinálek a ze vysledkem je voda s pH 7,5 a vodivostí 270 mikrosiemens. A konečne jsem zjistil i vedecke jmeno: Caridina dennerli. Rekl jsem si, ze to by mohlo byt ono. Voda z reverzní osmozy a tato sul a to by bylo, aby to neslo. Ale nechtel jsem se dopustit stejnych chyb jako u krystalek, tak jsem studoval a studoval a studoval.

Caridina dennerli – kardinalka.

Striaty – nejvetsi zrouti z mych sulawesek.

Zpet ke krevetkám. Bez akvárií si svuj zivot neumím predstavit. Rozhodl jsem se, ze si na ubytovne ve vyhnanství zarídím akvárko a v nem budu mít nejake „jednoduche“ krevetky – krystalky. Kazdy rok na jare jezdím do Nemecka do Friedrichshafenu a vzdy jsem tam obdivoval takove ty červenobíle krevetky. Je to mozná muj subjektivní pocit, ale mne se zdálo, ze tam v Nemecku je mají nejlepsí – ten kontrast barev, velikost a tak vubec (v te dobe to mozná byla pravda, ale dnes jsou na českych burzách stejne krásne krevetky z českych chovu). Podobne povedene fesandy byvaly i ve Vídni na predvánočním petveletrhu. Tak jsem si ty „jednoduche“ krevetky koupil. A kdyz uz jsem se rozsoupnul, tak jsem jeste prikoupil sakury. Na ubytovne i doma jsem mel zarízene nádrze. Po návratu z Nemecka domu jsem je umístil ve dvacetilitrove nádrzi a do druheho dne jedna krystalka posla. Vubec jsem nezoufal a prevezl jsem si je na vychod. Vodu jsem jim vozil svoji – jihlavskou: pH 7,5 a vodivost kolem 300 mikrosiemens. No a pak uz mi ty „jednoduche“ krevetky delaly jenom vrásky na čele. Do dvou mesícu posly vsechny krystalky a i sakury mely co delat, aby prezily. Ted trochu predbehnu – sakury mám do současnosti, ale uz dávno nejsou tak krásne červene jako kdysi. Mám je 4 roky a delají mi radost. Aby byly stále tak krásne jako kdysi, tak bych musel tvrde selektovat, a i kdyz jsem dost velky puntičkár, tak toto me zrovna moc neláká. Takze se ukázalo, ze krystalky nejsou

Tak to je ten zazrak.

Doslova jsem se prokousal studií Kristina von Rintelen & Yixiong Cai – Radiation of endemic species flocks in ancient lakes: Systematic revision of the freshwater shrimp Caridina H. Milne Edwards, 1837 (Crustacea: Decapoda: Atyidae) from the ancient lakes of Sulawesi, Indonesia, with the description of eight new species. Uvod studie pojednává o domovine sulaweskych krevetek, o jezerním systemu Malili. Ostrov Sulawesi má krásny tvar, nachází se na rovníku a jezera systemu Malili jsou jiz pod rovníkem na jizní polokouli. Jezera jsou stará jeden az pet milionu let. Voda v nich je velmi čistá a má pruhlednost 20 metru. Ve vsech jezerech je pH nad 7,5 a v nekterych dokonce nad 8,5 a vodivost vody je mezi 200 az 300 mikrosiemens. Díky stárí jezer jsou parametry vody stabilní, coz je dle meho názoru nejvetsím problemem pri

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

chovu tamních krevetek. Takovou vodu není zdánlive jednoduche pripravit, ale resení je snadnejsí, jak popísu v následujících rádcích. Určite je velkym nesmyslem krevetky postupne prevádet na vodu, která teče chovateli z vodovodu. V teto studii jsem se take seznámil s anatomií krevetek. No, nebylo to jednoduche, ale dnes mám ulozen preklad teto studie jako poklad. Záver studie pojednává o molekulární fylogenetice sulaweskych krevet (vlastne pojednává obecne o molekulární fylogenetice). Tak to jedine jsem si nedokázal prelozit, i kdyz jsem se hodne snazil. Nerozumel jsem pojmum (vlastne nerozumím) a bez pochopení techto základních pojmu to proste neslo. Nemám a ani nebudu mít prostudovane základní vedomosti, ktere bych ke studiu fylogenetiky potreboval. Toto jsem si overil na Akvakongresu ve Zdáru nad Sázavou v roce 2014 nebo 2015, kde jsem potkal Romana Slabocha. Polozil jsem mu naivní dotaz, zda neví o nejakych skriptech pro laiky, ze kterych by se dala molekulární fylogenetika nastudovat. Roman se na me podíval a s blahosklonnym usmevem rekl jedine slovo „NE“. A pak mi vysvetlil, v čem je problem pri studiu teto problematiky. Ale ono i bez znalosti molekulární fylogenetiky se dá bezproblemove zít. Pomalu probehla teoretická príprava na kardinálky. Sul jsem objednal z nejakeho nemeckeho e-shopu. V nakupování na cizích e-shopech jsem uplnym nymandem, takze jsem zaplatil bance jakysi poplatek 250 Kč za prevod asi 30 Euro – to byla tehdy cena te soli za 1 kg. Tak to me nepotesilo, ale uz to jelo. Pripravil jsem pro nove mazlíky dve nádrze. Jednu o objemu 120 litru – bez písku, jenom technika, na dne placáky, bez rostlin. Druhá nádrz má objem 540 litru, ale napusteno, vlastne vyrobeno v ní je kolem 200 litru vody. Na dne písek, ktery jsem propral, upekl v troube (pak mi 14 dní nefungovala – ale to je OK). Na dne tedy ten propečeny písek, placáky a bez rostlin. Nádrze jsem zajízdel asi mesíc. Na tech pečlive očistenych kamenech se vytvorila jakási zelená rasa. Zádne speciální skvíry a mezery jsem mezi kameny nedelal. Proste jsem je tam naskládal tak, aby se mi to líbilo a hlavne abych pod ne videl. Ani zádne rostliny jsem nezasadil. Pri studiu ruznych videí jsem objevil krásne nádrze s kardinálkami osazene rostlinami, ale nechtel jsem zatezovat vodu ničím z meho pohledu zbytečnym. Nákup krevetek jsem mel domluveny u Vládi Kalaby v Cankovicích. Občas tam s kamarády ze Zdáru jezdíme omastit oko a sem tam i neco koupíme. Nekolikrát jsem tam kardinálky videl. Pochopitelne – importy ze Sulawesi. Den D nastal 24. ríjna 2013. Nebyl jsem sám. Me nadsení strhlo kamaráda ze Zdáru Petra Povolneho a ten den jsme vyrazili pro nove poklady. Chteli jsme si vzít kazdy 20 kusu, ale Vláda uz jich tolik nemel a oba jsme si odvezli 15 jedincu. Do mensí nádrze bez písku jsem jich umístil sedm a zbytek sel do vetsí nádrze s pískem. Pritom jsem si vsimnul, ze v pytlíku je jedna uplne malinká, takze se musela narodit uz vzajetí u Vládi Kalaby. To rozptylilo takove ty reči, ze se sem vozí jenom samci. Ono se pohlaví stejne nedá rozeznat, tak nevím, jak by to na Sulawesi delali.

bezobratlí

Kardinalky na pastve.

A jeste jedne veci jsem si vsimnul. A byl jsem nadsen. V pytlíku byla jedna krevetka jineho druhu (nakonec tam byly dve). Tehdy jsem to jeste nedokázal dost dobre určit, ale byl jsem presvedčen, ze je to Caridina spinata. Já jim ríkám familiárne spenátovky. Predbehnu – nebyla to spenátovka, ale jak jsem pozdeji zjistil, byla to Caridina loehae – taky z jezera Matano, klasicky príchyt. Z toho, co jsem mel o kardinálkách nastudováno, jsem usoudil, ze by jim mela stačit rasa na kamenech a radeji jsem je ničím nekrmil. Co se delo dál. Druhy den jsem jel se zdárskou partou na akvaristicky podzim brnenskeho Cyperusu a kdyz jsem se vrátil, tak v mensí hole nádrzi byly dve krevetky po smrti. Honem jsem prelovil zbytek krevetek do vetsí nádrze s pískem, kde se zdálo vse v porádku. I kdyz v te velke nádrzi se to spatne určovalo, ale mrtvolku jsem zádnou nevidel – klidne mohla byt nekde za kamenem. V nedeli večer jsem odjel na vychod a cely pracovní tyden myslel na to, co se doma deje. Po pátečním príjezdu domu jsem sel k nádrzi s malou dusičkou. Zase jsem objevil dve mrtve. Nakonec mi jich zustalo devet. Sedm kardinálek a dve loehae. Ale v pulce listopadu 2013 se neuspechy zastavily.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

bezobratlí

Caridina dennerli – krasne zarasene kameny.

Tak jako kazdeho akvaristu, tak i me potesilo, ze se v nádrzi objevila pekná hovínka. V tomhle prípade samozrejme krevetčí. Tem holkám a klukum proste zachutnala rasa, která se v nádrzi vytvorila. Kde se ta rasa vzala, nevím, ale bylo to dobre. Na nekterych zarasenych kamenech vykousaly taková docela pravidelná kolečka. Do zádnych speciálních umelych krmiv jsem nesel – to az pozdeji jsem jim začal dávat koprivu. Kdo me zná, tak ví, ze nejsem kamarádem umelych krmiv. Tehdy jsem byl hodne pečlivy. Kazdy tyden jsem meril parametry vody a musím konstatovat, ze pH bylo skutečne 7,5 a vodivost plus mínus 270 mikrosiemens. Sul funguje opravdu parádne. Velkym dnem byl pátek 13. prosince 2013. Jojo, nekecám – pátek trinácteho. Den pred uvalskou burzou. Navečer jsem u jednoho z kamenu objevil první mláde kardinálky. Asi bylo zrovna odlozene matkou, protoze ta byla hned vedle nej. Uz delsí dobu jsem si ríkal, ze tato krevetka si nasla takovy pekny osamoceny ukryt, ze by treba mohla nosit. Byla stále dost zalezlá pod kamenem, takze nebylo dobre videt, jestli nosí. Ono to poslední stádium gravidity samiček kardinálek je dobre videt i prostym okem. Jakmile „porodí“, tak se nedají samičky rozeznat od samečku. Mozná jsou o neco vetsí,

ale ne o moc. Krásny pocit, ze se snad ta „leta driny a odríkání“ vyplatila. Objevil jsem jich jeste pet. Dalsí vrhy na sebe nenechaly dlouho čekat. Jeden prisel o Vánocích 2013 a dalsí hned na začátku roku 2014. Mnozit se začal i druhy druh, loehae. Mel jsem stestí – ty dva kousky byl pár.

Samicka Caridina dennerli s mladetem z prvniho vrhu.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

Pak se dlouho nic nedelo. Sice se mnozily C. loehae, ale kardinálky nic. Kardinálek bylo uz kolem sedesáti a s mnozením jako kdyz utne. Vyhráno proste nebylo. Druhá generace v zajetí ne a ne prijít. Hlavou se mi honily myslenky, ze samičkám asi chybí nejaká potrava, aby začaly tvorit vajíčka. Nechal jsem tomu volny prubeh a dočkal jsem se v červnu 2014. Najednou jich bylo hodne pres 100, začal jsem je krmit sparenou koprivou, kterou jsem si pestoval na zahrádce v kvetináči. Kardinálky mám uz skoro tri a pul roku a odchoval jsem jich uz stovky. Uz nejsou tak lekave, jako byli jejich prapra... rodiče. Jsou barevne stále, coz je na rozdíl od krásnych slechtenych krevetek supr. Jo, ale nejak se neskamarádily s druhym druhem loehae a nez jsem si to uvedomil, tak loehae vydusily. To me stve. Clovek se stále učí. Kdyz to tedy vypadalo, ze se kardinálkám darí, tak jsem zpychnul a začal jsem snít o dalsích sulaweskych krevetkách. Uplne jsem se zamiloval do dvou druhu z jineho sulaweskeho jezera, a to z jezera Towuti. Pri studiu vyse uvedene studie Kristiny von Rintelen jsem obdivoval prenádherne snímky dvou druhu: Caridina woltereckae – harlekyn a Caridina striata. Hledal jsem na ruznych webech informace a vesmes jsem se dovedel, ze jsou to nechovatelne druhy, ale sem tam je nekdo dokázal udrzet pri zivote a opravdu sem tam je nekdo i rozmnozil.

bezobratlí

Nebylo nic snadnejsího, nez nalít do dvou nádrzí o objemu kolem 120 litru vodu z reverzní osmozy a nasypat sul. Az se sul rozpustí, tak do nádrzí dát písek a placate kameny. No jo, jenze sul se vubec nerozpoustela. Ani po 14 dnech se nehnula. Nezbylo, nez si prečíst návod. A v návodu stálo, ze se sul vubec nerozpoustí a ze nejlepsí je vhánet do nádoby s vodou a se solí CO2, roztok okyselit a pak se sul ve vode rozpustí. Hledal jsem na netu i jine postupy. A taky jsem je vyzkousel – varit vodu se solí v laboratorním sklu – nic. Nebo pouzít k rozpustení mikrovlnou troubu – nic. Tak jsem na Aukru nebo mozná na Ifaune nasel inzerát, ze nekdo ve Zlíne prodává kompletní CO2 soupravu. Nezbylo, nez ji koupit – stary hasičák, ale s kvalitními ventily, i jehlovym. Pred tím jsem jeste zkousel delat takove ty bubláky, kvasnice a cukr, ale vysledek nula. Nakonec mám tento postup. Z dvacetilitroveho kanystru odliji do nádoby vhodne do mikrovlnne trouby jeden litr vody z reverzní osmozy a do toho litru prisypu 3,5 gramu soli a 20 minut to varím v mikrovlnce. Ono se to sice nerozpustí, ale rozbije to hrudky soli a je z toho nádherny jemny prásek. Az voda vychladne, tak ji preliju zpet do kanystru a bublám. V závislosti na teplote trvá okyselení (resp. rozpustení soli) neco kolem jednoho dne. Kyselosti se potom zbavím silnym vzduchováním. Kyselost je pryč, sul rozpustená a nakonec to není az takovy porod. Takze vodu uz jsem udelat umel. Vyrobil jsem jí asi 200 l, nalil do nádrzí a nádrze jsem začal zajízdet. A co čert nechtel. Vytvorila se sinice. Predbehnu – nakonec jsem ji porazil. Nejvíc mi pomohli takoví ti maličcí placatí plzi, člunky.

Caridina woltereckae – harlekyn.

Teorie nebyla slozitá. Tak, jako se dala sehnat sul ke kardinálkám, tak se dala bez problemu sehnat sul z jezera Towuti. Takze zdánlive no problem. Ta sul „vyrobí“ vodu s pH 8,5 a vodivostí 220 mikrosiemens. Stogramovou pixličku (nejmensí balení) toho zázraku jsem si dovezl z Friedrichshafenu uz na jare 2014 – uz tehdy prisly první myslenky na dalsí druhy. Sul jsem tedy mel. V pozdním lete a počátkem podzimu 2014 jsem dezinfikoval kameny kyselinou chlorovodíkovou, vyvárel je a pekl jsem je v troube. To same s pískem. Koupil jsem písek na prosypávání dlazby, porádne jsem ho propral a nakonec vysusil v troube pri 250 °C. Ta trouba se mi pri tom zase nejak zblbla, ale uz zase funguje. S kyselinou chlorovodíkovou pozor. Pokud do toho nekdo chcete jít, tak pracujte venku a mejte pripravene dostatečne mnozství vody na zredení roztoku. Nenadychejte se vyparu – je to hodne nepríjemne. Ale kameny byly opravdu supr čiste.

Zazrak cislo 2.

Dalsí den D nastal v sobotu 24. ledna 2015. Uz dopredu jsem mel domluveny nákup opet u Vládi Kalaby v Cankovicích. Koupil jsem od kazdeho druhu 20 kousku a Vláda mi ke kazdemu druhu dal jeden kus jako pozornost podniku. Byl to čerstvy import jeste v puvodní sulaweske vode. Dovezl jsem je domu a uz asi tusíte, co se delo. Zmar je slaby vyraz. Jsou to echt choulostive druhy. Jeste nez jsem v nedeli odjel na

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

vychod, tak od obou druhu poslo 5 kusu. Nemelo cenu s tím neco delat, stejne jsem nevedel co. Kdyz jsem v pátek prijel domu, tak to bylo bozí dopustení. Pomalu jsem se s nimi loučil. No – nakonec mi zbylo osm harlekynu a čtyri striaty. A kdyz uz se zdálo, ze to bude dobre, ze uz to nechcípe, tak jeste jedna striata odesla.

bezobratlí

Netrvalo dlouho a od obou druhu jsem mel puvodní zakoupene mnozství – kolem 20 kusu. Kupodivu se víc mnozily striaty. Tech bylo brzy 40. Dalo by ríct, ze bylo vyhráno, ale u striat nebylo a dosud není. Spolu s importovanou vodou ze Sulawesi jsem si s temi velmi háklivymi striatami dotáhnul nejaky druh lasturnatky a jak jsem pozdeji zjistil, tak i nejakeho asi 5 mm dlouheho červíka. Začal jsem studovat, jak se zbavit lasturnatek. Nekdo tvrdí, ze jsou neskodne, a jiní zase tvrdí, ze mohou ublizovat čerstve narozenym krevetkám. Zajímavy článek mi poslal kamarád Petr Povolny ze Zdáru. Tam stálo, ze se lasturnatky dají nalákat na plátek okurky nebo je s chutí zerou paví očka. Zkusil jsem okurku a skutečne jsem jich odlovil hodne. Ale vzdy v nádrzi nejaká lasturnatka zustala a brzy byl problem v puvodním stavu. Kvuli lasturnatkám jsem si porídil paví očka a nekolikrát jsem zkusil pouzít narozeny poter; ten to dokázal parádne vybílit, ale pochopitelne, zase tam neco zustalo. Jak rybičky rostly, tak jsem je musel odlovit, aby se nepustily do narozenych krevetek.

Caridina striata – import.

Caridina woltereckae – import.

Lasturnatka – skudce cislo 1.

Po dvou mesících od nákupu jsem prijel z vychodu domu, ono nic nezdechlo a koukám pod kámen a neverím svym očím. Dve samičky harlekynu nosily vajíčka. Myslel jsem, ze budu skákat do stropu. Porádne se podívám na striaty a hele – ty tri zbyle kusy byl jeden samec a dve samičky a obe nosily. A za 14 dnu se uz „rodilo“. Mládata harlekynu jsou krásne viditelná, ale narozene striaty jsou jako ze skla. Malinke striatky prozradí pohybující se tykadla. V tom prípade minitykadelka.

Tak jsem u striat provedl první drsny zásah, ktery temer neprezily. Pres soustavu velmi hustych filtračních látek a sít jsem prepustil vodu z jejich domovske nádrze do jine nádrze. Nechtel jsem, aby sly do jine vody. Kdyz bylo v druhe nádrzi te dukladne prefiltrovane vody dost, tak jsem striaty prelovil do pomocne nádobky. Musel jsem je prelovit uplne bez vody, abych mel jistotu, ze s krevetkami zároven neprelovuji i lasturnatky. I presto se mi do te nádobky nekolik lasturnatek dostalo. Odsál jsem je a pak jsem stejnym, pro krevetky drastickym zpusobem provedl prelovení do nove nádrze. Ale lasturnatek jsem se zbavil. Tuto akci prezilo ze 40 krevetek pouhych 15. A zdálo se, ze je vyhráno. Brzy jich bylo zase 40 a rekl bych, ze ty potvory lasturnatky mládatum krevetek skutečne skodí. Jenze vyskytl se dalsí problem, a to jeste vetsí. Jeste kdyz jsem mel v nádrzi lasturnatky, tak jsem občas na skle objevil asi 5 mm dlouheho červíka. Odsál jsem ho a nevenoval tomu pozornost. Jenze najednou bylo tech červíku v nádrzi plno a striaty začaly hynout. Mlade i dospele – proste kalamita. Moje laická uvaha je taková, ze predtím lasturnatky ty červíky pozíraly a drzely je na uzde. Mozná.

Caridina striata – mladatko. Tak to byla velka radost.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

Zkousel jsem problem konzultovat, ale nikdo nevedel, co s tím. Respektive, bylo mi navrzeno, at zkusím Flubenol. Stejne jsem ho chtel zkusit. Ale ta predstava, ze k tem choulostivym tvorečkum pridám nejakou chemii, byla hrozná. Nic jineho nezbylo. Pouzil jsem Flubenol a červi byli v pohode. Tak jsem pritvrdil, pouzil vetsí dávku Flubenolu a červíci začali mizet, ale krevetky taky. Nevím, jestli kvuli Flubenolu, nebo kvuli červum, ale byl to masakr. Momentálne mám pet striat a uz dobre dva mesíce zádná nezhynula. Uvidíme – ty zbyvající dospívají a koukám na ne, jestli nezačnou nosit vajíčka. Zatím nic. Treba se to zadarí, a pak bych zajásal, protoze bych konečne mel striaty zbavene importovanych cizopasníku.

bezobratlí

Oblibena schovka pod filtrem – po „uspesnem“ zasahu kvuli lasturnatkam.

Caridina striata – pod kamenem se jim libi. To uz jsou me odchovy.

Skudce cislo 2 – skutecna velikost 5 mm.

Kardinalky koprivu zboznuji, nakonec sezerou i ty zilky.

Akvárium, číslo 36

bezobratlí

e-akvarium.cz

Mám jeste jeden sen – Caridina spinata. Ano, to je ta spenátovka, co jsem o ní psal vyse. Občas se dá sehnat ve Friedrichshafenu. Se Zdenkem Dočekalem se tam 10. brezna chystáme. Jeste si to musím promyslet. Prece jenom, pokud se vrátím z exilu, budu potrebovat nádrze pro ryby. Tak to je vse. Sulaweske krevetky jsou proste prenádherne a preci jen dost choulostive. Ale kdyz se jim dá to prave orechove, tak to s nimi jde. Kardinálky mám uz v nepočítane generaci. Jsou tvarove i barevne stabilní. Uz zdaleka nejsou tak plache a delají mi radost. Mockrát se mi stalo, ze jsem u nejakeho kamenu objevil hejnko čerstve narozenych mládátek. Ten pohled stojí za tu „námahu“. Co se tyče udrzby, tak kardinálky chovám stále ve stejne nádrzi, ve ktere je kolem 220 litru vody a jednou za tyden vymením 20 litru vody. Jejich hovínka (a ze jich je) se shromazdují v prohlubních v písku a dají se bez problemu odsát. Striaty a harlekyny chovám take v puvodních nádrzích o objemu zhruba 120 litru a mením pet litru jednou za mesíc. Nesvítím jim nejak moc. Potrebuji jenom, aby se tvorila rasa. Nad nádrzí s kardinálkami mám dve zárivky T8 – 58 W s teplym spektrem. Striatám a harlekynum svítím nad kazdou nádrzí kompaktní zárivkou 11 W, take s teplejsím spektrem. Filtruji obyčejnymi vzduchem pohánenymi molitanovymi filtry s nejvetsí hustotou, aby do dírek nemohla zalezt mládata. Teplota 29 °C – holt rovník.

A rozsíril jsem svuj akvaristicky pozdrav:

At to plave a leze.

P.S. Kdyby nekdo z laskavych čtenáru jel na Sulawesi, dovezte mi prosím pár zarasenych mensích kamenu z jezer Matano a Towuti. Dekuji predem. Vlastne – dekují moje krevetky. Domácí strava je domácí strava.

Videa: [1] www.youtube.com/watch?v=0PtKYFlkBB0 – krmení kardinálek koprivou [2] www.youtube.com/watch?v=7RMSqmh-LA4 – gravidní samička Caridina loehae [3] www.youtube.com/watch?v=dXnKhnxS2jg&t=9s – Caridina dennerli – po prvním roce

Kardinalky na oblibenem miste.

Harlekyni na pastve.

Kardinalky, lupen a rasy.

Zranice.

Striaty a jejich lukulske hody.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

bezobratlí

Co víme o krevetkách? Rafał Maciaszek

Aktuálně?

Rozvíjející se technologie umožňují čím dál tím dokonalejší zkoumání a poznávání světa přírody. Výsledky nových výzkumů a pozorování mimo jiné často přispívají ke změnám v taxonomii, což může vést k problémům v navyklém názvosloví. Tento jev se dotýká také akvarijních krevetek, o něž bez přestání stoupá zájem akvaristů od 80. let minulého století, kdy tzv. Amanovy krevetky (Caridina multidentata) poprvé cíleně využíval Takashi Amano ve svých akvarijních aranžmá v přírodním stylu [1].

V posledních letech došlo k několika změnám v názvosloví krevet. Donedávna používané jméno Neocaridina heteropoda „nahradila“ Neocaridina davidi. Dále se z Caridina cf. serrata „rozeznávají“ Caridina logemanii (původně varieta 'Bee') a Caridina mariae ('Tiger'). Tyto názvy se dostaly do oběhu a vedly se diskuse, na jakém základu došlo k jejich ustanovení předními chovatelskými celebritami. Podkladem k taxonomickým změnám jsou výzkumy a pozorování, po jejichž publikaci dojde k následné verifikaci mezinárodním společenstvím specialistů věnujících se dané skupině živočichů. Zavedení změn v názvosloví je na místě, pokud došlo k představení významných skutečností, svědčících pro nezbytnost takové akce. Bohužel, podobně jako je tomu na internetu, tak rovněž ve světě vědy dochází ke zveřejňování falešných údajů, které úplně neodpovídají skutečnosti. Proto také pokud vědecký článek není akceptován příslušnými kolegy, nemělo by docházet ke změně jména.

Všechno na internetu... Na internetu je dostupná celá řada zdrojů informací o akvarijních krevetkách. Jde především o stránky nadšenců a chovatelů těchto korýšů, kteří se ochotně dělí o svá vlastní pozorování prostřednictvím článků a fotoreportů, zveřejněných na svých stránkách i akvaristických portálech. Zkušenosti předkládané různými chovateli umožňují čtenáři, aby si je ověřil ve vlastní nádrži, a nadto jsou zdrojem mnoha užitečných rad zejména pro začátečníky. Na internetu najdeme především informace typu jaké jsou podmínky chovu, jeho trendy a aktuální dělení variet a kmenů barevných krevetek. (POZNÁMKA: U okrasných krevet nejsou stanoveny normy variet. Definují je chovatelé dohodou mezi sebou.) Některé informace se přebírají ze stránky na stránku, což přispívá k šíření bludů. Nejčastěji se kopírují základní informace o druzích, jako jsou druhové názvy, tabulky možných křížení mezi varietami, rozšíření v přírodě. Změny názvů jsou zejména v posledních letech velmi časté, v důsledku toho je mnoho stránek neaktuálních. V případě tabulek křížení druhů a variet nastává problém, že obchodní názvy jsou nejednotné či nesprávně používané a není vypracovaný a obecně akceptovaný standard variet. V případě nejasností je zde vždy nejlepší přímý kontakt s chovateli. Příklad: V roce 2011 se v souvislosti s chovatelským neúspěchem mělo za to, že krevetky 'Aura Blue' (dnes Caridina cf. serrata) jsou příbuzné s krevetkami 'Amano' (Caridina multidentata). Teprve zkřížení samce této krevetky se samicí Caridina cf. serrata 'Tangerine Tiger' a získání plodného potomstva vyvolalo náhlý vzestup zájmu o tyto variety, které byly až doposud považované za zástupce odlišných druhů. (Krevetka 'Tangerine Tiger' byla pojmenovaná pod dojmem podvodu díky svému intenzivnímu oranžovému zbarvení, které na fotografiích umístěných na internet působilo příliš uměle ve srovnání se zbarvením variet dosud vyšlechtěných. Docházelo také k záměnám s Caridina thambipillai 'Orange' /dříve Caridina propinqua/, která vyžaduje k odchovu brakickou vodu.)

Kde hledat aneb jak chytit krevety do sítí U krevetek neexistuje správně fungující obdoba služby Fishbase věnované rybám. Aktuálně platné názvy krevet nebo základní informace o druhu můžeme najít na stránkách Mezinárodního svazu ochrany přírody IUCN [2]. Vědecké články, které se týkají krevet (převážně v anglickém jazyce) jsou zdarma dostupné ve formátu PDF na těchto stranách: [3, 4]. Ve výše zmíněných zdrojích je možné vyhledávat zadáním jména rodu/druhu krevetky a/nebo zadáním slovního spojení, které nás zajímá. POZNÁMKA: Ať už nový poznatek získáme z jakéhokoli zdroje, je nutné zachovat si odstup. Vhodné je také zohlednit datum publikace článku.

Odkazy: [1] Barbier, C. (2010): Crevettes d’eau douce en aquariophilie: exemple de maintenance de la Neocaridina heteropoda pour les debutants. Thèse d’exercice, Médecine vétérinaire. Toulouse: l’Université Paul-Sabatier de Toulouse, France, 18-80. [2] iucnredlist.org [3] decapoda.nhm.org [4] scholar.google.com

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

bezobratlí

Krevetka Caridina cf. serrata 'Apple Green' – výsledek křížení 'Aura Blue' s 'Tangerine Tiger'. Jedna z polských barevných variet, získaná v letech 2011–2012 Rafałem Maciaszkem :-). (Foto: David Vandenabeele)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

zajímavosti

Novinky z rybího světa Lenka Šikulová

První kvartál roku 2017 je za námi a je tu další várka rybích novinek… Postupně pozoruji, že většinou se v daném cca tříměsíčním období, ze kterého novinky čerpají, sejde více nových druhů nějakého zajímavého rodu, případně vyšší taxonomické skupiny. Pokud jsou to zástupci extrémně velké skupiny, jako jsou třeba tetrovití (Characidae) s více než tisíci druhy, pak se samozřejmě není čemu divit, ale zajímavé je, že většinou se objeví i více druhů některé zdaleka ne tak početné skupiny. Tentokrát se „urodilo“ ve čtyřech publikacích (Camposda-Paz & Queiroz 2017; Crampton et al. 2017; Dutra et al. 2017; Peixoto & Waltz 2017) hned 18 nových druhů dvou rodů řádu Gymnotiformes (nahohřbetí), do kterého patří ryby žijící ve sladkých vodách Střední a zejména Jižní Ameriky. Ve většině případů se jedná o ryby s noční aktivitou, které dokáží vysílat elektrické výboje sloužící pro orientaci, lov kořisti i komunikaci. S výjimkou zavalitého paúhoře elektrického mají ze stran zploštělé tělo a jedinou dlouhou řitní ploutev, pomocí které se mohou pohybovat dopředu i dozadu. Anglicky jsou tyto ryby označovány přiléhavým názvem knifefish. Ve výše zmíněných pracích byly popsány tři nové druhy rodu Eigenmannia a 15 druhů rodu Brachyhypopomus. Publikace bohužel neobsahují fotografie, které by potěšily oko akvaristy, tak jen pro ilustraci jedna z internetu:

Aspidoras kiriri, holotyp,30,6 mm SL, živý. (Zdroj: [5])

o šířce 1–4 m a hloubce 20–40 cm. Ryby byly chytány v tůních, kde je jinak skalnaté či kamenité dno toku nahrazeno pískem a organickými sedimenty, teplota vody byla kolem 21,0 °C, pH 4,55. Aspidoras mephisto Tencatt & Bichuette, 2017 Další Aspidoras… A. mephisto byl popsán z jeskynního systému Anésio-Russão v horní části povodí Rio Tocantins ve státě Goiás ve středozápadním regionu Brazílie. Oblast je tvořena vápencem a v rámci jeskynního systému je zatím zmapováno cca 6000 m chodeb. Podzemní vody mají charakter tůní i úseků s mírně tekoucí vodou s množstvím organického materiálu. Hodnoty fyzikálně-chemických parametrů této vody jsou výrazně odlišné od u povrchových vod v dané oblasti, voda je mírně zásaditá (naměřeno pH 7,8), s vyšší vodivostí (514 μS/cm) a vyšším obsahem rozpuštěných látek, a naopak s nižší teplotou (ovšem stále nad 20 °C) a nižším množstvím rozpuštěného kyslíku. A. mephisto má standardní délku kolem 4 cm a vykazuje znaky typické pro jeskynní živočichy. Má slabě pigmentované tělo a redukované oči, přičemž v daném znaku vykazuje vysokou variabilitu, někteří jedinci mají oči jen mírně zmenšené, u jiných nejsou oči vůbec patrné. V rámci vod jeskynního systému ryby preferují mělká místa se slabým proudem a bahnitým dnem, často se zdržují mezi kořeny, které do podzemních prostor prorůstají.

Eigenmannia trilineata – blízce příbuzná nově popsaným E. correntes [1] a E. sayona [3]. (Zdroj: www.aquariumglaser.de)

Aspidoras kiriri Oliveira et al., 2017 Nový druh rodu Aspidoras byl popsán z povodí Rio da Dona, malého toku ústícího do Atlantiku v brazilském státě Bahia, který odvodňuje zalesněné východní svahy Serra da Jibóia. A. kiriri obývá malé toky v nadmořské výšce kolem 250–300 m n. m., typovou lokalitou je říčka Cai-Camarão

Aspidoras mephisto. (Zdroj: [6])

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

zajímavosti

Corydoras desana Lima & Sazima, 2017 A do třetice pancéřníček, tentokrát z rodu Corydoras – C. desana byl popsán z Igarapé Castanha, přítoku Rio Tiquié v horní části povodí Rio Negro v Brazílii. Patří do skupiny C. acutus a vyskytuje se na lokalitách společně s velmi podobným a mnohem hojnějším C. tukano.

Corydoras desana. (Zdroj: [7])

Rhinogobius biwaensis, b. paratyp, samec, 36,0 mm SL; c. paratyp, samice, 25,6 mm SL. (Zdroj: [10], foto: T. Suzuki)

Rhinogobius mizunoi Suzuki et al., 2017 Práce Suzuki et al. (2017) obsahuje vědecký popis dlouho známého zástupce rodu Rhinogobius, který byl v dřívějších publikacích označován jako Rhinogobius sp. CO (Akihito et al. 2013), resp. místním (tj. japonským) názvem jako Ruriyoshinobori. Druh je poměrně hojně rozšířen v rychle tekoucích vodách temperátních oblastí Japonska a byl nyní oficiálně pojmenován R. mizunoi. Od ostatních zástupců rodu se odlišuje několika meristickými znaky (počty paprsků v ploutvích, šupin na různých částech těla, obratlů apod.) a také zbarvením s charakteristickými modrými skvrnami na skřelích.

Pseudocrenilabrus pyrrhocaudalis Katongo et al., 2017 Atraktivní druh cichlidy rodu Pseudocrenilabrus byl popsán v práci Katongo et al. (2017). P. pyrrhocaudalis je pravděpodobně endemitem jezera Mweru v horní části povodí Konga na hranici Demokratické republiky Kongo a Zambie. Jezero obývá společně s P. philander, od kterého se liší pestrým zbarvením samců (viz foto), tvarem hlavy i těla a nižším počtem šupin na ocasním násadci. Jedná se o menší cichlidu, standardní délka holotypu (samce) byla 62,8 mm. Jméno je zvoleno podle jasně oranžové ocasní ploutve, jejíž barva připomíná plamen. Před tímto oficiálním popisem byla ryba označována jako Pseudocrenilabrus sp. 'Orange'.

Rhinogobius mizunoi, nahoře holotyp, samec, 67,2 mm SL; dole paratyp, samice, 61,9 mm SL. (Zdroj: [8])

Pseudocrenilabrus pyrrhocaudalis. (Zdroj: [11])

Rhinogobius biwaensis Takahashi & Okazaki, 2017 Další druh rodu Rhinogobius byl popsán v práci Takahashi & Okazaki (2017). R. biwaensis, dříve označovaný jako Rhinogobius sp. BW, japonsky Biwa-yoshinobori, je endemitem jezera Biwa v prefektuře Shiga v Japonsku. I on se od ostatních zástupců rodu odlišuje meristickými znaky a zbarvením. Obývá stojaté vody jezera, vzácně i velmi pomalu tekoucí vody nejspodnějších částí jeho přítoků. Ryby se zdržují v hloubkách od 10 do 30 m, v období od května do srpna migrují na mělčiny ke tření.

Phycocharax rasbora Ohara et al., 2017 Willian M. Ohara se spoluautory publikovali ve své práci (Ohara et al. 2017) popis nejen nového druhu, ale i rodu tetrovité ryby. Atraktivně zbarvená Phycocharax rasbora, kterou nebylo možné přiřadit k některému z již existujících rodů, byla objevena v Rio Braço Norte v povodí Rio Tapajós v brazilském státě Mato Grosso. Tok má (na rozdíl od ostatních toků v povodí Rio Tapajós) černou vodu. Rybky se vyskytovaly zejména v úseku postiženém vzdutím malé vodní elektrárny, kde dochází k výraznému rozvoji řas, které slouží

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

společně s detritem rostlinného původu jako potrava ryb. Zde dosahoval druh vysoké početnosti, přičemž na typové lokalitě Igarapé do Arnaldo, která představuje menší zpětně zavzdutý přítok Rio Braço Norte s bahnitým substrátem a množstvím detritu a s hustou příbřežní vegetací, tvořila P. rasbora 77 % rybího společenstva. V proudném úseku toku pod elektrárnou se tento druh naopak vyskytoval už pouze sporadicky.

zajímavosti

A. brucutu je snadno odlišitelná od ostatních teter přítomností čtyř (méně často tří) silných zahrocených zubů ve vnitřní řadě na horní čelisti a podobných zubů na čelisti spodní a celkově specifickou stavbou čelistí a celé hlavy. Analýza obsahu žaludků odchycených ryb odhalila, že zatímco menší ryby se živí zejména vláknitými řasami, větší jedinci konzumují téměř exkluzivně drobné plže čeledi Hydrobiidae. Robustní čelisti, zuby a silné svaly jsou tedy adaptací pro tzv. durofágii, potravní specializaci na kořist s tvrdou schránkou, která je v rámci čeledi Characidae vzácná. [1] Campos-da-Paz, R. & Queiroz, I.R. (2017): A new species of Eigenmannia Jordan and Evermann (Gymnotiformes: Sternopygidae) from the upper rio Paraguai basin. Zootaxa, 4216 (1): 73-84. [2] Crampton, W.G.R., Santana, C.D.d., Waddell, J.C. & Lovejoy, N.R. (2017): A taxonomic revision of the Neotropical electric fish genus Brachyhypopomus (Ostariophysi: Gymnotiformes: Hypopomidae), with descriptions of 15 new species. Neotropical Ichthyology, 14 (4)[2016]: e150146. [3] Dutra, G.M., Santana, C.D.d. & Wosiacki, W.B. (2017): A New Species of the Glass Electric Knifefish Genus Eigenmannia Jordan and Evermann (Teleostei: Gymnotiformes: Sternopygidae) from Río Tuíra Basin, Panama. Copeia, 105 (1): 85-91. [4] Peixoto, L.A.W. & Waltz, B.T. (2017): A new species of the Eigenmannia trilineata (Gymnotiformes: Sternopygidae) species group from the río Orinoco basin, Venezuela. Neotropical Ichthyology, 15 (1): Epub Mar 30, 2017. [5] Oliveira, L.M.A., Zanata, A.M., Tencatt, L.F.C. & Britto, M.R. (2017): A new species of Aspidoras (Siluriformes: Callichthyidae) from a small coastal drainage in northeastern Brazil. Neotropical Ichthyology, 15 (1): Epub Mar 30, 2017. [6] Tencatt, L.F.C. & Bichuette, M.E. (2017): Aspidoras mephisto, new species: The first troglobitic Callichthyidae (Teleostei: Siluriformes) from South America. PLoS ONE, 12 (3): e0171309. [7] Lima, F.C.T. & Sazima, I. (2017): Corydoras desana, a new plated catfish from the upper rio Negro, Brazil, with comments on mimicry within Corydoradinae (Ostariophysi: Siluriformes: Callichthyidae). aqua, International Journal of Ichthyology, 23 (1): 19-32. [8] Suzuki, T., Shibukawa, K. & Aizawa, M. (2017): Rhinogobius mizunoi, A New Species of Freshwater Goby (Teleostei: Gobiidae) from Japan. Bulletin of the Kanagawa Prefectural Museum (Nat. Science), 46: 79-95. [9] Akihito, K. Sakamoto, Y. Ikeda & M. Aizawa, 2013. Gobioidei. In Nakabo, T. (ed.), Fishes of Japan with pictorial keys to the species, Tokai University Press, Kanagawa, 3rd edition. pp. 1347–1608, 2109–2211. [10] Takahashi, S. & Okazaki, T. (2017): Rhinogobius biwaensis, a new gobiid fish of the “yoshinobori” species complex, Rhinogobius spp., endemic to Lake Biwa, Japan. Ichthyological Research, 1-14. [11] Katongo, C., Seehausen, O. & Snoeks, J. (2017): A new species of Pseudocrenilabrus (Perciformes: Cichlidae) from Lake Mweru in the Upper Congo River System. Zootaxa, 4237 (1): 181–190. [12] Ohara, W.M., Mirande, J.M. & Lima, F.C.T. (2017): Phycocharax rasbora, a new genus and species of Brazilian tetra (Characiformes: Characidae) from Serra do Cachimbo, rio Tapajo´s basin. PLoS ONE, 12 (2): e0170648. [13] Zanata, A.M., Lima, F.C.T., Di Dario, F. & Gerhard, P. (2017): A new remarkable and Critically Endangered species of Astyanax Baird & Girard (Characiformes: Characidae) from Chapada Diamantina, Bahia, Brazil, with a discussion on durophagy in the Characiformes. Zootaxa, 4232 (4): 451-510.

Phycocharax rasbora, a. paratyp, samec, 29,1 mm SL; b. paratyp, samice, 26,4 mm SL – těsně po odchycení. (Zdroj: [12])

Astyanax brucutu Zanata et al., 2017 A. brucutu je druh tetry nově popsaný z Rio Pratinha v povodí Rio Paraguaçu ve státě Bahia v Brazílii. Druh je zatím známý pouze z typové lokality, kterou je cca 670 m dlouhý izolovaný úsek povrchového toku obklopený podzemními nebo vysychavými toky. Lokalita je svým charakterem velmi specifická (podobné prostředí se v daném povodí ani širším okolí nevyskytuje) a zároveň je silně postižena vlivy lidské činnosti. Proto je druh hodnocen podle kritérií červeného seznamu IUCN jako kriticky ohrožený.

Astyanax brucutu. (Zdroj: [13])

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

zajímavosti

Vědecká abeceda: C TEXT:

Lenka Šikulová a Markéta Rejlková

FOTO:

Markéta Rejlková

Výslovnost písmene C je trochu komplikovanější, než tomu bylo u předcházejících dvou hlásek. Silně se v jeho případě projevuje skutečnost, že v latině se současná výslovnost některých hlásek přibližuje výslovnosti nejbližší podobné hlásky vyskytující se v jazyce mluvčího – jinými slovy výslovnost C do značné míry záleží na tom, kdo latinská slova vyslovuje. V „české latině“ se C před e, i, y, ae, oe nebo eu čte jako české C (v jiných verzích latiny pak jako S /např. v angličtině/, θ /např. ve španělštině/ nebo Č /v celé řadě jazyků včetně italštiny nebo některých slovanských jazyků/), v ostatních případech jako české K. Zajímavostí je, že původně bylo C pravděpodobně ve všech případech vyslovováno jako K, což ctí tzv. restituovaná výslovnost latiny, která se snaží napodobit skutečnou antickou výslovnost. Např. Cicero by tedy byl vyslovován jako Kikero. Pokud se však chcete domluvit s ostatními akvaristy, bude asi jistější užívat tradiční české výslovnosti.

Lactoria cornuta. Rohy má nejen na hlavě, kde připomínají tykadla či anténky, ale další dvojice je také na opačné části těla. Tyto bizardní ozdoby nejen matou predátory, ale také z havýše dělají (spolu s jeho „akční“ a učenlivou povahou) velmi oblíbeného obyvatele mořských akvárií.

Rohaté ryby i rostliny V závěru minulého dílu vědecké abecedy jsme slíbili pomoc s rozklíčováním rodového názvu „ropuší“ hlubinné ryby Bufoceratias. Latinské cerato- je možné přeložit jako rohatý nebo růžkatý, obdobně může být základem druhé poloviny jména i řecké kéras, keratos = roh, rohatý. Druhá část názvu ryby tedy odkazuje na dlouhý výrůstek na hlavě, který používá k lákání kořisti. Zmíněná cizí slova si snadno zapamatuje ten, kdo ví, že rod Ceratophyllum je akvaristy velmi přiléhavě česky označován jako růžkatec, Ceratopteris je rohatec. Pletete-li si oba názvy, napoví vám vědecká abeceda až u písmene P: phyllum = list, pteris = kapradina. A teď už je to snadné, že?

Tady ovšem pozor – botanici rod Ceratopteris česky označují jako obšírák, rohatec je české jméno jiného rostlinného rodu (Glaucium z čeledi makovitých). Zmatek je i v druhových českých jménech akvaristům známých „rohatců“. Význam rohatý má také latinské cornutus a C. cornutus by tedy klidně mohl být přeložen jako rohatec rohatý. Akvaristé mu většinou místo toho říkají žluťuchový, ačkoli vědecké jméno žluťuchy (Thalictrum) se objevuje v druhovém jméně C. thalictroides. Každopádně druhové přízvisko cornutus/cornuta najdeme u řady organismů s rohy či ostny nebo s dlouhými výběžky, mezi rybami např. Lactoria cornuta (havýš rohatý) nebo Zanclus cornutus (bičonoš zobanovitý).

Plovoucí kapradina Ceratopteris pteridoides. „Rohaté“ jsou obzvlášť ty listy, které neleží na hladině.

Ceratophyllum demersum, jedna z nejhojněji pěstovaných vodních rostlin. Tady jsou růžkaté listy úplně všechny.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

zajímavosti

Krásné ryby Popisy nových ryb jsou většinou počinem zoologů, kteří se o ryby zajímají a kterým se ryby líbí. Proto není divu, že v názvech se objevuje řecké slovo kalos (kallos) = krásný. Třeba Callichthys callichthys je krásná ryba (řecké ichthys = ryba), a to podle názvu rodového i druhového, takže dvojnásobně (možná si řeknete, jak pro koho…). Stejné slovo lze najít v jiných názvech, jako je Callochromis (chromis je další řecké slovo, které má význam ryba, resp. ryba, která vypadá jako okoun) nebo Callogobius, Callopanchax a další.

Slepé ryby Redukce očí je typická pro ryby žijící v temném jeskynním prostředí. Latinské caecus = slepý proto můžeme najít ve jménech některých ryb, které toto prostředí obývají, jako je např. Caecocypris basimi z jeskynního systému v Iráku nebo Caecobarbus geertsii z Konga. Druhá část rodového jména odkazuje na příbuzný rod (Barbus viz minulý díl abecedy, Cyprinus viz níže). Caecus také figuruje jako druhové přízvisko řady ryb, většinou jeskynních nebo hlubinných (on ani v hlubině oceánu není zrak moc platný).

Ryby s křivkami Latinské slovo curvus = ohnutý, zakřivený se často vyskytuje v podobě předpony v druhových přívlastcích, např. curvispinis (latinské spina = trn, osten; ale také výraz pro páteř) nebo curvirostris (latinské rostrum = zobák, čenich). Curvicornis už si jistě přeložíte sami.

Jména odvozená od barev Barva či barevný vzor ryby se často odráží v druhovém přízvisku a od písmene C je možné najít několik příkladů. Concolor = stejnobarevný, např. Corydoras concolor je opravdu barevně poměrně uniformní (mimochodem Corydoras je složeninou řeckých slov korus = helma a dora = kůže – podle řad kostěných destiček chránících tělo), naopak Lentipes concolor, gobík vyskytující se v horských potocích na Havaji, by si díky kontrastnímu černo-oranžovému zbarvení samců snad i zasloužil přiléhavější druhové přízvisko. Občas prostě jméno překvapí, jako třeba u tlamovce černoploutvého (Labidochromis caeruleus), kterého řada akvaristů zná jako zářivě žlutou rybku s černými ploutvemi, přitom caeruleus (coeruleus) = modrý. Faktem je, že zářivě žlutá je jen jednou z barevných forem a druh byl popsán podle jiné. Na modrou barvu odkazují i názvy obsahující latinské caesius = šedomodrý, nebo cyano- z řeckého kyanos = tmavě modrý. Naopak candidus = bílý, zářivě bílý.

Ryby, které mají hlavu a ocas (tedy ocasní ploutev) To mají všechny, že? (Resp. pokud ne, je něco špatně… viz např. 6. číslo Akvária.) Nicméně na hlavě nebo na ocasní ploutvi ryby může být něco zajímavého… a v názvech ryb se pak často objevuje odvozenina řeckého kephalos = hlava (Cephalo, -cephalus), resp. latinského cauda = ocas (caudo- , caudi-), které jsme zmínili už v minulém dílu abecedy společně s řeckým ur (ourá) = ocas – vzpomeňte na brevicaudatus a brachyurus. Poměrně bizarní je pak jméno malého hlubinného živorodého žraloka Cephalurus cephalus... ;-)

Alfaro cultratus. Rybka má zploštělé tělo a na jeho spodní části nápadný průsvitný kýl.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

Placaté (nebo aspoň někde/někdy zploštělé) ryby Někdy zploštělé ryby? Připadá vám to zvláštní? Ale vždyť dobře známe trpasličí čtverzubce z rodu Carinotetraodon. To slůvko carino- (z lat. carina) se odkazuje na kýl, který se objeví samci na břiše, když je nanejvýš „rozčilený“ a snaží se zahnat soka nebo zaujmout vyvolenou samičku, přičemž se trochu podélně zploští a vypadá vyšší. Běžně je ryba víceméně kulatá nebo řekněme rovnoměrně oblá. Není-li zploštění těla na spodní části jako kýl, ale na horní, pak mu říkáme nejčastěji hřebínek. Známe jihoamerické cichlidy hřebenáče (Crenicichla). Tohle jméno se ale vztahuje více než k hřebenu spíše k řadě jeho tupých zubů (crenatus z latiny znamená vroubkovaný). Hojnější podoba je ta odvozená z řečtiny, u mnoha rodů a druhů ryb najdeme složeninu s cteno- z řeckého kteís = hřeben. Známe tedy rody Ctenobrycon, Ctenolucius, Ctenopoma atd. Odhalit, kde vlastně ten hřeben má být, nemusí být ale vůbec snadné (může se jednat o kosterní znaky, operkulum – u Ctenopoma – apod.). A teď schválně, pamatujete si z minulého dílu řecké slovo bryko? Zploštělé ryby mohou připomínat čepel nože, několik jich nosí jméno cultratus (nám nejznámější je živorodka Alfaro) z latinského culter = nůž. Celá výrazně zploštělá je třeba i oblíbená cichlida z jezera Tanganika, Altolamprologus compressiceps. Tady je jméno čitelné i bez slovníku, kompresi známe i z běžného života. Ale jak si poradíte s příbuzným a podobným druhem A. calvus? Ten sice také placatý, ale navíc i doslova lysý, plešatý (z latiny) podle chybějících šupin na vrcholu hlavy.

zajímavosti

Ryby a rostliny, které se skrývají nebo něco ukrývají Jména řady organismů jsou odvozena od latinského crypticus nebo řeckého kruptikós, kruptós = ukrytý, tajný. Např. Corydoras crypticus či Noturus crypticus. Název Cryptocoryne je složeninou s řeckým koryne = palice, kyj. Odkazuje na palici – typické květenství áronovitých skryté v toulci. Čeledi od C Vědecká jména několika mezi akvaristy velmi oblíbených čeledí začínají písmenem C, a tak vás možná zaujme význam či původ těch nejpočetnějších. Název čeledi Cichlidae i rodů Cichla nebo Cichlasoma jsou odvozeny od řeckého kichle = pyskoun. Základem jména čeledi Cyprinidae a rodů Cyprinus či Cyprinella je řecké kuprînos. Termín použil Aristoteles ve svém přelomovém díle Historia Animalium. Odvodil ho pravděpodobně od slova kúpris, přezdívky Afrodity (odvozené od místa narození na Kypru), a to s odkazem na plodnost ryb. Candiru Skončíme opět perličkou, tentokrát bez opory v latině či řečtině. Někdy je místní název nějakého zvířete či rostliny tak vžitý a cestovatel se s ním setká ještě dříve, než začne bádat, že nemá smysl hledat nějaké nové jméno. Kandiru je malý parazitický sumeček, o němž kolují zkazky, že může (omylem) proniknout i do lidské močové trubice a způsobit bolestivá muka. Znám je mezinárodně jako candiru, jinak ale Vandellia cirrhosa. Řecké kirrhos znamená oranožovohnědý – vida, to je na závěr ještě jedna barva od C.

Cyprinella lutrensis. Zástupce velmi početné čeledi kaprovitých (Cyprinidae, přes tři tisíce druhů).

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

zajímavosti

Kruhová pyramida Guachimontones, poblíž které je vývěr El Rincón, místo prvního nálezu amek. V pozadí přehrada La Vega.

Na hraně přežití: Ameca splendens Roman Slaboch

Ameka motýlková (Ameca splendens Miller & Fitzsimons, 1971) je jednou z nejznámějších pravých živorodek – gudejí. Prakticky od začátku byla v centru zájmu akvaristů, přestože málokdo ví o výjimečnosti její historie, která dokonce nese českou stopu.

Objev Literatura uvádí, že byla objevena hned dvakrát. 13. února 1949 si byl Arthur A. Alcorn prohlédnout raritní kruhovou pyramidu Guachimontones, která leží asi 2 km od městečka Teuchitlán. Zde, v mělkém vývěru El Rincón, který je přítokem Río Teuchitlán, chytil 19 jedinců dosud neznámého druhu ryb. O dva měsíce později (23. dubna) odchytili James A. Peters a William B. Mclntosh 10 dospělců téhož druhu v Río Ameca, přibližně 12 km od městečka Ameca.

Tyto dva objevy ale pravděpodobně tak úplně nezávislé nebudou. Alcorn totiž pracoval pro Výzkumný Michiganský institut pro rybolov a Peters byl v té době doktorand na biologické fakultě Michiganské univerzity, jejíž součástí je i zmíněný institut. Na základě toho osobně považuji nezávislost obou objevů jako velmi nepravděpodobnou.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

zajímavosti

Popis Ameka byla popsána plných 22 let po svém objevení. Prodleva mezi objevením a popisem byla způsobena jistými rozpaky nad tím, kam tento druh zařadit. Svými znaky se totiž nachází mezi rody Characodon, Girardinichthys, Neotoca (Skiffia) a Xenotoca. Miller s Fitzsimonsem pro ni tedy vytvořili nový rod Ameca [1]. O systematické výjimečnosti rodu Ameca svědčí i to, že je po 46 letech své existence stále ještě monotypický. Dovolte mi na začátek veliký krok stranou, věnovaný autorům popisu. Jsou totiž nesmírně zajímaví.

Fotografie typových jedinců, uveřejněná v originálu popisu. (Zdroj: [1])

John Michael Fitzsimons. (Zdroj: [2])

John Michael Fitzsimons (1941–2012) Jako biolog měl obrovský záběr. Větší část svého profesního života vyučoval na University of Hawaii, zabýval se především behaviorální biologií. Byl správcem ichtyologických sbírek Bishopova musea v Honolulu. Uskutečnil řadu pozorovacích studií uzavřených vodních ekosystémů Pacifických ostrovů. Studoval mořské biocenózy antarktických oblastí, komplexně zpracoval ichtyofaunu Luisiany, jako první použil v systematice ryb vedle tradičních metod i karyologii. Byl žákem Roberta R. Millera, pod jehož vedením v roce 1970 graduoval srovnávací prací o gudejích, kterou o dva roky později vydal v odborném tisku [3]. Ve té jako první poukázal na neobvyklou zvláštnost – dokonalou nekompatibilitu sexuálního chování jednotlivých druhů gudejí, a tedy extrémní vzácnost mezidruhových kříženců.

Robert Rush Miller. (Zdroj: [4])

Nejzajímavější je však jeho původ. Jeho rodina emigrovala před první světovou válkou z městečka Blatná v Jižních Čechách. Díky tomu mluvil velmi dobře česky a když v padesátých letech navštívil se svým otcem ČSR, velmi se zajímal o hydrobiologické a ichtyologické výzkumy prováděné pracovníky PřF UK v Praze. Navštěvoval s nimi různé lokality a kouzlu evropských ryb propadl natolik, že si tuto návštěvu prodloužil téměř na rok. Většinu času ovšem, bohužel, nestrávil v Čechách, ale v Holandsku.

Robert Rush Miller (1916–2003) Jeho učitelem byl známý ichtyolog Carl Leavitt Hubbs, se kterým ještě jako student prozkoumával ichtyofaunu amerického středozápadu. Na jedné z expedic se seznámil s jeho dcerou, se kterou se později oženil. Napsal přes 230 vědeckých prací, studií a knih. Popsal řadu nových druhů ryb, mimo jiné vzácnou platu Gordonovu. Byl kurátorem sbírek Michiganské univerzity a emeritním profesorem řady amerických univerzit.

Akvárium, číslo 36

zajímavosti

e-akvarium.cz

Río Ameca, jeden ze dvou toků původních lokalit.

Hustota populací Tento druh má velmi nevyrovnanou hustotu populací a podle dosavadních dat výrazně kolísá množství jedinců na různých lokalitách. Navíc zřejmě nebyly ameky nikdy příliš hojné. Vezměme si jako příklad první úlovky v roce 1949. Bylo to v době, kdy se na lokalitě nalovilo co největší množství ryb, které se následně konzervovaly a deponovaly do sbírek k dalšímu studiu. Ale tehdy se na lokalitě u Guachimontones ulovilo pouhých 19 kusů a v Río Ameca jen 10. To je nezvykle málo. Když je 25. března 1955 lovil Miller (původní konzervovaní dospělci nebyly v dobrém stavu) – bylo to u městečka Ameca, prakticky na stejném místě, kde je 6 let před ním lovil Peters – získal jich 198. Lokalita Guachimontones (Río Teuchitlán) byla tehdy vyschlá. Po uveřejněném popisu se zvedl mírný zájem ze strany akvaristů, ale nepočetná populace nebyla schopna dlouhodobě nahrazovat odlovené jedince, takže už 6. května 1982 ichtyolog Canberrské univerzity Peter J. Unmack neulovil na žádné z obou lokalit ani jeden kus. Unmack mimochodem úzce spolupracoval s americkou ichtyoložku Joanne Nortonovou, která pravděpodobně jako první poskytla ameky do akvarijních chovů v Evropě – v roce 1975 je od ní získal hamburský importér Entlinger. Od konce 80. let minulého století byla Ameca splendens považována za kriticky ohrožený druh a od roku 1996 ji IUCN vede jako v přírodě vyhynulou. I přesto bylo v tomto tisíciletí potvrzeno několik přežívajících populací. Dokonce dvě mimo

Variabilita trofotenií neumožňuje spolehlivé určení mláďat. (Zdroj: [1])

Určování Ameky jsou druhem tvarově i barevně velmi snadno rozpoznatelným a s výjimkou opravdu malých mláďat nejsou zaměnitelné s žádným z dalších druhů gudejí. S určením mláďat je ale opravdu velký problém. Gudeje mají sice jako jeden z typických systematických znaků tvar, délku a množství trofotenií („pupečních šňůr“), ale zrovna u amek je tento znak velmi variabilní a rozhodně se na něj nedá spolehnout. Jediné, co je pro ně typické, je tanatóza (ochranný reflex předstírání smrti). Ten se vytrácí až po dosažení velikosti 2–3 cm, kdy už jsou ale dobře patrny ostatní znaky. Je tedy s podivem, že tak dlouho unikaly pozornosti ichtyologů i akvaristů. Jisté vysvětlení nabízí následující text.

Přehrada La Vega, kam ústí Río Teuchitlán a na jejímž břehu je laguna s prokázáným výskytem amek.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

zajímavosti

Literatura

povodí Río Ameca – prameny El Moloya z povodí Lago Magdalena (potvrzena v roce 2011) a lagunka El Molino v údolí Sayula, která bohužel v roce 2010 vyschla [5, 6]. Ichtyoprůzkum [7] zaměřený na místa původního výskytu už v roce 2008 konstatoval dvě lokality, kde dosud přežívají početně omezené populace amek. První je již zmiňovaný El Rincón, ústící do Río Teuchitlán, a druhou je laguna u přehrady La Vega. Do této přehrady naopak Río Teuchitlán ústí. V roce 2010 jsme na naší „akvaexpedici“ přímo v městečku Teuchitlán ulovili (vlastně jen mimochodem) i dospělého samce a menší množství mláďat amek. Bylo to pro nás nečekané, příjemné překvapení, protože to byla další, i když teoreticky očekávaná, lokalita s potvrzeným výskytem. S velkým nadšením jsem tehdy tuto informaci předal odborníkovi na gudeje Omaru Domínguez-Domínguezovi z univerzity v Morelii. Když jsme o dva roky později tuto lokalitu opět navštívili, zjistili jsme, že je na ní vyhlášen zákaz lovu. Měli jsme z toho tehdy velikou radost, protože ochrana přírody je v tamních poměrech jistě extrémně obtížná a nikde jinde jsme nezaznamenali ani náznak nějakého chránění. Z toho všeho vyplývá, že cyklická období prosperity a ústupů jsou u tohoto druhu víceméně normální. Přestože jsou ameky velké a nápadné, vzhledem k jejich kolísavému množství by museli mít lovci hodně štěstí, aby prozkoumávali jejich lokality v době, kdy na nich bylo co chytit. V současné době se podle zpráv z Morelie zdá, že populace amek je na mírném vzestupu a je možný opatrný optimismus.

[1] Miller, R.R. & Fitzsimons, J.M. (1971): Ameca splendens, a new genus and species of goodeid fish from western Mexico, with Remarks on the Classification of the Goodeidae., Copeia, 1971(1): 1-13. [2] Schoenfuss, H.L. & Font, W.F. (2012): John Michael “Mike” Fitzsimons 1941–2012, Copeia 2012(4):762-764. [3] Fitzsimons, J. M. (1972): A revision of two genera of goodeid fishes (Cyprinodontiformes, Osteichthyes) from the Mexican Plateau. Copeia 1972:728-756. [4] Cashner, R.C., Smith, G.R., Miller, G.H., Cashner, F.M. & Chernoff, B. (2011); Robert Rush Miller (1916–2003). Copeia: June 2011, Vol. 2011, No. 2, pp. 342-347. [5] AMECA splendens (2014). Fórum Aquadico [cit.: 18.4.2017] Dostupné na: http://aquadico.com/forum/2687/ameca-splendens/ [6] Lyons, J. (2011): Conservation status and population trends of Mexican Goodeids, 2011. [cit.: 18.4.2017] Dostupné na: http://www.goodeidworkinggroup.com/conservation-status-andpopulation-trends-of-mexican-goodeids-2011 [7] López-López, E. & Sedeño-Díaz, J.E. (2009): Threatened fishes of the world: Ameca splendens Miller & Fitzsimons, 1971 (Cyprinodontiformes: Goodeidae), Environ Biol Fish 84:223–224. [8] Ortiz-Ordóñez, E., Uría Galicia, E., López-López, E., Maya, J. P., Carvajal Hernández, A. L. (2007): Reproductive cycle by histological characterization of the ovary in the butterﬂy goodeid Ameca splendens from the upper Río Ameca Basin, Mexico, J. Appl. Ichthyol. 23, p. 40–45. [9] Miller, R.R., Minckley, W.L. & Norris, S.M. (2005); Freshwater Fishes of Mexico, Museum of Zoology, Univ. of Michigan, pp. 652.

Río Teuchitlán, typová lokalita Zoogoneticus tequila a místo našeho nečekaného nálezu amek. Sice neprofesionální, ale bezesporu vážně míněná cedule se zákazem lovu „malých ryb“. Každá snaha se počítá.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

živorodky

Ameca splendens v chovu Roman Slaboch

Ameky jsou velké, mohutné a velmi živé gudeje. Pro jejich velikost (samci 8 cm, samice až 12 cm), nikoho nepřekvapí nesmírná žravost. Přestože literatura uvádí, že se jedná o převážně rostlinožravý druh, velmi rádi přijímají i živočišnou potravu, např. patentky nebo škrábané maso. Jsou tolerantní k chemismu i teplotě vody. Nemají problémy s nezvykle kolísavým pH 6,1–8,0 a teplotou 18–32 °C (oficiální měření z průběhu celého roku [1,2]). V pobřežních vodách Río Teuchitlán jsme v únoru roku 2010 naměřili 24 °C (pH 7,3). Jsou to ale velmi čilí plavci, takže je jasné, že si v teplotním gradientu vodního sloupce průběžně vybírají optimální teplotu, kolísající jen o pár stupňů. My jim ovšem nejsme schopni dopřát téměř žádné přirozené teplotní změny, protože díky své velikosti vyžadují velkou nádrž (min. 100–150 l), ve které kolísání teplot prakticky nenastává. Často zmiňovanou negativní vlastnost, okousávání ploutví rybám jiných druhů, jsem nikdy nepozoroval, a to ani v případě dlouhoocasých Poecilia reticulata. Pravděpodobně je toto chování důsledkem nedostatečného nebo nevhodného krmení, případně stresu z přerybněné nebo malé nádrže. Po poměrně dlouhé březosti (55–60 dní) vrhají samice 5–30 mladých, výjimečně více. Množství mláďat záleží na velikosti samice a především na krmení. Převažuje-li živočišná složka, je mladých více a jsou drobnější (asi 1 cm), krmíme-li převážně rostlinnou potravou, bývá mladých kolem 10, ale jsou robustnější (až 1,5 cm). V rozporu s literaturou jsem u nich nepozoroval poporodní kanibalismus (výjimku zmiňuji níže). Protože se jedná o pravé živorodky – mláďata se nevyvíjejí ve vaječných obalech a živiny získávají z těla samice trofoteniemi – je přítomnost zmíněných trofotenií u právě narozených mláďat indikátorem předčasného vrhu. Samice, která má absolutní klid a není žádným způsobem stresována, vrhne mladé až po úplném dokončení prenatálního vývoje, takže trofotenie odpadávají v okamžiku, kdy mládě opouští tělo matky (to ale neplatí pro všechny zástupce gudeovitých). Společný odchov mladých s dospělými je bezproblémový pouze v jednodruhovém akváriu, protože mláďata jsou v prvních dnech života pomalá (lze je snadno odchytit – u dospělých je naopak odchyt velmi obtížný a vede často k destrukci interiéru akvária) a v přístupu k potravě váhavá, až nevšímavá. Menší ryby jiných druhů je tedy snadno zaženou, takže trpí hlady. Ovšem po jejich rozkrmení, což může trvat 1–2 týdny, získají „sebevědomí“, žerou spolehlivě a dobře rostou. V období před rozkrmením dochází také k většině ztrát, protože při jakékoliv agresi ze strany jiných, větších druhů hraje ameka mrtvou (thanatóza – katalepsie), což kupodivu prakticky žádnou rybu neodradí (přinejmenším v akvarijních chovech), takže jsou sežrány.

Samotné krmení mladých si také zaslouží poznámku – prvotní „rozkrmení“ probíhá, podle očekávání, nejrychleji na živé potravě. Doporučuji líhnutou artemii nebo zooplankton z ověřeného zdroje, protože mláďata jsou v tomto období poměrně vnímavá k různým chorobám. Až do velikosti 3–4 cm je lépe preferovat živočišnou složku potravy, protože rychleji rostou, později naopak obrátíme poměr ve prospěch rostlinné složky. Mají-li jí dostatek, nevšímají si osázení nádrže. Přesto však je lépe neriskovat a nenabízet jim jemné rostliny s měkkými listy. Sám jsem to řadu let řešil celoročním podáváním okřehku Lemna sp., který jsem si v dostatečném množství „pěstoval“ v jiných akváriích. Skupina deseti dospělců ho přes léto spolehlivě zlikvidovala dvě hrsti týdně, v zimě přibližně polovinu. Poté, co jsem z rodinných důvodů domácí plantáže okřehku zlikvidoval, kondice ryb se viditelně zhoršila. Často je také zmiňována jejich schopnost konzumovat „černou štětičkovou“ řasu – ruduchu. Podle mých zkušeností ji opravdu likvidují. Moje populace ruduchám dokonce dávala přednost před vločkami i granulemi spiruliny. Stejně ochotně zbavují akvária i nárůstů klasických vláknitých řas typu „žabí vlas“. Neznám jiný druh, který by byl na likvidaci řas tak spolehlivý. Ameky se cítí nejlépe v menším hejnku, ve kterém jsou jedinci nebojácní, uvolnění, hraví a snáze se množí. Přestoupí-li ovšem hustota populace hranici přibližně 15–20 litrů vody na dospělce, samice obtížněji zabřezávají a jinak mírumilovné hejno narozená mláďata likviduje. Na rozdíl od řady jiných živorodek u nich není významný poměr pohlaví. Pokud jsou chovány výhradně v zásadité vodě, drží se poměr pohlaví dlouhodobě přibližně na 1:1. Samci i samice jsou vůči sobě snášenliví a vzájemné výpady jsou jen nedbale naznačovány. Přiznávám ale, že nevím, jak by tomu bylo v malých, nevyhovujících nádržích. Tato poměrně mohutná živorodka je z přírody známa ve dvou barevných formách – normální, stříbřitě šedočerné a temně kouřově olivové. V akváriích se tmavá forma chová jen vzácně, přestože v čerstvě importovaných populacích se objevuje spontánně. Pravděpodobně se ale jedná o recesivní znak, takže bez cíleného výběru rodičů v malé populaci rychle vymizí. To je bezesporu velká škoda, protože zmiňovaná tmavá forma je neobvykle elegantní a její samci dokonale splňují latinský druhový název splendens – lesklý, třpytivý. [1] Miller, R.R. & Fitzsimons, J.M. (1971): Ameca splendens, a new genus and species of goodeid fish from western Mexico, with Remarks on the Classification of the Goodeidae., Copeia, 1971(1): 1-13. [2] Ortiz-Ordóñez, E., Uría Galicia, E., López-López, E., Maya, J. P., Carvajal Hernández, A. L. (2007): Reproductive cycle by histological characterization of the ovary in the butterﬂy goodeid Ameca splendens from the upper Río Ameca Basin, Mexico, J. Appl. Ichthyol. 23, p. 40–45.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

živorodky

Samice tmavé formy. Samec světlé formy – existuje světlá a tmavá forma. Obě jsou přírodní, tmavší jedinci jsou méně běžní.

Samec tmavé formy.

Samice obou barevných forem. Pocházejí ze stejné populace.

Samice světlé formy.

Akvárium, číslo 36

živorodky

e-akvarium.cz

Xiphophorus continens Rauchenberger, Kallman & Morizot, 1990

– neobyčejně obyčejná mečovka Libor Balnar

Tato mečovka neupoutá vzhledem, chováním ani zajímavou a pohnutou historií. Dlouho jsem si lámal hlavu, proč o ní vlastně tolik chci napsat a vypíchnout ji v záplavě ryb, které jsou dnes k mání?! Opravdu je málo tak nezajímavých rybek: barva hnědo-šedá s podélným cik-cak páskem, délka u samečků do 3 cm, u samiček do 4 cm, žádná anomálie u ploutví – jen u malého procenta samců je milimetrový náznak mečíku. Celkem těžce se shání. Tak proč si bez nich svá akvária nedovedu představit? Jsou to okolnosti a zážitky spojené s tím, jak se ke mně rybky dostaly, místo, kde žijí, a lidé, s kterými jsem je viděl, lovil, fotil – nádherné vzpomínky! Velký Manitou se asi vyčerpal z nápadů při „tvorbě“ sesterských X. montezumae a X. nezahualcoyotl, a možná proto tímto druhem osídlil jednu jedinou mexickou říčku, Río Frío, kde je poprvé nalovili pánové Kallman s Morizotem. Stalo se tak 27.4.1984 dvacet kilometrů severně od obce Rascón. V sítích jim uvízlo 6 samců a 19 samic a mláďat. Jeden ze samců posloužil jako holotyp (délka 20,0 mm) zatím nepopsaného druhu s pracovním názvem „nová trpasličí mečovka z Río Ojo Frío“. V roce 1990 dostává od paní Rauchenbergerové a obou výše zmiňovaných pánů v práci o severních mečovkách jméno Xipohophorus continens. Druhové jméno vzniklo spojením řeckého conto (= krátký) a latinského ensis (= meč). Jasné, stručné a hlavně vyslovitelné. Pro těch pár lidí, kteří o nich u nás ví, je zbytečné za každou cenu hledat český název.

Samička z přírody a jediná mně známá rybka s pigmentovým vzorem! (Foto: Norbert Dokoupil)

U místa výskytu se chvilku „zakecám“. Vůbec se nedivím, že si na své objevení kontinensky počkaly. Oblast soustavy řek, potůčků i umělých kanálů je pro mě to nejkrásnější místo, ale není pro každého. Cesta tam je opravdu rozbitá a prašná, vedoucí třtinovými poli, bez signálu a hlavně neodpovídající mapám. Vyznat se tam dá opravdu těžce, a tak jsme namátkově zastavovali a šnorchlovali, fotili, lovili a poznávali nepopsatelné pod- i nadvodní světy! Ty podvodní byly zelené, s velkým proudem a neskutečnou rybí i šnečí sestavou; ty pozemské trošku ponuré – zapadlé vesničky s postavami posedávajícími u domků bez oken, kde ale musí hrát televize s fotbalem.

Samec z přírody – rozdíl mezi ním a podobně trpasličím druhem X. pygmaeus je opravdu malý. (Foto: Norbert Dokoupil)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

živorodky

Jedna z map povodí – tato (na stěně hotelu) byla nejblíž realitě.

Když si jdete v okolí Fría „odskočit“, dávejte pozor, kam šlapete!

Cestou na Río Frío. Tady je třtina kolem cesty zatím nízká – jiné to je, když projíždíte mezi vysokými zelenými stěnami, nebo dokonce zrovna třtinu vypalují... (Foto: Markéta Rejlková)

Proud v řece je velmi silný, přesto se místy udrží na kamenech mechy a v hlubších částech rostou i „pořádné“ zelené rostliny. Modravá barva vody je dána obsahem minerálů. (Foto: Markéta Rejlková)

Poprvé jsme Frío navštívili v roce 2008 (viz také 16. číslo Akvária), pak znovu 2012. Je smutné sledovat, jak se bagry a sklápěčky s indiány za volanty a civilizací v zádech blíží a chtějí „zušlechtit“ další místa. Už se přehnaly přes legendární Cascadas de Tamasopo a z ráje na zemi udělaly vybetonovaný aquapark... Río Frío bylo zatím ještě bezpečně daleko, ale rozpínání civilizace je k nezastavení.

Nadmořská výška lokality je zhruba 450 m, začátkem března 2012 měla voda 20 °C, vodivost 740 μS, pH 7,94. Vedle kontinensek se předváděly pod hladinou i neskutečně velké X. montezumae, tetry a cichlidy. Všechny nás upoutaly rybky podobné asijským „SAE“, které mistrovsky „skákaly z kamene na kámen“ v proudu řeky. Jde o kaprovité rybky z rodu Tampichthys.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

živorodky

Rostliny se proudu poddávají, rybky s ním bojují. Na snímku jsou početné tetry Astyanax sp. a mezi nimi – se štíhlejším tělem a nápadným pruhem podél celé délky těla – kaprovité rybky Tampichthys sp. (Foto: Markéta Rejlková)

Abych se přiznal, kontinensky jsme poprvé nalovili vlastně omylem. Toulali jsme se po okolí a hledali pověstné „oko“ (Ojo) Frío, aniž bychom věděli, jak poznat, že jsme ho našli. Až při večerním focení nalovených ryb zpátky na hotelu jsme zjistili, že se nejedná o mláďata X. montezumae, ale o dospělé X. continens. Úleva u některých členů výpravy byla značná – už tam nemusíme – ty hodiny bez signálu byly asi hrozné :-). Chov v akváriích není pro každého, ale je zvládnutelný. Domovinou druhu je opravdu RYCHLE tekoucí řeka, bohatá na kyslík, což je asi nejdůležitější faktor. Teplota by neměla přesáhnout 25 °C, rybky ji snesou, ale porodnost se pak blíží nule. Co se krmení týče, je třeba si uvědomit, že převážnou část života tráví zvířata sháněním potravy a u živorodek to platí dvojnásob. Nejčastěji je vidíte ozobávat řasu z kamenů. Na hmyz a podobné větší živočišné zpestření jídelníčku můžou díky žravosti svých spolubydlících – především teter – zapomenout. Přesto mají neustále plná bříška s důkazem o správném trávení u řitní ploutvičky :-).

Z toho je patrné, že v akváriu vyžadují časté krmení i výměny vody. Nejsou vybíravé, jen limitované velikostí tlamky. U mne obývají 113l akvárium v monokultuře, ale zvažuji nějaký menší druh jako spolubydlící. U prvních sledovaných porodů bylo rybek 2–10, ale nemůžu vyloučit superfetaci. Druh zpočátku tvrdě odmítal vzít na vědomí, že už bydlí v Ostravě a ne v San Luis Potosí, rodil na jaře a na podzim, v meziobdobí nikoli. Nyní po deseti letech se objevují vrhy celoročně. Přírodní kříženci nebyli doposud nikdy zaznamenáni, přestože je X. continens v celém areálu svého rozšíření doprovázen X. montezumae a mladé samičky jsou si opravdu podobné. Určitou roli v tom může hrát zcela odlišné chování samců. Zatímco montezumy se dvoří (podobně jako např. větší druhy živorodek Poecilia velifera, Limia nigrofasciata, Xiphophorus birchmanni), samci kontinensek „jdou na věc“ rovnou. Možná je důvodem, že samečci nemají co nabídnout na odiv, možná z obavy, že neupoutají jen samičku...

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

živorodky

Spolubydlící X. montezumae Río Frío přímo na lokalitě a jeho potomek v akváriu. (Vložené foto: Norbert Dokoupil)

Hluboká tůň s šíleným proudem, patrně pramen.

Akvárium, číslo 36

biotopy

e-akvarium.cz

Zpátky na Río Frío Markéta Rejlková

O Río Frío jste si mohli přečíst nejen na předcházejících stránkách v článku o Xiphophorus continens, ale obsáhleji také v Akváriu č. 16 v rámci mého vyprávění o první mexické výpravě v roce 2008. V roce 2012 jsme se sem podívali znovu, tentokrát jsme už jeli najisto a věděli, co nás tu čeká. Plnými doušky jsem si potom pod hladinou vychutnávala pozorování světa, který jinde nenajdete. Rostlinné porosty, obrovské množství plžů, ryb a hlavně a především šílený proud, který znesnadňuje pobyt ve vodě, o fotografování ani nemluvě. Taky ale přináší dynamiku. Frío je plné akce a života. Při naší první návštěvě v únoru 2008 jsme měli o něco čistší vodu, což je patrné při pohledu na fotografie. Ty z druhé návštěvy, které vám chci nyní předložit, jsou sice kvůli zákalu o něco méně kvalitní, ale zase více vynikla modrá barva vody v hlubších partiích. Stejné místo nikdy nevypadá úplně stejně. Kdoví, jestli budu mít někdy možnost srovnání při třetí návštěvě?

Lokalita:

Río Frío, San Luis Potosí, Mexiko, 450 m n.m.

Ryby:

Astyanax sp. Herichthys sp. Tampichthys sp. Xiphophorus continens Xiphophorus montezumae

Bezobratlí: plži Pachychilus spp. raci Procambarus sp.

Rostliny:

Bidens sp. Potamogeton sp. Riccia fluitans a další (včetně mechů)

Voda:

20 °C, 740 μS/cm, pH 7,94 (březen 2012)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

biotopy

Než se ponoříme pod hladinu – protože právě proto jsme tady – dovolím si odvést vaši pozornost k okolní vegetaci. Pramen Río Frío je obklopený sice nikoli rozsáhlým, ale o to pestřejším lesním porostem. Objevují se tu prvky tropické vegetace, takže když od řeky pohlédnete vzhůru (a odmyslíte si studenou vodu), připadáte si jako někde v pralese. Pokusím se tenhle dojem výběrem několika fotografií navodit.

Tady hraje fylokaktus prim a ježaté tilandsie tvoří jen drobný doplněk zátiší.

Epifyty v nejrůznějších podobách, včetně lián či parazitů; vrství se tu jedna rostlina přes druhou...

Tillandsia usneoides visící ze stromů, na protější stráni rostou bambusy.

Tohle nejsou ledajaké stromy. Poznáte obří exempláře „sloní nohy“ Beaucarnea recurvata?

Milovníci tilandsií a fylokaktusů si tady přijdou na své!

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

biotopy

Teď už se konečně můžeme podívat na vodu, ale zatím jen skrze hladinu zkoumáme, jestli stojí za to se ponořit. Ale ano, voda je relativně čistá a vidíme početné plže a ostrůvky rostlin. V silném proudu nemáme kvůli rozbouřené hladině šanci zahlédnout ryby, natož je nějak blíže určit. Ale v této oblasti Mexika (a neplatí to pro Mexiko všeobecně?) lze v každém kousku vody očekávat přinejmenším silný triumvirát: tetry, živorodky, cichlidy. I když je to malá říčka, vypadá slibně.

Tohle není bůhvíjak kvalitní snímek, ale zato naprosto věrný. Přes odlesky na hladině se snažíme rozeznat, co to tam v proudu plápolá za rostliny. Vypadá to krásně a ponor bude nutný, souhlasíte se mnou?

Modrá roura sice tohle malebné místo hyzdí, ale má i svůj kladný přínos: vede pitnou vodu do osad přímo od pramene Río Frío. Budete-li ji následovat, nemůžete minout pověstné modré oko...

Zbytky jakési staré stavby. (Foto: Libor Balnar)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

biotopy

Nahoře proti proudu nás modrá roura a úzká pěšinka dovedou k tůni, která je svým zbarvením a okolím specifická. Tohle místo leží opravdu daleko od nejbližší asfaltové silnice, proto sem zavítá jen velice málo lidí. Slyšíme zurčení peřejí nad jezírkem (výš proti proudu už nemá smysl se potápět, není tam dost hluboká voda) a jsme obklopení hustou tmavou vegetací v úzkém údolíčku. I když je zřejmé, že voda je mírně zakalená a v této hloubce (střed tůně leží asi 3 m pod námi) nebude snadné pozorovat a fotit ryby, už si nasadíme masku a šnorchl a vzhůru do akce! Vlastně spíše shůry dolů :-).

Jako někde v džungli. (Foto: Roman Slaboch)

Šli jsme tedy podle roury a ta nás dovedla na místo určení. K vodě se musíme sešplhat z krátkého, ale strmého srázu. Na první pohled je zřejmé, že před námi se dolů skulilo několik stromů, ale už to nějaký ten pátek bude...

Ze stráně porostlé vlhkomilnou vegetací prosakuje do jezírka křišťálově čistá voda. (Foto: Roman Slaboch)

(Foto: Roman Slaboch)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

biotopy

(Foto: Roman Slaboch)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

biotopy

Kámen, písek, dřevo. (Foto: Roman Slaboch)

Kontrastní porost řas a rozsivek. (Foto: Roman Slaboch)

Kameny v hloubce jsou úplně čisté. (Foto: Roman Slaboch)

V proudící vodě jsme zvyklí na oblé balvany, tady to ale neplatí. Všimněte si i všudypřítomných plžů. (Foto: Roman Slaboch)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

biotopy

Když se teď přesuneme po proudu dolů, kde je řeka mělčí a nestíní ji stromy, můžeme si užívat zelené polštáře rostlin a mezi nimi dovádějící ryby. Fascinující jsou plži, kteří se všude jinde dobře fotí, jelikož se nehýbou – jenže tady se hýbe všechno kolem včetně fotografa, tak to není zrovna snadné.

Zelený koberec na břehu.

Zblízka vidíme Hydrocotyle sp. a ohromný počet plžů.

(Foto: Roman Slaboch)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

biotopy

Xiphophorus montezumae.

(Foto: Roman Slaboch)

Ta vysoká hřbetní ploutev je úžasná! (Foto: Libor Balnar)

(Foto: Roman Slaboch)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

biotopy

Tampichthys sp. Herichthys sp. (Foto: Libor Balnar)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

biotopy

(Foto: Roman Slaboch)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

biotopy

Různí plži rodu Pachychilus na dřevě ...

… na kamenech …

… v mechu ...

… a výjimečně také na vyšších rostlinách.

Tady se (dost hluboko a v šeru) uchytil mech Fissidens sp.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

biotopy

Druhová pestrost plžů v jedné malé říčce je udivující.

(Foto: Roman Slaboch)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

biotopy

(Foto: Roman Slaboch)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

biotopy

(Foto: Roman Slaboch)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

biotopy

A tak si tady žijeme, spolu a svým vlastním tempem.

Tohle vypadá spíš jako namalované. Jako vysněný obraz z nereálného světa... Ahoj, Frío! (Foto: Roman Slaboch)

Akvárium, číslo 36

za humny

e-akvarium.cz

Gupky v kúpeľnom potoku stále plávajú Lubos Vrbicky

Ako na výlete v detstve... Spomenul som si na svoje detstvo, keď som bol s otcom v Bojniciach a v potoku pod kúpeľmi sme chytali gupky a mečovky a všade boli ulity vežoviek. Bol to zážitok chlapca, na ktorý sa nezabúda ani v dospelom veku... Táto spomienka bola mojou hnacou silou vybrať sa na prieskum do kúpeľov Sliač. Uplynulo už takmer 10 rokov od mojej prvej „expedície“ ku kúpeľnému potoku. V internetových diskusiách sa v tom čase rozoberali slovenské prírodné lokality s výskytom rýb, ktoré chováme v akváriách. Pri dvoch či troch návštevách som dal dokopy materiál na článok [1], všetko som zdokumentoval a nafotil. Gupky, ktoré som z potoka odlovil, ešte niekoľko generácií obývali moje akváriá. Zdokumentovaná lokalita kúpeľného potoka sa do dnešného dňa zmenila. Horná časť toku pri jazierkach už rybami osídlená nie je. Zmenila sa aj trasa potoka. Na zákrute pod budovou riaditeľstva kúpeľov ho zviedli do rúry popod cestu a potom voda prudko tečie v žľabe pozdĺž cesty až ku parkoviskám a znovu popod asfalt na druhú stranu. Charakter potoka sa obnovuje až pod parkoviskami. Voda vyteká z rúry, stále je pomerne teplá. Od tohto miesta sa rozlieva v plytkom a širokom koryte, na dne sa tvoria vápenaté nánosy, ktoré obaľujú organický materiál a vytvárajú neveľké lagúny s pomaly prúdiacou vodou.

Plytké koryto kúpeľného potoka v pohľade ku parkoviskám.

Nová trasa toku po rokoch... Na toto miesto som prišiel najprv v zime, keď znovu ožila diskusia o gupkách v Sliači, a tak som sa šiel presvedčiť, ako to s nimi dopadlo. Poznajúc okolnosti som veľmi nedúfal, že tam ešte budú rybky. Pri náhodnej návšteve po zmene toku pred pár rokmi som totiž žiadne ryby už nenašiel. No teraz som hľadel do zurčiacej vody a spozoroval som známe odlesky a pohyby. Hneď pár metrov pod výtokovou rúrou odhodlane v prúde plával kŕdlik gupiek. Chvíľu som ich nehybne sledoval a kŕdlik sa zväčšoval, pribúdali postupne ukryté rybky, ktoré prestali byť opatrné a pridali sa k ostatným. Preskúmal som terén, chodil som hore dole po brehoch a nachádzal stále nové a nové kŕdliky rybiek. Oproti populácii spred rokov sa mi zdalo, že rýb nie je veľa, predchádzajúca lokalita mala aj hlboké pokojné časti, kde vtedy plávali naozaj stovky rýb. Teraz je voda plytká, rozliata v lagúnkach, maximálna hĺbka 10 až 15 cm. Pozoroval som miesta s prúdiacou vodou a okrem gupiek som videl aj žltkasté väčšie ryby, zrejme mečúne. Odhodlanie vrátiť sa pre materiál na článok „10 rokov po...“ bolo po tomto krátkom pozorovaní silné.

Pohľad na rozlievajúci sa potok z cesty pod parkoviskom.

Výtoková rúra termálnej vody pod cestou.

Akvárium, číslo 36

za humny

e-akvarium.cz

Jarný lov sa vydaril

Staronoví obyvatelia potoka

Je apríl, počasie je príjemné, cez oblaky sem-tam vykukne jarné slniečko. Zaparkoval som auto, vyberám nachystané veci, rovnaké ako pred rokmi – teplomer, sieťka, bambusová tyč na predĺženie, viazací drôt, 4-litrová fľaša, fotoaparát. Kráčam k potoku pod parkoviskom, zvedavý, čo ma čaká, čo tam uvidím. Rozhliadam sa, teplomer ponorím do vody priamo pod výtokovou rúrou. Prvý kŕdlik gupiek vidím približne na tom istom mieste ako v zime. Je väčší. Teplota vody 27,5 °C. Na skalách a na dne sú nárasty rias pokryté bublinkami. Táto potrava rastie všade. Okrem drobnej fauny, lariev hmyzu a červov, je to základná potrava introdukovaných rýb v tejto lokalite. Voda je číra, cítim slabý sírový zápach. Pripravujem sieťku, upevňujem ju na bambusku a priťahujem viazací drôt. Už teraz vidím, že nebude jednoduché nejakú rybku uloviť. V prúde vody sa pohybujú pomerne rýchlo. Znovu som zahliadol mečúne. Podrástli... Prechádzam breh v asi 40-metrovom úseku. Rybky sú v celej časti, všade sa držia v kŕdlikoch. Úplne pri brehu v malých tôňach sú najmenšie. Majú tam niečo ako škôlku. Voda tam neprúdi rýchlo a lístie obalené vápenatými nánosmi je dobrou skrýšou v prípade nebezpečenstva. V hlbšej vode a v prúdoch sa zdržiavajú hlavne dospelé ryby. Trvalo mi snáď hodinu, kým som svoju loveckú taktiku vylepšil a odchytil som prvé ryby.

Už letmý pohľad na plávajúce ryby naznačuje, že to nie sú tie isté ako pred rokmi, kedy prevládalo prírodné zafarbenie gupiek. Teraz vidno zreteľne aj samce s väčšími chvostovými plutvami, farebnosť je bohatšia, vidím červenú aj leopardí vzor. Niektoré samce majú výrazné divé zafarbenie. Samice sú veľké, gravídne, prevládajú olivovo-zelené zafarbené, ale niektoré majú aj jemne oranžové chvostové plutvy. Staronové osadenstvo potoka zrejme dostalo „novú krv“ zvonka zavlečením ďalších rýb, alebo je dokonca úplne nové, vysadené po úpravách toku. O tomto informácie nemám...

Miesto v toku s pomaly prúdiacou vodou.

Kaskádky v toku vytvorené minierálnymi nánosmi a organickým materiálom.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

za humny

Riasy a sinice na dne plytkej vody sú základnou potravou rýb v kúpeľnom potoku.

Teplota v celom úseku výskytu rýb, čo je cca 40 metrov, postupne klesá od 27,5 °C na 25 °C. V častiach pri brehu, kde nie je prúdenie a zdržiava sa tam plôdik, som nameral 25,5 °C. Ryby neustále plávajú v miernom prúde minerálnej vody. Tento aktívny pohyb ich drží v neskutočnej kondícii. Ich hlavná stratégia pri mojich pokusoch o lov bola rozpŕchnuť sa, alebo tesne popri okrajoch lagúnky unikať pred sieťkou. Najúspešnejší som bol pri love rýchlym pohybom sieťky po prúde vody. V potoku prevládajú gupky. Aj v minulosti som tam zahliadol aj iný druh, hlavne v jazierkach pri riaditeľstve kúpeľov. Ale nikdy som nezistil, či sú to platy alebo mečovky. Teraz jasne vidím, že v prúde vody sú aj mečúne. Nie je ich veľa, sú rýchle, keď ma spozorujú, zdržiavajú sa pri kraji. Odloviť ich je takmer nemožné, dokonale poznajú svoj domov a všetky skrýše. Vybral som pohľadom samca, ktorého som chcel chytiť. Pomaly som ho nútil plávať k brehu do čo najplytšej vody, moja sieťka ho nasledovala, ale vždy využil tajnú skrýšu pod padnutým listom v jemnom bahne alebo pod kôrou. Musel som svoju taktiku zopakovať niekoľkokrát, kým som bol úspešný. Výsledok lovu – symetricky dokonalý samec mečovky, prírodne jemne oranžovo sfarbený, veľkosť cca 5 cm.

Pózovanie pred fotoaparátom Všetky odlovené ryby som na chvíľu zhromaždil v pohári, ktorý som nechal v toku, aby voda neochladla. Počas lovu som urobil niekoľko dokumentačných fotografií biotopu, vody, lagúniek... Fotiť ryby v prúde vody je takmer nemožné. Nemám na to potrebné fotografické vybavenie. Fotky sú skôr ilustračné. Odchytené ryby som odfotil len na sieťke a jeden záber je z odlovnej fľaše. V podstate mi pri písaní článku ani nešlo o fotenie rýb ako takých, skôr o dokreslenie môjho zážitku. Isté sklamanie cítim hlavne z toho zamiešania novej krvi, pred rokmi populácia už vyzerala sprírodnene, teraz vidno vplyv modernej gupky.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

za humny

Prírodne sfarbená samica gupky.

Mladý samec gupky, ešte bez výrazného sfarbenia.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

za humny

Odchytené ryby.

Cudzinci v termálnych vodách Po prečítaní posledných internetových diskusií chcem aj ja vyjadriť názor na introdukciu druhov. Všetky problémové introdukcie rastlín a živočíchov na svete majú na svedomí ľudia. Druhy sa len tak samovoľne do nových lokalít, ani cez kontinenty nešíria. V minulosti k tomu prispeli botanické záhrady, súkromné zbierky, zoologické záhrady, ale aj cielená introdukcia za účelom chovu, voľného chovu pre lov alebo introdukcia predátora pre ochranu iných druhov. Dnes v dobe zmenenej klímy sa niektoré druhy adaptovali a dokonca majú invázny potenciál. Dochádza i ohrozeniu domácich spoločenstiev a celkovo k narušeniu rovnováhy. V prípade „akváriových“ rýb v termálnych vodách podmienky nevydrží veľa druhov rýb – vhodné sú pre živorodky a africké cichlidy. Tieto potoky nemajú domácich rybích zástupcov. Napriek tomu súhlasím s názorom, že zavlečenie cudzích druhov do našich vôd je nelegálne a nerozumné. Vody už osídlené je možné akceptovať ako raritu využitia sprírodnených odtokov termálnych vôd z kúpeľných lokalít a sledovať ich vývoj.

Pohľad do odlovnej fľaše.

[1] Vrbický, Ľ. (2009): Populácia gupky (Poecilia reticulata) v kúpeľnom potoku v Sliači. Akvárium č. 17: 48-53. Dostupné na: www.e-akvarium.cz/archiv

Akvárium, číslo 36

téma

e-akvarium.cz

(Foto: Jiří Libus)

Artemie pro pokročilé Pavel Chalopka

Úvod

Artemie se až na A. parthenogenetica rozmnožují pohlavně a stejně jako u mnoha dalších druhů planktonu u nich není tvorba diapauzujících vajíček nijak obligátní (neprobíhá tedy nutně vždy), omezuje se pouze na suboptimální podmínky. Diapauza je termín, který se používá pro zastavení vývoje v určitém daném bodě, u artemií ve stadiu gastruly. Při dostatku potravy doprovázeném rozumným rozpětím ostatních parametrů prostředí produkují samičky vajíčka, která se líhnou okamžitě, a jsou tedy vlastně vejcoživorodé.

Tento článek by měl být jakýmsi souhrnem informací, které se mi v průběhu času podařilo o artemii načerpat, a návodem k jejich více nebo méně povedené aplikaci do praxe akvaristy. Zároveň doufám, že se mi povede některé čtenáře inspirovat i k tomu, aby informace nehledali jen v akvaristické literatuře a využili i toho, co nabízí související obory. Stručně z biologie V přírodě obývají žábronožky rodu Artemia biotopy s vysokou koncentrací solí (které je chrání před výskytem predátorů) od asi 70 g/l a jsou schopny žít přibližně do koncentrace 250 g/l NaCl, která se blíží nasycenému solnému roztoku. NaCl jako převažující sůl se vyskytuje většinou v biotopech přímořských, které jsou i často uměle vytvořeny člověkem pro produkci soli, a co víc, tam, kde se přirozeně nevyskytují, bývají do nich záměrně introdukovány i artemie. Ty brání masivnímu rozvoji řas v pozdějších fázích procesu krystalizace a jejich odpadní produkty a následně i uhynulé žábronožky poskytují zdroj živin halofilním bakteriím, které svou červenou barvou napomáhají absorbci tepla a spotřebou organických rozpuštěných látek snižují viskozitu roztoku, což umožňuje tvorbu větších krystalů. Výsledkem je čistší a kvalitnější finální produkt. Vnitrozemské biotopy artemií bývají vodní tělesa s vysokou koncentrací síranů, uhličitanů a draslíku.

Není to salina Akvaristé mívají tendenci označovat žábronožky i druhovým označením a hovoří o Artemia salina. Tento druh se ovšem podle dostupných informací na původní lokalitě v Anglii, ze které byl popsán, již nevyskytuje, a přesto, že se pod synonymem A. tunisiana vyskytuje na lokalitách v severní Africe, nejedná se téměř určitě o žábronožku, kterou krmíme. Až do nedávna pocházelo více než 90 % cyst na trhu z Velkého Solného jezera v Utahu, jehož populace žábronožek náleží k superdruhu (skupina příbuzných druhů se společným předkem) A. franciscana. Dnes je situace o to složitější, že z komerčních důvodů dochází k introdukci různých populací rodu Artemia po celém světě a navíc se některé populace vzájemně kříží, takže pro účely komerčních akvakultur dochází k produkci a selekci hybridů s vyhovujícími vlastnostmi z pohledu velikosti nauplií, rychlosti růstu, obsahu polynenasycených mastných kyselin a podobně.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

téma

govaných lipidových koncentrátů zejména u potěru a náročných generačních ryb přináší výborné výsledky v podobě zvýšené míry přežití potěrů, rychlejšího růstu, zlepšení imunity atd.

Artemie jako krmivo Ve srovnání s producenty konzumních ryb a krevet jsou akvaristé poněkud v nevýhodě, jelikož nutriční nároky jednotlivých druhů akvarijních ryb jsou jen velice zřídka předmětem výzkumu.

Vitamíny a biologicky aktivní látky Artemie obsahují i širokou škálu vitamínů, karotenoid cantaxanthin a v neposlední řadě enzymy včetně těch trávících. Potěr s nevyvinutým trávicím traktem někdy vlastní enzymy nemá a trávení první potravy může být závislé na trávicích enzymech obsažených v potravě samotné.

Bílkoviny – obsah a kvalita Obsah bílkovin je v krmivu sladkovodních a všežravých mořských ryb nejdůležitějším sledovaným faktorem. Jedním z důvodů, proč jsou artemie tak vyhledávaným krmivem v komerčních akvakulturách, je fakt, že obsahují velké množství (přes 50 %) kvalitních bílkovin, což při srovnání různých planktonních živočichů patří k nadprůměrným hodnotám. Kvalita bílkovin se hodnotí především podle zastoupení esenciálních aminokyselin vzhledem ke složení proteinu predátora. Z tohoto pohledu jsou u artemií při krmení ryb limitující (je jich nejméně, viz Rubnerův zákon) sirné aminokyseliny, zejména methionin. Obsah a kvalita bílkovin je navíc poměrně konstantní.

Praxe Výběr a nákup vajíček Mnoho chovatelů bude určitě zajímat, podle čeho si vybrat ta správná vajíčka. V současné době jsou dostupné produkty více značek a rozhodnutí by mělo záležet na tom, pro jaký potěr nebo ryby artemii potřebujeme. Odlišné nároky má hobby chovatel, který se rozhodl přilepšit osádce svého akvária a zlepšit šance několika kusů potěru živorodek, a profesionál, který produkuje velké množství ryb pro výkup a artemii nakupuje po kartonech. Ještě vyšší nároky přichází v úvahu v mořské akvaristice či u různých dalších specialistů. V orientaci nám pomůže, že většina výrobců a dodavatelů udává údaje o líhnivosti cyst v % a/nebo efektivitu líhnutí z jednoho gramu cyst po 24 hodinách nebo počet cyst na gram. Pokud tedy na obalu vidíme něco jako 90 % nebo HE (hatching efficiency) >260 000 NPG (nauplii per gram), znamená to, že z takových cyst získáme více než 260 000 nauplií na gram. Vysoce kvalitní cysty jsou někdy doplněny i údajem o velikosti nauplií. Těmito údaji se většinou řídí profesionální chovatelé, pro které je vysoká a pokud možno synchronní líhnivost velkým přínosem, zejména proto, že usnadňuje separaci nalíhnuté artemie s minimální podílem nevylíhnutých vajíček. Dalším kriteriem výběru bývá „jemnost“, tedy velikost nauplií, velice podstatná při odchovu malých potěrů např. některých teter, jelikož i když většina potěru potravu přijímá, ztráty z nadměrné velikosti kořisti mohou dosahovat desítek procent. Informaci o této vlastnosti, lze, i když ne přesně, odvozovat od HE; menší a lehčí cysty znamenají při stejné procentuální úspěšnosti líhnutí více jedinců na jeden gram.

Obsah tuku a jeho složení Z pohledu obsahu tuku v rámci planktonních živočichů v tomto ohledu artemie opět vynikají a obsahují dostatek tuku pro uspokojivý růst a vývoj potěrů všech sladkovodních druhů ryb. To proto, že sladkovodní druhy ryb a všežravé mořské ryby jsou často schopny si potřebné nenasycené mastné kyseliny vyrobit, pokud je v jejich potravě obsažena základní mastná kyselina dané skupiny (n-3, n-6, n-9, jinak také označované ω-3, ω-6, ω-9, číslice označuje uhlík, na kterém se nachází první dvojná vazba od konce řetězce). Při odchovu některých mořských, zejména dravých druhů se ale zjistilo, že výsledky nejsou zdaleka uspokojivé. Příčinou je, že na rozdíl od mořského planktonu artemie neobsahují některé polynenasycené mastné kyseliny (PUFA, polyunsaturated fatty acids, tedy nenasycené mastné kyseliny s více než jednou dvojnou vazbou) vůbec, nebo jen v malém množství. Hovoříme hlavně o kyselinách eikosapentaenové (EPA) a dokosahexaenové (DHA). Primárními producenty těchto polynenasycených mastných kyselin jsou v moři jednobuněčné řasy a tyto kyseliny následně postupují potravním řetězcem až k vrcholovým predátorům, kteří vzhledem k jejich neustálé dostupnosti v potravě ztratili schopnost je vytvářet. Zjištění, že problémy při odchovu mořských predátorů artemiemi způsobuje právě deficit PUFA, vedlo k vývoji lipidových emulgovaných koncentrátů, které se vyrábí většinou z rybího oleje a dnes se běžně používají k bioenkapsulaci (viz níže) artemií II. instaru a při produkci biomasy. Řešení je tedy geniálně jednoduché, tím, co artemiím chybí, se jim jednoduše naplní trávicí trakt. Tyto koncentráty bývají často doplněny i o v tucích rozpustné vitamíny a případně ještě o karotenoidy. To neuvádím jen pro úplnost informace. I u sladkovodních ryb je doplňování PUFA vhodné a použití těchto emul-

Kvalita vs cena a kdy se to vyplatí Jak si ukážeme níže, skutečně dobrých výsledků se dá, s trochou snahy, dosahovat i s artemií, která nemá špičkovou líhnivost a ani vyhovující lipidový profil. Jsou ovšem případy, kdy se vyplatí nákup skutečně špičkových cyst. Zejména pokud chováme druhy s velmi malým potěrem, kterým nelze brzy nabídnout artemii vyšších instarů bioenkapsulovanou emulgovanými lipidovými koncentráty nebo některými druhy řas. Do této kategorie dříve spadaly jen cysty ze San Francisco

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

Bay, známé svou menší velikostí a vyšším obsahem zejména EPA. V současné době jsou dostupné produkty podobných kvalit i z jiných zdrojů a v menších baleních, takže podobné artemie může používat i běžný smrtelník.

téma

Dekapsulace Vajíčka artemií jsou chráněna několikavrstevným obalem. Dekapsulace je proces, kdy je odstraněna alveolární vrstva, tvořená lipoproteiny impregnovanými hematinem a chitinem. Ta představuje ochranu vajíčka proti UV záření a mechanickému poškození a při líhnutí je její překonání právě tím nejvíce energeticky náročným krokem. Prakticky se tato vrstva odstraňuje rozpuštěním roztokem chlornananu sodného nebo vápenatého v alkalickém prostředí. Dekapsulovaná vajíčka artemií jsou dnes běžným obchodním artiklem, jehož výhodou je i velice nízká cena. K dekapsulaci se většinou využívají cysty se špatnou líhnivostí, většinou způsobenou neschopností vajíček ukončit diapauzu. Zdá se, že někteří chovatelé vnímají takto zpracovaná vajíčka jako méně hodnotný odpad. To je ovšem pravda jen ve smyslu jejich neschopnosti se líhnout, která omezuje využití k odchovu potěrů, které nepřijímají jinou než živou potravu. Z pohledu výživy potěrů, které jsou ochotny nepohyblivou potravu přijímat, jsou dekapsulovaná vajíčka výrazně výhodnější, jelikož bez líhnutí nedochází ke ztrátám energetických zásob. Další výhodou je jejich velikost, která je ve srovnání s nauplii I. instaru přibližně poloviční. V neposlední řadě představuje výhodu i to, že se do odchovných nádrží nedostávají obaly vajíček a nevylíhlé obalem chráněné cysty, které mohou potěru způsobit díky nestravitelnosti obstrukci střeva. Obaly cyst bývají často kontaminovány bakteriemi a sporami plísní, které mohou představovat riziko především pro mořské ryby, jejichž prostředí se do jisté míry podobá složením vody některým biotopům artemií a nabízí tak pro tyto nežádoucí organismy odpovídající podmínky.

Skladování vajíček Vysušená diapauzující vajíčka artemií snášejí bez újmy i velmi nehostinné prostředí, zejména co se týče teploty. Rozsah teplotní tolerance u nehydratovaných vajíček kolísá od -273 °C (0 °K) do 60 °C. Teploty přes 60 °C až do 90 °C tolerují vajíčka jen krátkodobě. Hydratovaná vajíčka snášejí rozpětí výrazně užší, a to od -18 °C do 40 °C, přičemž v rozpětí -18–4 °C a 33–40 °C dochází k reverzibilnímu zastavení metabolizmu, bez vlivu na další životaschopnost embryí. To, proč se vajíčka prodávají balená ve vakuu nebo ochranné atmosféře, má jasný důvod. Přístup vzduchu znamená přísun kyslíku a tvorbu volných kyslíkových radikálů, které embryím škodí. Praxe: Vajíčka je vhodné skladovat v neporušeném originálním obalu v lednici nebo v mrazáku. Zamražené cysty je třeba přemístit do teploty nad bodem mrazu několik dní předem, jinak mohou být potíže s okamžitým líhnutím. Po otevření obalu je nejlepší vajíčka skladovat v uzavíratelné dóze v lednici a s desikantem. Mimo sáčků se silikagelem lze použít i silikagel prodávaný jako kočičí stelivo, případně jílové produkty na podobné bázi. Tento materiál nasypeme na dno dózy a otevřený sáček nebo plechovku s vajíčky postavíme na něj a nádobu neprodyšně uzavřeme. Viz foto.

Praxe: Pokud potěr přijímá dekapsulovaná vajíčka, měli bychom je vždy upřednostnit před líhnutou artemií. Dekapsulovaná vajíčka jsou menší, mají větší výživnou hodnotu a lze je podávat i potěrům, které přednostně přijímají potravu z hladiny. Komerčně dostupná suchá dekapsulovaná vajíčka nelze líhnout. Dekapsulace před líhnutím Proces dekapsulace sám o sobě pro diapauzující embrya není nijak fatální. Důvodem smrti embryí je teplota, jelikož při rozpouštění alveolární vrstvy roztokem chlornanu dochází k exotermické reakci. Při kontrole teploty, která by během celého procesu neměla překročit 40 °C, je tedy možné vajíčka dekapsulovat bez dopadu na životaschopnost embryí. K dispozici je více přesně definovaných postupů, které se poněkud liší podle použitého chlornanu a jeho aktivity, ale jsou obecně velmi podobné. Prakticky lze dobrých výsledků při dekapsulaci malého množství vajíček docílit tímto silně zjednodušený postupem: Skladování vajíček.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

Budeme potřebovat litrovou zavařovací sklenici, SAVO Originál, síto s velikostí ok pod 200 μm a přístup ke studené tekoucí vodě. Pro práci s jinými přípravky nebo sloučeninami je třeba si nastudovat správný postup například z manuálu uvedeného v odkazu [1].

téma

snadno ucpou, což znemožní rychlé zředění aktivního roztoku a efektivní zastavení oxidace. Různá vajíčka se po dekapsulaci odbarví do poněkud odlišného odstínu a je třeba zvládnout ukončení procesu ve správnou chvíli. Odstín se liší i podle použitého chlornanu, pokud se rozhodnete použít k přípravě roztoku práškový chlornan vápenatý, vajíčka jsou spíše šedá. V začátcích je lépe pracovat s dekapsulačním roztokem nižší koncentrace, celý proces sice trvá déle, ale máme více prostoru reagovat, když dojde na jeho ukončení. Samozřejmostí je používání adekvátních ochranných pomůcek, jako jsou rukavice a ochrana očí.

1) hydratace vajíček Vajíčka umístíme v množství asi 2 vrchovaté polévkové lžíce do litrové zavařovací sklenice. Přilijeme 0,5 l studené vodovodní vody, zavedeme silné vzduchování a necháme hydratovat 1 hodinu. Alternativně lze sklenici uzavřít uzávěrem a vajíčka jednou za 10 minut silně protřepat.

Takto dekapsulovaná vajíčka můžeme buď použít k okamžitému líhnutí, nebo v případě hobby akvaristů a malých provozů uskladnit a použít po následující týdny až měsíce. Pro skladování je vajíčka třeba okamžitě dehydrovat. To provedeme jejich uložením v nasyceném roztoku NaCl. Po 24 hodinách se doporučuje roztok vyměnit, jelikož se dehydratací vajíček zředí, ale často ho stačí pouze dosytit tak, aby v nádobce s vajíčky neustále zůstávalo viditelné množství nerozpuštěné soli. Vajíčka následně uskladníme v lednici, kde vydrží s vynikající líhnivostí běžně mnoho týdnů. Pozor, vajíčka zbavená alveolární vrstvy jsou citlivá vůči UV záření a mechanickému poškození.

2) roztok chlornanu sodného Jakmile jsou vajíčka dostatečně hydratovaná (tzn. mají dokonale kulový tvar), přidáme 0,25 litru přípravku SAVO Originál (4,7% roztok chlornanu sodného, navíc s příměsí hydroxidu sodného, který se v podrobných návodech používá ke zvýšení pH roztoku, jedná se tedy o vhodnou funkční směs). 3) dekapsulace Sklenici uzavřeme víčkem, umístíme do chladicí lázně (např. umyvadlo se studenou vodou) a obsahem rovnoměrně mírně mícháme. Vajíčka postupně zesvětlají, až změní barvu na medovou až oranžovou. V tomto bodě dekapsulaci ukončíme, vajíčka vylijeme na síto a zahájíme proplach. Celý proces trvá podle teploty, množství vajíček a koncentrace roztoku odhadem 5–10 minut. Toto časové rozpětí je pouze orientační, jelikož po celou dobu musíme kontrolovat průběh reakce a nádobu chladit. Dekapsulovaná vajíčka scedíme na sítu s velikostí ok pod 200 μm. Pokud používáme síta na třídění planktonu od českého dodavatele Akvaristika Eisenvort, pro běžná vajíčka z velkého Solného jezera je vhodné síto číslo 1 (pod 200 μm). Standardní návody uvádějí 125–150 μm, síta s oky této velikosti se běžně používají v mořských akvakulturách např. na vznášivky a dospělé vířníky, ale takto jemná síta už jsou velice drahá a u nás nejsou běžně dostupná. Samozřejmě je možné použít jakékoliv síto, které zachytí vajíčka artemií a snese expozici dekapsulačnímu roztoku.

Líhnutí bez dekapsulace Možnost získat prakticky kdykoliv libovolné množství kvalitního živého krmiva bez předchozí pracné, mnohdy obtížné a časově náročné kultivace představuje jednu z klíčových výhod používání artemií jako krmiva. Samotné líhnutí je ovšem energeticky náročný proces, při němž embryo spotřebuje velkou část svých energetických zásob, tedy energie, kterou se při krmení snažíme dodat potěru. Jen pro představu, energetická hodnota embryí z cyst, které před líhnutím dekapsulujeme, a nemusí tedy vynakládat energii na protržení vrstev obalu vodou, je o 30–55 %vyšší (podle kmene). Při pohledu na suchá vajíčka artemií si možná dostatečně neuvědomujeme, jak úžasnou adaptaci máme možnost sledovat a využívat v náš prospěch a že skutečně stojí za to celému procesu lépe porozumět. Co se tedy vlastně při líhnutí děje? Jednoduše řečeno, do vajíčka musí proniknout dostatečné množství vody na to, aby praskl jeho obal. Naprostá většina energie, kterou embryo během líhnutí spotřebuje, je použita právě na transport vody do cysty. Ve chvíli, kdy se dehydrovaná vajíčka ocitnou znovu ve vodě, začíná rehydratace. Vzhledem k hustotě vnitřního prostředí vajíčka do něj voda nejprve proniká na základě osmotického principu (jehož obrácená verze je tak dobře známa všem akvaristům), tedy jednoduše z prostředí s menší koncentrací do prostředí s koncentrací vyšší. Možná si právě říkáte, že vzhledem k povaze děje a koncentracím solí v prostředí, které artemie v přírodě obývají (běžně od 70g NaCl až k téměř nasycenému solnému roztoku), to nemůže stačit, a máte pravdu. Jakmile se do vajíčka dostane dostatečné množství vody, zahájí em-

4) proplach a deaktivace Dekapsulovaná vajíčka na sítu důkladně propláchneme (nejlépe sprchou, ale pozor na příliš silný proud) pod studenou tekoucí vodou, až nejsou cítit chlorem. Po propláchnutí je možné provést ještě deaktivaci roztokem thiosíranu sodného nebo komerčního přípravku pro úpravu vody v akvaristice, ale při pečlivém propláchnutí to není nutné. Pozor: Pro ty, kteří se rozhodnou celý postup vyzkoušet, dodávám, že zejména z počátku je mnohem lepší pracovat s malým množstvím vajíček, hlavně pokud nemáme k dispozici velké síto správné hustoty, které umožní vajíčka rychle a pohodlně propláchnout. Vajíčka totiž síto o menší ploše

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

bryo aktivní metabolismus a o další přísun životodárné tekutiny se postará produkcí glycerolu (dříve narozeným znám jako glycerín). Tato z mnoha pohledů velice zajímavá látka je totiž silně hygroskopická, a je tedy schopna s dostatečnou účinností podpořit pronikání vody do vajíčka i z velice hustého okolního prostředí. Tímto způsobem se do vajíčka postupně dostane tolik vody, až vajíčko praskne a uvolní se embryo stále ještě obalené membránou. Čím hustší je ovšem roztok, který vajíčko obklopuje, tím více glycerolu je třeba vyprodukovat a tím větší je spotřeba energetických zásob. Tím méně uskladněné energie bude pak obsahovat vylíhlý nauplius. Líhneme-li tedy žábronožky pro účely krmení, naším cílem by mělo být minimalizovat energetické ztráty larev, kterými následně krmíme potěr, a tedy nutnou produkci glycerolu. Logickým postupem je proto líhnout v roztoku s minimem solí dostatečným pro přežití artemií. U nás dostupné žábronožky lze líhnout po přidání cca 4–8 g/l kuchyňské soli do vodovodní vody, s ohledem na průměrné parametry a úpravu běžnou u vodárenských společností ve větších městech. Producenti u nás dostupných vajíček na obalech běžně udávají pro líhnutí hodnotu 35 g/l NaCl. Toto číslo, zdá se, vychází jednoduše z faktu, že velké komerční provozy používají vzhledem k dostupnosti a jednoduchosti mořskou vodu. Bohužel, z pohledu líhnutí pro krmné účely se jedná více méně o chybu, neustále dokola opakovanou a opisovanou, protože % výsledky líhnutí při nízké salinitě jsou většinou srovnatelné a výživná hodnota nauplií je při minimální salinitě větší. V případě, že řešíme obtíže s líhnutím, snížení salinity na uvedenou spodní mez je prvním vhodným krokem, jelikož nesprávně skladovaná vajíčka mohou mít tak nízké energetické zásoby, že se v koncentrovanějším roztoku prostě nevylíhnou. Pro urychlení procesu líhnutí lze počáteční hydrataci nechat proběhnout ve vodě zcela bez přídavku soli, kterou přidáme až po 1 hodině. Na rychlost líhnutí má samozřejmě vliv i teplota. Při vyšší teplotě se artemie líhnou rychleji. Pro urychlení procesu ale stačí teplota 25 °C. Nejlepší je samozřejmě znát teplotní optimum daného kmene. Velice zdůrazňovaným parametrem při popisu podmínek je silné osvětlení. I když se jedná o jeden z faktorů, které ovlivňují ukončení diapauzy, silné osvětlení není v naprosté většině případů nutné, jelikož vajíčka byla vystavena světlu během zpracování. Pro uspokojivé líhnutí tedy silné osvětlení třeba není a stačí přirozené denní světlo nebo běžné umělé osvětlení místnosti. Pro líhnutí artemií existuje mnoho různých zařízení. Pro optimální výsledky při líhnutí velkého množství vajíček jsou nezbytné nádoby kónusového tvaru. Velké provozy většinou používají velké obrácené jehlany, slepené ze skla nebo plastu silikonovým lepidlem a umístěné ve vyhovujícím stojanu. Podobné zařízení, ovšem okrouhlé a plastové, je dostupné i hobby chovatelům. V nejužší spodní části konusu je zave-

téma

deno vzduchování, které vzhledem ke tvaru nádoby zajištuje dokonalé míchání vajíček po celou dobu líhnutí. Pro zjednodušení separace je celé zařízení vybaveno ještě miskou na odpuštění vody a sítkem pro zachycení nalíhnuté žábronožky. Při potřebě líhnutí velkého množství vajíček jsou podobná zařízení skutečně nejlepší. Pokud ovšem potřebujeme líhnout jen malé množství artemií, výše popsaná zařízení nejsou zrovna praktická a mnohem pohodlnější je pak líhnutí bez vzduchování v misce, která je vybavena jednou nebo více přepážkami. Vajíčka v tomto případě sypeme na hladinu a separace vylíhlých larev artemií docílíme využitím jejich pozitivní fototaxe, tedy toho, že plavou za světlem. Podobnou misku sofistikovaného designu lze samozřejmě koupit, ale prakticky stejně efektivní zařízení různé velikosti si můžeme vyrobit z misky od sálátu, polystyrenového tácku a kousku gafa pásky. Po ustálení hladiny roztoku v misce na ni opatrně nasypeme vajíčka. S miskou se nesmí hýbat a musí stát na místě, kde nedochází k otřesům. Pokud některá vajíčka klesnou na dno, nic se neděje, pokud není taková vrstva dost silná, aby zamezila přístupu kyslíku. Dezinfekce Relativní sterility povrchu vajíček lze sice dosáhnout jen dekapsulací, ale i tam, kde se dekapsulace vajíček neprovádí, se někdy provádí jejich dezinfekce. V mikroflóře při líhnutí neošetřených vajíček převažují bakterie rodu Vibrio, z nichž některé patří mezi podmíněné patogeny. Při líhnutí většího množství vajíček vídáme často silný bakteriální zákal, kdy jako substrát pro bakterie slouží i uvolněný glycerol. Nebezpečí hrozí hlavně mořským rybám, zejména potěru. K dezinfekci se používá 2 ml přípravku s koncentrací NaOCl 11–13 %, takže např. pro SAVO Originál s koncentrací do 5 % je třeba množství adekvátně zvýšit. Dezinfikujeme maximálně 50 g vajíček v jednom litru roztoku po dobu půl hodiny a následně opět pečlivě propláchneme. Po vylíhnutí Artemie, které ihned po vylíhnutí nezkrmíme, je pro minimalizaci ztrát výživné hodnoty potřeba vhodně uskladnit. Nauplius I. instaru nepřijímá potravu a tráví ze žloutkových zásob, takže úměrně k rychlosti metabolismu, která závisí na teplotě, jeho výživná hodnota klesá. V pokojové teplotě celkem rychle. Za 24 hodin po vylíhnutí ztratí nekrmené larvy přes 25 % energie. Larvy navíc postupně rostou, zvyšuje se jejich pohyblivost a vzhledem ke snižující se intenzitě zbarvení klesá i jejich atraktivita pro potěr. Při teplotě 4 °C je ovšem možné uchovat vylíhlé žábronožky prvních 24 hodin prakticky bez ztráty energetických zásob. Malé množství lze úspěšně skladovat v lednici, v miskách s větší plochou dna, asi v centimetrové vrstvě vody. Pro skladování přemístíme žábronožky do čistého solného roztoku, aby glycerol uvolněný při líhnutí nesloužil zbytečně jako substrát pro bakterie. Pro skladování je vhodná vyšší salinita než pro líhnutí. Bezpečné přežití nauplií při nízké teplotě zajistí asi 15–20 g/l NaCl.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

téma

Miska na líhnutí bez vzduchování. Pod přepážkou je mezera. Část misky, kam chceme shromáždit vylíhlé artemie, orientujeme ke zdroji světla, např. k oknu.

Bioenkapsulace Tento výraz v našem kontextu znamená, že artemii používáme jako jistou formu obalu, ve kterém rybám podáváme různé živiny, nebo dokonce léčiva. Pro tento účel využíváme nespecifické potravní chování artemií. Tímto způsobem můžeme nutriční hodnotu artemie zvýšit, např. dodat rybám látky obsažené v řasách, navíc natrávených artemiemi. Samostatný bod v rámci enkapsulace tvoří využití emulgovaných lipidových koncentrátů. Bioenkapsulace se provádí buď krátkodobě, kdy přidáme dávku např. lipidového koncentrátu a po několika hodinách artemii scedíme a krmíme, nebo se používají další cykly. V případě lipidových koncentrátů se potom dávkuje lipidový samostatně emulgující koncentrát (ve vodě okamžitě tvoří emulzi) ve dvou cyklech po 12 hodinách. Tímto způsobem už dochází k ukládání polynenasycených mastných kyselin a dalších látek i do tkání artemie. Bioenkapsulaci nikdy neprovádíme v roztoku po líhnutí artemie. Vzhledem k vysoké koncentraci živin v roztoku je vždy nutné artemii na sítu propláchnout a přemístit do čistého solného roztoku dostatečné koncentrace pro uspokojivé přežití daného kmene, jinak hrozí rozvoj masivního bakteriálního zákalu, který ohrožuje jak artemie, tak někdy i krmené ryby.

Domácí produkce biomasy Pro efektivní využití krmiva predátorem, v našem případě potěrem nebo juvenilními jedinci, je důležitá i velikost a výživná hodnota kořisti. Při efektivním krmení rostoucího potěru bychom se měli snažit o to, aby získal maximum energie a všech důležitých živin s co nejmenšími energetickými náklady na jednotku kořisti. Výhodnější je tedy kořist větší a výživnější, pokud možno na horní hranici velikosti, kterou potěr dokáže pozřít. Odrostlé artemie mají ve srovnání s nauplii prvního instaru o něco vyšší obsah bílkovin a nižší obsah tuku. Složení tuku u artemií bezprostředně odpovídá výživě jedinců a v kontrolovaných podmínkách je možné ho výrazně ovlivnit. Při krmení artemií se v komerčních akvakulturách využívá toho, že množství biomasy získané z daného počtu nauplií je možné velice levně zvýšit dokrmením artemií počínaje instarem II. (larvy prvního instaru v závislosti na teplotě asi do 8 hodin po vylíhnutí potravu nepřijímají a jejich energetická hodnota poměrně rychle klesá). Larvy od II. instaru je tedy možno bioenkapsulovat a dále krmit do potřebné velikosti, přičemž velikost adultních jedinců je asi 1 cm. V domácích podmínkách je to samozřejmě možné taky a dokonce

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

s použitím kvalitnějších krmiv, která mohou významně zlepšit hodnotu artemie. Hobby chovatel si pro tyto účely většinou bohatě vystačí se zbytky artemie, které nezkrmí potěru.

téma

Technické vybavení Technické vybavení profesionálů je většinou poměrně složité a nákladné. K produkci biomasy se používají průtočné systémy se sofistikovaným filtračním systémem tvořeným nerezovými síty, jejichž hrubost se postupně zvyšuje s růstem artemií, aby bez potíží odtékaly částice odpadu, kterého tito korýši při intenzivním krmení vyprodukují až překvapivé množství. Pro hobby produkci zdaleka takové vybavení nepotřebujeme a bude nám stačit menší či větší plastová nebo skleněná nádoba, kterou pro větší možnou hustotu artemií vybavíme silnějším vzduchováním. Filtrace by byla samozřejmě přínosem, ovšem mechanická filtrace, jak ji známe v akvaristice, je spíše nevýhodná, jelikož nás velmi rychle připraví o suspendované krmivo. Stejně jako při intenzivním odchovu ryb se při nahuštěných osádkách nádrží nevyhneme relativně častým a velkým výměnám vody.

Salinita V části věnované líhnutí bylo vysvětleno, že salinita pro líhnutí má být v rámci tolerance daného kmene artemií co nejmenší. Pro odchov artemie do větší velikosti je nutné salinitu zvýšit tak aby, vyhovovala průběhu všech fyziologických procesů, tedy na 35 g/l NaCl. Tato hodnota umožňuje bezproblémový vývoj a dokonce i rozmnožování artemií. V přímořských akvakulturách se z tohoto důvodu běžně používá mořská voda, která představuje nejlevnější a nejjednodušší řešení. V domácích podmínkách si vystačíme s kuchyňskou solí a vodovodní vodou, v případě potřeby ještě zvýšíme pH na hodnotu přibližně 8.

I. instar, který ještě nepřijímá potravu. (Foto: Jiří Libus)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

téma

Ve vyšších instarech už nauplie potravu přijímají. (Foto: Jiří Libus)

Krmení Artemie patří mezi korýše, kteří kontinuálně a neselektivně, tedy bez výběru, filtrují částice potravy ve vodním sloupci. Krmit tedy můžeme v zásadě čímkoliv, pokud budou částice potravy pro artemie stravitelné a ve velikosti cca. do 50 mikronů. Vhodná krmiva jsou:

prakticky využitelné, tedy jaké řasy se hodí pro bioenkapsulaci a produkci vířníků, vznášivek nebo v našem případě artemií. Souběžně samozřejmě běží i výzkum náhradních krmiv, ale důvod pro investice v oblasti řas je jasný. Jsou s nimi nejlepší výsledky. Každý druh z níže zmíněných rodů řas sám o sobě představuje téma na nejeden samostatný článek. Podmínky kultivace často výrazně ovlivňují to, jaké živiny budou řasy produkovat a v jakém vzájemném poměru. Samozřejmě se sleduje, zda bude krmený organismus schopen tyto živiny využít, takže musí být schopen řasy strávit. Ke krmení artemií jsou vhodné následující rody řas: Spirulina, Dunaliella, Chlamydomonas, Tetraselmis, Pavlova, Isochrysis a Nannochloropsis. Jistě se nejedná o úplný výčet a v žádném případě to neznamená, že jiné řasy použitelné nejsou, ale řasy s obtížně stravitelnou stěnou, jako např. Chlorella, se pro artemie většinou nehodí. Vzhledem k výše uvedeným faktům je jasné, že kontinuální produkce kvalitních řas není nic jednoduchého, a to ani pro velké profesionální farmy, které si produkují vlastní živé krmivo. Existují proto speciální provozy zaměřené na jejich produkci, které dodávají řasové koncentráty, získané odstředěním řas z kultivačního roztoku. Pro běžného akvaris-

Jednobuněčná krmiva Mezi tato krmiva pro naše účely zařadíme jednobuněčné řasy a kvasinky. Pokud máme k dispozici jen jeden druh řasy, je většinou velice vhodné přidávat i kvasinky. - řasy Řasy představují pro artemie přirozenou potravu. V mořském prostředí jsou navíc primárními producenty polynenasycených mastných kyselin. Produkce různých druhů jednobuněčných řas jako základu potravního řetězce představuje v akvakulturách poměrné rozšířenou aktivitu a v produkci živého krmiva je jednou z hlavních nákladových položek. Na produkci a využití jednobuněčných řas v akvakulturách je zaměřen rozsáhlý výzkum, který se zabývá nejen tím, jaké živiny řasy produkují v jakých podmínkách, ale i tím, jak jsou jednotlivé řasy

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

tu jsou podobné produkty dostupné v malém balení v některých obchodech, které se zabývají mořskou akvaristikou. Nevýhodou těchto koncentrátů je poměrně krátká doba použitelnosti, často jen 2–3 měsíce při skladování v chladničce. Pro dlouhodobé skladování jsou k mání v podstatě shodné produkty s příměsí nám již známého glycerolu. Ten umožňuje mražení řas bez mechanického poškození, jelikož buňky odvodní, a nedojde tak k jejich roztrhání ledovými krystaly. Princip je naprosto stejný jako při líhnutí artemie, jen glycerol se tentokrát nachází vně buněk. Tyto koncentráty lze tedy dloudobě skladovat mražené. Rozmražený produkt je ovšem třeba spotřebovat ještě rychleji než čerstvý.

téma

V domácích podmínkách, kdy cena krmiva není primárně určující, můžeme nabídku rozšířit např. o sušený nebo vařený žloutek. Se syrovými žloutky opatrně na kvalitu vody. Emulze Základním způsobem využití emulgovaných lipidových preparátů je sice bioenkpsulace, ale pokud chceme získat artemii s vysokým obsahem PUFA, lze je zařadit jako součást krmné dávky. Jak krmit Vlastně jediným způsobem, jak rychle a jednoduše měřit množství suspendovaného krmiva ve vodě ve větších neprůhledných nádobách, je tzv. Secchiho deska. Jedná se o bílo-černý, na kvadranty rozdělený kruhový terč na hůlce. Průhlednost se hodnotí podle hloubky ponoru terče nutné k tomu, abychom nebyli schopni rozlišit černé části od bílých. Hloubku v centimetrech odečítáme přímo na hůlce. Během kultivace se nároky artemií na hustotu krmiva suspendovaného vodě liší. První týden kultivace udržujeme průhlednost asi na 15–20 cm, počínaje druhým týdnem se nutné množství krmiva snižuje na 20-25 cm. Ideální zakrmení artemie se odhaduje podle výkalů, které artemie produkují. V optimálním případě mají korýši kontinuálně zaplněné střevo a produkují krátké, rychle se odlamující „pelety“. To dobře znají chovatelé krevetek. Dlouhé vlající výkaly svědčí buď o nedostatečném naplnění střeva, nebo o nedostatečném trávení krmiva. To může být způsobeno buď obtížnou stravitelností, nebo nadměrnou hustotou částic ve vodě a tím i příliš rychlým plněním trávicího traktu potravou, které má za následek i příliš rychlý průchod.

- kvasinky Produkce kvasinek je na rozdíl od řas velice levná a jednoduchá. Kvasinky představují zdroj kvalitních bílkovin a stejně jako řasy i mnoha dalších cenných látek. Ke krmení artemií lze využít jak čerstvé pekařské droždí, které nejlépe rozmixujeme do vody, tak sušené krmné kvasnice. Živé kvasinky jsou schopny využít i mnoho jiných živin než jen sacharidy a i jejich složení lze při kultivaci ovlivnit. To je ale znovu poměrně obsáhlá problematika, která by si zasloužila samostatné zpracování. Mikronizovaná krmiva Jak název napovídá, jedná se o krmiva zpracovaná na jemné částice. Pro krmení artemií se převážně využívají různé krmné a odpadní zemědělské produkty, semleté na odpovídající velikost, nebo scezené přes síto s danou velikostí ok. Nejčastěji se používají různé otruby a odpady po lisování olejnatých semen.

Samička s vajíčky – zajímavé je, že obou typů. (Foto: Jiří Libus)

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

téma

Detail vajíček. (Foto: Jiří Libus)

Hustota jedinců Kultivace v neprůtočných nádobách se vzduchováním umožňuje osádku asi 5000 jedinců na litr. Možnost průtoku nebo alespoň pravidelných částečných výměn vody nám umožní zvýšit počet jedinců asi na 10 000/l. Pokud krmíme artemie delší dobu, může se nám stát, že se začnou rozmnožovat a populace se nadlimitně zahustí. To s sebou nese omezení až zastavení růstu všech jedinců a navíc, jak jsme si již vysvětlili, podmínky pro uspokojivý růst vyšších instarů se poněkud liší. Další problémy nastávají, pokud samičky nosí diapauzující vajíčka, jelikož u menších ryb pak opět hrozí obstrukce střev, nebo se vajíčka v průběhu krmení rozvíří po nádrži. Ideální je tedy výkrm ukončit, než k produkci vajíček dojde. Rychlost růstu žábronožek závisí na kvalitě nabízeného krmiva, kvalitě vody a teplotě. Teoreticky mohou žábronožky dosáhnout konečné velikosti asi 1 cm během 8 dní, ale bez řízeného dávkování krmiva a dokonalé filtrace je reálnější očekávat odrostlé jedince asi za 2 týdny.

Závěr Žábronožka už dlouho je – a zdá se, že v akvaristice vždy bude – nejběžnějším živým krmivem. Je velice důležitá jak pro amatérské, tak pro profesionální chovatele. Doufám, že souhrn informací v tomto článku bude alespoň drobným přínosem pro praxi některých akvaristů.

Poděkování Za pořízení fotografií artemií pod mikroskopem patří dík Jiřímu Libusovi. Markétě Rejlkové děkuji za podnětné poznámky, doplňující otázky a trpělivost. A konečně největší poděkování patří Petru Novákovi, který mezi námi už bohužel není a který mě svými články o výživě akvarijních ryb inspiroval k dalšímu studiu a otevřel mi v rámci akvaristiky jeden další neskutečně zajímavý svět.

Mražení Pokud získáme nadbytek vzrostlých artemií, můžeme je zmrazit. Jelikož tito korýši obsahují velké množství vlastních trávicích enzymů, je při manipulaci nutné opatrné zacházení, aby z porušených těl artemií nedošlo k jejich uvolnění ve větší míře. Zmražení by mělo být co nejrychlejší a na teplotu alespoň -18°C.

[1] www.aquaculture.ugent.be/Education/coursematerial/online %20courses/faoman/1st_page.htm

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

historie

Hippocampus aimei, samec a samice. Syntypy z Muséum National d'Histoire Naturelle. (Foto: MNHN, L. Randrihasipara [1])

Sladkovodní koníci Markéta Rejlková

Sladkovodní koníci?! Nene, zůstaňte klidní, nechystám se vás informovat o žádné převratné novince v nabídce předních importérů, kvůli které byste honem hledali prázdné akvárium. Neznám totiž nikoho, koho by mořští koníci nefascinovali. Někdo sice prohlásí, že tak nudné zvíře by do svého akvária nechtěl, ale stejně si je nevěřícně prohlíží, když je vidí u někoho jiného. Často se s koníky ovšem nesetkáme – převážně ve veřejných akváriích. Mořských akvaristů totiž tolik neznáme, že. A koníci jsou přece mořští, že… jste si tím ale absolutně jistí?! Mýtus sladkovodních koníků potrápil už mnoho generací akvaristů. Byli tací, kteří byli o jejich existenci skálopevně přesvědčení. Jiní, kteří pochybovali, ale nechtěli případnou slávu přenechat někomu jinému. A tak se další lidé stále pídí po starých záznamech a sní o tom, co všechno ještě neznáme

a jen to čeká na své objevení. Tak jako se mezi začínajícími akvaristy pravidelně objevují dotazy na sladkovodní žraloky, tak i milovníci křehké krásy koníků by své miláčky chtěli chovat v „obyčejné“ vodě... Sladkovodní koníci ale nejsou jen zbožným přáním fantastů, objevili se i v seriózní vědecké literatuře… Zajímá vás ta pohádka? Čtěte dál! Vědecky známějším koníkem je ten asijský. První konkrétní zmínka o sladkovodním koníku pochází z roku 1916 a je hned z kategorie seriózních – popis nového druhu! Uveřejnil ho Louis Roule, francouzský zoolog (1861–1942), jehož akademická kariéra byla velmi strmá – doktorátu dosáhl ve svých třiadvaceti letech a profesorské místo získal o osm let později. Zaujímal významné postavení v mnoha předních zoologických institucích Francie. Jeho zájmy osci-

Akvárium, číslo 36

historie

e-akvarium.cz

lovaly mezi medicínou a mořskou biologií, čím dál více se ale věnoval mořským rybám. V roce 1916 zveřejnil v časopise Bulletin du Muséum National d'Histoire Naturelle článek nazvaný „Description de l'Hippocampus aimei sp. nov. espèce nouvelle d'eau douce, provenant du Mékong“ (Popis Hippocampus aimei, sp. nov., nového sladkovodního druhu pocházejícího z Mekongu). Muzejní záznamy nám říkají, že typová lokalita je udávána jako řeka Mekong u Kemmaratu v Thajsku (Kemmarat je na na laosko-thajských hranicích). A hned v zápětí se objevuje první bajka – prý totiž článek Roulemu „opravil“ cestou k vydavateli pedel (nebo chceme-li školník či univerzitní sluha), čímž se dopustil velkého omylu. Faktem je, že ať chyboval kdokoliv, Roule ještě v tom samém roce zveřejnil další článek „A propos de l'Hippocampus arnei (nec aimei) L. R“, kde mění jméno na H. arnei – původní bylo označeno za překlep. Přesto si dodnes žije svým vlastním životem a narazíme na něj častěji než na opravenou verzi. Poté sladkovodní koníci upadli v zapomění a nikdo se o ně nezajímal. Až na člověka, který pro akvaristiku objevil mnoho druhů, z nichž některé nesou jeho jméno dodnes. Byl jím Auguste Rabaut, který se původně vydával především do Jižní Ameriky na sběr orchidejí a lov kajmanů, motýlů a dalšího výnosného zboží. Ryby bral navíc, protože o ně projevilo zájem hamburské akvárium a nabídlo mu odměnu; posedlý šupinatci se stal poté, co se mu podařil kardinální úlovek: neonka. Vypuklo šílenství, na kterém ovšem zbohatli jiní (viz také článek Norberta Dokoupila v 27. čísle Akvária). Od té doby jen nerad prozrazoval podrobnosti o svých nálezech, dokud neměl spojence a zajištěnou možnost odchytu, transportu a odbytu v Evropě či v USA, kde byl po akvarijních rybách hlad. Na počátku padesátých let začal oslovovat všechny kapacity, které měly co do činění s kauzou neonky – v první řadě to byl George S. Myers, který v roce 1936 neonku popsal, a pak i Innes, po kterém je pojmenovaná. Oslovoval ale i další vědce, badatele-amatéry, ředitele veřejných akvárií a obchodníky s rybami. Důvod byl jediný – našel prý v Asii sladkovodní koníky a potřeboval finance na zorganizování výpravy. Bratru deset tisíc dolarů. Ne všichni ho tenkrát pokládali za blázna – Rabaut nebyl žádný vyprávěč báchorek, rád zůstával v pozadí, ale spoléhat na jeho schopnosti objevit a dovézt nové zajímavé ryby se vyplácelo – tedy většinou. Několik jeho podniků v minulosti skončilo neúspěšně. Na tuhle výpravu si každopádně nikdo nevsadil, a tak zůstalo jen u tvrzení, že koníky našel kdesi v jihovýchodní Asii a víc neprozradí. Nicméně pamětníci později odhalili více. Myers prý Rabautův objev nepovažoval za nesmyslný, ale finančně ho podpořit nemohl. Prý se tenkrát vyptával hlavně sám Rabaut – na to, jestli o sladkovodních konících už existují nějaké záznamy. Ross Socolof (1925–2009), velká postava poválečného amerického akvabyznysu, cestovatel a uznávaný cichlidář, se v padesátých letech s Rabautem rovněž setkal a pamatoval si přesné znění jeho historky: Rabaut čekal, až ho přiletí vyzvednout malé letadlo, a zatím lovil nějakou živou

potravu pro ryby. (Rozběhnul svou vývozní firmu, která měla sídlo v Singapuru – po naplnění zdejších nádrží rybami je odvážel do New Yorku.) Máchal jemnou sítí v rostlinách, a právě takhle ulovil malé mořské koníky, možná mláďata. Socolof to komentuje, že sám lovil hodně koníků a takové místo odpovídá přesně tomu, kde by se mláďata zdržovala… Rabaut už se o žádnou další výpravu do těch míst nepokusil, nebo to aspoň není známo. Jestli šlo o lokalitu blízkou té, odkud Roule popsal Hippocampus aimei, můžeme jen hádat. Ovšem Rabaut byl rovněž Francouz a území dnešního Vietnamu, Laosu a Kambodže bylo v té době Francouzskou Indočínou… proto nemusel zcela jistě lovit ryby jen v nejbližším okolí Singapuru (ostatně na to by nepotřeboval letadlo), ale třeba zrovna i kolem Mekongu. Rouleho objevu se koncem minulého století věnoval Heiko Bleher, který téma hledání ztracených koníků nabízí i jako jednu z možností pro své přednášky a hlavně se může pochlubit tím, že při zkoumání typových exemplářů v pařížském muzeu nalezl v každém z nich dírku po hřebíku. Bleher ve svém článku (v PFK z prosince 2009) uvádí doslova, že „když Roule přijel do Laosu, viděl je přibité k rybářově chatrči a rybář mu řekl, že jsou z Mekongu“. Ovšem Bleher se narodil až dva roky po Rouleho smrti, čímž lze vyloučit osobní předání informací a tato zpráva tudíž postrádá slovo „pravděpodobně“. Bleher vyprávění zřejmě ani nevyčetl z jiné publikace, protože jak sám uvádí, teprve po jeho muzejním objevu se probudil zájem jiných vědců a až v roce 1999 Lourie et al. zveřejnili revizi rodu a platnost druhu H. aimei zrušili. Nicméně teď máme i my díky digitalizaci sbírek možnost se na dvojici Rouleho koníků podívat a hledat na nich onu dírku po hřebíku. Já ji tam nevidím a považuji za vyloučené, že by byla někým později zamaskována; to ale neznamená, že si rybář koníky nepřibyl na dveře nějak důmyslně a dírka není třeba ze spodní strany či velice malá, tedy nešlo o hřebík...? Ale ještě je tu jedno svědectví – Myers, kterému Rabautova historka utkvěla na dlouho v mysli, narazil na Rouleho popis až v roce 1977. V padesátých letech vůbec netušil, že sladkovodní koník již „existuje“. Teď si spojil jedno s druhým a stálo mu to za napsání krátkého článku. Zmiňuje některá fakta z Rouleho popisu – dva koníky, samce a samici, prý ulovil Aime v roce 1910 blízko vodopádů v Kemmaratu. Pokud by je ale sundal z háku na chatrči, prozradil by to Roulemu a ten by to také napsal? A proč vlastně Aime, když podle Blehera byl před chatrčí Roule…? A když druhové jméno aimei (tedy Aimeho, což by bylo vhodné poděkování tomu, kdo ryby ulovil a Roulemu k popisu předal) změnil sám Roule na arnei? Aha, takže podle jiného zdroje jméno arnei odkazuje na bratry s příjmením Arne, kteří ryby Roulemu darovali – pak by ale správně bylo arneorum, pokud by se koník jmenoval na počest obou bratrů. Přičemž však jen jedna ze dvou ryb odpovídá H. arnei, v druhém případě šlo o H. barbouri... Ale to už jsme se zamotali dokonale.

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

historie

Dnes se tedy H. aimei/ H. arnei považuje za synonymum H. spinosissimus, což je mořský druh. Žije blízko pobřeží, také v brakické vodě. Kemmarat leží od nejbližšího pobřeží moře asi 200 km vzdušou čarou – po proudu Mekongu je to k ústí ale zhruba čtyřikrát tolik. A pozor, zároveň jde také o synonymum H. barbouri. Ten žije rovněž v asijských mořích, ale daleko od Zadní Indie, kde je ústí Mekongu… Takže tu máme zřejmě dva koníky, samce a samici, kteří byli popsáni omylem jako H. aimei (protože je pro vědu získal Aime), hned vzápětí přejmenováni na H. arnei (jelikož těmi dobrodinci byli vlastně Arneho bratři), ale jeden z nich je považován za H. aimei = spinossissimus a druhý za H. arnei = barbouri. Přičemž každý pochází z jiné části oceánu, tj. ani jeden není sladkovodní. Huh, to je námět pro kryptozoology, taková krásná bájná zvířata! A nebo spíš bájné (p)opisování nesprávných údajů?! Poloostrov Zadní Indie a poloha Kemmaratu na thajskolaoských hranicích. Mekong dál teče k jihu skrz Kambodžu a Vietnam, ústí jižně od Ho Chi Minh. (Zdroj: Google Maps)

Není třeba dodávat, že další sladkovodní koníky v Asii už nikdo nikdy nenašel. Správně jste z předchozího textu vytušili, že „přízraků“ je více. Heiko Bleher zmiňuje bez jakýchkoliv dalších podrobností, že koníky hledal i v jezeře Maracaibo. Ale to je spíše obrovský polouzavřený záliv na pobřeží Venezuely. S Karibikem ho spojuje úžina s nejmenší šíří 5,5 km. Pokud se zde koníci vyskytují, těžko je lze nazývat sladkovodními – voda je tu brakická. I v ústí řek např. v Portugalsku nebo Francii se můžeme setkat s koníky (mořskými), tady ve Venezuele by to mohl být Hippocampus erectus nebo H. reidi.

Díky této izolovanosti se zde vyskytuje svérázná vodní fauna, z velké části endemická (a neplatí to jen o rybách, ale např. i o plžích a jiných bezobratlých). Z ryb je pozoruhodných např. 23 druhů rodu Orestias, což jsou halančíci. Největší z nich, Orestias cuvieri, je ale už nejméně půl století nezvěstný a je považován za vyhynulý. Může za to především introdukce lososovitých ryb a gavúnů. Představte si 27 cm dlouhého halančíka, který neodolal konkurenci pstruhů. Křehký koník sice žije úplně jiným způsobem života a využívá jiné zdroje, přesto by však v takové společnosti sotva obstál... Historky o mořských konících, kteří i dnes žijí v jezeře, najdeme na internetu v mnoha jazykových verzích, nicméně prakticky opakují stále stejnými slovy totéž: dřív bylo jezero určitě mořem, což dokazují početné mořské usazeniny včetně schránek měkkýšů a také zde žijící mořské ryby (včetně koníků), které jinak žijí pouze v moři. (Stejný mýtus se objevil v televizním seriálu Vetřelci dávnověku, kde byl ale pro větší efekt zobrazen jiný druh zcela živého a zcela mořského koníka, což /nejen/ akvaristům ještě více zamotalo hlavy.) Fakta jsou ale taková, že v jezeře žije poměrně dost ryb nepochybně sladkovodních. O mořských jaksi chybí důkazy. Poznámka na okraj, povrchová teplota jezera během roku kolísá mezi 10 a 14 °C, hlubší vrstvy si drží 10–11 °C.

A do třetice Heiko Bleher a další sladkovodní koníci, které mezi akvaristy nejvíce proslavil a stále někdo věří, že na tak odlehlém místě je možné všechno: řeč je o jezeru Titicaca. Koníky tady nenalezl Heiko Bleher, ten jen ověřoval již existující mýtus a přitom prý narazil – po výšlapu na nejvyšší ostrov – na stodvacetiletého muže, který mu bez váhání potvrdil, že koníci v jezeře žijí. Bohužel v peruánské části a Bleher už neměl čas se tam podívat... Viděl a vyfotografoval ale v muzeu v Tiwanaku exemplář koníka, kterého objevil Polansky v roce 1943. Bleherův krátký článek byl dostupný a hojně citovaný na stránkách PFK, dnes je ale jeho adresa nedostupná – odkaz na novou verzi najdete na konci článku [4]. Jsou v něm ale dvě chybičky: zmiňovaný Polansky se ve skutečnosti jmenoval Posnansky. A druhové jméno koníka není podle textu titicacanesis, ani podle muzejního popisku titcanensis. Správně by mělo znít titicacaensis. Lze najít i titicacensis...

Arthur Posnansky – rakouský lodní inženýr, který se narodil ve Vídni v roce 1873 a prakticky celý svůj dospělý život prožil v Jižní Americe. Kromě lodní dopravy se věnoval historii, archeologii a fotografii.

Takže postupně, ať si v tom uděláme jasno: Titicaca – jezero leží na pomezí Bolívie a Peru v nadmořské výšce 3810 m. Je dlouhé něco přes 200 km a jde o největší jezero Jižní Ameriky. Leží v Andách v endorheickém povodí Altiplano: jinými slovy, žádná voda odsud neodtéká do oceánu. Ze samotného jezera Titicaca odtéká jediná řeka, která odvádí vodu do dalšího jezera. To ovšem představuje jen 10 % ztrát, zbylých 90 % se vypaří.

1943 – tento rok zveřejňuje Posnansky svou významnou práci o Tiwanaku (o dva roky později vychází anglický překlad, kniha z roku 1943 vyšla v Bolívii ve španělštině). Tady ale musím zmínit, že u taxonomických zdrojů najdeme v souvislosti s H. titicacaensis i roky 1911 (a jinou práci téhož autora) a 2003 (s autorem anonymním). Nicméně v publikaci z roku 1945 se objevuje fotografie koníka a také následující text:

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

historie

„...autor šel na rybářskou akci pořádanou Indiány a viděl, jak ze sítí vybírají Hippocampus, degenerovaného jak tvarově, tak velikostně (Pl. II, Obr. 3)... Indiáni věří, že tohle zvíře je druhem božstva – jako všechno, co je pro ně zvláštní a nevysvětlitelné. Autor se jich zeptal, jestli jsou takové nálezy časté, na což odpověděli, že naopak, jsou velmi vzácné. Také dodali, že po každém takovém objevu následuje rok se špatnými úlovky (rok 'Kjencha', nešťastný). Ti, kteří se zúčastnili a obyvatelé ostrova Coati učinili o tomto vzácném nálezu oficiální záznam. V současnosti se zvíře nalézá v Muzeu přírodní historie v Berlíně: Zoologická sekce, Posnanského sbírky, Série III, No. I).“ A ještě ten slibovaný obrázek Pl. II, Obr. 3:

Exponát z Tiwanaku. Je také možné, že ten skutečný koník je jen ilustrační doplněk, aby si návštěvník snadněji uvědomil, co má keramika představovat. Nicméně popisek hlásá „Hipocampus titcanensis“. (Foto: Eugene Ahn, Flickr [16])

Chcete-li pátrat a sami se probírat střípky této nepřehledné mozaiky, nabízím seznam nejrůznějších zdrojů:

(Autor: Arthur Posnansky [10, 11])

[1] science.mnhn.fr/institution/mnhn/collection/ic/item/b-1256 [2] Roule, L. (1916): Description de l’Hippocampus aimei sp. nov. espèce nouvelle d’eau douce, provenant du Mékong. Bulletin du Muséum National d’Histoire Naturelle, 1:11-13. [3] Roule, L. (1916): A propos de l'Hippocampus arnei (nec aimei) L. R. Bulletin du Muséum National d’Histoire Naturelle, 7:383. [4] www.practicalfishkeeping.co.uk/fishkeeping-answers/articles/isthere-really-such-a-thing-as-a-freshwater-seahorse [5] Tippit, L. & Tippit, J. (2008): Mythical Freshwater Seahorses. My Tropical Fish 2 (18) 2009. In: DeMarre, K. (ed., 2016): The Travels of Auguste Rabaut. Lulu.com, 100 pp. [6]Kuiter, R.H. (2000): Seahorses, pipefishes and their relatives: a comprehensive guide to Syngnathiformes. TMC, p. 36. [7] seahorse.myspecies.info/taxonomy/term/555/literature [8] www.fishwisepro.com/species/details?SId=119938&Zoom=True [9] Posnansky, A. (1911): El clima del altiplano y la extension del Lago Titicaca con relacion a Tihuanacu en epocas prehistoricas. Tipograpfia Comercial de Ismael Argote, 29 pp. [10] Posnansky, A. (1943): Tihuanacu: la cuna del hombre Americano. Sociedad Geográfica de la Paz y Sociedad Arqueológica de Bolivia, 28. Ministerio de Educación, La Paz. [11] Posnansky, A. (1945): Tihuanacu: The Cradle of American Man. J.J. Augustin, New York. [12] Forshey, J. & Watts, B. (2005): Family; Syngnathidae (Seahorses, Seadragons and Pipefishes) Bibliography. 2. vydání. Dostupné na: www.seahorses.com/aquariumandfishitemsforsale/BibliographySea horses2005Edition.pdf [13] Drioli, G. (nedat.): Ahnenerbe. Appunti su scienza e magia del nazionalsocialismo. Dostupné na: www.academia.edu/23189155/G.Drioli_AHNENERBE_APPUNTI_S U_SCIENZA_E_MAGIA_DEL_NAZIONALSOCIALISMO [14] www.cerchinelgrano.info/tiahuanaco.htm [15] en.wikipedia.org/wiki/Lake_Titicaca [16] www.flickr.com/photos/59604977@N06/5452160423

Tiwanaku – nebo také Tiahuanacu (Tiwanaku je moderní způsob psaní) je, nebo spíše bylo, město nedaleko jezera Titicaca. Je to archeologicky významná lokalita, zatím ne úplně prozkoumaná. Posnansky ho prakticky objevil a jeho zveřejněné práce přitáhly velkou pozornost, protože mj. prohlásil, že Tiahuanacu bylo založeno před 15 tisíci lety. Co na tom, že jeho výpočty byly později opraveny (ne každý ale dnes popírá, že je město VELMI staré). Po kulturní a technické stránce byli jeho obyvatelé na velice vyspělé úrovni. Proč nás v souvislosti s koníky zajímá nějaká archeologická lokalita? Ze dvou důvodů. Město bylo podle všeho přístavní – a nešlo o přístav malý, mohly zde kotvit stovky mořských plavidel. Vzhledem k jeho dnešní nadmořské výšce kolem 4000 m (a vzdálenosti od jezera cca 20 km, tato se se zmenšováním plochy jezera kvůli vysychání stále zvětšuje) je to přinejmenším podivné a jistý vztah s mořem tady proto v nedávné minulosti musel být. Druhý důvod je už zmiňované muzeum vystavující údajného koníka. Podle některých zdrojů totiž původní exemplář poslal Posnansky do berlínského muzea. Navíc Tiahuanacu je opředeno pověstmi o nebývalých stavbách a schopnostech jeho obyvatel, soustředí se sem pozornost hledačů Atlantidy... Nepodporuje zdejší muzeum tenhle mytický rozměr, neukazuje sbírku kuriozních artefaktů a jejich kopií (jak tomu může být v případě koníka)? Jenže na starých nádobách z Tiahuanacu jsou vyobrazeny pětiprsté lamy, vyhynulé před mnoha miliony let, a na prastaré Sluneční bráně se skví toxodon a chobotnatec Cuvieronius, přičemž oba vyhynuli před 12 tisíci lety. Prostě je to podivné místo, jako stvořené pro výskyt lochnesky nebo i sladkovodních koníků, co říkáte?

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

recenze

Closs, Krkosek & Olden (eds.):

Conservation of Freshwater Fishes Markéta Rejlková

Některé knihy jsou značně rizikové v tom smyslu, že nás zavedou na okraj bažin, do kterých se začneme propadat čím dál tím více. Otevřou nám nové obzory, nabídnou další směry bádání a zas a znovu nás přesvědčují o tom, že za celý život není možné se všechno zajímavé dozvědět. Tahle kniha k nim patří, a pokud nejste už teď přesvědčení, že ryby jsou fascinující stvoření, po jejím přečtení byste snadno mohli změnit názor. A jestli jste podobně jako já šupinatým tvorům propadli už dávno a nechcete si nechat ujít příležitost dozvědět se další zajímavosti o jejich životě, tato knížka vás může pořádně popostrčit dopředu. Titul zní „Ochrana sladkovodních ryb“. Zaměření na sladké vody je vítané, protože většina podobně laděných publikací se zabývá především komerčně důležitými mořskými druhy. Tady se můžeme dočíst o rybách, které známe i z našich domácích vod, případně jako chovance z akvárií. Šíře záběru je opravdu velká, od jeseterů po cichlidy z kráterových jezer nebo drobné halančíky. Kniha má 18 kapitol pokrývajících obecné otázky ohrožení sladkovodních ryb a také specifická témata, (viz přehled na konci recenze). Jednotlivé kapitoly zpracovali přední odborníci z vědeckých institucí po celém světě, je to tedy kolektivní práce, vypovídající o současném stavu poznání. Citované zdroje jsou převážně z tohoto století, často z posledních let (hojně až do r. 2014), nejde tedy o oprášení dobře známých faktů. Text je psán velmi srozumitelně a poutavě, není přeplněný tvrdými fakty a čísly, ale obecné principy tu a tam doplňují a ilustrují konkrétní příklady. Jen jediná kapitola mi připadala poněkud nestravitelná a příliš odborná – ta o mnohonásobných stresorech. Za každou kapitolou je obsáhlý seznam literatury a také několik otázek k diskusi. Tohle je pak skutečně trefa do černého – některé otázky pouze prověří, nakolik jsme porozuměli obsahu kapitoly a dokážeme ho zpracovat v jiných souvislostech. Řada z nich ale žádá mnohem víc, například otázky položené na závěr kapitoly „Proč jsou sladkovodní ryby tak ohrožené“: Kolik původních druhů ryb žije v naší zemi a kolik z nich je ohrožených? Dokážeme načrtnout strategii, která je nutná pro záchranu jednoho konkrétního druhu v našem regionu? Jelikož nás otázky zaskočí ve chvíli, kdy jsme si přečetli dosti pochmurné skutečnosti o hrozbách, které se na ryby valí ze všech stran a ve všech regionech, zároveň máme jako nadšení akvaristi v patrnosti výstavby přehrad v Brazílii a jejich dopad na krunýřovce, ničení biotopů a vymírání gudejí a halančíků v Mexiku apod., takováto konfrontace s faktem, že sladkovodní ryby jsou (doopravdy!) ohrožené úplně všude, nám zase připomene, že bychom toho měli a chtěli vědět mnohem víc.

Neméně zajímavé jsou otázky hned za úvodní kapitolou nazvanou „Ztracené ryby, kdo je počítá?“, která je mimochodem velmi poučná a umožní nám pochopit, kde jsou aktuálně nejžhavější místa z hlediska poznání ichtyofauny a také jejího bezprostředního ohrožení. Proč jsou některé regiony dobře prozkoumané a jinde nevíme o početnosti ryb téměř nic, jaké jsou teď největší hrozby v Austrálii, na Blízkém Východě nebo na Madagaskaru, proč jsou cichlidy v jezeře Tanganika méně ohrožené než ty z jezer Victoria a Malawi... Rychle tedy pochopíme, kde (všude) a jakými (mnoha) faktory jsou ryby ohrožené. Pak přijde otázka: „Vzhledem k rostoucím nárokům lidí na vodu, co by mohlo být považováno za realistický cíl pro ochranu sladkovodních ryb v globálním měřítku?“ Aha, takže všechny ryby asi nezachráníme? … Naštěstí musím konstatovat, že kniha je velmi realistická, není to „zelené ekologické běsnění“, ale zároveň troufnu si říci také optimistická. Ukazuje, že hrozeb je mnoho a jsou opravdu závažné. Že ryby

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

nejsou vidět, proto se na jejich problémy těžko upozorňuje. Že soupeření o vodu bude narůstat, tak jako rostou požadavky na výrobu elektrické energie, zavlažování, rybolov za účelem nasycení přibývajícího obyvatelstva. Potřebujeme půdu, musíme někam odvádět odpady, chceme se chránit proti povodním... Přes to všechno autoři potvrzují, že naše poznání ekologických vazeb roste a přinejmenším v západním světě se zvyšuje tlak na udržitelné využívání zdrojů. Chceme ryby chránit a v mnoha případech se to už daří. Kniha proto není smutnou výpovědí o vyhlídkách na vymírání. Ukazuje, co všechno už jsme se naučili a že je skutečně v silách lidí, pokud o to budou stát, přírodní bohatství zachovat. Ten rozměr akvaristiky, kdy se může široká veřejnost podílet na záchraně konkrétních rybích druhů, získává v posledních letech na síle. Výše zmiňované cichlidy z afrických jezer nebo z Madagaskaru, různí halančíci, gudeje, labyrintky, duhovky a další skupiny rybek, jejichž přežití v přírodě je za současného stavu velmi nejisté, party nadšenců organizovaných na různých úrovních udržují alespoň v chovech. Kniha nám ozřejmí, že podobných adeptů čekajících na naši pomoc je daleko více. A dost možná nás některý konkrétní příběh osloví natolik, že se pokusíme zjistit více a angažovat se, nebo se alespoň při výběru rybek do vlastního akvária budeme odteď zajímat také o to, jestli je zvolený druh ohrožený a jeho chovem v akváriu mu pomůžeme, nebo naopak. (Není třeba zastírat, že v řadě případů bude naše rozhodnutí naprosto neutrální. Možná bychom ale chtěli preferovat takovou volbu, která bude zřetelně prospěšná – proč se nepokusit zachránit ohrožený druh přímo v našem akváriu?) Tohle ale není zdaleka jediný důvod, proč považuju tuto knihu za vhodnou k recenzi v akvaristickém časopise. Ba dokonce za hodnou doporučení – a já ji doporučuju jednoznačně. I ten, komu je ochranářská tématika zcela lhostejná, se bezpochyby zajímá o ryby. Alespoň pokud dočetl recenzi až sem. Kniha je obsáhlá a je v ní minimum grafických prvků, textem se tedy budete prokousávat velmi dlouho. Stojí to za to, protože z ní vytěžíte spoustu poznatků o zvláštnostech ryb, které nám pomůžou pochopit, proč se nedaří množit některé druhy (a naopak jaké štěstí vůbec máme, že se to u tolika druhů daří). Například já jsem si průměrně každou pátou stránku poznačila s tím, že obsahuje nějaká konkrétní fakta, ke kterým bych se ráda později vrátila a zjistila si o nich více. Třeba kapitola o přehradách je plná poznatků, které bych jinak v odborné literatuře obtížně dolovala z dílčích studií. Uvědomila jsem si, jak složité je načasování tření jistých druhů, jaká souhra faktorů musí panovat, aby se ryby dostaly na třecí místo a nevyčerpaly přitom příliš mnoho energie (dochází pak k vstřebání již připravených pohlavních produktů), jak přesné rozmezí teploty a proudění potřebují driftující larvy apod. To vše doplněno o konrétní případy. Také jsou poučné údaje o substrátu, který některé ryby pro své rozmnožování potřebují, o minimální délce toku, o deformaci plůdku, předávání lipofilních toxinů od matky jikrám, o změně chování ryb pod vlivem insekticidů nebo hormonů, o vzrůstajícím množství mědi v tkáních amazonských ryb...

recenze

Abych to shrnula, tohle čtení o rybách vás obohatí o nové, aktuální poznatky. Není to akvaristická příručka, pro hloubavé milovníky ryb ale jednoznačně stojí za (dlouhé) studium!

Na závěr uvádím přehled kapitol, resp. jejich témat: 1. Rozsah hrozeb pro biodiverzitu sladkovodních ryb 2. Proč jsou sladkovodní ryby tak ohrožené? 3. Vliv klimatických změn 4. Přehrady 5. Chemické znečištění 6. Vliv mnohonásobných stresorů 7. Infekční choroby 8. Nepůvodní druhy ryb 9. Pobřežní management a ochrana toků 10. Fragmentace a konektivita 11. Ochrana migrujících druhů 12. Ochrana vrcholových predátorů 13. Umělý odchov ryb 14. Plánování ochrany sladkých vod 15. Udržitelné vnitrozemské rybářství 16. Genetická diverzita, invazní druhy a transfery 17. Taxonomie a souvislost s ochranou 18. Shrnutí – budoucnost sladkovodních ryb

Publikace: Editoři: Vydal: Rok vydání: ISBN: Rozměr: Rozsah: Jazyk: Cena:

Conservation of Freshwater Fishes Gerard P. Closs, Martin Krokosek & Julian D. Olden Cambridge University Press 2016 978-1-107-61609-7 15,2 × 23,0 cm 581 stran anglický 40 GBP

Akvárium, číslo 36

e-akvarium.cz

X. kongres Českého cichlid klubu Honza Burzanovský

Letošní první březnová sobota byla pro většinu členů Českého cichlid klubu ve znamení jubilejního kongresu ČCK. Akce zaznamenala oproti předešlým sedmi kongresům dvě radikální změny. Jednak se přesunul termín z dosavadních prvních květnových sobot o dva měsíce dopředu, a za druhé se po letech, kdy klub pořádal tyto akce v Úvalech u Prahy, její konání přestěhovalo na západ republiky, do Plzně. Pro desátý kongres vyhradil náš člen Karel Pěchoušek své Bistro na růžku, ležící téměř v centru západočeské metropole, a pro potřeby klubu jej uzavřel za účelem pořádání této akce. Pro účastníky kongresu vlastnoručně zajistil v kuchyni této příjemné hospůdky doslova opulentní hody, takže celá akce probíhala k bezvýhradné spokojenosti osazenstva. Celý den, jak je u ČCK zvykem, byl rozdělen na dvě části. V dopolední době probíhal výroční sněm této organizace s celostátní členskou působností a odpoledne po jedné hodině začal blok tématických přednášek, zajištěný samotnými členy klubu. Přednáškové odpoledne bylo rozděleno do dvou částí. První takový blok čítal tři relativně kratší přednášky zabírající každá okolo dvaceti minut. Jako první vystoupil sám president ČCK JUDr. Vladimír Protiva s přednáškou o ulitnících (šnekáčích, pozn.red.) rodu Neolamprologus, zaměřenou speciálně na druh největších tanganických ulitníků Neolamprologus callipterus, kde Vláďa hovořil o svých praktických zkušenostech s tímto druhem zajímavých drobných cichlidek. Poté se ujal slova ve své přednášce o tribu dalších tanganických cichlid – Eretmodini – Tomáš Zrůst, který zastává v současné době v našem klubu funkci specialisty na cichlidy tohoto jezera. Do své přednášky začlenil jak dosud známé, klasické informace o tomto tribu, tak i horké novinky a okořenil vše dokumentací svých úspěchů s chovem těchto rybek. Třetí přednáška od našeho hostitele Karla se týkala drobných jihoamerických cichlidek rodu Dicrossus s přímým zaměřením na nově popsané druhy tohoto rodu a také osobní zkušenosti s chovy D. maculatus a D. foirni. Po krátké přestávce, vhodné zejména na focení osazenstva kongresu před útulnou hospůdkou, následovala přednáška Honzy Burzanovského pojednávající komplexně o novinkách rodu Apistogramma od roku 2006, kdy vyšel u Merguse druhý díl monografie Uwe Romera o jihoamerických trpasličích cichlidkách, až do současnosti. Přednáška představila všechny od té doby popsané druhy na podkladech originálů popisů a předvedla horké novinky odchycené v loňském a letošním roce. Okolo páté hodiny odpolední president Českého cichlid klubu program dne oficiálně ukončil.

reportáže

Akvárium, číslo 36

aktuálně

e-akvarium.cz

Pozvánka na soutěžní výstavu ryb v Žilině 2017 Jiří Libus

Chovatelé ze svazu Akvafit v Žilině letos znovu chystají soutěžní výstavu, tentokrát dvou druhů ryb. Jako každý rok se předpokládá účast chovatelů z několika evropských zemí. Letos již tradičně Žilina přivítá špičkové páry živorodek duhových a současně budou vystavovány bojovnice pestré. Kromě prohlídky zde bude možné podebatovat se zkušenými chovateli gupek a bojovnic. Výstava se koná již po šesté. Jako každý rok bych rád vyzval všechny chovatele z České republiky a Slovenska k účasti. Zkušenější jistě najdou několik párů zajímavých ryb na výstavu a soutěž, ti méně zkušení zde mohou najít inspiraci, chovné kusy do svých nádrží a načerpat znalosti od vystavovatelů. Bývá zvykem, že v prostorách výstavy probíhá i prodej akvarijních živočichů a akvaristického příslušenství.

Stručný výtah z pravidel: Příjem ryb se uskuteční 25.5.2017 od 8 do 20 hodin na adrese: Jan Budai, Veľká Okružná 15, 010 01 Žilina. Kontakt: Tel.: +421 949 223 323, e-mail: jan.budai1@gmail.com. Soutěžní páry živorodek a jedinci bojovnic pestrých se přihlašují telefonicky nebo přes mail do 17.5.2017. Soutěžní kolekce ryb zůstávají po ukončení soutěže k dispozici organizátorům akce, kteří po skončení výstavy obvykle pořádají dražbu.

Těšíme se na hojnou účast!

37. číslo Akvária vyjde v červenci 2017 e-akvarium.cz

Bublinatka nebadaná/jižní (Utricularia australis) (Foto: Jozef Májsky)