SNOWSPORT MANUAL - Červená kniha lyžování by apul.cz

SOUČASN Ý AP UL & F I LOZOF I E VZ DĚ LÁVÁN Í

T ECH N I CKÝ KON CE P T LYŽOVÁN Í AP UL

VÝUKOVÝ KON CE P T LYŽOVÁN Í

AN ALYT I CKÉ DOVE DN OST I V P OKROČI LÉ M LYŽOVÁN Í

LYŽOVÁN Í VE FORM ACÍ CH

T R O P S SNOW AL MANU ČERV

IHA L ENÁ KN

TIV A KO L E K

UTORŮ

Y Ž O VÁ APUL

NÍ

ÚVOD DO Z ÁVODN Í H O LYŽOVÁN Í A T RÉ N I N KU P OH YB VE VOLN É M T E RÉ N U A P ROB LE M AT I KA LAVI N

Autoři kapitol: Tomáš Horáček, Michal Kašpárek, Martin Knot, Marek Kolář, Josef Milfait, Nikol Novotná, David Pražák, David Špunda, Michael Turek Konzultanti, recenzenti, spolupracovníci: Ondřej Novák, Luděk Strejček, Jan Michna, Karel Kříž Autoři fotografií a kinogramů: Jan Čermák, Magda Finková, Petr Flousek, Michaela Jurasová, Tomáš Mähring, Ondřej Novák, Michael Turek, Jan Zahula Jazyková korektura: Hana Procházková, Adéla Senohrábková Grafické zpracování: Petr Kutáček Vydal: APUL – Asociace profesionálních učitelů lyžování a lyžařských škol, z.s., 2023

SNOWSPORT MANUAL Č E R V E N Á K N I H A LY Ž O V Á N Í

KO L E K T I V AU TO RŮ A P U L E D I C E 2023

PŘEDMLUVA Milý čtenáři – lyžaři, dostává se ti do rukou materiálu s názvem SNOWSPORT MANUAL – ČERVENÁ KNIHA LYŽOVÁNÍ. Máš v ruce čerstvě narozené „baby“, které se nerodilo lehce. Kniha je určena pro všechny, kteří se považují za středně pokročilé až vyspělé lyžaře a kteří se chtějí ve svých znalostech a dovednostech dále posouvat. Instruktorům lyžování APUL by kniha měla pomoci v pohodě proplout pomyslnou druhou polovinou lyžařského vzdělání APUL. Kromě velkého množství informací, tipů a nápadů by kniha měla všem čtenářům přinést hlavně motivaci se dál vzdělávat, neustále na sobě pracovat a zlepšovat se ve všech dovednostech, které v lyžování a jeho výuce potřebujeme. Celý kolektiv lektorů APUL pevně doufá, že tyto řádky budou plnohodnotným členem tvojí lyžařské knihovny.

Současný APUL & filozofie vzdělávání

2.1 APUL A JEHO POSTAVENÍ V ČR A VE SVĚTĚ

SOUČASNÝ APUL & FILOZOFIE VZDĚLÁVÁNÍ

APUL od svého založení v roce 1992 platí za největší a nejkvalitnější subjekt v ČR, který se v komerční sféře zabývá vzděláváním lyžařských a snowboardových instruktorů. Česká legislativa v minulosti i v současné době umožňuje činnost více subjektů, které vzdělávají instruktory lyžování a snowboardingu, ale APUL a jeho role je v českém „snowsports“ prostředí velmi stabilní a také velmi zásadní. Kvalita, tradice, velikost a dosah organizace APUL jsou podloženy systémem určité nabídky a poptávky samotného trhu, a to jak v ČR, tak i ve světě. Jedná se o funkční mechanismus, který je založen na vzájemné harmonii a propojení všech zúčastněných. Bez kvalitních lyžařských a snowboardových instruktorů, které APUL produkuje, by členské lyžařské školy v ČR nefungovaly dobře. Bez zázemí členských lyžařských škol by nemohli instruktoři nabírat zkušenosti. Bez zkušených instruktorů, s případnou zahraniční zkušeností, by nebylo možné organizovat vzdělání na vyšších úrovních. Bez instruktorů s vyšší licencí, kteří se profesi věnují jako plnohodnotnému zaměstnání celoročně, by se nebudovala dobrá pověst APUL v zahraničí a tito instruktoři by se nevraceli do „svých“ českých lyžařských škol, kde motivují a případně vzdělávají své mladší kolegy. Bez některých kvalitních a zkušených instruktorů s nejvyšší licencí by se nevytvářel a nedoplňoval lektorský sbor APUL, jehož noví členové vstupují zpět do celého procesu vzdělávání. Trh je samozřejmě podřízen poptávce. Aby vše fungovalo, jak má, a poptávka po výuce „snowsports“ se zvyšovala, měl by výše popsaný cyklus fungovat. A nás moc těší, že opravdu funguje, s přispěním všech jeho součástí. Instruktorská členská základna, členské lyžařské školy, vedení a sekretariát APUL, lektorské sbory a jejich metodické komise. Všichni zúčastnění mají svoji nenahraditelnou roli a všichni se vzájemně doplňují, motivují a samozřejmě vzdělávají. Díky funkčnosti tohoto celku je APUL kvalitní, relevantní a moderní vzdělávací organizací, která má respekt v ČR i ve světě. Dobré jméno a pověst v zahraničí si APUL buduje díky kvalitním instruktorům, kteří působí doslova ve všech koutech světa, na severní i jižní polokouli. Lektoři do APUL přinášejí moderní poznatky a „know-how“ z celého světa, které předávají na kurzech. Úspěšní a motivovaní instruktoři rozvíjejí své dovednosti v ČR a někteří z nich se vydávají za prací do zahraničí. Tam zjišťují, že jejich kvalita je srovnatelná nebo mnohdy vyšší než kvalita zahraničních kolegů. Tento fakt je nejlepší motivací k práci nás všech a k dalšímu vzdělávání.

2.2 VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE A VÝVOJ SYSTÉMU VZDĚLÁVÁNÍ

7 bodů 6 bodů 5 bodů 4 body 3 body

dovednosti na úrovni Lektor L1

dovednosti na úrovni Instruktor APUL A

dovednosti na úrovni Instruktor APUL B

2 body

dovednosti na úrovni Instruktor APUL C

1 bod

dovednosti na úrovni Instruktor APUL D

0 bodů

minimální vstupní úroveň dovedností

Velká část změn a nových nápadů, které se v tomto období udály, jsou spojené s tehdejšími členy lektorského sboru, kteří v té době působili v metodické komisi a byli vůdčími osobnostmi vývoje a změn v lyžařském vzdělávání. Část současného lektorského sboru si v tomto období dodělávala nejvyšší vzdělání a stala se později lektory. Inspirace a motivace jsou jedněmi z faktorů, které současný lektorský sbor vedly k tvorbě této knihy. Na tomto místě je třeba poděkovat Jiřímu Nohejlovi a Tomáši Micalovi za velký přínos a inspiraci, kterou do APUlu v minulosti přinesli. Autorský tým a celý lektorský sbor chce v nastolených a pozitivních trendech pokračovat.

SOUČASNÝ APUL & FILOZOFIE VZDĚLÁVÁNÍ

Do roku 2014 APUL vzdělával lyžařské instruktory ve třech úrovních – C, B a A. Poptávka českého trhu a snaha o moderní pojetí lyžařského vzdělávání v kontextu světových lyžařských asociací pomohla tomu, že od podzimu 2014 přešel APUL na čtyřstupňový systém vzdělávaní, byla přidána základní licence D. Jednalo se jednoznačně o krok správným směrem. Od roku 2015 se také pozměnil koncept nejvyšší licence A. Kurz se rozdělil na dva moduly (A1 a A2), čímž se mimo jiné zvýšila úspěšnost absolventů, ale především kvalita nejvyšší licence. Ve stejné době APUL přešel na 10bodovou škálu hodnocení kandidátů všech licencí. Unikátnost a jednoduchost tohoto systému je v přímé zpětné vazbě, která je všem kandidátům poskytována. A to od kandidátů licence D až po lektory. V této době nejlepší ukázka dané také APUL pozměnil celkový pohled 10 bodů dovednosti během kalibrace na lyžařské vzdělávání ve snaze lektorského sboru udržet krok se světovým trendem. Poskytování prestižního a fungujícího dovednosti na úrovni 9 bodů vzdělávání klade důraz na rovnováhu Lektor L3 základních dovednostních oblastí instruktorů lyžování: techniku, výuku dovednosti na úrovni 8 bodů a analytické porozumění lyžování. Lektor L2

LYŽOVÁNÍ

VÝUKA

ANALÝZA

Ruku v ruce s těmito změnami šel i vývoj vzdělávání lektorského lyžařského sboru (byl aplikován zmíněný 10bodový systém k hodnocení lektorů na pravidelných lektorských kalibracích). V roce 2017 byla vydána publikace Snowsport manual – Modrá kniha lyžování, jejíž vydání jen podtrhlo velmi produktivní období, ve kterém se APUL stále nachází. Pevně věříme, že další důkaz toho, že APUL drží krok se světem a stále se posouvá, právě držíte v rukou.

SOUČASNÝ APUL & FILOZOFIE VZDĚLÁVÁNÍ

Modrá kniha lyžování nás provedla lyžařskou technikou od samotného začátku až po úroveň paralelním oblouků. Níže si můžeme osvěžit, pomocí QR kódů, kritéria a standardy vybraného obsahu Modré knihy:

ZÁKLADNÍ OBLOUK

PARALELNÍ OBLOUK DELŠÍ POLOMĚR

ČAPÍ OBLOUK

OBLOUK JEVELIN

PARALELNÍ OBLOUK KRÁTKÝ POLOMĚR

2.3 KOMU JE KNIHA URČENA A JAK JI POUŽÍVAT SNOWSPORT MANUAL – ČERVENÁ KNIHA LYŽOVÁNÍ ve své podstatě plynule navazuje na svého předchůdce – Modrou knihu lyžování. Je určena úrovni lyžařů, kteří již lyžují bez větších problémů paralelní technikou a rádi by své dovednosti posunuli na vyšší úroveň. Rozvíjení dovedností a jejich automatizace směrem k univerzálnímu a funkčnímu lyžování ve všech podmínkách a terénech – tak by se dalo shrnout poslání Červené knihy lyžování.

SOUČASNÝ APUL & FILOZOFIE VZDĚLÁVÁNÍ

Ačkoliv Červená kniha osloví široké spektrum lyžařů, je přece jen trochu více zacílena především na tu část lyžařského spektra, která míří k instruktorskému vzdělání vyšších úrovní, tedy licenci APUL B a APUL A. Mnoho lyžařských termínů a odbornějších pojmů nebudeme na následujících řádcích detailněji vysvětlovat, ale budeme s nimi operovat a aktivně je používat. Předpokládáme čtenářovu předchozí znalost a jistou praktickou zkušenost s lyžařskou technikou. Kniha ale není jen a pouze pro kandidáty vyšších lyžařských licencí. Je určena pro všechny milovníky lyžování, kteří se chtějí ve svém „vědění“ a porozumění dále posouvat. Ve druhé části kniha nabízí velmi zajímavé a užitečné informace ze světa synchro/demo lyžování, lavinové problematiky nebo závodního tréninku. Nebojme se tedy knihu používat a vezměme ji všichni jako svého pomocníka cestou vzhůru lyžařským (sebe)vzděláváním.

SOUČASNÝ APUL & FILOZOFIE VZDĚLÁVÁNÍ

Znalost Modré knihy lyžování, konceptu APUL, progrese a základních technických principů, na kterých je naše vzdělávání založeno, je určitou podmínkou pro úplné pochopení a úspěšné používání této knihy. Výuka a trénink pokročilých lyžařů, pro které je tato kniha určena především, jsou velmi specifické. Existence předem daných, přesných, pravidelných a osvědčených postupů, které bychom mohli spolehlivě a efektivně vždy aplikovat, totiž úplně neexistuje. Postupnější „metodická řada“ a systém „krok za krokem“, který známe z Modré knihy lyžování, se nyní pomalu přeměňuje v otevřenější systém výuky, kladoucí významně větší důraz a nároky na hlubší porozumění všech základních principů. Je to reakce na proměnlivé a variabilní podmínky, ve kterých se pokročilé lyžování uskutečňuje, a na individuální potřeby pokročilých lyžařů. Dovednosti analýzy, samotné zvládnutí lyžařské techniky a v neposlední řadě i výuka jsou posunuty o úroveň výše a kladou na nás větší nároky. Na úrovni Červené knihy lyžování se budeme zabývat mimo jiné tím, jak ušít našemu klientovi lekci na míru, jak rozpoznat jeho potřeby a touhy, jak individuálně zdokonalit techniku ve všech druzích terénu a vyjít vstříc všem lyžařským „potřebám“. Knihu můžeme například brát jako velkou tašku s nářadím, kterou postupně vybavujeme dalšími a dalšími novými nástroji a ze které si podle potřeby bereme příslušné nástroje. Správným výběrem nářadí z brašny (cvičení, představy, drilu) nebo výukového nástroje (vnitřní prostředí lyžaře, terén, podmínky) vytváříme pomyslné mistrovské dílo v podobě pokročilého a zdatného lyžaře, schopného pohybovat se bezpečně a s radostí po všech koutech lyžařského střediska. Modrá kniha lyžování nás provedla lyžařskou cestou od úplného nováčka k mírně pokročilému lyžaři. Nyní se dostáváme k lyžaři středně pokročilému, pokročilému až k expertovi.

Následující grafické znázornění nás rámcově provede úrovněmi, o které nám jde v této knize především. Je zde znázorněno možné nastavení cílů a přehled progrese na dané úrovni.

MODRÁ KNIHA

VYLEPŠOVÁNÍ PARALELNÍHO OBLOUKU

DYNAMICKÉ LYŽOVÁNÍ NA SJEZDOVÝCH TRATÍCH

STŘEDNÍ A DLOUHÝ RÁDIUS

DYNAMICKÉ LYŽOVÁNÍ VE VARIABILNÍCH PODMÍNKÁCH

LYŽOVÁNÍ VE FORMACÍCH

JÍZDA V BOULÍCH

LYŽOVÁNÍ VE VOLNÉM TERÉNU

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO TRÉNINKU

ÚVOD DO LAVINOVÉ PROBLEMATIKY

SOUČASNÝ APUL & FILOZOFIE VZDĚLÁVÁNÍ

KRÁTKÝ RÁDIUS

SOUČASNÝ APUL & FILOZOFIE VZDĚLÁVÁNÍ

ÚROVEŇ

CÍL

PROGRESE A CESTA K CÍLI

STŘEDNĚ POKROČILÝ

Bezproblémové paralelní vedení lyží na všech modrých sjezdovkách. Kontrola rychlosti a poloměru oblouku na mírných červených sjezdovkách.

Cesta do paralelního postavení (úspěšné odbourávání přívratného postavení ve všech fázích oblouku). 100% paralelní vedení lyží. Variování poloměru oblouků a rychlostí. Funkční zapíchnutí hole.

POKROČILÝ

Sportovní a dynamické pojetí jízdy po hranách na modrých a červených sjezdovkách. Kontrolovaná a rytmická jízda o krátkém poloměru a ve variabilním terénu mimo sjezdové tratě. Kontrola rychlosti při jízdě na černých sjezdovkách.

Kontrola rychlosti jízdy a poloměru oblouků při vyšších rychlostech a na prudších sklonech svahu. Angulace a její využití v dynamickém/ carvingovém pojetí jízdy. Zdokonalování separace v rytmické jízdě krátkého poloměru. Přizpůsobení techniky lyžování na variabilní terén mimo upravené sjezdové tratě (malé boule, hlubší sníh) na mírnějším sklonu.

EXPERT

Velmi sportovní lyžování ve všech rychlostech a poloměrech oblouků na všech sklonech upravených sjezdovek. Kontrolovaná a plynulá jízda ve všech druzích volného terénu.

Kontrola rychlosti a poloměru jízdy při vysokých rychlostech a na prudkých svazích. Angulace a její funkční využití ve velmi dynamickém pojetí jízdy. Funkční a situační separace v rytmické jízdě krátkých poloměrů. Přizpůsobení techniky lyžování ve variabilních podmínkách mimo upravené sjezdové tratě (boule, hluboký sníh, jarní firn atd.) na středních a prudkých svazích.

Jistá, stabilní a kontrolovaná jízda v paralelním postavení lyží se zapíchnutím hole je vstupenkou do pokročilého lyžování a do prostředí Červené knihy. Touto vstupenkou se před námi otevírá celá řada možností a cest, kterými se můžeme vydat. Základním obsahem Červené knihy lyžování je zdokonalování paralelních oblouků do podoby dynamického lyžování v delších i kratších poloměrech oblouků. Na dobré zvládnutí krátkého oblouku poté přirozeně navazuje experimentování a postupné zdokonalování technicky jízdy mimo sjezdové tratě a ve variabilním terénu. Mixováním získaných dovedností, jejich funkční a situační aplikací, zdokonalováním a celkovým zvyšováním dynamiky všech pohybových vzorců postupně dosáhneme vytyčených cílů v podobě pokročilého až expertního lyžování. Knihu je třeba vnímat nejen jako průvodce pokročilou technikou lyžování, ale také jako soubor nápadů, návodů, tipů, triků a idejí. Knihu nemusíme číst postupně stránku po stránce až do konce, ale můžeme ji opravdu aktivně používat. Můžeme ji číst na přeskáčku, psát do ní, hledat v ní nebo prostě jen pravidelně otvírat její stránky pro inspiraci a motivaci. Naše předchozí znalosti a dovednosti nás přímo předurčují k tomu, abychom

tuto knihu používali kreativně. Pointou knihy by měla být radost z lyžování ve všech možných i nemožných podmínkách, posun v našem vlastním lyžování a samozřejmě sebedůvěra a dobrý pocit například z toho, že pohled na pokročilé a vyspělé lyžování umíme předat dál – našim klientům, kolegům, svěřencům nebo přátelům. Čtenář této knihy, instruktor lyžování nebo lyžařský nadšenec už o lyžování něco ví. Ví, jak fungují základní fyzikální principy, jaké síly na nás při lyžování působí, jak a proč dovednosti a znalosti mixovat a jak je případně předávat dále. Máme určitý soubor návodů, jak se s technikou lyžování „poprat“. Čím více o lyžování víme, čím více lyžujeme, trénujeme, zkrátka čím více se problematice věnujeme, tím více nám jistě na mysli vyvstává i spousta otázek, na které není lehké odpovědět. Různé nápady, které vyžadují vyzkoušení přímo na kopci, otázky typu „Co by se stalo, kdyby..?“, „Šlo by zahájit oblouk i takto?“, „Bude tohle fungovat?“ Prostě tak trochu filozoficky zjišťujeme, že čím více lyžování rozumíme, tím více nás samotná technika a dovednosti s ní spojené svojí hloubkou a rozsahem překvapují a zajímají.

SOUČASNÝ APUL & FILOZOFIE VZDĚLÁVÁNÍ

Jedním z úkolů této knihy by mělo být rozšíření pomyslného souboru návodů a nápadů, který již ovládáme. Pojďme si tedy svoji „databázi“ zvětšit. Na pevných základech a přízemí domu pojďme vystavět první a druhé patro. Vše, co již o lyžování víme, dejme do velké „brašny s nářadím“, která je nyní poloplná a je v ní zatím docela dost místa. Do tak velké brašny, abychom ji celý svůj budoucí lyžařský život mohli plnit výše zmíněnými nástroji. To je totiž smysl této knihy. Všemi směry rozšířit doposud nabyté znalosti, posunout je pomocí praxe a tréninku na vyšší úroveň a stát se tak všestranným lyžařským expertem.

V této stěžejní kapitole Červené knihy posuneme svoji techniku na tu nejvyšší úroveň. Nejprve zůstaneme na sjezdové trati a definujeme zásadní faktory techniky v delším i kratším poloměru. Poté se vydáme na výlet do boulí a v závěru kapitoly se podíváme i do neupraveného terénu.

2 Technický koncept lyžování APUL

HRANĚNÍ

OTÁČENÍ

DYNAMICKÁ ROVNOVÁHA

KLOUBNÍ ROZSAH

ÚHEL, ZAHRANĚNÍ

RÁDIUS LYŽÍ

INTENZITA TLAK

INKLINACE

ZKUŠENOST

NAČASOVÁNÍ

ABSORBCE

SVALOVÁ TENZE

PUSHER vs. PULLER

VZPÍRÁNÍ SE, OPORA

PEDÁLOVÁNÍ

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

ANGULACE

aše dovednosti a znalosti se spolu s naším lyžováním posouvají vpřed. Jsme schopni o lyžování více uvažovat, přemýšlet v širších souvislostech a spojovat si technické pojmy v různých situacích. Setkáváme se s dovednostmi a termíny, které velmi blízce souvisí se souborem našich základních dovedností – PUZLLE, které již známe z minulosti. Proto bychom rádi představili a graficky zarámovali tento „rozrostlý“ soubor pojmů a dovedností do obrázku PUZLLE+. V Červené knize budeme ale s konceptem PUZZLE+ pracovat pokročilejším způsobem. Nebudeme již kousíčky puzzle přímo a konkrétně napojovat, ale necháme je v prostoru volně cirkulovat, protože víme, že pojetí techniky je na nejvyšší úrovni variabilnější, hravější a mnoho dovedností nesouvisí pouze s jednou další. Pojďme tedy techniku vnímat takto a spojujme si puzzle podle svojí aktuální potřeby, hledejme kousíčky, které k sobě pasují, spojujme je, rozpojujme, buďme kreativní, zkusme vymýšlet a vytvářet další kousky puzzle, které by do našeho dynamického obrázku mohly pasovat. Stavme si svoje vlastní unikátní puzzle dílo, které bude založeno na stejném a pevném základu chápání techniky, kterou jsme znali doposud.

DOBA TRVÁNÍ

2.1 TECHNIKA DYNAMICKÉHO LYŽOVÁNÍ NA SJEZDOVÉ TRATI

dyž budeme hovořit o dynamickém lyžování, máme na mysli pokročilou techniku, rychlou jízdu, velké rozsahy pohybů a celkově velmi sportovní lyžařský projev. Technika ale vychází ze stejných principů jako základní lyžování, které známe z prostředí Modré knihy. Zásadním rozdílem je zmíněná vyšší rychlost, se kterou je spojeno intenzivnější vnímání vnějších sil, které působí na lyžaře. Mění se zásadněji intenzita jednotlivých dovedností a využíváme zde více geometrii a dalších vlastností lyží. Předpokladem pro úspěšné zvládnutí rychlejší jízdy je automatizace základních principů v jízdě v paralelním postavením lyží v nižších rychlostech. Pokud zvládneme jet paralelně na modré i červené sjezdovce, funkčně zapichujeme hůl a kontrolujeme naši aktuální rychlost, jsme na dobré cestě začít se učit jezdit dynamičtěji. Neméně důležitá je odhodlanost přejít do vyšší rychlosti a celková sebejistota.

OPORNÁ BÁZE

STRATEGIE, TAKTIKA

FÁZE OBLOUKU

Co již víme a co se v této kapitole dozvíme?

TERÉN

→ Z našeho předchozího tréninku, kurzů nebo z Modré knihy známe koncept puzzle, nyní ho trochu rozšíříme. → Víme, jak jednotlivé dovednosti mixovat v paralelním oblouku na mírném až středně prudkém svahu. Tento mix posuneme do větší rychlosti a dynamiky. → Také již víme, že lyžování je velmi variabilní a podmínky proměnné. Budeme tedy zkoušet chápat techniku v co nejširších souvislostech, abychom se cítili dobře v každém terénu a byli co nejuniverzálnějšími lyžaři. → Rozšíříme si svůj „TOOLBOX“ o další nástroje, nápady, progrese a tipy.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

CHODIDLO 3 BODY

2.1.1 Dlouhý dynamický oblouk

Základním stavebním kamenem je pro nás paralelní oblouk o dlouhém/ středním poloměru, který je vedený smykem. Tento oblouk budeme postupnými kroky vylepšovat a dostávat se k oblouku s co nejmenším podílem smyku. V průběhu této progrese bude klíčové zvyšování rychlosti a s tím spojená nutnost intenzivnější a včasnější práce s tlakem a také s intenzitou hranění. To jsou tedy dvě zásadní dovednosti, na jejichž vylepšování je třeba pracovat.

Otázky k zamyšlení: → Co pro vás znamená dynamické lyžování? → V čem spočívá hlavní rozdíl oproti paralelnímu oblouku, který známe z modré knihy?

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Dynamický carvingový oblouk nemusí nutně znamenat 100% čistou jízdu po hraně. K té se dostáváme až na velmi pokročilé úrovni a navíc za ideálních podmínek.

Základní princip dynamického dlouhého oblouku: Zvyšování rychlosti působících na lyžaře

Ve schématu níže si můžeme graficky prohlédnout změnu poměru jednotlivých dovedností v závislosti na typu oblouku: Dovednost Otáčení Hranění Tlak

zvětšování úhlu zahranění narůstání vnějších sil větší prohnutí lyží dosažení „samotočivého efektu“

Základní oblouk

Paralelní oblouk

Dynamický dlouhý oblouk

a Vyšší rychlost POZOR! Vyšší rychlostí nemáme na mysli absolutní rychlost z kopce dolů (neboli za jak dlouho se dostaneme z horní stanice vleku až do baru pod sjezdovkou). Máme na mysli vyšší rychlost při zachování stejného nebo alespoň velmi podobného poloměru oblouků. Tedy rychle neznamená vždy dynamicky!

DLOUHÝ DYNAMICKÝ OBLOUK

Klíčové prvky dynamického dlouhého oblouku:

b Větší zahranění lyží Se zvyšující se rychlostí a dynamikou rostou nároky na míru zahranění lyží (úhel hranění = úhel mezi plochou skluznice lyže a podkladem, tzv. edge angle). Proč je úhel zahranění tak důležitý? Ovlivňuje totiž přímo možnost prohnutí lyže a dosažení výše zmíněného „samotočivého efektu“.

Zároveň lze pomocí tohoto obrázku zbořit mýtus, který hovoří o tom, že „je nutné tlačit od špičky“. Lyži totiž chceme prohnout rovnoměrně po celé její délce tak, aby se celá hrana dotýkala podložky. Nejefektivnější tedy logicky je, když je osa naší opory kolmá (nejefektivněji působící) na nejužší místo lyže, tedy přesně pod vázáním. Ona často slýchaná rada „začni od špičky“ vlastně znamená jen neustálé hlídání neutrální polohy nad středem lyží, tak abychom se nedostali svým těžištěm za pomyslný střed lyží, tedy lidově „dozadu“.

Červenou barvou znázorněn úhel zahranění lyží vůči podložce. Výše uvedený vztah míry zahranění a poloměru oblouku je značně ovlivněn stavbou lyží. Především jejich konstrukčním rádiem, tuhostí v průhybu – ve flexi – a tuhostí ve zkrutu viz kap. 8 V modré knize.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Z obrázku níže je patrné, že čím větší je úhel zahranění, tím více lze lyžI prohnout a zkrátit tak poloměr oblouku.

Lyže lze dostat na hrany několika způsoby (pohyby). Jeden pohyb samostatně ovšem nikdy nestačí a vždy tak využíváme kombinaci těchto pohybů. Pohyby chodidla

Jak už jistě víme, anatomicky nejvhodnější oporou je pro nás při lyžování tzv. „trojnožka“. Při té není chodidlo ani v pronaci, ani v supinaci. Dávejme si tedy pozor na to (obzvlášť při rychlejší jízdě), aby se nám chodidlo nestáčelo příliš ani do pronace, ani do supinace. Ztráceli bychom tak pevnou a funkční oporu.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Přílišná snaha o natočení chodidla na palcovou hranu v průběhu oblouku může mít za následek vlomení kolena dovnitř a tím pádem nestabilní oporu.

Inklinace – naklopení celého těla „Ten se tam ale položil“. To můžeme občas na kopci nebo ve frontě slýchat. Náklon celého těla je kromě rychlosti asi nejvíce pozorovatelným projevem dynamického lyžování. Zároveň je to velmi efektivní způsob, jak dostat lyže více na hrany. Nesmíme se ovšem nechat unést, abychom neskončili s většinou energie na vnitřní lyži. Musíme stále myslet na vyhledávání a budování opory na lyži vnější. Takže klopit ano, ale jen do takové míry, abychom udrželi vyváženou oporu na vnější lyži.

Angulace – zalomení – pohyby v kyčelním kloubu Z anatomického pohledu jde o pohyby abdukce, addukce a flexe v kyčelním kloubu. Respektive výrazná flexe spojená s mírnou addukcí vnitřního kyčelního kloubu (na obrázku na následující stránce: vnitřní – levá dolní končetina) a výrazná abdukční pozice v kyčelním kloubu na vnější straně (na obrázku pravá – „unožená“ a „dlouhá“ – vnější dolní končetina). Díky těmto pohybům, nebo v jejich důsledku, lze dostat lyže ještě více na hrany. Angulace (zalomení) horní části těla vůči té dolní, je z hlediska lyžařské techniky funkční pozice těla. Je to kompenzační poloha, kterou mimo jiné reagujeme na míru inklinace celého těla do oblouku. Pomáhá nám lépe udržet dynamickou rovnovážnou pozici vůči podložce a jejím zvětšováním nebo zmenšováním také regulujeme tlak na vnější lyži. Červenou linkou je vyznačena angulace horní části těla vůči té spodní. Modrou barvou jsou vyznačené kyčelní klouby. Písmenem T je označena přibližná poloha těžiště, žlutě je označen úhel platformy, zeleně síla R. S angulací je úzce spjato námi dobře známé pedálování. Pokud chceme funkčně angulovat, musíme u toho správně pedálovat. Angulace nám zároveň pomáhá dosáhnout optimálního úhlu platformy (POZOR, nezaměňovat s úhlem zahranění).

DLOUHÝ DYNAMICKÝ OBLOUK

Úhel platformy (platform angle) je jeden z faktorů, který ovlivňuje to, zda lyže drží dobře na hraně, nebo odskakují, nedrží, případně začnou smýkat. Tento pojem označuje úhel mezi platformou (naší oporou/lyží) a osou působící od těžiště k hraně této platformy/lyže (R). Síla (S) na obrázku vpravo pak vyznačuje odpor sněhu (sílu působící zpět od sněhové podložky), která je vždy kolmá na platformu.

Vyzkoušejte si: přeskočit překážku ze strany na stranu, z jedné nohy na druhou. Dostává se vaše tělo do mírného zalomení/angulace? Při jakých dalších činnostech/pohybech ji využíváme?

Na obrázku je vyznačen žlutě úhel platformy (ideálně 90° a menší) a modře vyznačen úhel zahranění lyží vůči podložce. úhel platformy = 90°

Pokud je úhel platformy ≤ 90 stupňů, lyže drží na hraně. Pokud je úhel > 90 stupňů, lyže na hraně drží méně nebo smýkají.

úhel zahranění lyží

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

c Úhel platformy

platforma S

Na obrázku je úhel platformy 90° nebo menší, proto lyže drží na hraně a hrana řeže do sněhu

úhel menší než 90° Vlivem špatného (nedostatečného) zalomení těla/angulace je u lyžařky rozložení tlaku na lyže nevhodné (významná část energie je na vnitřní noze) a úhel platformy je mírně větší než 90 stupňů = lyže nedrží na hraně a odjíždí/ smýká ven z oblouku

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

úhel vetší než 90°

POPIS DLOUHÉHO DYNAMICKÉHO OBLOUKU

5 6

5 + 6 V nájezdové fázi je třeba se postupně sklápět do nového oblouku a hledat takovou vyváženou pozici, ve které bude schopen lyžař nejlépe odolat maximálnímu tlaku opět kolem spádnice.

S rostoucími vnějšími silami roste i tlak, kterému musí během jízdy naše tělo odolávat. Snažíme se tedy využít co nejvíce funkčně a přirozeně kostru našeho těla tak, aby nebyly ostatní části pohybového aparátu (svaly, vazy) přetěžovány. Snažíme se respektovat lidské tělo, jeho klouby, svaly, vazy a šlachy. Nesnažíme se dostávat do pozic, které nejsou našemu tělu přirozené (kloubní rozsahy a rotace atd.).

DLOUHÝ DYNAMICKÝ OBLOUK

d Vyšší nároky na pohybový aparát lyžaře a individualizace

e Balancování proti vnější noze/lyži a postupné vyhledávání tlaku

4 + 5

V přechodu mezi oblouky se lyžař (pomocí plynulého pedálovitého pohybu) nechává „přetáhnout“ do směru nového oblouku. Dochází k přehranění obou lyží současně a k budování výrazné opory o vnitřní hranu nové vnější lyže.

Ve výjezdu z oblouku lyžař udržuje mírnou separaci – horní polovina těla je stabilní, ve směru oblouku pokračují pouze nohy, pohled směřuje dolů z kopce. Tlak na vnější noze je pomalu uvolňován a lyžař začíná vyhledávat oporu už na vnější hraně končící vnitřní lyže.

1 + 7 Kolem spádnice dochází k největšímu zahranění lyží a největšímu tlaku. Je zde největší rozdíl dlouhé (vnější) a krátké (vnitřní) nohy. K dosažení maximálního zahranění a zároveň udržení vyváženého postavení používá lyžař výrazné zalomení těla (angulaci).

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Tuto dovednost musíme ovládat již při základním/paralelním oblouku. Nicméně rostoucí vnější síly a snaha jet více po „čisté hraně“ kladou větší nároky na preciznost provedení této dovednosti. Správné vybalancování a udržení rovnováhy v průběhu celého oblouku vyžaduje disciplínu horní poloviny těla ve smyslu vybudování správné míry angulace (zalomení) a separace (oddělení orientace trupu a dolních končetin).

PROGRESE – TOOLBOX V této kapitole jsme narazili na další tři dílky do našich rozšířených puzzle, které potřebujeme správně použít, tak aby nám vznikl pěkný celkový obraz dynamického lyžování. Jedním z nich je „pocit čisté hrany“. Jde o jízdu co nejvíce po čistých hranách, tedy s naprosto minimálním podílem smyku. Dalším dílkem je umění funkčně mixovat jízdu čistě po hraně s jízdou ve smyku, tedy tzv. „hrana/smyk“.

Třetím dílkem je „balancování proti vnější lyži“ neboli dovednost, díky které jsme schopni se správně opírat o vnější lyži, aniž bychom padali do oblouku, nebo z něj naopak „vypadli“.

POCIT ČISTÉ HRANY

HRANA/SMYK

BALANCOVÁNÍ PROTI VNĚJŠÍ LYŽI

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Včasné a důsledné balancování proti vnější lyži a postupné budování tlaku v nájezdní fázi oblouku je velmi zásadní proces v pokročilém a dynamickém lyžování.

Progresi u dynamického lyžování nevnímáme jako předem stanovený postup, který bude vždy fungovat. Čím pokročilejší lyžař je, tím spíše se musíme ve výuce přizpůsobovat aktuální situaci. Progrese je tedy v tuto chvíli o tvorbě vlastního „TOOLBOX“ a znalosti zásad jeho použití. Neboli je třeba vědět, kdy a jak můžeme daný tip použít, abychom daný problém vyřešili co možná nejefektivněji. Jak bylo již výše zmíněno, klíčové pro nás bude vylepšování hranění a práce s tlakem. Zde jsou uvedeny některé příklady cvičení, které se zaměřují hlavně na tyto, ale i jiné dovednosti. Váš konkrétní toolbox může obsahovat jen některé z těchto cvičení a bude ideálně doplněn vašimi vlastními.

Když jde instalatér něco spravovat, taky si s sebou nebere pouze například jeden klíč. Vezme si s sebou celou brašnu s nářadím a teprve na místě zjišťuje, co bude potřebovat. Na základě svých zkušeností pak ví, které kusy nářadí na co, kdy a jak použít.

Snažíme se udržet stejný poloměr oblouků při zvýšené rychlosti, což vede k nutnosti lyže více zahranit a zvětšit tak i pohyb těžiště do stran. Efektivní je v tomto případě jízda za instruktorem, který může rychlost a poloměr různě měnit.

DLOUHÝ DYNAMICKÝ OBLOUK

Postupné zvyšování rychlosti a změna sklonu svahu

Spolu s rychlostí měníme i sklon svahu, a to třeba i v rámci jedné jízdy. Na prudším svahu musí nutně dojít k většímu zahranění lyží a rychlejšímu provedení všech důležitých dovedností.

Na mírném svahu se postavíme kolmo ke spádnici a pomocí naší spodní hole se s parťákem přetahujeme dolů z kopce. Úkolem je odolat přetahování a vytvořit si co nejstabilnější oporu o spodní (vnější) lyži. Simulujeme tak postavení v oblouku, kde na lyžaře působí vnější síly. Alternativně můžeme začít tahat pomalu a postupně sílu zvyšovat. Když pracujme s naším klientem, je důležité vnímat jeho reakce v tomto statickém cvičení. Mění se napětí ve vnější noze, s tím spojené hranění a optimální postavení horní poloviny těla (tvorba angulace).

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Tahání za hůlku (nácvik na místě)

Pomocí různých „chybných“ poloh horní poloviny těla můžeme simulovat typické chyby v jízdě a vysvětlit, jaké důsledky může toto chybné postavení mít (rotace, protirotace, příliš předkloněný trup atd.). Vyzkoušet rozdíl v postoji, pokud stojíme pouze na vnitřní/pouze na vnější noze. Pomocí třetí osoby, která drží lyžaře z druhé strany (nad ním), lze vyzkoušet i povolení stojné nohy a vytváření opory o končetinu druhou (pedálování při přechodu mezi oblouky). Přeskakování hole

Na rovině bez lyží přeskakujeme položenou hůlku ze strany na stranu (z jedné nohy na druhou).*Sledujeme pozici trupu vůči nohám - dolní končetiny se hýbou a oproti stabilní horní polovině těla vytvářejí úhel (angulaci) podobně, jako při jízdě.*Sledujeme zároveň jak je naše pozice při dopadu - podobně jako v zatáčce, musíme i tady balancovat proti vnější/dopadové noze.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Odšlapování do oblouku

Cílem cvičení je nácvik hranění a procítění opory o vnitřní hranu vnější lyže. V jízdě paralelním obloukem zkoušíme ve fázi výjezdu přestoupit několikrát do vyšší stopy (přešlapovat). Střídáme fáze oblouku, ve kterých odšlapujeme (nájezd, výjezd), a rytmus odšlapování.

Vyšší rychlost může způsobit potíže v procesu výuky. Stává se, že se klient při v progresi směrem k dynamickému lyžování zasekne z důvodu obav nebo dokonce strachu právě z vyšší rychlosti. Proto bychom neustále měli dbát na to, jak se náš klient v různých situacích cítí, a měli bychom mu být oporou.

Odbourání strachu z rychlosti Návrat k vylepšování jednotlivých dovedností na známém terénu, tak abychom se cítili (náš klient) bezpečně a naučili se ještě lépe ovládat svoje lyže. Zvýšení rychlosti v počátku tréninku pouze na mírnějších sjezdovkách. Zvolit rovný a dobře upravený terén (bez boulí, s menším množstvím lidí). Odbourávání strachu z prudší sjezdovky pomocí zařazení známých cvičení a asociací.

CO DÁL? U středně pokročilých lyžařů je znovu důležité si položit otázku: Co je vlastně jejich cílem? Nedostali se už náhodou na úroveň, která jim stačí, a další zlepšování jejich techniky už tak není na místě? Pokud ne, co by případně mohlo být dalším cílem a na čem pracovat, abychom se posunuli od středně pokročilého k opravdu dobrému lyžaři? A co vlastně považujete za dobrého lyžaře, čím se pro vás vyznačuje?

V této souvislosti můžeme narazit na anglické pojmy „early edging“ a „early pressure“. Pozor, být brzo na nových hranách nemusí vždy znamenat, že máme včas vybudovanou oporu! Raději tedy pracujme s „pressure“ než pouze s „edging“.

2 Pozdní zahájení oblouku a příliš mnoho tlaku na konci – oblouky ve tvaru „J“

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Klíčovým prvkem pro výše zmíněné dílčí cíle je včasné vybudování opory o budoucí vnější lyži v zahájení oblouku. Díky tomu jsme schopni včas lyži prohnout, začít tvořit oblouk a mít jej tak celou dobu pod kontrolou. Zajistíme tak i plynulost, která spočívá v postupném budování a vypouštění tlaku, a zabráníme tak prudkým změnám a nárazům, které vedou k rychlejšímu vyčerpání. Dalším klíčovým prvkem je získání pocitu „čisté hrany“. Dosud jsme lyžovali s větším či menším podílem smyku. Ten budeme chtít nyní omezit na minimum a za ideálních podmínek se dostat až k jízdě téměř pouze po čisté hraně.

DLOUHÝ DYNAMICKÝ OBLOUK

Při vylepšování dynamických oblouků by se dalo pracovat například na plynulosti jízdy, kulatosti oblouků, kontrole rychlosti a poloměru na různých sklonech svahu a také na jízdě co nejvíce po čisté hraně. V neposlední řadě můžeme vždy pracovat na efektivitě pohybů. I při „high performance“ lyžování totiž chceme, aby nás nebolely nohy po třech jízdách a mohli jsme lyžovat co nejdéle.

Tlak rozložen plynule do celého průběhu oblouku – oblouky ve tvaru C

Vylepšování dlouhého oblouku Škola hranění

— Vlnovka po hraně – na mírném svahu tvoříme dlouhé plynulé oblouky blízko spádnice. Pomocí jemných pohybů dolních končetin překlápíme lyže ze starých hran na nové a snažíme se jet co nejvíce po čistých hranách. — Girlandy „hrana/smyk“ – v jízdě šikmo svahem střídáme sesouvání smykem a jízdu čistě po hranách. — Paralelní oblouk „hrana/smyk“ – jízda v paralelním oblouku na červené sjezdovce. Oblouk zahajujeme smýkáním a ve výjezdu se snažíme udržet jízdu čistě po hraně (změnu „hrana/smyk/hrana“ střídáme v různých fázích oblouku a pozorujeme změny rychlosti). Půloblouk — Začínáme s rozjezdem po spádnici, postupně naklápíme lyže na hrany a vyjíždíme čistě po hranách půloblouk na jednu stranu až do zastavení. V průběhu vnímáme zvyšování tlaku, naklápění těžiště do strany a nutnost balancovat oproti oporné noze. — Alternativně můžeme vyzkoušet to samé pouze na jedné lyži. — Cílem obou cvičení je vnímání pocitu jízdy téměř po čisté hraně a navíc nácvik správné míry angulace tak, abychom se udrželi vybalancováním proti stojné noze.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Vyjíždění širokých oblouků

— Ideální je jízda přímo za instruktorem nebo parťákem, který vyjíždí oblouky hodně k vrstevnici (tvar širokého „S“). Abychom udrželi stopu, musíme dostat své lyže více na hrany. „Cibulky“ při jízdě traverzem — vnitřní lyží vyjíždíme ke svahu do široké stopy a zkoušíme překlopení lyže na budoucí vnitřní hranu. — Nacvičujeme zde včasné budování opory o vnější lyži Bruslení — Při jízdě na bruslích využíváme velmi podobný pohybový vzorec jako právě u lyžování při přechodu mezi oblouky. Postupné přestupování z jedné nohy na druhou a následná opora je pro spoustu bruslařů známý pohyb, který můžeme využít jako analogii. — Volíme mírný terén, odrážíme se z jedné nohy na druhou a snažíme se udržet obě lyže na sněhu.

DLOUHÝ DYNAMICKÝ OBLOUK

— Postupně spojujeme lyže k sobě a z bruslení přecházíme do oblouků s lyžemi paralelně vedle sebe. — Vyzkoušet lze bruslení šikmo svahem v girlandách, opět s přechodem do paralelního postavení lyží. Nacvičujeme včasné budování opory o novou vnější lyži. — POZOR! Nechceme zde nacvičovat „odšlápnutí“ nebo „odstrčení“ od vnější lyže. Pouze přestup z jedné na druhou a udržení opory o ni.

— Při jízdě ve velmi široké stopě dokážeme lépe vnímat rozdíl „krátké“ a „dlouhé“ nohy v oblouku a jejich změny v přechodu mezi oblouky neboli pohyb pedálování. Zároveň nám široká stopa částečně omezuje rozsah pohybu dolních končetin v kyčelním kloubu a nutí nás využívat více hranění. A mimo výše zmíněné intenzivněji cítíme palcové a malíkové hrany. — Opět si musíme počkat na oporu a nepřesouvat těžiště příliš rychle, abychom si nepřisedli na vnitřní nohu. Čapí oblouk v dynamické jízdě — Nám dobře známý čapí oblouk (jízda se zvednutou a odlehčenou vnitřní lyží), který jsme začali využívat již v kontextu Modré knihy, můžeme použít i v pokročilém lyžování. Úkolem bude trochu omezit (vzhledem k vyšším rychlostem) složku otáčení a se zvednutou patou vnitřní lyže zahajovat oblouk co nejvíce na čisté hraně. — Dynamický čáp je tak zároveň dobrým nácvikem dynamické rovnováhy a disciplíny horní poloviny těla v tomto rychlejším lyžování. To musí být při zahájení v optimální a připravené poloze, abychom mohli bez potíží balancovat oproti stojné, vnější noze.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Jízda v široké stopě (kovboj)

2 Jízda s jednou holí (vnitřní ruka)

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

— U tohoto drilu se snažíme držením hole vnitřní rukou zvýšit svalovou tenzi v ose působení síly. Proti vnější noze vytvoříme aktivní svalové propojení směrem k vnitřní horní končetině a ramenu. — Svalové propojení nám pomůže se ještě lépe opírat o vnější nohu. — Lyžařskou hůl držíme zhruba uprostřed její délky a výměnu hole realizujeme v přechodu mezi oblouky. Reverse bike — U tohoto cvičení se snažíme na konci oblouku zvednout nejdříve špičku (následně i patu) končící vnější lyže a lehce ji „zatáhnout dozadu“. Zároveň se současně stavíme na vnitřní hranu nové vnější lyže, kterou se naopak snažíme „protlačit dopředu“. Pohyb nohou je při tomto cvičení podobný, jako když šlapeme na kole pozadu – jedna noha jde nahoru a dozadu, druhá dolů a dopředu. Zvednutou lyži ihned po zahájení opět pokládáme od špičky na sníh a dokončujeme oblouk na obou lyžích. — Cílem cvičení je automatizace včasného uvolnění tlaku na končící vnější noze a následná včasná opora o budoucí vnější lyži. — Cvičení může být vhodné pro klienty, kteří mají problém s protirotací pánve při zahajování oblouku. Extrémy — Obecně hovoříme o různých druzích cvičení, ve kterých si cíleně zkoušíme minimální a maximální provedení určitého prvku. Metodou řízeného objevování si nacházíme optimální provedení daného cvičení.

Intenzita pedálování — Správné načasování a intenzita protisměrné práce dolních končetin v zahájení oblouku je klíčovým prvkem v pokročilém lyžování. Opět použijme metodu extrémů. Zkusme přehranit a přejít z oblouku do oblouku pomocí velmi rychlého a příliš prudkého uvolnění končící vnější nohy a naproti tomu ji zkusme neuvolnit dostatečně a včas.

DLOUHÝ DYNAMICKÝ OBLOUK

— Nevhodné postavení či „neukázněnost“ horní poloviny těla je velmi častým nedostatkem při lyžování. Zejména přílišná rotace nebo antirotace. Můžeme tedy vyzkoušet během jedné jízdy nejdříve cíleně extrémně rotovat horní polovinou těla do oblouku a postupně přecházet až k antirotaci. Alternativně můžeme takto řešit i jiné nedostatky v dynamické rovnováze, jako je např. příliš velké zalomení v pase, příliš natažené kotníky apod.

Cvičení na místě

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

— Rozsah pohybu kyčelního kloubu v širokém/úzkém postoji bez lyží (švihání a otáčení) — Opora o hůlky a naklánění v horizontální rovině z jedné strany na druhou v úzké/široké stopě (nácvik pedálování) — Přeskakování překážky (hůlky, lyže) bez lyží ze strany na stranu (nácvik opory o vnější nohu + angulace)

Pocitová cvičení – TOOLBOX pro feelery Někteří lyžaři potřebují danou dovednost a pohyb zkrátka více procítit. Teprve potom správně pochopí, o co jde a proč je důležité zrovna takto danou dovednost použít. Pro tyto „feelery“ jsou vhodná pocitová cvičení, při kterých jim daný procvičovaný pohyb připodobníme k něčemu známému. Na první pohled to může vypadat, že se nic neděje a že jen jezdíme volně z kopce. Ale pokud u toho přemýšlíme a uvažujeme nad správnou věcí, tak přesně cítíme, co se s lyžemi nebo v našem těle děje.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Těchto cvičení může být celá řada. Mohou být použita k tréninku různých dovedností a každý si může vymyslet svoje vlastní, které se dobře hodí ke konkrétnímu typu klienta nebo tréninku. Pokud to podmínky umožňují, je vhodné přejít z cvičení rovnou do normální jízdy, bez zastavení. Uveďme si zde pro představu pár příkladů pocitových cvičení: — Mokrý písek – cvičení na práci s tlakem. Představme si, že stojíme po lýtka zabořeni v mokrém písku a snažíme se dostat na povrch. Přešlapávat z jedné nohy na druhou musíme velmi jemně, protože kdybychom šlapali prudce, zahrabali bychom se ještě hlouběji. Podobně jemnou práci s tlakem potřebujeme v zahájení oblouku. — Telemark turn – cvičení, při kterém se na začátku oblouku snažíme pocitově zatáhnout novou vnitřní lyži dozadu a vnější naopak mírně protlačit dopředu. Lze použít jako opačný extrém při odstraňování přílišné protirotace pánve. — Vnímání chodidel – při přechodu mezi oblouky zkoušíme vnímat, odkud se buduje tlak na nové vnější noze. Chceme dosáhnout toho, abychom oporu cítili už od malíkové hrany postupně směrem k palcové hraně a s největší oporou skončili na pomyslném středu chodidla (trojnožce). — Kulička v míse – představme si kuličku, která díky našemu krouživému pohybu jezdí po stěnách velké mísy pořád dokola. Pokud její pohyb nenaruší (kromě stálého a plynulého krouživého pohybu mísy) náraz jiné vnější síly, bude kulička jezdit pořád po její stěně. Stejně tak chceme, aby vypadalo naše lyžování. Nechceme dopustit, aby nás velký náraz vnějších sil rozhodil z plynulé jízdy a my jsme spadli jako kulička na dno misky. Chceme stále jezdit plynulé oblouky po stěnách „z jedné misky do druhé“.

Typická chyba

Možná příčina

Možné řešení

Lyže se v průběhu oblouku rozjíždějí a lyžař má předsunutou vnitřní lyži.

Lyžař pravděpodobně špatně vybudoval oporu o vnější lyži. Ta se nedokáže (bez tlaku) dostatečně prohnout a lyže tak odjíždí směrem ven z oblouku.

Pracovat na intenzitě a načasování pohybu „pedálování“

Lyžař zřejmě nedokáže zahranit lyže tak, aby vytvořil dostatečný tlak, který by lyži prohnul natolik, že by oblouk vykrojila tzv. „pod rádius“ a ideálně tak zatočila.

Pracujeme na intenzitě hranění a uvolňování vnitřní nohy.

Lyžař pravděpodobně ještě neobjevil pocit „čisté hrany“. Hodně otáčí lyžemi do směru, má lyže málo zahraněné a tím pádem smýká.

Zaměřit se na vnímání pohybů, které vedou ke správnému zahranění, a zvolit lehčí a známý terén

Lyžař nedokáže vyjet oblouk čistě po hraně a po celou dobu jízdy spíše hodně smýká.

– Reverse bike – Čapí oblouk

– Tahání za hůlku – Odšlapování do oblouku

– Vlnovka na hraně – Nácvik na místě

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Lyžař nedokáže udržet stejný poloměr oblouků a nabírá rychlost.

– Extrémy

DLOUHÝ DYNAMICKÝ OBLOUK

Při výuce pokročilých lyžařů se setkáváme s celou řadou různých návyků, které je často třeba odstranit nebo poupravit tak, aby byl další lyžařův rozvoj jednodušší, efektivnější a hlavně funkčnější. Návyků, které nejsou funkční, je hodně a je třeba ke každému klientovi a jeho nedostatkům přistupovat individuálně. Uvádíme pár typických příkladů:

– Girlandy

SHRNUTÍ V této kapitole jsme se dozvěděli, jakým způsobem se v dynamickém dlouhém oblouku mění intenzita jednotlivých základních dovedností. Víme, že stěžejní je větší míra hranění a s tím spojené zvětšování tlaku. Cílem je umět namixovat tyto dvě dovednosti směrem k optimální dynamické rovnováze, při které využijeme co nejefektivněji náš pohybový aparát a materiál, který používáme. Naučili jsme se nový pojem: „pocit čisté hrany“. Ten je zásadní pro finální provedení dlouhého dynamického oblouku. Představili jsme si celou řadu nových nástrojů do naší brašny s nářadím. Odpověděli jsme si na velké množství otázek. Teď musíme ale rychle na kopec a tam to všechno vyzkoušet!

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

DLOUHÝ DYNAMICKÝ OBLOUK, TECHNICKÉ PROVEDENÍ

DLOUHÝ DYNAMICKÝ OBLOUK, SPORTOVNÍ/RACECARVINGOVÉ POJETÍ

Otázky k zamyšlení na závěr

Proč potřebujeme u dynamického lyžování pracovat s větší mírou zahranění? Jak by asi vypadala naše jízda, pokud bychom pouze zvýšili rychlost?

K čemu je nám u dynamického lyžování angulace? Co by se stalo, kdybychom angulaci vůbec nevyužívali? Jaký je rozdíl mezi úhlem zahranění a úhlem platformy?

Co znamená „samotočivý efekt“ lyží? Jaký vliv na to má úhel zahranění?

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Co je klíčové pro to, aby naše dynamické oblouky byly hezky kulaté?

2.1.2 Krátký dynamický oblouk Co už víme a co se v této kapitole dozvíme?

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Víme, že zvládnutí krátkého oblouku je důležité například pro jízdu ve zúženém prostoru, ve ztížených podmínkách obecně a že je krátký oblouk předpokladem pro náš další lyžařský rozvoj ve variabilních podmínkách (jízda v boulích, jízda ve volném terénu). Máme osvojené základní, pomalejší provedení krátkého oblouku a víme, jaké jsou jeho klíčové prvky. V této kapitole pro nás však bude nová celá řada informací, například:

Představte si finální formu dlouhého a krátkého dynamického oblouku. V čem vidíte hlavní rozdíl při porovnání těchto dvou pokročilých druhů jízdy?

jaké jsou základní principy dynamické jízdy v krátkém poloměru jak lze krátký oblouk trénovat a co je potřeba si osvojit tipy a triky pro každodenní vylepšování sebe samých nebo našich klientů

Základem je opět paralelní oblouk, tentokrát v provedení krátkého poloměru, tak jak jej známe z Modré knihy nebo třeba z kurzu APUL C. Stejně jako u dlouhého poloměru oblouku, tak i zde přidáváme na dynamice tím, že zvyšujeme rychlost, zvětšujeme míru hranění a tlaku. Tím cítíme zvyšování vnějších sil, kterým musíme odolávat. Jedním z rozdílů při porovnání s dlouhým dynamickým obloukem je fakt, že při krátkých obloucích není našim finálním cílem jet čistě po hraně. Jezdíme je totiž často i na delších lyžích, které by takové provedení ani neumožňovaly. Krátké oblouky čistě po hranách lze provést pouze na slalomových lyžích s malým poloměrem a jde o velmi pokročilou techniku, která se využívá hlavně v závodním lyžování. Není to tedy úplně předmětem našeho pojetí krátkého oblouku. Naše pojetí naopak počítá s tím, že vedeme lyže větším či menším smykem po celou dobu oblouku hned od jeho zahájení. Díky tomu jsme schopni variovat jak poloměr oblouku, tak rychlost jízdy. Tato dovednost vychází z umění přesně kombinovat intenzitu dovedností, kterými jsou otáčení, hranění a tlak.

KRÁTKÝ DYNAMICKÝ OBLOUK

Principy dynamického krátkého oblouku

Zásadní roli u krátkého oblouku hraje separace. Neboli pomyslné oddělení práce horní poloviny těla od dolních končetin. Toto oddělení se děje primárně v kyčelním kloubu a pro nás je důležité umět jej vnímat ve dvou směrech.

addukce

vnitřní rotace

zevní rotace

abdukce

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Otáčení dolní končetiny: vnitřní/zevní rotace v kyčelním kloubu

Angulace = abdukce/addukce v kyčelním kloubu

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Pojem angulace již dobře známe z dlouhého oblouku. Při nácviku krátkého oblouku se tedy zaměříme více na otáčení (vedení, směrování) dolních končetin, jehož intenzita je v porovnání s dlouhým obloukem největší změnou (a také častým problémem). Pro správné použití pohybu otáčení v krátkém oblouku je nutná určitá fyzická vybavenost. Aby bylo možné provést tyto pohyby izolovaně a zachovat přitom stabilní horní polovinu těla, musíme vytvořit pevný bod, který v tomto případě představuje vnitřní svalstvo středu těla – často tento bod nazýváme core. Logickým principem v krátkém oblouku je fakt, že pokud jej chceme zvládnout na menším prostoru, máme na jeho tvorbu méně času. Některé pohyby je tak potřeba provádět intenzivněji, rychleji a hlavně ve správný moment. Proto je důležité mít správnou techniku osvojenou z jízdy v delších obloucích. Největší kámen úrazu v tomto smyslu nastává ve většině případů v nájezdové fázi, kde je potřeba včas začít budovat tlak, aby jej bylo možné rozložit plynule do větší částí oblouku. I krátké oblouky totiž chceme mít hezky kulaté, nikoliv pouze bržděné.

POPIS KRÁTKÉHO DYNAMICKÉHO OBLOUKU

Otáčení a separace jsou často zaměňované výrazy. Otáčení je pohyb dolních končetin, který vychází z kyčelního kloubu, zatímco separace je pozice těla, do které se díky otáčení (při stabilní horní polovině těla) dostáváme.

KRÁTKÝ DYNAMICKÝ OBLOUK

1 + 7 Kolem spádnice dochází k největšímu zahranění lyží, největšímu tlaku a angulaci. Obecně však méně než u dlouhého oblouku, ve kterém si díky většímu působení vnějších sil můžeme dovolit větší náklon.

2 Ihned po spádnici lyžař rychle, zároveň však plynule, uvolňuje tlak tak, aby byl schopen oblouk včas ukončit.

4 5

3 + 4 Za stálého otáčení dolních končetin dochází k výrazné separaci a vypuštění lyží do strany. Přehranění a přechod mezi oblouky je doprovázen zapíchnutím hole, které pomáhá k rytmizaci jízdy a stabilizaci trupu.

7 Vrchol oblouku. Dolní končetiny jsou v největším rozsahu, hranění je velmi intenzivní, opora o vnější lyži maximální, horní polovina těla je velmi stabilní a vytváří tak proti spodní polovině těla zalomení – angulaci, která nám pomáhá udržet celou jízdu v dynamické rovnováze a dynamickém provedení.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

5 Lyžař následně začíná otáčet lyžemi do směru nového oblouku a současně buduje oporu o novou vnější lyži.

Předpoklady k výuce dynamického krátkého oblouku Zvládnutí paralelního krátkého oblouku – udržení rytmu – koordinované zapíchnutí hole – kontrola poloměru a rychlosti na červené sjezdovce Zvládnutí základních principů dynamické jízdy v delším oblouku

– – – –

osvojení interakce lyže – sníh ve vyšších rychlostech překonání strachu z vyšší rychlosti umění udržet stejnou rychlost i na prudších svazích mix dovedností, tak bychom odolali větším silám, které na nás působí

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Cesta ke zvládnutí dynamického krátkého oblouku není zdaleka jen jedna. Vycházíme zde z předpokladu, že člověk již má základní formu krátkého oblouku zvládnutou. Neučí se zde (jako např. u dynamického dlouhého oblouku) novou dovednost, nýbrž „pouze“ zdokonaluje a jinak mixuje dovednosti již naučené. Proto je třeba jednoznačně vycházet z dobré analýzy a výuku vždy přizpůsobit aktuální progresi klienta, jeho požadavkům a podmínkám. K tomu je opět dobré mít v rukávu zásobu cvičení, která můžeme adekvátně použít. Některá z nich uvádíme v TOOLBOXU.

Při výuce krátkého oblouku je velmi důležitá volba optimálního poloměru a rytmu. Pokud zvolíme poloměr příliš malý a frekvenci příliš rychlou, nebudeme mít dostatek času na včasné budování tlaku, otáčení lyží a celkově se nebude trénink dařit. Optimální velikost oblouků je například na šíři pásu od rolby, případně trochu užší.

při jízdě v paralelním krátkém oblouku postupně zvyšujeme rychlost a snažíme se udržet stejný poloměr sledujeme změnu intenzity jednotlivých dovedností (zejména hranění, tlak) Koridor

KRÁTKÝ DYNAMICKÝ OBLOUK

Zvyšování rychlosti

jízda v koridoru (např. na šíři pruhu rolby) koridor z tréninkových pomůcek (štětiny, stubbies) Trychtýř z dynamického dlouhého oblouku z dynamického dlouhého oblouku postupně zkracujeme poloměr a snažíme se zachovat stejnou rychlost opět sledujeme změnu intenzity dovedností (zejména otáčení)

Vylepšování krátkého oblouku směrem k:

Vylepšování otáčení Nácvik bez lyží – kreslení motýlků, půlkruhů, osmiček do sněhu. Nácvik bez lyží – na jedné noze stojíme a druhá ji obkrouží a stává se nohou stojnou. Takto pochodujeme dolů z kopce. Můžeme přidat zapichování hole, pravidelné dýchání. Padající list – sesouvání ve tvaru padajícího listu s možným přetočením ve spádnici. Pivot slips – se stabilním trupem sesouváme dolů z kopce a přetáčíme špičky na jednu a na druhou stranu. Snaha o maximální rotaci v kyčlích. Pivot slips varianty: – postupně přetáčení zakulatíme do krátkých oblouků; – experimentujeme se šířkou stopy.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

lepšímu otáčení, separaci koordinaci pohybů rytmizaci tvaru oblouku

Dynamický krátký pluh (power plow / javelin) vhodné pro nácvik včasného zahájení oblouku (práce s tlakem a otáčení) opět můžeme zařadit postupný přechod do standardních krátkých oblouků Vyšlapání oblouku bez lyží Nácvik zapíchnutí hole, rytmizace, otáčení

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Stabilizace horní poloviny těla

rytmická jízda bez holí v krátkém poloměru ruce zkřížit na prsa během jízdy jízda pouze na plochách podrážek lyžařských bot (bez lyží) rytmická jízda s holemi položenými vodorovně na rukou

počítání během jízdy; můžeme postupně zrychlovat, zpomalovat tleskání při jízdě (např. v přechodu mezi oblouky) jízda ve formacích (jednoduché synchro nebo asynchro s parťákem) pravidelné dýchání v průběhu jízdy (ideálně výdech kolem spádnice a výjezdu) Koordinace pohybů asymetrické zapichování holí (každý druhý oblouk, opačnou rukou apod.) „makarena“ – při jízdě bez holí pokládáme na každý oblouk ruce na různé části těla (hlava, ramena, boky apod.) Jízda bez holí – pravou rukou dělám jiný pohyb než levou (např. kreslím do vzduchu kruhy a druhou rukou klepu na hlavu)

KRÁTKÝ DYNAMICKÝ OBLOUK

Rytmizace

Jízda po jedné lyži experimenty s poloměrem oblouku, sledování změn mixu dovedností

extrémně široká/úzká stopa – zjišťujeme, kde je nejlepší poměr stabilita vs. pohyblivost v kyčlí jízda na pokrčených/natažených kloubech – opět sledujeme nejlepší poměr stabilita vs. pohyblivost kyčle Tipy pro feelery vizualizace vlastní jízdy v reálném čase na kopci tobogán/klopenky – jezdím v určitém rytmu z jedné klopenky do druhé a chci se opírat o její stěny, nikoliv o dno představa přesné rytmizace (metronom, houpačka)

Váš toolbox si čas od času „ukliďte“. Ověřte si v praxi, která cvičení vám a hlavně vašim klientům dobře fungují, a přidávejte si další, která si sami vymyslíte a ověříte.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Extrémy (řízeným objevováním ukázat klientovi, proč je nevhodné, když např. přehání nějaký pohyb)

Typické a časté chyby a jejich možná řešení

Typická chyba

Možná příčina

Návrh řešení

Rotace horní poloviny těla směrem do oblouku

Lyžař nedokáže oddělit pohyby dolních končetin a horní poloviny těla

Volíme cvičení, která povedou k vylepšení otáčení

– slabý střed těla (core)

– pivot slips

– nemá zažitý pocit otáčení dolních končetin v kyčli

– …

Lyžař má špatně vybudovanou oporu, lyže mu nezatáčejí a pomáhá si proto do oblouku rotací těla

Vylepšujeme práci s tlakem

Jezdec pravděpodobně nedokáže na prudším kopci lyže dostatečně zahranit. Smýká tak dolů z kopce a nabírá rychlost

Vylepšujeme hranění společně s otáčením

Rotace horní poloviny těla směrem do oblouku

Lyžař nabírá během jízdy stále větší rychlost

– nácvik na místě

– zpět k nácviku v delších obloucích – dynamický pluh – nácvik pedálování na místě

– sesouvání, girlandy na prudším kopci – padající list

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

– změny rychlosti ve středních obloucích za instruktorem

Oblouky nejsou kulaté, jsou na konci hodně bržděné (navazované „hockey stopy“)

KRÁTKÝ DYNAMICKÝ OBLOUK

Lyžař nedokáže včas vybudovat tlak, aby se mu lyže dostatečně prohnuly již před spádnicí a vytvořily tak kulatý oblouk

KRÁTKÝ OBLOUK, SPORTOVNÍ /RACECARVINGOVÉ POJETÍ

Vylepšujeme práci s tlakem – krátký javelin – vracíme se k nácviku v nižších rychlostech – trychtýř

PŘECHOD (ZMĚNA RYTMU) MEZI DLOUHÝM A KRÁTKÝM POLOMĚREM DYNAMICKÝCH OBLOUKŮ

Otázky k zamyšlení na závěr

Co se stane, pokud nejsme schopni včas zahájit oblouk (budovat tlak)? V čem je to omezující? Co musíme mít zvládnuté, abychom mohli začít jezdit krátké oblouky více dynamicky?

Jaký je rozdíl mezi otáčením dolních končetin a separací? Co nás při tréninku více zajímá?

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Co je důležité pro to, abychom byli schopni dobře otáčet dolními končetinami?

2.2 TECHNIKA DYNAMICKÉHO LYŽOVÁNÍ VE VARIABILNÍM TERÉNU Co již víme a co se v této kapitole dozvíme?

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

předchozích kapitol, díky našemu tréninku a zkušenostem, již bez problémů zvládáme dynamické lyžování v kratších i delších poloměrech. Umíme bez problémů kontrolovat rychlost naší dynamické jízdy v plynulých a kulatých obloucích na všech sklonech upraveného svahu. Naše jízda má velmi sportovní charakter, rozumíme mechanickým a fyzikálním principům lyžování a mixu dovedností, které tvoří náš lyžařský projev. V této kapitole si osvojíme jízdu mimo sjezdové tratě ve variabilním terénu – v neupraveném sněhu nebo boulovatém terénu na středně těžkém až náročném sklonu svahu. Naučíme se dynamiku naší jízdy variovat a strategicky plánovat její linii. Progresy a náš „TOOLBOX“ postavíme na předchozích zkušenostech a dovednostech a samozřejmě také na zkoušení nových cviků, nápadů, idejí a posouvání našich limitů. Variabilním terénem rozumíme v podstatě vše, co není upravená nebo alespoň částečně upravená sjezdová trať. V této knize si variabilní podmínky rozdělíme na dva základní terény, a to na lyžování v boulovitém terénu a na lyžování v neupraveném – volném terénu. Je jasné, že přesné dělení všech variant pokročilého lyžování v neupraveném terénu je trochu zavádějící a každý pokročilý lyžař by určitě vymyslel jiné rozdělení, ale nám v pohodě postačí základní dělení na „boule“ a „volný terén“. Z vlastní zkušenosti víme, že pokud hovoříme o variabilním terénu, vždy se jedná o kombinaci výše zmíněného a nikdy (nebo téměř nikdy) nemáme ideální sněhové nebo sklonové podmínky. Ale v tom je právě kouzlo této expertní úrovně lyžování.

S jízdou v boulích (boulovatém terénu) se můžeme setkat v mnoha podobách. Od těch nejpřirozenějších a nepravidelných nerovností vznikajících v odpoledních hodinách na dojezdech sjezdovek až po pravidelné, polouměle vytvořené závodní boule (linie boulí v blízkosti spádnice). Obecně má ale jízda v tomto terénu určitá specifika, zvláštnosti a odlišnosti a naším úkolem je seznámit se s nimi a funkčně a moderně si techniku osvojit.

Bez ohledu na typologii boulí by naším cílem měla být rytmická a plynulá jízda s precizní kontrolou rychlosti a neustálý kontakt lyží se sněhem, díky němuž dokážeme lyže lépe a přesněji ovládat.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Jízda v boulích je velkou výzvou a zároveň obrovským lákadlem pro každého pokročilejšího lyžaře. Úspěšné a zábavné lyžování v boulích vyžaduje kvalitní zvládnutí krátkých paralelních oblouků a všech dovedností s tím spojených – změn rytmu a v neposlední řadě perfektní předozadní rovnováhu. Navíc nám správně zvládnutá technika jízdy v boulích dá dostatečnou jistotu při lyžování ve volném terénu. Budeme schopni lépe reagovat například na změny sklonu svahu nebo na vlastnosti sněhu a volný terén si o to více užijeme.

JÍZDA V BOULÍCH

2.2.1 Jízda v boulích

Typologie boulovitého terénu Z hlediska typu boulí/boulovatého terénu nám stačí základní dělení, a to na dva různé druhy terénu. Řešeno z pohledu praxe a funkční aplikace, o kterou nám jde především, se často setkáváme s terénem, kde jsou boule vytvořeny přirozeně vlivem sklonu svahu, velkého množství lyžařů a kvality sněhu. Jedná se v drtivé většině o nepravidelné boulovité pole, kde jsou velikosti nerovností a jejich vzdálenost od sebe velmi různorodé a proměnlivé. Druhý případ terénu jsou boule, které jsou cíleně vytvořené a „vyjeté“ do pravidelné linie. Používáme anglické termíny „hot line“ nebo „zipper line“. Oba druhy boulí mají své plusy, minusy, fanoušky i odpůrce. Technické aspekty jízdy se ale nijak zásadně s typem boulí nemění, jde jen o jejich intenzitu a aplikaci v časovém rámci oblouků a také o linii jízdy.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Vyvážený mix dovedností a jeho intenzita aplikovaná v čase (ve fázích oblouku), to je základ úspěchu. Stejně jako u ostatních typů dynamické jízdy, tak i v boulích se jedná o maximálně funkčně vyvážený koktejl, jehož ingredience nám diktuje terén, respektive vnější podmínky. Obecně platí, že v boulovitém terénu upravujeme šíři stopy tak, abychom zmenšili odpor sněhu vůči lyžím. Chceme si tím zároveň usnadnit další činnosti, jako je aktivní směrování (otáčení, vedení) lyží a kontrola hranění. Proto v boulích volíme užší stopu. Jedním z klíčových elementů jízdy v boulích je proces absorpce boule (nerovnosti, terénní vlny). Než si samotnou absorpci zařadíme do kontextu fází oblouku a linie jízdy, je třeba si tento důležitý proces trochu blíže popsat. Je třeba si uvědomit, že v jízdě boulích chápeme absorpci jako dovednost práce s tlakem. Základním kamenem funkční absorpce je mírná modifikace našeho dynamického postoje. Při jízdě na upraveném terénu se snažíme postoj vnímat jako dynamickou pozici vycházející z přibližně stejnoměrného (proporcionálního) pokrčení všech tří hlavních kloubních spojení dolní končetiny, tedy kyčlí, kolen a kotníků. Pro maximálně funkční absorpční proces je třeba mírně upravit naší zažitou dynamickou pozici ve smyslu nepatrného narovnání se. Jednoduše řečeno, trochu méně pokrčit tělo v kyčelním kloubu. Tuto drobnou změnu je třeba chápat jako přípravu na absorpci nerovnosti. Musíme se zkrátka trochu narovnat, abychom se poté mohli více a lépe krčit.

JÍZDA V BOULÍCH

Technika jízdy v boulích – základní principy

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Mírné narovnání postoje – zvýšení flexního rozsahu kyčelního kloubu

Absorpce je relativně obsáhlý pojem a jeho nejlepší český ekvivalent je asi slovo „pohlcení“. Absorpce probíhá (stejně jako mnohé jiné změny lyžařského dynamického postoje) vlivem aktivity v kloubech dolních končetin. Ale v jízdě v boulích v mnohem větší intenzitě – klouby více krčíme a následně více natahujeme. Příprava v podobě mírného narovnání postoje nám následně dává možnost kyčelní kloub o to více pokrčit. Samozřejmě nezůstává jen u kyčlí, ale mnohem intenzivněji pracují i klouby kolenní. Hlezenní kloub (kotník) má v procesu absorpce boule logicky omezenější pohybový rozsah (je „zavřený“ v lyžařské botě), nicméně víme, že jeho funkce je též velmi důležitá. Proces samotné absorpce můžeme rozdělit na dvě části: nájezd na nerovnost a její vrchol a následný sjezd či spodní polovina boule. Při nájezdu na bouli aktivně krčíme kyčle, kolena i kotníky a tím zmírňujeme tlak od nerovnosti směrem k lyžaři. Ve své podstatě tím naše tělo reaguje na nerovnost. Pocitově se však snažíme být rychlejší a aktivně klouby krčit dříve, než na bouli najedeme. V momentě maximální míry absorpce, kolem vrcholu boule, se mohou teoreticky boky dostat i níže než kolena a lyžař je „nejmenší“.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Při přechodu do druhé fáze absorpce dochází kromě aktivního natahování dolních končetin (narovnávání kloubů kolenních a kyčelních) i k dílčímu pohybu „sklápění“ špiček lyží pomocí plantární flexe v hlezenním kloubu. Jednoduše řečeno aktivně sklápíme chodidla dolů a pomáháme tak k plynulému dokončení absorpčního procesu a tím k měkkému a plynulému přejezdu celé nerovnosti.

Výše popsaný přejezd boule je třeba v plynulé jízdě více či méně kombinovat s dalšími dovednostmi, jako jsou otáčení a hranění. Neméně důležitá je disciplína a stabilita horní polovina těla, na které je přímo závislá separace obou částí těla. Díky důsledné separaci jsme schopni odolávat vnějším silám vycházejícím z jízdy v tomto terénu a zároveň být velmi aktivní v pohybech dolní poloviny těla. Celistvě se tedy jedná o relativně složitý komplexní souhyb, kde dochází k pohybům dolních končetin v mnoha směrech. Ve vertikální rovině řešíme tlak od nerovnosti pomocí absorpce, v rovině horizontální vedeme lyže po křivce do budoucího oblouku – otáčíme. Kromě kombinace pohybů v těchto rovinách musíme také lyže aktivně stavět na hrany. Výše zmíněná separace horní a dolní poloviny těla a celková stabilita je relativně hodně závislá na správném použití hole. Zapíchnutí hole má v jízdě v boulích kromě funkce rytmizační i velmi důležitou funkci stabilizační. Vždy se snažíme mít předloktí a ruku připravenou a pocitově se snažíme realizovat zapíchnutí hole spíše dříve než později. Naším cílem je vrchol boule nebo oblast za vrcholem boule na její spodní straně. Pokud to je možné, pro efektivnější trénink je dobré lyžovat v boulích s o pár centimetrů kratšími holemi, než máme při lyžování na upravené sjezdovce.

JÍZDA V BOULÍCH 1 Lyžař je za vrcholem předchozího oblouku, uvolňuje tlak z lyží, stále je však vede směrem k další bouli, mírně se narovnává – připravuje se na absorpci boule. Tělo je v separované pozici.

2 První fáze absorpce: nájezd na bouli, lyžař je stále v separované pozici, absorbuje tlak od podložky – aktivně krčí klouby dolních končetin, dochází k rytmickému a stabilizačnímu zapíchnutí hole na vrcholu boule nebo těsně za ní.

2 3

4 3 Vrchol boule: maximum absorpce, lyžař je zde „nejmenší“, klouby dolní končetiny jsou v maximální možné flexi. Pohled musí směřovat k další bouli.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

4 Finální fáze absorpce boule: aktivní sklápění lyží po spodní části boule za jejich současného vedení do nového směru, tělo se opět trochu narovnává za vzniku separace.

Strategie a taktika jízdy v boulích

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Celý tento nelehký „koktejl“ pohybů nutný pro plynulou jízdu v boulích, respektive jeho namixování, je přímo podřízen terénu, ve kterém se pohybujeme. Jako při řešení velkých a složitých puzzle si nejdříve musíme rozmyslet, zda začneme rámem obrázku, nebo lehkými částmi uprostřed, nebo si nejprve částečky rozdělíme podle barvy. Zkrátka nejprve zvolíme taktiku a potom uplatníme nástroje v podobě našich dovedností. V případě jízdy v boulích se při výběru taktiky řídíme jejich druhem a typem. Zajímá nás tvar, velikost, pravidelnost a kvalita sněhu. Poté si naplánujeme linii jízdy. Trasa, kterou zvolíme k průjezdu boulovitým terénem, přímo ovlivňuje načasování a dávkování dovedností.

Nepravidelné boulovité pole Modrá linie – „Outside rounded line“ – větší boule, strmější terén, kontrola rychlosti pomocí míry hranění a otáčení lyží kolem boule na její spodní straně, využívání a aktivní kopírování tvaru terénu. Červená linie – „Centre down wall line“ – střední až větší boule, rychlejší a dynamické pojetí jízdy, po absorpci přichází vrchol oblouku mírně za boulí, mírně využíváme tvaru boulovitého pole a variujeme sportovní jízdu. Zelená linie – „Inside bank line“ – hladší a plynulejší boule, menší až střední velikosti, mírnější až středně obtížný terén, využití tvaru boule k navedení lyží v oblouku, méně hranění, více kontaktu plochy skluznice s podkladem, aktivní otáčení a vedení lyží ven z oblouku, absorpce je vlivem menších boulí menší, vrchol oblouku je na boční straně následující boule.

Proces absorpce a její načasování jsou pravidelností linie více předurčeny (než v nepravidelném boulovitém poli) a míra naší vlastní kreativity je omezena. My tím pádem v „hot“ linii řešíme primárně volbu poloměru oblouku a jeho tvar. Oblouky přímější, s vrcholem blíže spádnici si žádají velkou míru absorpce, jsou rychlejší, dynamičtější a fyzicky náročnější. Čím více oblouky „kulatíme“, dostáváme se v „hot“ linii více na vnější stranu „koryta“, musíme lyže více otáčet a plynule vést po celou dobu oblouku. Absorpce není tak rychlá a dynamická jako v případě přímé volby stopy. Nejekonomičtější a možná na pohled nejhezčí a nejsportovnější je linie někde mezi těmito popsanými strategiemi. Míra hranění se s volbou stopy také logicky mění. Vnější linie drží lyže spíše na plochách a velký důraz je kladen na zmíněné otáčení a vedení lyží. Přímá linie také nevyžaduje tolik hranění, ale maximální důraz je zde kladen na práci s tlakem – tedy výše zmíněnou absorpci. V těchto dvou strategiích jízdy jsou lyže na hranách spíše ve druhé (spodní) polovině oblouku. Nejvíce hranění budeme pravděpodobně potřebovat ve zmíněné prostřední strategii jízdy, která je naznačena na schématu.

Ve většině případů jízdy boulovitým terénem volíme kombinaci různých linií a s terénem si tak trochu hrajeme. Tuto hru ale můžeme hrát jen v případě, že známe její pravidla a své možnosti. Stejně jako náš osobní trénink musí být nejprve dílčí, abychom pak mohli dovednosti spojovat v celek, tak podobně bychom měli přistupovat k výuce jízdy v boulích s našimi klienty.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Z pohledu volby trasy je „hot“ linie do jisté míry jednodušší než nepravidelný boulovitý terén, neboť nám svojí pravidelností poměrně jasně říká, kudy přibližně pojedeme. Volbou trasy v „hot“ linii můžeme přímo ovlivňovat dynamiku naší jízdy. Na druhou stranu v mnoha případech je „hot“ linie bohužel spíše podobná tobogánu nebo pravidelnému korytu. V tomto případě je volba trasy složitější. Je třeba si uvědomit, kde přesně je nerovnost, kterou absorbujeme, kde přejíždíme vlnu mezi boulemi, kde je vnější a kde je spodní část nerovnosti. Tedy ačkoliv je „hot“ linie pravidelná, není zcela lehká na „čtení“ a taktiku.

JÍZDA V BOULÍCH

Pravidelná „hot“ linie (zipper line, hot line)

2 PROGRESE – TOOLBOX Krátké paralelní oblouky

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Důraz klademe na kontrolou rychlosti a zapíchnutí hole, zařazení hockey stopu a napojovaných hockey stopů z důvodu ideální rytmizace pohybů, dávkování tlaku a intenzity hranění.

Krátké oblouky s výraznějším snížením v přechodové fázi Snížením simulujeme absorpci boule. Důraz klademe na aktivní a plynulé natahování dolních končetin v nájezdní fázi oblouku, na kompletaci a tvar oblouku. Kratší a velmi plynulé oblouky přes hranu sjezdovky Volíme mírnější červenou sjezdovku, hranu spíše menší, důraz klademe na načasování a správný průběh absorpce.

Pivot slips Klademe důraz na výraznější vertikální činnost těžiště (než například u pivot slips primárně určeným k tréninku dovednosti otáčení), trénujeme v ideálních sněhových podmínkách na červené sjezdovce. Mírný boulovitý terén Snažíme se variovat trasu a velikost boulí, šikmé traverzy sjezdovky (v různých rychlostech), experimentování s šířkou stopy, nácvik aktivní absorpce, hockey stopy, napojované hockey stopy s důrazným použitím hole, napojované hockey stopy kolem boulí.

Samostatná boule

a) Zajímá nás tvar a velikost boulí, sklon svahu a sněhový podklad. b) Plánujeme tři až čtyři boule dopředu, neřešíme pouze aktuální bouli a oblouk. c) Vhodně plánujeme a volíme linii ve vztahu k tvaru oblouku. Klademe si otázky typu: kde je vrchol boule, kde je maximum absorpce, kde je vrchol oblouku, kde je spodní část boule, kde kompletuji oblouk, kde zahajuji další absorpci. d) Tempo a rychlost v prvních dvou obloucích pravděpodobně určí, jak bude jízda dále vypadat. e) Začínáme pomaleji, nejprve se snažíme získat rytmus, poté můžeme zrychlit.

Na izolované středně velké bouli nacvičujeme odděleně obě fáze absorpce.

JÍZDA V BOULÍCH

Důraz na strategii jízdy a čtení terénu

Přechod na prudší sjezdovku

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Pokračujeme velmi mírným a postupným zvyšováním rychlosti a dynamiky jízdy. Postupně pracujeme s vlastní kreativitou (změna rytmu, změny poloměrů oblouků).

Nejčastější chyby spojené s jízdou v boulích a jejich možná řešení: Typická chyba

Možná příčina

Návrh řešení

Nedostatečná a špatně načasovaná absorpce

Flexe a extenze kloubů dolních končetin je nedostatečná vlivem malého kloubního rozsahu, slabšího středu těla nebo celkově horší fyzické zdatnosti. Lyžař též nemusí mít plně zažitý rytmus a cit pro volbu linie a timing.

– Zvýšení mobility kloubů (primárně kyčelního) suchým tréninkem a strečinkem

Vysoká svalová tenze celého těla, přílišný předklon nebo výrazná flexe kloubů dolní končetiny. Lyžař jede „na sílu“, je přikrčený, strnulý, dolní končetiny se nemají kam krčit.

– Simulace (absorpce boule) na sjezdovce

Jezdec jede hodně „nad lyžemi“ . Vlivem chybějící separace hůře vede/ směruje lyže (hlavně ve druhé části oblouku, na spodní straně boule).

– Statická cvičení na otáčení dolních končetin

Lyžař nedokáže udržet nohy a lyže u sebe. Jezdec hůře absorbuje boule – lyže se mu vlivem širší stopy velmi těžce vedou po vrchní části boule i po její spodní straně.

– Sesouvání a padající list na sjezdovce

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Nevyvážený a strnulý postoj

Malá separace a absence otáčení dolních končetin

Příliš široká stopa

– Trénink v menších boulích a na mírnějším svahu – Nácvik na krátkém úseku (3-5 boulí za sebou)

– Pocitově se při vjezdu do boulí narovnat – Zkusit extrémní pozice – maximální flexi, maximální extenzi v malých boulích, na mírném sklonu svahu v jízdě traverzem přes boule

– Pivot slips – Fixace pohledu směrem z kopce cca 4-6 boulí dopředu

– Krátké oblouky na sjezdovce v extrémně úzké stopě – Přejíždění boulí traverzem v extrémně úzké stopě

Velká až extrémní míra separace V každém konci oblouku klademe důraz na efektivní finiš oblouku z důvodu kontroly rychlosti a včasného zahájení dalšího oblouku. Delší rádius oblouků Střední až delší oblouky přes více boulí – více rychlejších a dynamičtějších absorpcí v průběhu jednoho cyklu oblouku.

VARIACE JÍZDY V BOULÍCH V PRAVIDELNĚJŠÍ BOULOVITÉ LINII

Make friends Představa toho, že každá boule je můj budoucí kamarád, já ho jdu pohladit, pozdravit, pomazlit se, nikoliv mu dát pohlavek a vynadat mu. Kopec je zkrátka můj kamarád, ne nepřítel. V této představě primárně budujeme sebejistotu a pracujeme s pozitivním psychickým naladěním. Lepidlo na skluznici

JÍZDA V BOULÍCH

Ve fázi nácviku, např. při traverzu boulovitého pole, zkusme aktivně držet hlavu v jedné linii, stejnou snahu aplikujme později v navazovaných obloucích. Dolní končetiny musí velmi aktivně pracovat.

TOOLBOX pro feelery

Aktivní představa toho, že nohy a lyže jsou stoprocentně „přilepené ke sněhu“ – neustálý kontakt lyže se sněhem. Lyže kopírují nerovný terén. Představa trampolín Trénink v pravidelné „hot“ linii. V představě nechceme moc skákat, pouze dynamicky přeskakovat a tlumit doskoky z jedné trampolíny na druhou. Trampolíny jsou vedle sebe, mírně nakloněné odrazovou plochou směrem k sobě.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Hlava v rovině

Otázky k zamyšlení na závěr

Jaké jsou základní technické principy jízdy v boulích?

Je důležitá volba linie jízdy v pravidelné „hot line“ ? Jsou boule kamarádi, nebo nepřátelé?

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Jaké lyžařské dovednosti bychom měli ovládat před tím, než se pustíme do tréninku jízdy v boulích?

JÍZDA VE VOLNÉM TERÉNU

Lyžováním ve volném terénu rozumíme veškerý pohyb na lyžích mimo značené a upravené sjezdové tratě. Jedná se o celou škálu typů jízdy ve ztížených podmínkách a v různých druzích sněhu. My si sníh rozdělíme pouze na několik základních druhů, se kterými budeme v popisu techniky operovat. Kromě druhů sněhu do našeho „koktejlu“ jízdy přispívá samozřejmě sklon svahu a typ terénu. Je velký rozdíl, jestli se pohybujeme v zalesněném svahu, na otevřené pláni nebo v úzkém a strmém kuloáru. A pokud je řeč o prostředí, ve kterém se pohybujeme, na prvním místě by měla být vždy bezpečnost. Nikdy se cíleně nepohybujeme tam, kde je to zakázané. Horská služba ví lépe než my, proč je ten či onen svah dnes zavřený. Respektujme tato omezení a respektujme hory samotné. O tom, co vše bychom měli mít s sebou, pokud se pohybujeme mimo vyznačené tratě, a jak se máme chovat, je psáno v jiné části Červené knihy v kapitole o lavinové problematice. Nás bude v této kapitole primárně zajímat technika lyžování v těchto podmínkách.

Mezi lyžaři, a zvláště pak mezi pokročilými lyžaři platí fakt, že lyžování ve volném terénu je královská disciplína. Požitek z oblouků v čerstvě napadaném sněhu nebo ze zdolání nějakého těžkého a strmého úseku je téměř nepopsatelný. Tyto někdy skoro až extatické pocity z jízdy jsou ale většinou podmíněny dokonale zvládnutou technikou lyžování, její aplikací na tyto (někdy velmi náročné) podmínky a s tím spojenou sebejistotou a zdravou dávkou sebevědomí. Volný terén v mnoha svých podobách nabízí dokonalé lyžařské zážitky a nezapomenutelné chvíle. Nicméně dosažení tohoto freeridového „flow“ a zapojení vlastní kreativity je možné pouze za předpokladu, že všechny části našeho technického „puzzle“ zapadnou velmi rychle a přesně tam, kam mají.

2.2.2. Jízda ve volném terénu

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Co se v této kapitole dozvíme?

Kolikrát ve svém lyžařském životě jste zažili dokonalý pocit lyžařského „flow“ při jízdě ve volném terénu? Dokázali byste technicky popsat tyto vaše jízdy?

Typologie sněhové pokrývky Veškeré odlišnosti a záludnosti lyžování ve volném terénu mají jednoho společného jmenovatele. Je to sníh a jeho vlastnosti. Sněhová pokrývka ve volném terénu je méně nebo vůbec rozježděná v porovnání s uježděným a upěchovaným sněhem na sjezdovce. Z tohoto faktu vyplývají základní rozdíly, který se promítají do naší techniky.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Sníh klade lyžaři ve volném terénu větší odpor z hlediska hybnosti. Hlubší sníh klade předozadní odpor při pohybu vpřed a dolů z kopce a občas, právě v závislosti na typu sněhové pokrývky, se můžeme setkat i s odporem stranovým (krusta, těžký jarní firn).

Z toho by měla naše modifikace techniky vycházet především. Pojďme si nejprve stručně popsat typologii sněhové pokrývky. Základní a jednoduché rozdělení sněhu (z pohledu lyžaře), se kterým se můžeme při našich výpravách mimo sjezdovky setkat, je následující: Prachový sníh

Tvrdý/ledovatý povrch

Čerstvě spadaný nebo relativně čerstvý lehký, nadýchaný „prašan“, který je asi tím největším lákadlem pro všechny lyžaře. Důležité je jeho množství, teplota a vlhkost vzduchu, při které tento sníh padá. Jeho trvanlivost a kvalita je přímo závislá na těchto veličinách.

Opět může hrát roli změna teploty a vlhkosti vzduchu. Sníh ale může již umrzat rovnou při srážkách – mrznoucí srážky. Významnou úlohu může hrát i síla větru v kombinaci s nízkou teplotou. Výsledkem je kompaktní, velmi tvrdý až ledovatý povrch. Firn/měkký sníh

Krusta Většinou se tvoří na povrchu již staršího a přeměněného sněhu. Klasickým příkladem je změna (zvýšení) teploty vzduchu a sněhu během dne a následné prudší ochlazení během noci. Horní několikacentimetrová vrstva je zmrzlá nebo ztuhlá a pod tlakem lyží a lyžaře se může bortit a praskat.

Zpravidla se s tímto druhem sněhu setkáváme ve druhé půlce sezony, na jaře, když se rozdíl denních a nočních teplot zvyšuje. Nekompaktní krystaly přeměněného, během dne natátého a změklého sněhu mohou v noci znovu zmrznout. Během dne se ale opět velmi rychle vlivem vyšší teploty a slunečního záření mění v měkký, těžší, někdy až rozbředlý sníh.

JÍZDA VE VOLNÉM TERÉNU

Z pohledu výstroje a výzbroje není teoreticky potřeba nic měnit. Ve volném terénu můžeme s úspěchem lyžovat na lyžích, na které jsme zvyklí, se kterými jezdíme normálně na sjezdovce. Nicméně občas není špatné změnou výzbroje posunout naše prožitky a pocity z jízdy ještě o kousek dál. Obecně platí, že s lyžemi širšími bude jízda například v hlubokém prašanu mnohem plynulejší a hlavně méně namáhavá. Co ale dělat na tvrdém a přemrzlém sněhu ve strmém žlebu s širokými lyžemi, které mají třeba oboustranný rocker? Takové lyže se v tomto terénu nebudou chovat úplně skvěle. Pokud máme tu možnost, výběr lyží řešíme zkrátka podle toho, kde se budeme pohybovat nejvíce, co nám vyhovuje a v neposlední řadě, na co jsme zvyklí. Pokud nás čeká den v nedotčeném japonském nebo kanadském prašanu, bereme lyže širší a měkčí, pokud pojedeme kilometrový zmrzlý kuloár v Chamonix, vezmeme lyže tvrdší a bez rockeru, pokud půjdeme vícedenní skialpový přechod, zvolíme lyže spíše střídmějších rozměrů a zohledníme i faktor hmotnosti lyží.

Sice ne přímo zásadní, ale podstatnou roli mohou hrát hole, respektive velikost jejich talířku. Sexy úzké race talířky, se kterými se spousta kvalitních holí prodává, nám ve volném terénu službu moc neudělají. Volíme tedy talířky větší, abychom se na ně mohli spolehnout v hlubokém sněhu nebo na strmém svahu, kde je zapíchnutí hole zásadní z hlediska stability a rytmizace oblouků.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Výbava

Technika jízdy ve volném terénu Pokud budeme hovořit o technických aspektech jízdy ve volném terénu, nebudeme hledat jiná slova nebo výrazy než ty, které známe. Nebudeme popisovat nějakou jinou, zázračnou techniku, která nás tímto terénem proveze. Stejně jako při jízdě v boulích budeme i při jízdě ve volném terénu vycházet z technických znalostí a dovedností, které již známe a které umíme aplikovat. Opět bude řeč o velkém balíků dovedností a činností, který nás provází od začátku našeho lyžařského vzdělávání. Jen je možná budeme jinak mixovat a trochu jinak v obloucích časovat. Hluboký a měkký sníh

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Základním bodem techniky jízdy je fakt, že podklad, po kterém se pohybujeme, je měkčí než ten na sjezdovce a zároveň většinou i hlubší. Výše popsaný mechanický odpor sněhu ve více rovinách nám částečně diktuje, jak s našimi dovednostmi pracovat, respektive jak je dávkovat. Vše je závislé na druhu a hloubce sněhu, ale obecněji platí několik zásad. Práci s tlakem budeme opět řešit (stejně jako v boulích) spíše ve smyslu vertikálním (stlačování sněhu pod lyžemi, vztlak a odpor sněhu) než ve smyslu „pedálování“. Dynamický postoj budeme řešit samozřejmě ve směru předozadním, ale také relativně hodně ve směru stranovém a zmíníme i rotaci horní poloviny těla, tentokrát však žádoucí a funkční.

Zahájení oblouku a budování tlaku na vnější lyže probíhá v hlubším a měkkém sněhu trochu odlišně. Měkký sníh je potřeba nejprve naší hmotností stlačit, abychom od sněhu získali potřebnou reakci ve formě tlaku do lyží. Budoucí vnější lyže a její vnitřní hrana se v oblouku stává aktivní a funkční trochu později, než jsme zvyklí. V zahájení oblouku stranovým pohybem celého těla dovnitř budoucího oblouku – inklinací a postupným stlačováním sněhu pod lyžemi budujeme platformu, o kterou se budeme ve vrcholu oblouku opírat. Rozdíl je v časovém hledisku průběhu oblouku, vše se děje trochu pomaleji/později. Pokud nemáme široké prašanové lyže,

JÍZDA VE VOLNÉM TERÉNU

můžeme (a někdy i musíme) si pomoci užší stopou a sníh pod lyžemi stlačovat v kompaktnější „surfovací“ platformě. Vztlak sněhu a případný rebound lyží nám pomůže ve druhé polovině oblouku „vyplavat“ na povrch a cyklus opakovat do oblouku následujícího. Horní polovina těla je stabilní, ale zároveň uvolněná. Velmi záleží na hloubce a konzistenci sněhu, ale často (primárně ve velmi hlubokém prachovém sněhu) není třeba tělo tolik separovat a lyžujeme spíše ve frontální pozici. Pokud je sníh velmi těžký a hluboký, mírná funkční rotace horní poloviny těla v zahájení oblouku nám může pomoci lyže natočit do nového směru.

Na tvrdším podkladu a na strmějším svahu klademe větší důraz na včasné zahranění lyží, plynulý, ale relativně rychlý přechod z oblouku do oblouku, včasné a dynamické zapíchnutí hole a celkovou kontrolu jízdy. Odpor sněhu je, z hlediska hybnosti lyžaře, v tomto terénu menší a pokud se pohybujeme na velmi strmém svahu, není třeba cíleně lyže zrychlovat nebo budovat dopřednou energii. Naopak, chceme jízdu mít co nejvíce pod kontrolou. Celkově musíme být v dávkování dovedností agresivnější a z hlediska času se vše musí odehrávat rychleji (včas) než při jízdě v hlubokém sněhu. S distribucí tlaku pracujeme na tvrdém a prudkém svahu ve vertikálním směru trochu výrazněji, stopa může být trochu širší než v hlubokém sněhu a zapíchnutí hole je zde důležité nejen k udržení rytmu, ale i pro potřebnou stabilitu. Vše se odehrává v potřebné separaci horní a dolní poloviny těla, jejíž míru nám udává sklon svahu. V extrémně prudkém terénu a na velmi

Rozšířený mýtus o tom, že se ve hlubokém sněhu jezdí v záklonu, můžeme zapomenout. Vědomě se nezaklánějme. Terén a hluboký sníh to někdy udělá za nás, není třeba tomu pomáhat. Naším cílem je dynamická pozice, kterou v každé vteřině naší jízdy vlivem podmínek měníme, respektive se ji snažíme funkčně vyhledávat a udržovat. Cílený a výrazný záklon není žádoucí, lyže jsou pak méně ovladatelné.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Tvrdý sněhový podklad

tvrdém sněhovém podkladu je zapíchnutí hole impulzem k mírnému zdvihu těžiště, pomocí kterého se snáze dostáváme včas do zahájení nového oblouku a na nové hrany. Přechod z oblouku do oblouku je realizován rychlým a aktivním podsunutím dolních končetin pod velmi stabilní horní polovinou těla. Nepomáháme si mírnou inklinací jako v případě hlubokého sněhu. Mírou otáčení dolních končetin a úhlem zahranění lyží kontrolujeme výjezdní fázi a připravujeme se na další plynulé přehranění a zahájení dalšího oblouku.

Strategie a taktika jízdy

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Obecně ve volném terénu platí, že je třeba plánovat trasu jízdy mnohem více dopředu, než tomu činíme na sjezdovce. Nejen z důvodu bezpečnosti, což by mělo být vždy na první místě, ale hlavně z důvodu plynulosti jízdy. Ve členitém nebo zalesněném terénu nám toto plánování dopředu pomáhá udržet onu zmíněnou plynulost, jízda je pak snazší, energeticky méně náročná a působí celkově velmi kompaktně. Stejně jako při jízdě v boulích je pozice horní poloviny těla, orientovaná dolů z kopce, naprosto přirozená a ve své podstatě i nutná. V separaci horní a dolní poloviny těla dokážeme lépe odolávat vnějším silám (které jsou s narůstajícím sklonem svahu větší). Pohled dolů z kopce ve směru jízdy je tedy naprosto logický a plánovaní trasy jízdy velmi přirozené.

I v tom nejtěžším terénu (s výjimkou velmi extrémních svahů) je třeba udržet při jízdě dopřednou energii a hybnost. Nezastavovat a příliš nebrzdit v každém oblouku, ale naopak energií z oblouku předchozího si pomoci k zahájení oblouku následujícího.

JÍZDA VE VOLNÉM TERÉNU

PROGRESE PŘI JÍZDĚ VE VOLNÉM TERÉNU Ověření Zjišťujeme, zda bez problémů zvládáme krátké rytmické oblouky s případnou změnou rytmu na prudší sjezdovce. Postupně můžeme přejít do těžšího terénu – například rozbitá červená sjezdovka v odpoledních hodinách pro začátek úplně postačí.

Začínáme mírným pohoupáváním („delfínkováním“) v jízdě přímo. Lyže vpisují do sněhu rovnou stopu, vplouvají do sněhu a vyplouvají nad povrch. Nejprve v mírném traverzu šikmo svahem, poté z jízdy přímo v blízkosti spádnice. Stopa je spíše užší, v traverzu neměníme úhel zahranění, hmotnost je rozložena na obou dolních končetinách, tělo je v uvolněné, ale stabilní pozici. Osvojujeme si tak pocit odporu sněhu a nacvičujeme stlačování sněhu a následně vnímáme vztlak od sněhu. Prudší terén Terén, kde je ideálně stejně hluboký sníh, jako v předcházejícím bodu progrese. Mírně zvýšíme rychlost jízdy a z „delfínkování“ blízko spádnice začínáme tvořit oblouky. Lyže jsou více na hranách, začínáme rozlišovat pocit těžší vnější a lehčí vnitřní nohy. Jízda je více dynamická s větším rozsahem.

Zapíchnutí hole Při stejně dynamické jízdě jako v předchozím nácviku a ve stejném terénu přidáme zapíchnutí hole. Krátké a rytmické, bez stabilizačního efektu. Pokud vše funguje, jízda je plynulá a rytmická, můžeme postupně zvyšovat rychlost a případně přejít na prudší svah.

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Lehký volný terén s hlubším sněhem (ne hlubší než výška lyžařských bot)

TYPY & TRIKY Více po obou, než po jedné Známe ten pocit, že nám v prachovém nebo měkkém sněhu tak nějak vnější lyže ujede a stopa se trochu nekontrolovaně rozšíří? Pojďme tedy v hlubokém sněhu jezdit více po obou lyžích, ve sněhu cíleně surfovat a vnímat vztlak stlačeného hlubokého sněhu. Rychlost je náš přítel

Odpor může být v hlubokém (a těžším) sněhu značný, to už víme. Pomůžeme si rychlostí, ta je v jízdě v hlubokém sněhu jedním ze zásadních faktorů. Nechme prostě lyže klouzat, nechme gravitaci, ať dělá svoji práci a pomůže k plynulé jízdě, prostě to nechme více „jet“ dolů z kopce. Pevný core

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Často se konzistence sněhu mění, chvilku jedeme v čerstvém a měkkém prašanu, po chvíli se sníh může změnit v přemrzlý nebo tvrdý. Velmi často cítíme tvrdý poklad, který je pod vrchní měkkou vrstvou. Je třeba být připravený a aktivním zpevněním středu těla – coru minimalizovat to, jak moc negativně na naši optimální pozici terén v předozadním směru působí.

Hbité nohy Nároky na předozadní rovnováhu jsou vlivem odporu hlubšího sněhu a obecně těžšího terénu výrazně vyšší. Předozadní aktivita v nohou spolu s pevným středem těla jsou nástrojem, jak být v ideálním postoji co nejvíce. Zkusíme předozadní „shuffle“ dolních končetin – zasouvaní a vysouvání nohou. Tento pohyb nám udrží opornou platfomu stále pod těžištěm těla.

Otázky k zamyšlení na závěr

Potřebujeme pro jízdu ve volném terénu speciální lyže? Jsou potřeba k jízdě ve volném terénu nějaké odlišné lyžařské dovednosti než ty, které se snažíme používat při jízdě na upravené trati?

Pracujeme při jízdě v čerstvém hlubokém sněhu s tlakem? Pokud ano, jakým způsobem?

TECHNICKÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ APUL

Rozumíme termínům „krusta“ a „firn“ ?

Následující kapitola je jedna ze stěžejních v této knize. Spolu s lyžováním samotným a analýzou patří obsah této kapitoly mezi základní pilíře celého konceptu a filozofie našeho vzdělávání. Pojďme si tedy rozšířit nám známý model lekce, představit si výukové nástroje, vnitřní a vnější prostředí nebo se dozvědět co znamená zkratka FUZD.

3 Výukový koncept lyžování

Co nás v této kapitole čeká? → → → →

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Rozšíření palety výukových nástrojů (pro rozvoj začátečníků i pokročilých). Aplikace výukových nástrojů do kontextu lekce/workshopu/rozvoje. Tipy pro vedení výuky pro pokročilé klienty. Tipy pro dlouhodobý rozvoj a spolupráci s naší klientelou.

Tato kapitola, respektive její obsah, patří do balíčku tzv. „soft skills“. Budeme hovořit o měkkých dovednostech pro práci s našimi klienty, budeme získávat tipy pro pokročilé klienty, budeme hovořit o individuálních potřebách, dlouhodobém rozvoji a o různých druzích výukových nástrojů. Všechny sdílené informace neberme jako dogma, ale snažme se je porovnávat s vlastními zkušenostmi. Ostatně, i námi získané zkušenosti z praxe jsou stavebním kamenem k dalšímu rozvoji a k pochopení spousty výukových principů a nástrojů. Informace a dovednosti se snažme pomalu aplikovat v našich lekcích a vždy analyzujme výsledek. Dbejme přitom na svou individualitu. Každý z nás je jedinečný a tuto jedinečnost bychom neměli ve výukovém procesu potlačovat, ba naopak. Rozvíjejte své silné stránky. Zásadní pro nás bude individuální uchopení problému, další vzdělávání, prohloubení získaných znalostí a především praxe. Nastartovaný proces (a přemýšlení nad ním) by neměl nikdy ustat.

Velmi důležité ve výukovém procesu je vnímání individuality klienta. To, co funguje na jednoho lyžaře, může toho druhého ve vývoji přibrzdit. Pracujme s představou, že naše výuka je neuUvědomme si, že zámek musí stále se vyvíjející dynamický proces. Nebojme se otevřít každý sám. My máme v rámci bezpečného prostředí experimentovat. pouze možnost klientovi poskytMáme již spoustu zkušeností a můžeme si to donout správný klíč. Tento pohled volit. Pokud nám něco konkrétního při výuce neplatí jak pro čtení těchto řádků, funguje, nevadí. Nemusí to být nutně chyba, jen tak i pro naši budoucí praxi. je potřeba reagovat. Změna v našem stylu výuky a výukových typech může být zpočátku náročná a nemusí mít okamžitý efekt. Strašákem nám může být zabřednutí do stereotypů. Často je to způsobeno prvotním úspěchem. Následná obava z neúspěchu při zkoušce něčeho nového pak k tomuto stereotypu vede velice snadno.

Vždy sami sebe kriticky kontrolujme, zda k práci nepřistupujeme jako ke stereotypní činnosti. Ptejme se: „Můžu být lepší?”, „Můžu to udělat lépe?“ Zařaďme do kontextu celého procesu výuky také analýzu vlastních výukových postupů – jako prostředek ke zlepšení. Naslouchání potřebám našich klientů. Pozorování, zda byl náš proces úspěšný nebo ne. Ptejme se proč? Sledujme vnější prostředí a vjemy. Jak tyto vnější proměnné ovlivňují výukový proces? Buďme zvědaví a snažme se být každou lekci lepší. Rozbíjejme stereotypy. Vytěsňujme obavy z nového a zkušenosti si kriticky analyzujme. Zkušenosti z výuky rozebírejme s kolegy a vnímejme nové impulsy a nápady.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

TIP – TOOLBOX

3.1 VÝUKA LYŽOVÁNÍ V POJETÍ ČERVENÉ KNIHY Zaměříme se na způsoby výuky, které je možné využít pro zdokonalení práce jak s klientem začátečníkem, tak primárně s pokročilým lyžařem. S pokročilým klientem se budeme ve své profesi stýkat nyní pravděpodobně častěji. Předpokládáme, že hlavní principy výuky jsme si již osvojili v praxi v praxi. Model lekce, který známe z Modré knihy, zůstává základním stavebním kamenem. Nyní ale půjdeme více do hloubky a k jednotlivým fázím si doplníme širší souvislosti. ROZŠÍŘENÝ MODEL LEKCE – MODRÁ KNIHA Analýza pracovních postupů

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Reflexe jako nástroj pro vytváření neurosvalových spojů

SOUVISLOSTI S FÁZEMI MODELU LEKCE

Práce s VNITŘNÍM a VNĚJŠÍM prostředím + vědomé zapojení výukových nástrojů

Konkrétní hlavní cíl + dílčí cíle + průjezdné body

Širší souvislosti a obohacení jednotlivých fází Modelu lekce: 1. Analyzujeme možnosti a aktuální stav současně s předchozími zkušenostmi. 2. Analyzujeme náš postup (volbu nástroje, pochopitelnost sdělení, složitost definovaného cíle). To, že se klientovi nedaří dosáhnout cíle, může mít příčinu i na naší straně.

Vyjednání cíle

1. Definujeme si hlavní cíl. Je třeba, aby tento cíl byl definován co nejvíce konkrétně, např. „Zlepšení opory o pravou lyži, vybalancování se.“ 2. Definujeme cíle dílčí (průjezdné body). Může jimi být určitá dílčí dovednost, uvědomění a pochopení pohybu segmentu těla atd. (např. „opora o celé chodidlo, pokrčení a zapojení kotníku, proporční pokrčení kloubů dolních končetin”). Postupné dosahování dílčích cílů vede k dosažení cíle hlavního. 3. Připravujeme si půdu pro využití navigační formy – Analogie GPSky (viz níže).

Výuka

1. Modifikujeme kostru progrese sledováním dílčích cílů za cílem hlavním - viz Analogie GPSky - kombinujme jednotlivé prvky progrese a snažme se volit ty nejlepší pro rychlé dosažení dílčího cíle. 2. Zefektivňujeme svou výuku širší paletou nástrojů použitých ve správnou chvíli na vhodného jedince. Viz níže - podkapitola Výukové nástroje.

Reflexe

1. Využijeme práci s reflexí jako prostředku podporujícího chápání pohybu. Cílem reflexe je: „chápu pohyb chápu, co způsobuje vědomě ho provádím a přizpůsobuji podmínkám“. 2. Naším úkolem je, díky reflexi, získanou dovednost v klientovi dlouhodobě ukotvit. 3. Pro oba případy pomáhá vhodně a přesně položená otázka. 4. Do této části modelu lekce musí být klient aktivně zapojen. Při jeho pasivitě je naše snaha výrazně nižší nebo bezvýznamná.

TIPY & TRIKY Snažme se být při definování cíle vždy co nejvíce konkrétní a definovat ho pozitivně. Vždy ve formě „co chceme, aby se klient naučil”. To nám usnadní volbu správné části progrese a je NUTNÝM PŘEDPOKLADEM PRO SPRÁVNÉ UŽITÍ VÝUKOVÝCH NÁSTROJŮ. Příklad: „Zlepšíme otáčení díky uvolnění a pokrčení kyčlí.” Reflexi můžeme podpořit různými nástroji vnitřního prostředí a také videoanalýzou.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Analýza

3.1.1 Zvědomění vstupní a výstupní úrovně klienta/studenta Nový klient je velice často schopen pouze nízké míry sebereflexe. To způsobuje několik problémů. Nevnímá souvislosti, není schopen vnímat své zlepšení, je pasažérem v rámci lekce, nepřebírá odpovědnost za výsledek a mnoho dalšího. Potřebujeme tedy podpořit míru sebereflexe jak v rámci „vstupní úrovně”, tak „výstupní úrovně” z lekce. Tyto dvě analýzy si pak klient může mezi sebou porovnat, ale především podporují proces reflexe, který potřebujeme k funkčnímu modelu lekce.

TIPY & TRIKY pro rozšířený MODEL LEKCE Podpora uvědomění vstupní a výstupní úrovně: Pravidlem je vždy nechat dostatečný prostor pro self-analýzu klientovi. My se s analýzou přidáváme až později. Na spoustu věcí si může přijít sám a je to efektivnější. Sebeanalýza – je vhodné ji zacílit na jednotlivé dovednosti (pomáháme klientovi zacílit na konkrétní dovednost, která vede k cíli, a nastavit kritéria, dle kterých hodnotíme. Možnost využít hodnotící škály 1–10). Diagnostická analýza (na straně instruktora). Vždy jí musí předcházet snaha o sebeanalýzu (vyvolat u klienta) pro porovnání a hledání průsečíků. Videoanalýza – potvrzení či vyvrácení získaných informací a doplnění dalších podnětů. V tomto případě je naše pomoc s videem zásadní a závěry si musí klient utvořit sám nebo s naší pomocí.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Sebereflexi výstupní úrovně můžeme podpořit otázkami: Co se nejvíce změnilo/jaká dovednost? V čem vnímáš největší posun? Na čem ještě musíme zapracovat? Cítíš se na lyžích jinak? Co změna ovlivnila?

Přínosy zvědomění vstupní a výstupní úrovně klienta: 1 2 3 4

Podpoření důvěry v proces. ( „Chápu, kam snažení směřuje a kde na cestě jsem”.) Zapojení prvku měřitelnosti získaných dovedností. (Obchodní pohled a měřitelnost investice.) Zlepšení kvality rozvoje díky aktivnějšímu zapojení, převzetí odpovědnosti. Zvýšení uvědomění a souvislostí v oblasti techniky lyžování.

Dodržujte pořadí uvedených metod (výše z Toolboxu). Opírají se o princip zahájení poznání ve vnitřním prostředí – viz kapitola Nástroje.

3.1.2 Analogie GPSky – průjezdné body

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Představme si sebe jako "zařízení/systém", které má za úkol klienta v úplně novém velkoměstě doK ZAMYŠLENÍ: pravit z bodu A do bodu B. Nejjednodušší varianCo je tedy výsledkem? Klient ta je naložit ho do taxíku a dovézt ho na místo. odchází z výuky a chápe své Velmi pravděpodobně příště stejnou cestu sám tělo. Ví, co dělá, a dokáže pranetrefí. Druhá varianta je ho celou cestou procovat s vlastní zpětnou vazvézt a dávat mu přímé pokyny. Říkat: „Zde doleva bou. Nestane se, že ho během a zde doprava.“ Něco jako GPSka. Ti velmi vnímaví 15 minut po ukončení lekce možná část trasy v hlavě uchovají. Třetí varianta vidíme lyžovat na sjezdovce tak, je navigace pomocí mapy a zorientování klienta, jako kdyby lekci nikdy neměl. když si není jistý kudy dál. Mozek musí aktivně Dokáže svou úroveň udržovat rozpoznávat místa a propojovat je s mapou, nea někdy ji i dále zlepšovat. navigujeme ho tedy přesně, ale dáváme mu urV ideálním případě dokonce čitý navigační nástroj, se kterým se musí poprat. můžeme zažehnout proces Stále je zde ale veliká pomoc z vnějšího prostředí. self–analýzy. Poslední variantou je určení průjezdních bodů a následné pokládání otázek a odpovědí vedoucích k jejich nalezení. Dost pravděpodobně nám klient cestou někde špatně nebo zbytečně odbočí, možná zajede do slepé uličky. Může ztrácet motivaci, být unavený, nicméně jsme tu od toho, abychom mu pomohli celou situaci vyřešit, ne ji vykonat za něj. Tato forma vede k nejefektivnějšímu zapamatování (uchování) cesty a zlepšení orientace v dané části města.

TIPY & TRIKY Připravme klienta na určitou náročnost procesu výuky. Musí pochopit, že naše případné hodnocení dobře/špatně mu nebude k prospěchu, pokud sám výsledek necítí. Teprve vnitřní pocit zlepšení a jeho vědomé ohodnocení je základem dlouhodobého rozvoje a posílení vztahu klient – instruktor. NEZAPOMEŇME, ŽE KLIENT MUSÍ S NAVRŽENÝM ZPŮSOBEM VÝUKY SOUHLASIT. POKUD TOMU TAK NENÍ, VYJEDNÁVÁME NEJVHODNĚJŠÍ VARIANTU A MŮŽEME SE K TOMUTO ZPŮSOBU VÝUKY BLÍŽIT POSTUPNĚ PO DÍLČÍCH SOUHLASECH. Pravidelně se připravujme na lekce a vytvářejme si bodové struktury cílů a „průjezdních bodů“. Přemýšlejme nad více variantami výukových nástrojů, jak daných průjezdních bodů dosáhnout (při systematické práci, např. ve sportovním klubu, zapojme dlouhodobé plány). Nad kladením otázek je třeba přemýšlet v souvislosti s analogií výše zmíněných navigačních systémů. Jedna informace o správném odbočení nestačí, stejně jako většinou nestačí jedna otázka k dosažení cíle. Definujme si společně cíl, kam chceme klienta posunout, a následně vytvořme síť otázek, které splní roli „navigačního systému“. Přemýšlejme nad slepými uličkami, protože klient často odpoví jinak, než čekáme. Nebojme se neznáma a počítejme s ním. Snažme se hledat další otázky, které ho na cestu vrátí. Zpětně rozebírejme lekce sami nebo se svými kolegy. Přemýšlejme, proč klient reagoval jinak než onehdy, a snažme se hledat souvislosti (osobnost klienta, volba vhodného nástroje/prostředí). Nebojme se situace, když klient ztratí směr, kterým jsme zamýšleli výuku vést. Reagujme a snažme se změnit navigační stimuly. Sledujme chování klienta na dané stimuly a reagujme na ně. Reflexi v závěru lekce využívejme jako nástroj pro pamětní retenci (uchovávání) – vytváření neurosvalových spojů.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Principy procesu výuky – rozšíření v rámci Červené knihy 1. 2. 3. 4.

Udržujeme vztah OK – OK (instruktor a klient si jsou rovnocennými partnery). Nastavujeme a dodržujeme dohody. Rozvoj každé dovednosti zakončujeme reflexí. Volíme nástroje a mluvíme dle úrovně klienta (klient má určité schopnosti, znalosti a individualitu). Případně proces k pochopení cíleně směřujeme za pomoci „Aha efektu“. 5. Věříme v dohodnuté cíle našeho klienta a podporujeme ho v jejich dosažení. 6. Volíme výukové nástroje k maximálnímu užitku klienta (spokojenost + rozvoj). 7. Odpovídáme za proces, klient za výsledek. 8. Podporujeme nebo minimálně zachováváme úroveň vnitřní motivace. 9. Procesu výuky odevzdáváme po dobu smluvního kontraktu maximum. 10. Pracujeme se zpětnou vazbou jako nástrojem rozvoje jak u klientům, tak u sebe samých.

3.1.3 Práce s neurosvalovými spoji – pochopení pohybů – reflexe Pokud se něčemu novému učíme, tak velmi často nechápeme nové pohyby. Máme tedy možnost nové pohyby učit tak, že od začátku klademe důraz na chápání všeho nového a klienta si necháváme na spoustu věcí přijít. Reflexe je potom spíše určitým „shrnutím”, uvědoměním si souvislostí a uložením naučeného. Základní princip známe již z modelu lekce, nyní si pouze rozšiřujeme možnosti jejího využití. Opačný postup je přímé vedení pohybů klienta, poskytování rad bez důrazu na jeho aktivní zapojení. Pokud máme důvod pro volbu tohoto postupu, budeme mít daleko náročnější práci s reflexí, protože pochopení musíme „doplnit zpětně”. Ať tak nebo tak, rozvojový proces musí být úspěšnou reflexí zakončen. Pouze v tom případě je poté: UDRŽITELNÝ, VYUŽITELNÝ V JINÝCH PODMÍNKÁCH A DÁ SE NA NĚJ DÁLE NAVAZOVAT.

TIP Proces vytváření neurosvalových spojů můžeme podpořit přímo vědomým vykonáváním učeného pohybu, ale také pouze usilovným představováním si daného pohybu. Oba postupy vytváří neurosvalové spoje stejným principem a pro mozek nejsou rozeznatelné. To můžeme využít například v rámci vizualizace či imaginace a tento proces nazýváme ideomotorické učení.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Abychom pochopili, jak proces výuky probíhá, doplníme si, jak funguje mozek a sval. Velice zjednodušeně si proces představme tak, že v mozku máme nervové buňky – neurony. Ty tvoří dlouhá nervová spojení mezi mozkem a jednotlivými svalovými skupinami. Jednotlivé neurony mezi sebou komunikují synapsemi za pomoci elektrického signálu. Tato propojení neuronů mohou vznikat a zanikat celý život. Pokud se tedy chceme naučit nový pohyb, musíme primárně vytvořit takové spojení neuronů, které daný sval mohou tímto způsobem ovládat, a toto spojení následně posílit. Reflexe je nástroj k využití těchto neurosvalových spojů.

3.2 VÝUKOVÉ NÁSTROJE

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

V modré knize jsme pro dosažení cíle využívali především jednotlivých částí progrese. V minulé Co je to výukový nástroj? kapitole jsme se bavili o tom, jak je důležité dané postupy a části progrese vhodně kombinovat Je to prostředek, za pomoci na základě zvolených dílčích cílů/průjezdních kterého u klienta rozvíjíme určitou bodů. Znalost progrese a definovaný cíl ale pro dovednost. Chceme tak dosáhnout potřeby moderní výuky nemusí stačit. Nyní je na konkrétně a pozitivně definovaný čase obohatit naše učitelské dovednosti o další cíl/dílčí cíl. Na cestě k jeho dosavýukové nástroje. Ty nám rozšíří možnosti, jak žení mohu vystřídat více nástrojů dílčí dovednosti u klienta za pomoci znalosti – sdělení informace, hru, úkolovou progrese rozvíjet. Určitě známe radu „Pokud to metodu nebo dril. Jak který nástroj nefunguje, řekni to jinak”. Je to svatá pravda, používat a především kdy ho ale i když informaci sdělím jinak, používám stále používat, se dozvíme na následujíten samý nástroj „sdělení informace”. Výukocích řádcích. Tato znalost je cesta vých nástrojů je mnoho a v každé fázi výukovék moderní výuce v pojetí APUL. ho rozvoje jsou vhodné jiné nástroje. Stejně tak naši klienti mají rozdílné úrovně vnímání k jiným výukovým nástrojům. Čím širší paletu nástrojů budeme ovládat a čím vhodněji je budeme využívat, tím efektivnější bude naše výuka. Získané dovednosti našich klientů (případně kolegů nebo budoucích instruktorů) pak budou udržitelnější a budou je umět lépe použít.

K ZAMYŠLENÍ: Díky Modré knize bychom již měli umět ve výuce používat výukové nástroje: hra, úkolová metoda, příkazový styl a částečně také řízené objevování. Zkuste se sami zamyslet, zda všechny zmíněné pojmy umíte používat, zda to děláte vědomě a proč volíte ten či onen výukový nástroj.

3.2.1 Polarizace výukových nástrojů Pro zjednodušení pochopení jednotlivých výukových nástrojů si definujeme dva krajní póly našeho spektra. V těchto mantinelech vzniká rozvoj našich dovedností a získávání znalostí. Těmito póly jsou vnitřní a vnější prostředí. Vnější prostředí Klient přijímá informaci či dovednost od někoho dalšího nebo díky něčemu, co na něj působí. Příkladem je přijmutí sdělené informace či drilové opakování nějakého pohybu. Vnitřní prostředí Klient si za pomoci vedení instruktora sám přichází na správnou informaci či si osvojuje dovednost díky chápání pohybů a předchozí zkušenosti. Příkladem je již známé řízené objevování. Další nástroje si doplníme níže. Z uvedených příkladů musí být patrné, že výukové nástroje jsou specifické. Některé podporují rozvoj více v rámci vnitřního prostředí, jiné nám umožňují rozvíjet dovednosti díky vnějšímu prostředí. Nelze vybrat, který nástroj je lepší a který horší, případně vybrat jeden univerzální. Každý má své místo a čas. My se budeme snažit pochopit, kdy je využít. Kdy výuku více polarizovat do vnitřního a kdy do vnějšího prostředí. Takto chápeme princip moderní výuky lyžování.

Nástroje vnějšího prostředí jsou někdy označovány jako přímé či direktivní, ty z vnitřního prostředí naopak jako otevřené metody vzdělávání.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Na schématu na následující straně nalezneme příklady nástrojů, které jsme zasadili mezi oba póly. Oba póly je potřeba brát jako určité ohraničené hřiště nebo již zmíněné mantinely. Na tomto hřišti musíme respektovat určitá pravidla. Tato pravidla mají jediný úkol: EFEKTIVNÍ PROCES VÝUKY.

3.2.2 Popis výukových nástrojů Pro znalost výukových nástrojů platí, že důležitější je nástroj ovládat, než ho dokázat detailně popsat či definovat. Mnoho učitelů/instruktorů/trenérů používá některé z následujících nástrojů intuitivně a ani o tom neví. Na druhou stranu znalost širší palety nástrojů přispívá pestrosti naší výuky. Vědomé použití výukového nástroje pak napomáhá pravděpodobnosti jeho vhodného zvolení. Vhodně zvolený nástroj maximalizuje pozitivní efekt působení instruktora na proces výuky, uchovatelnost dovedností v čase, vytváří pevné základy pro daný rozvoj a v neposlední řadě podporuje úroveň vnitřní motivace. Pro vědomé používání výukových nástrojů se můžeme řídit několika pravidly:

V závislosti na fázi procesu měníme nástroje tímto směrem, pokud je: 1. klientova úroveň chápání tak nízká, že ve vnitřním prostředí nedochází k poznání 2. mé dovednosti pro práci s danými nástroji Orientace Orientace nestačí podpoře rozvoje na vnější prostředí na vnitřní prostředí 3. Proces je časově neefektivní 4. Vyžadují to vnější okolnosti

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Analýza jako sdělovací nástroj Sdělení odborné informace

Kladení otázek

Příkazový styl

Úkolová metoda Interaktivní výklad

Self analýza

Čistý koučink

Řízený brainstorming Mentoring

Dril

Řízené objevování

Self koučink

Hra Suchý trénink

Inner game

Vizualizace

Řízená vizualizace

V závislosti na fázi úrovně zvládnutí dovednosti měníme nástroje tímto směrem, pokud chceme: 1. Zvýšit úroveň chápání dovednosti a její uchování. 2. Podpořit přirozený vývoj dovednosti 3. Dosáhnout pochopení procesu a důvěry v něj 4. Podpořit chápání souvislostí mezi dovednostmi

Pravidla používání výukových nástrojů

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Každým výukovým nástrojem sleduji konkrétní sdělení/rozvojový cíl. (Vím, co říkám, vím, na co chci nechat klienta přijít.) Vhodně zvolený výukový nástroj vždy zvyšuje míru vnitřní motivace, nebo ji alespoň zachovává. Pokud tomu tak není, je jeho volba nebo provedení v danou chvíli špatné nebo nevhodné. Pokud nějaký nástroj nefunguje, netrápíme klienta zbytečně dlouhou dobu a volíme nástroj jiný. V reálné praxi dochází zřídka k potřebě pracovat pouze s jedním nástrojem, bez využití nástrojů dalších. Naše umění pak spočívá ve schopnosti nástroje kombinovat. (Viz kapitola fáze úrovně zvládnutí dovednosti) Vhodnost využití konkrétního výukového nástroje se v čase mění. Nevolme nástroje, které jsou pro nás jednodušší, ale nástroje, které jsou vhodnější pro klienta. Na druhou stranu musíme být s nástroji ztotožněni a musíme je ovládat. Ne každému z nás bude vyhovovat způsob výuky všemi nástroji, ale měli bychom vědomě užívat některé nástroje z vnitřního a některé z vnějšího prostředí. Pokud využíváme nástroje vnitřního prostředí, měli bychom odpovídat za kvalitu procesu a klient za svůj výkon a snahu dosáhnout cíle. Pokud uděláme vše správně a klient nesplní svou část, nemůžeme ho dovést k jeho cíli, Rozdělení na nástroje vnějšího a vnitřního nebo cesta trvá déle. Je totiž prostředí nesmíme brát dogmaticky. nutné jeho aktivní zapojení do Existují spíše dva póly a nástroje, které procesu. jsou někde mezi, využívají částečně principů obou prostředí. V tabulce jsou V případě, že využíváme nápak umístěny dle míry polarizace. strojů vnitřního prostředí, měli Při respektování daných pravidel nám bychom s tím klienta seznámit. zbývá už jen zvolit v danou chvíli správný Může to pro něj být první zkušenástroj. Řídit se můžeme dle „Fáze nost a je důležitý jeho souhlas rozvoje dané dovednosti”. Než se k ní a angažovanost v procesu. dostaneme, pojďme si pro lepší představu Volba vhodného nástroje je zározšířit paletu našich výukových nástrojů. vislá také na času, který máme Výukové nástroje jsou řazeny od vnějšího pro dosažení cíle k dispozici. prostředí směrem k vnitřnímu.

Dril Rozvoj lyžařských dovedností skrze specifická lyžařská cvičení – např. čapí oblouk, pivoFáze úrovně zvládnutí dovednosti ting atd. Dochází ke zvýšení počtu provedení (zkratka FUZD) – viz podkapitola níže. stejných/podobných pohybů, jejich intenzity Zařazení v rámci „Fází úrovně a izolaci a tím zvýšení pozornosti klienta na zvládnutí dovednosti” berme vždy procvičovaný prvek. Prostě a jednoduše, počet jako doporučení pro zvýšení efektiopakování daného pohybu dělá mistry. Slouží vity výukového nástroje, nikoli jako k automatizaci a precizaci pohybů. Nejzásadpodmínku jeho pro použití. nější fakt je, že pokud chci něco automatizovat, měl by daný pohyb náš mozek chápat. V opačném případě je nacvičený pohyb při změně vnějších podmínek méně využitelný. Pozor dávejme na automatizaci špatného provedení. Při drilování určitého typu lyžařského cvičení bychom měli dbát na úroveň vnitřní motivace, jakožto základního předpokladu pro budoucí rozvoj. Dril není jen cvičení, ale i opakování toho samého oblouku. Př.: Krátké oblouky v rytmu nebo jízda v boulích v zip linii.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

TIPY & TRIKY Extrémně důležité precizní provedení. Drilujeme něco, co již chápeme v elementární rovině (nebo se minimálně během drilování musíme o pochopení snažit). Zásadní je dostatečný počet opakování (neskákat z drilu na dril, ale dril opakovat ve stejném nebo mírně modifikovaném provedení). Vhodně kombinovat s dalšími nástroji pro uchování dosaženého provedení a vědomou aplikaci pohybů v komplexním lyžařském projevu. FUZD – primárně fáze automatizace, částečně podpora rozvoje

Příkazový styl Direktivní styl vedení lekce. Vhodný například v krizových situacích. Výhodou je přesné zadání, jasné sdělení, efektivní organizace skupiny či řízení jednotlivce. Nevýhodou je naopak téměř nulový prostor pro vlastní uvažování klienta, dochází k malému nebo žádnému pochopení tématu.

TIPY & TRIKY Při vhodné kombinaci s následným užitím nástroje (například otevřená otázka) může být velmi efektivní jako funkce posunutí výuky ze zamrzlého bodu. Naprosto zásadní je při tomto nástroji neztratit motivaci a pozornost klienta (velmi jednoduše se klient stává pasivním přijímačem).

FUZD – nutný nástroj pro posun lekce ze zamrzlého bodu či krizovou situaci v jakékoliv fázi

Analýza jako sdělovací nástroj Tento nástroj je obsažen (a více popsán) v kapitole „Analytické dovednosti v pokročilém lyžování”.

Sdělení odborné informace Frontální prezentace faktů, jejichž znalost pomůže klientovi v dalším rozvoji, posune lekci z mrtvého bodu či pomůže pochopit souvislosti. Jeho využití musí být kombinováno s reflexí v závěrečné fázi. Informace musí být jednoduše formulovaná.

TIPY & TRIKY

FUZD – především ve fázi automatizace, může být však použito v jakékoli fázi pro výhody popsané výše

Úkolová metoda Zadáme konkrétní úkol, který rozvíjí cílenou dovednost. Například: „Pojedeme maximálně kulaté oblouky, nebo projedeme slalom mezi kuželkami.“ Pojetí řešení úkolu je na klientovi. K jeho zvládnutí by mu měla pomoci cílená dovednost. Danou dovednost ale pravděpodobně zapojí nevědomě.

TIPY & TRIKY Je extrémně důležité pracovat se schopností dobře klientovi vystavět hřiště (terén, emoce či dynamika skupiny). Úkoly definovat tak, aby jejich dosažení představovalo pro klienta dostatečnou výzvu, ale zároveň bylo v daném čase a prostředí dosažitelné. Klást velký důraz na reflexi pro pochopení nabyté dovednosti.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Odbornou informaci používáme, pokud již máme na čem stavět, došlo k pochopení základů. Musí být zachována míra vnitřní motivace pro získání informace z tohoto výukového nástroje. Vhodné jako doplněk nástrojů vnitřního prostředí pro posunutí dále z neřešitelného stavu.

FUZD – může být využito ve všech fázích, především u dětí; pokud ale využíváme ve fázi „Pochopení“, je u dospělých nutné kombinovat s nástroji vnitřního prostředí či vysokou mírou reflexe

Řízená vizualizace

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Tento nástroj pracuje s vědomým vyvoláním představy pohybu a prožívaných pocitů. Cílem by měl být pocit, jako bychom pohyb reálně prováděli. Provádíme ho ale bezpečně na místě, s lyžemi či bez nich. Na vše máme dostatek času. Jelikož vizualizaci jako instruktoři vedeme, můžeme představy pomoci navodit nebo do nich zasáhnout a snažit se je navodit správně (správné provedení pohybu). Z pozice instruktora známe cíl a řídíme (navádíme) klientovy představy k tomuto cíli. Nástroj může být podobně účinný jako samotný trénink lyžování. Z hlediska principu vytváření neurosvalových vláken děláme v podstatě to samé.

TIPY & TRIKY Dovednost vizualizovat je u mnoha jedinců potlačena. Dá se ale podpořit. Například večerním tréninkem u čištění zubů. Napřed se několik minut dívat při čištěné zubů na to, co dělá ruka, a snažit se zapamatovat si pohyby. Těsně před spaním si pak dané pohyby představovat a snažit se je popsat. Při nácviku vizualizace začínáme prvně většími svalovými skupinami a teprve později se dostáváme k detailům, menším svalovým skupinám a mikropohybům. Někteří lidé vizualizují s otevřenýma očima a někteří se zavřenýma. Nesnažte se to ovlivňovat. Pro lepší představu vizualizace můžete pomoci popisem zvuků, emocí či barev. Dokážete lépe dosáhnout výsledku. V této fázi můžeme jako instruktor nebo trenér sehrát důležitou roli. Můžeme přejít až do formy audiovizuálního mentálního tréninku. Vizualizaci je dobré propojit s nástrojem „suchý trénink”. FUZD – podpora rozvoje u jedinců chápajících své tělo i ve fázi „Pochopení”

Vizualizace Na rozdíl od řízené vizualizace necháváme celý proces na klientovi. Pouze mu pomáháme využít vizualizací v procesu tréninku. Například aplikace vizualizace v jízdě, soustředění na konkrétní fázi oblouk či konkrétní pohyb. Tuto dovednost klienti získávají většinou postupem času a větším množstvím tréninku. Aby toho klient byl schopen, musí chápat své tělo a rozumět prováděným pohybům. Je dobré dříve aplikovat řízenou vizualizaci. Pokud klient souhlasí, nechme ho zopakovat popis své vizualizace. Pokud je popis pohybu biomechanicky špatně nebo část důležitého pohybu chybí, pomozme mu dotvořit obrázek. U některých jedinců je dovednost vizualizovat silně potlačena a bude trvat velice dlouho, než se z toho nástroje stane využitelný prostředek pro rozvoj.

TIPY & TRIKY Podporuje dovednost práce se self-analýzou. Kombinace se self-analýzou a reflexí pomáhá změnit pohybové vzorce. Zvyšuje automatizaci a pochopení nově naučených pohybových vzorců. FUZD – možné využít například ve fázi „Automatizace“ – alternativa za reflexi, ale i ve fázi „Podpory rozvoje“

„Suchý trénink” používáme především na přípravu mimo sníh a sjezdovku. V našem případě si ho představme jako nástroj pro pochopení pohybu na místě nebo v pohybu bez lyží. Snažíme se co nejlépe simulovat cílené a chtěné pohyby optimální techniky lyžování (např. princip pedálování nebo zapíchnutí hole). V mozku vznikne pochopení pohybu, o kterém se v teoretické rovině bavíme. Získaný pocit následně hledáme během lyžování. Pokud pocit na místě dobře procítíme a popíšeme, klient ví, co následně hledá, a dokáže rozpoznat, zda se mu to daří, či nikoli.

TIPY & TRIKY Tento nástroj vyžaduje naprostou preciznost provedení a snahu rozebrat pohyb na úplné prvočinitele. Dost často musíte nástroj v úvodu kombinovat se sdělením odborné informace (například popis pohybu). Pro maximalizaci užitku kombinujeme s dalšími nástroji podporující uvědomění pohybů (otevřené otázky, řízená vizualizace atd.).

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Suchý trénink

FUZD – ideální nástroj pro fázi „Pochopení“ + „Podpora rozvoje“ 85

Self–analýza Nástroj založený na vnímání vlastního těla a schopnosti sebereflexe. Základní forma je vnímání a analyzování konkrétního pohybu (konkrétní části těla, například chodidlo). Komplexní self-analýza se pak zaměřuje na celkový pohybový vzorec a jeho funkčnost. Naším úkolem je pouze dlouhodobá podpora a vytváření prostředí, ve kterém u klienta může self-analýza vzniknout. U každého jedince bude tento proces rozdílně dlouhý.

FUZD – ideální nástroj pro fázi „Pochopení” s využitím u pokročilejších lyžařů či sportovců vnímajících své tělo

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Řízený brainstorming

TIPY & TRIKY Role instruktora je zde v rovině postupného spouštěče daného nástroje. Při podporování sebereflexe (například kladením otázek typu: „Stojíš teď na špičkách, nebo na patách?“) můžeme vznik self-analýzy podpořit, pokud si klient pohyb nebo úkol hned vyzkouší. Klientovi můžete poradit pár otázek, které si může sám pokládat. Čím větší zásobu daných otázek máme, tím lépe proces self-analýzy můžeme řídit (například: „Co jsem teď udělal jinak? Proč mi to dnes nefunguje a jindy ano? Co mi dělaly lyže/nohy v oblouku?“). Vyhnout se abstraktním otázkám tipu: „Jak se ti jízda líbila? Jak ti to šlo?”. Otázky by neměly v klientovi vyvolat pocit nejistoty, neustále myslíme na vnitřní motivaci. Klienta musíme nejdříve naučit chápat své tělo, teprve následně využijeme nástroj self-analýzu.

Jedná se v podstatě o kladení otázek, které vedou k rozpohybování myšlení nad daným tématem. Do řízeného brainstormingu vstupujeme v roli mentora. Vhodně doplňujeme informace tak, aby podpořily zjištění, nebo naopak klademe otázky, aby si klient sám vyvrátil mylně zvolené hypotézy. Důležité je věnovat pozornost každému sdělení – ať správnému, tak mylnému.

TIPY & TRIKY Kromě podpoření uvědomění u jednotlivců funguje nástroj primárně u skupin, např. skupinový workshop. V takové případě se naše role přesouvá do role facilitátora diskuze. Pro nás může sloužit jako zdroj informací, jak nad danou problematikou náš klient přemýšlí. FUZD – ideální pro fázi „Podpory rozvoje“ (vytvoření a pochopení souvislostí)

– od uzavřených až po koučinkový přístup Kladení otázek by vždy mělo podporovat uvědomění. Využíváme ho také za účelem podpory reflexe.. Otázky můžeme klást spíše uzavřené (více vnějšího prostředí) nebo otázky pokládat koučinkovým přístupem (úplně otevřené/vnitřní prostředí). Mezi jednotlivými póly se ale můžeme velice rychle pohybovat. Otevřenější otázka může znít: „Jak jsi stál na chodidle, když jsme rozepnuli boty?” Pokud na ni nedostaneme odpověď, můžeme se posunout více do vnějšího prostředí a ptát se: „Stál jsi více na prstech, patě nebo celém chodidle?” Klademe otázky takovým způsobem, abychom klienta postupně směřovali k poznání.

TIPY & TRIKY Mohu také začít otázkou: „Musel jsi něco změnit, když jsme otevřeli boty? Co to bylo?“ – Stále máme na paměti pravidlo: Pokud se na něco ptáme, máme předem zformulovanou odpověď, kterou chceme získat, a vedeme klienta za touto informací. Speciální disciplínou je čistý koučink, kde zformulovanou odpověď na naši otázku nemáme a snažíme se pokládáním otázek nechat klientovi prostor na jeho vlastní závěr. K tomu je ale důležité vytvoření učebního prostředí, které proces zefektivňuje. Pracujeme s předpokladem schopnosti učit se ze zkušenosti. Otázka z extrémně vnějšího prostředí může znít: „Je lepší mít při lyžování pokrčená kolena, nebo napnuté nohy?” Odpověď, kterou získáme, je sice pouze volba varianty, ale i tak je to otevřenější metoda než pouhé sdělení informace. To by v tomto případě znělo: „U lyžování musíme mít pokrčená kolena.”

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Kladení otázek

Inner game – „učení se ze zkušeností“

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Tento nástroj cílí na rozvoj dovedností pouze díky učení se ze zkušeností. Princip dobře funguje u dětí při výuce založené například na terénních nerovnostech a lyžařském hřišti. Je ale dobře možný i v rámci dospělé výuky lyžování. Jeho předností je vysoká míra přirozenosti a uchovatelnosti získaných dovedností. Nicméně pro trenéra/instruktora je celý proces extrémně náročný na jeho řízení. Nesmí zasahovat moc, aby proces nebrzdil, ale měl by proces řídit, aby vše zefektivňoval. Hnacím motorem jsou emoce a orientace na cíl. Popis techniky a její vysvětlení v podstatě mizí a na vše si klient musí přijít sám. Dovednost učit se ze zkušeností, která je vrozená, bohužel s věkem ztrácíme. Výuka každého dítěte je na tomto nástroji založena a je tedy u dětské výuky jedním z hlavních nástrojů. Z toho pramení přirozenost pohybových vzorců při lyžování dětí. Naším úkolem je tuto schopnost využít a podpořit uvědomění, které převedeme do vědomé činnosti. To je u dětí velice těžké.

Nástroje TEACH TO TEACH Ve schématu výukových nástrojů (výše) vidíte, že jsou některé pouze naznačeny. Jsou to Mentoring, Koučink, Self-koučink či Interaktivní výklad. Tyto nástroje využíváme hlavně v případě, že učíme někoho učit jiné. Jejich využití je samozřejmě v omezené míře možné i v běžné praxi při výuce klientů, jde však o složitější techniky a postupy. Setkáte se s nimi na speciálním workshopu Teach to Teach.

TIPY & TRIKY U dospělé populace musíme, ve většině případů, tuto dovednost opět nalézt, nebo ji alespoň podpořit. V dlouhodobém procesu je to jednodušší. Důležité je, aby klient vnímal pohyby svého těla a jeho částí sám, nikoliv aby je vnímal na základě naší informace. Čím více od nás klient dostane informací o pocitech, které má vnímat, tím později se v konkrétní dovednosti zlepší. Proto volíme raději vnitřní prostředí a jeho nástroje, protože většina z nich sama o sobě zlepšuje míru dovednosti učit se ze zkušenosti. FUZD – ideální nástroj pro fázi „Pochopení” s využitím u dětí a klientů vnímajících své tělo

3.2.3 Role instruktora v rámci jednotlivých prostředí

Jestliže otázky neklademe směrem k nalezení odpovědi, aplikujeme spíše „řízené ztrácení” a naše role začíná být v procesu rozvoje spíše nežádoucí.

Abychom klientovi pomáhali najít správný cíl/řešení, musíme mít na paměti, že celé naše počínání musí být opřeno o kvalitní analýzu. Bez analýzy totiž nikdy nedojde k rozvoji dovednosti. První variantou je zasazení analýzy do prostředí vnějšího, kde my jako instruktoři zanalyzujeme a následně předáme informace klientovi. Druhou možností je analýza klienta opřená o jeho zkušenosti – vnitřní prostředí („Když se zakloním, spadnu.“). I ve druhé variantě ale nesmíme zapomenout na svou roli. Analyzujeme stejně jako v prvním případě. Následně ale neposkytneme klientovi námi zjištěné informace, ale za pomoci výukových nástrojů ho přivedeme k poznání toho, co jsme diagnostikovali. Tento proces je náročnější a někdy i delší, nicméně míra pochopení a zapamatování je výrazně vyšší.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

„Člověka nemůžeme nic naučit, můžeme mu pouze pomoci najít to v sobě.“ Tento citát od Galilea zazněl již v Modré knize. Ale právě role pomoci je velmi důležitá. Naše role lyžařského instruktora má své těžiště v tom, že my víme, co hledáme. Pokud učíme nástroji vnějšího prostředí, je to jasné. Učíme například pokrčit kotník. Náš postup tedy může být přesné popsání pohybu. Pokud ale na ten samý problém používáme nástroj kladení otázek či řízené objevování, musíme neustále myslet na to, co tedy klientovi pomáhám v jeho nitru a pocitech nacházet. Vytvářím takové prostředí/kladu takové otázky, abych ho směřoval správným směrem. Poté platí, že jsme jen tak dobří učitelé, jak dobře se umíme ptát a vést žáka/klienta k vyjednanému cíli. Odpověď, kterou chceme získat, bychom měli mít předem zformulovanou.

3.3 FÁZE ÚROVNĚ ZVLÁDNUTÍ DOVEDNOSTÍ (FUZD) Již víme, že není možné některé výukové nástroje glorifikovat a jiné naopak upozaďovat. Jejich volba závisí na našich dovednostech a výukových preferencích klienta (u střednědobého a dlouhodobého procesu se výukové preference často mění díky našemu působení). Mimo tyto jasné faktory pro výběr nástroje se můžeme opřít o „Fázi rozvoje dané dovednosti”. Nedá se striktně říci, že v některé fázi musíme či naopak nemůžeme konkrétní nástroj využít. Nicméně využití principu polarizace nástrojů v rámci fáze rozvoje má pozitivní vliv na důležité faktory, jako je úroveň vnitřní motivace, uchovatelnost nabyté dovednosti, chápání souvislostí, zjednodušení budoucího rozvoje. Obecné pravidlo říká, že je vhodnější začínat s nástroji Vnitřního prostředí a postupně přecházet k nástrojům vnějšího prostředí. Kromě všech již zmíněných faktorů je totiž klíčová úroveň zvládnutí dovednosti. Tuto úroveň můžeme rozdělit do jednotlivých fází. Kdy je vhodnější použít jaký nástroj (z jakého prostředí) popisují následující stránky.

Proces rozvoje v čase – dodržení principů

FÁZE AUTOMATIZACE + maximalizace potenciálu

FÁZE POCHOPENÍ + vytvoření základů

* velikost zeleného kruhu znamená úroveň zvládnutí dovednosti.

V tento princip věříme, jelikož dovednost „učit se ze zkušeností" je u člověka vrozená. Pouze ji u dospělých jedinců musíme někdy znovu objevit.

Úroveň vnitřní motivace

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

FÁZE PODPORY ROZVOJE

3.3.1 Principy schématu rozvoje dovedností Hlavním principem je pro nás snaha o maximalizaci vnitřní motivace. Ta podporuje klientovu angažovanost v procesu rozvoje a míra dosažených dovedností je tak na ní přímo závislá. Dalším principem je snaha dosáhnout rozvoje, který je dlouhodobě udržitelný (klient získané dovednosti neztrácí), a nevytvářet překážky v dalším možném rozvoji díky absenci chápání získaných dovedností. Jednoduše bychom principy mohli definovat jako „míru zapojení do procesu“ a „angažovanost klienta“. Často se mylně tvrdí, že jediným způsobem, jak dosáhnout tohoto zapojení, je užití otevřených nástrojů vnitřního prostředí. Velmi pozitivní vliv má i opačná strana mince (práce s vnějším prostředím), pokud vím, jak a kdy ho použít. Například pokud do procesu rozvoje dovednosti vhodně vlo-

žíme sdělení odborné informace (cílenou radu) či drilové cvičení, dosáhneme efektu, kterého ve vnitřním prostředí nejsme schopni nebo bychom ho dosahovali velice dlouhou dobu. To vše za předpokladu, že kromě prohloubení dovednosti je naší snahou podpořit úroveň vnitřní motivace, či alespoň její zachování. Velmi důležitou dovedností instruktora je tedy schopnost volit různé nástroje od vnitřního po vnější prostředí, dle potřeb klienta a vývoje lekce. Myšlenku následujícího schématu berme jako schéma pro rozvoj jednotlivých dílčích dovedností (výukový koncept APUL). To může například znamenat, že i velmi pokročilý lyžař může v rámci nějaké určité dovednosti stát na začátku „fáze úrovně zvládnutí dovednosti”.

Klienta se snažíme nadchnout pro danou činnost/rozvoj dovednosti a podpořit úroveň vnitřní motivace. Čím vyšší je míra vnitřní motivace, tím lépe proces rozvoje postupuje. Naším hlavním cílem je dosáhnout pochopení základů dané dovednosti, na kterých později můžeme stavět. Z tohoto důvodu využíváme v první fázi výuky především nástrojů vnitřního prostředí (podporují vyšší uvědomění) v kombinaci s jednoduchými informačními sděleními (tipy a rady). Poměr využití nástrojů vnitřního a vnějšího prostředí volíme dle typu klienta (u méně pohybově nadaných nebo pomalejších klientů bude složka nástrojů vnějšího prostředí vyšší). Tato fáze končí teprve při základním ukotvení dovednosti jako vědomé činnosti, kterou klient chápe. U některých méně schopných klientů tento proces nastává po relativně dlouhé době. Můžeme se posunout do další fáze, ale bude třeba se neustále vracet a snažit se první fázi dokončit. Studie jasně prokazují, že poznání, které přichází z vnitřního prostředí, náš mozek uchová dlouhodoběji a lépe ho chápe. Na druhou stranu, bez tipů a jednoduchých rad se v procesu výuky lyžování neobejdeme.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

FÁZE POCHOPENÍ + vytvoření základů

V této fázi se opíráme o princip učení: „prekoncept – nabourání představy – koncept”.

FÁZE PODPORY ROZVOJE Úkolem fáze je precizní pochopení základů dané dovednosti, jejich vědomé vykonávání a propojení s dalšími dovednostmi. Hlavním úkolem je podporovat vnitřní motivaci a radost z činnosti samotné. Vědomě a dynamicky střídáme nástroje z vnitřního a vnějšího prostředí (dle preferencí klienta) pro rozvoj dané dovednosti. Přidáváme informace (nebo na ně necháváme klienta přijít), které dávají danou dovednost do souvislosti s ostatními dovednostmi. Extrémně důležité je zapojení reflexe jako nástroje vytváření neurosvalových propojení. FÁZE AUTOMATIZACE + maximalizace potenciálu

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Předpokladem pro tuto fázi je již dokonalé chápání principů dané dovednosti a jejich následná vědomá aplikace. Volíme nástroje, které směřují k preciznímu a dokonalému provedení dovednosti v různých podmínkách. To jsou například nástroje jako dril či sdělení informace, tedy často nástroje vnitřního prostředí. Dáváme pozor, abychom tréninkovými postupy nesnižovali vnitřní motivaci. Proces může být v této fázi zdlouhavý a rizikem může být stereotypní činnost. Zkrátka musí klienta proces bavit, ne ho pouze motivovat dosažení výsledku. I v této fázi má své pevné místo reflexe a vnitřní prostředí. Slouží k ukotvení získané dovednosti. V dlouhodobém procesu se v této fázi trenér/instruktor často přesouvá do role mentora/ coache (vnitřní prostředí) či odborného poradce (vnější prostředí). Je dobré tyto role v naší pozici přirozeně střídat. Případně je mít zastoupeny ve dvou různých osobách.

TIPY & TRIKY

TÉMA K ZAMYŠLENÍ:

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Klienti často přicházejí s určitou úrovní znalostí a dovedností. Pokud ale v minulosti nedošlo k pochopení dané dovednosti, vždy je potřeba v rámci procesu výuky využít principů první fáze a vytvořit pevné základy. Pokud nám některé nástroje vnitřního prostředí na klienta nefungují, neznamená to, že jsou pro něj nevhodné. Jen se s nimi možná nikdy nesetkal a potřebuje si na daný způsob výuky více zvyknout. Další výuku je pak dobré těmito nástroji alespoň občas prokládat a podporovat schopnost pochopení souvislostí. Potřebujeme k tomu ale klientův souhlas, spolupráci a angažovanost. Pak se dostaví výsledný efekt. Vnitřní nástroje také často nefungují v případě, že nenajdeme správnou cestu/otázku a nedokážeme se napojit na klientovo myšlenkové nastavení. V tomto případě musíme naopak zapracovat na svých dovednostech – naučit se situačně reagovat a hlavně o celém procesu více přemýšlet. Jezděme a přemýšlejme, co nám vnější síly a jízda s naším tělem dělá. Důležité je si uvědomit, jak to může vnímat náš klient. U otevřené formy výuky máme pouze mantinely hřiště a našim úkolem je dostat míč do brány. Jak to udělat, to ale není řečeno. Proto nedostáváme přesný recept nebo návod. Snažíme se naučit pracovat se surovinami a pochopit jejich chuť a možné kombinace pro vytvoření dobrého pokrmu. Pokud si již osvojíme daný nástroj, nebojme se ho vyzkoušet na jiné cíle. Stejně jako truhlář nepoužije brusku jen na výrobu stolu, tak i my máme paletu nástrojů, které můžeme aplikovat v různých situacích a na různé cíle. Vzpomínáme si ještě, jak jsme si jako děti hráli a činnost nás bavila tak, že nás od ní rodiče nemohli odtrhnout? To jste byli ve stavu „flow“. Tento stav někdy zažíváme i jako dospělí, daří-li se nám práce na projektu nebo jiné činnosti. Posouváme se vpřed, činností jsme doslova pohlceni a zapomeneme na čas a dokonce i na základní potřeby, jako je jídlo a pití. Vhodnou kombinací výukových nástrojů v lekci můžeme u klienta tento stav navodit. Ve stavu „flow“ dochází k největšímu rozvoji, růstu vnitřní motivace na sobě pracovat a ochotě přijít znovu na naši lekci.

Vzpomeňme si na svůj proces učení. Určitě nás někdy napadá, proč nám tohle neřekl někdo dříve. Existují dva úhly pohledu. Pomohlo by nám to? Byli jsme už tak daleko, že bychom to vstřebali a tato informace nám opravdu chyběla, nebo to byl proces rozvoje, který jsme tehdy ještě nebyli schopni uchopit? Stejně přistupujme i k výuce a přemýšlejme, zda věc, kterou sdělujeme, je reálnou pomocí, nebo potenciálním zahlcením našeho klienta.

3.4 PSYCHOLOGICKÉ ASPEKTY VÝUKY LYŽOVÁNÍ V dnešním globalizovaném světě je enormní tlak na výkon. Tento aspekt má často vliv na vyjednávání cíle, a to především pokud jde o cíle rodičů. Nesmíme ale zapomínat na elementární znalosti a dovednosti v oblasti psychologie a vnitřního prostředí člověka. Mysleme na to, že právě na ně máme v pozice trenéra nebo instruktora lyžování značný vliv. Problematika psychologie je velice složitá a sama vydá na několik knih. My se zaměříme pouze na naprosté základy, které jsou jednoduše aplikovatelné do naší práce na sněhu. Hlavním stavebním kamenem pro nás bude již mnohokrát zmiňovaná vnitřní motivace. Co to vnitřní motivace je, jak ji můžeme podpořit a čeho se naopak vyvarovat, rozebereme na dalších řádcích.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

3.4.1 Motivace Motivaci v lyžařském pojetí můžeme chápat jako určitou úroveň síly, odhodlání a délky trvání chování vedoucímu ke zlepšení dané dovednosti, dosažení určitého cíle. Při sportovním zaměření, dlouhodobé činnosti, ale dokonce i krátkodobém procesu výuky může nastat problém s jejím „nedostatkem“. To se negativně propisuje nejen do efektivity a délky rozvojového procesu, ale především spokojenosti našeho klienta. Jednou z cest jsou pak nástroje, které úroveň motivace zvyšují. Problém je ale komplexnější.

Jedinec vykazuje žádný či pouze velmi malý zájem o proces a dosažení cíle. Úplná amotivace nebývá častý jev. Setkáváme se s ní například, pokud je někomu zakoupena lekce i přes předchozí nesouhlas nebo když rodiče své děti do lekce lyžování nutí. Takoví klienti o lyžování nemusí vůbec jevit zájem. Zde je velice důležité strávit dostatek času s vyjednáním cíle, aby daný požadavek přinášel přidanou hodnotu klientovi samotnému. Naším úkolem je u klienta vzbudit radost z pohybu na sněhu. Teprve v tu chvíli vzniká minimální míra motivace, která je nutná pro rozvoj dovedností. V takovém případě fungují výrazně lépe nástroje vnitřního prostředí.

Vnější motivace Můžeme ji chápat jako soubor určitých vnějších pobídek/podnětů, které podporují činnost ve snaze o dosažení definovaného výsledku. Motivace je ale postavena v horším případě na stimulu, v lepším případě na snaze o dosažení definovaného výsledku, který ale působí opět jako vnější stimul. Po jeho dosažení může nastat prázdno a při jeho dlouhodobém nedosažení naopak úroveň motivace polevuje. Chybí nám radost z procesu a vnitřní nastavení. Klasickými příklady jsou: „Koupil jsem si lekci, proto-

že se mi kamarádi smáli.“ , „Když zatočíš k méďovi, dostaneš bonbón.“, „Když na sobě budeš makat, budeš lepší než Franta.”

Vnitřní motivace Vychází z vnitřního prostředí člověka. Vnitřní motivace vytváří touhu provozovat danou aktivitu díky radosti z prožitku a lásky k činnosti jako takové. Je stimulovaná například zájmy jedince, náklonností k danému procesu v následné touze po seberealizaci a dosažení cíle. Především poznávací potřeba je důležitá v procesu učení. Vnitřní motivace není stimulována vnějšími faktory. Vnější faktory mohou naopak vnitřní motivaci snižovat. V roli učení je vnitřní motivace naprosto zásadní. Vnitřní motivaci berme jako cíl a nástroj zároveň. Ať již používáme nástroje vnitřního nebo vnějšího prostředí, musíme se snažit o maximalizaci úrovně vnitřní motivace díky volbě správného nástroje a jeho provedení. Bez minimální úrovně vnitřní motivace žádné nástroje nefungují. Volba výukového nástroje se v čase mění. Pokud se nám to bude dařit, proces učení bude probíhat efektivněji a klient zpravidla zůstává v dlouhodobém výukovém procesu déle. Na příkladu vnitřní motivace vidíme, jak úzce jsou propojena témata zákaznického servisu, výuky a psychologie.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Amotivace

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Vnitřní versus vnější motivace

Dlouhodobá sportovní příprava

Vnější motivy lze používat pro dosažení správného nastavení vnitřní motivace, pokud to situace vyžaduje. Nicméně vnější motivy jsou samy o sobě v dlouhodobém horizontu, jako nástroj učení, málo efektivní. Uvědomte si, že náš klient již často není turista, který dorazil poprvé na hory a jeho cílem bylo sjet z kopce. Něco ho motivovalo koupit si lekci, ale je otázkou, zda tato motivace bude dobrým nástrojem k dosažení cíle. Ano, opět jsme u vyjednávání cíle. Nicméně velmi pravděpodobně nyní vyjednáváme dlouhodobý cíl u potenciálně stálého klienta. Důležité je pracovat s vnitřní motivací i u krátkodobých klientů. Právě tento postup z nich může udělat klienty dlouhodobé a pomoci vybudovat opravdovou lásku k lyžování.

Vše se stává složitější, pokud zabředneme do dlouhodobé přípravy s určitým sportovním cílem. Pořád platí, že je velice zásadní vnitřní motivace ve formě lásky k procesu, nicméně nesmíme opominout vnější motivy v podobě touhy po úspěchu. Sportovní psycholog a trenér Marian Jelínek často mluví o vyváženosti obou komponentů u svých nejúspěšnějších svěřenců, jako byl třeba Jaromír Jágr a další. To znamená, že faktor touhy po vítězství je a musí být součástí úspěšného sportovce. Naším úkolem pouze je uvědomit si, na jaké úrovni s klientem pracujeme a kterou složku motivace potřebujeme pro proces výuky využít.

TIPY & TRIKY

Pokud se nám nedaří dosáhnout radosti z procesu a opravdové míry motivace pro naučení nutné dovednosti, snažíme se dosáhnout alespoň úrovně integrace. Vnímáme důležitost vysněného cíle, jsme srozuměni s cestou, která k němu vede, a souzníme s ní. Eliminujeme tak odpor k překážkám a cestě samotné. I zde se snažíme hledat alespoň malé prvky radosti z procesu (tento proces je nutný spíše ve vrcholovém sportu).

Metody pro podporu vnitřní motivace

PŘÍKLAD K ZAMYŠLENÍ: Blíží se konec lekce a jsme na prudkém kopci. Cílem bylo vylepšování techniky krátkého oblouku. Jelikož šlo o pokročilého klienta, který dobře ovládal nutné dovednosti, pracovali jsme v lekci především s kombinací nástroje „dril” a „kladení otevřených otázek”. I přes velký progres známe několik tipů, co mu pomohou (Sdělení informace). Na klientovi ale vidíme, jak ztrácí motivaci a vytrácí se u něj radost z pohybu. Volíme raději nástroj „Hra/Úkolová metoda” – zadání: „Snaž se jet krátké oblouky synchro, využij, co ses naučil, a udrž se v tempu za mnou.” Volíme nástroj s cílem podpořit vnitřní motivaci i na úkor „efektivnějšího sdělení”.

No mistake zone Chyby a porážky jsou jak ve sportu, tak v osobním životě silně demotivační faktor. Logicky nám narušují úspěšnost procesu výuky i tréninku. Cílem je, aby právě tyto negativní faktory neměly devastující dopad na pozitivní prožitky, které jsou pro podporu vnitřní motivace zásadní. Metoda „no mistake zone“ samozřejmě neříká, chvalme klienta za chyby či neúspěchy, ale to, abychom kladli důraz na pozitiva, která příště mohou vést ke zlepšení. Pokud budeme klást důraz na uvědomění si pozitivních výsledků, podpoříme radost z procesu a zvýšíme úroveň dosahovaných výsledků.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Vždy je lepší někoho učit mít rád lyžování, než mu stanovit cíle a vnějšími motivy donutit cíle naplňovat. Když se nám to povede, cíle a výzvy si klient často stanoví sám a jejich dosažení je pak rychlejší a přirozenější. Motivaci také výrazně podporuje úroveň sebedůvěry a sebeúcty. Stavme cíle vždy tak, abychom jejich úroveň nesnižovali, ale spíše zvyšovali.

Hledání smyslu Pokud víme, proč nějakou činnost vykonáváme, dokážeme v ní najít smysl. V tu chvíli ji pravděpodobně budeme vykonávat raději, nebo alespoň minimalizujeme odpor. Navíc hledání smyslu dává prostor k racionální debatě a lepšímu chápání souvislostí. Snažme se tedy své kroky vždy vysvětlit a zapojit klienta do procesu.

Princip rostoucích výzev V průběhu procesu je pro udržení motivace velice důležité neustále zvyšovat náročnost výzev. Opakované výzvy o stejné obtížnosti začnou časem nudit – především děti, ale postupně i každého dospělého jedince orientovaného na výkon.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Možnost volby Opět se blížíme k již známému vyjednání cíle, abychom se společně rozhodli, kterou dovednost budeme pilovat. Každou dovednost lze rozvíjet mnoha způsoby. Pokud navrhneme možnosti různých postupů a klient si vybere, většinou dosáhneme lepšího výsledku. To platí dvojnásob u dětí.

TIPY & TRIKY Úroveň vnitřní motivace máme všichni dost podobnou. Zdravé děti ji mají na velice podobné úrovni jako dospělí. Naším úkolem tedy nemusí nutně být primárně míru vnitřní motivace zvyšovat, ale spíše ji „nezabíjet” a udržovat. Obecně platí, že bychom se v rámci naší praxe měli vyvarovat principu odměňování (přestáváme dělat činnost pro radost, ale pro odměnu), srovnávání (nesrovnávejme s ostatními, ale sami se sebou) a přílišného tlaku okolí (asi nejčastější – ambiciózních rodiče. Tento efekt může působit zdánlivě velmi nevinně – „Jsi dobrý, určitě vyhraješ.”).

Způsob ukončení lekce + reflexe Je dokázáno, že zakončení tréninkového procesu/lekce se do paměti vrývá intenzivněji než proces samotný. Pokud absolvujeme těžký trénink nebo výuku nové dovednosti, jejíž zvládnutí se příliš nedařilo, je dobré lekci zakončit pozitivně, úspěchem a příjemným zážitkem. To navíc kombinovat s reflexí pro budoucí užitek nabyté dovednosti. Mysleme na tuto metodu především po lekci stavěné na vnějších nástrojích. Tento princip tedy není pouze teorie zákaznického servisu, ale pozitivně působí i na celý tréninkový proces. Efektivní slovní působení Mnoho trenérů a instruktorů volí v začátcích velice direktivní sdělovací formu. A to i u dětí nebo dospělých začátečníků. Tato metoda koresponduje s fázemi výuky, kdy je především v začátcích třeba myslet na vnitřní prostředí jedince. Přestože použití direktivní sdělovací formy může vést k progresu, vytrácí se radost a získaná dovednost je méně udržitelná. Snižujeme tedy úroveň vnitřní motivace. Jednoduchým receptem je, že místo direktivního sdělení klademe úkoly ve formě výzev. Příkladem může být, že místo věty: „Teď zkrátíme co nejvíce poloměr oblouku,“ budeme volit „Kdo z vás dokáže nejvíce zkrátit oblouk?“ nebo „Schválně jak dokážeš zkrátit oblouky?“ Vizualizace Jak jsme již zmínili, lidský mozek nepozná rozdíl mezi skutečným prožitkem a naší vizualizací. Představivost nemusí mít tedy pozitivní vliv pouze na práci s neurosvalovými spoji, ale i na úroveň vnitřní motivace. Například: „Představ si, jak sjedeš tyhle boule, až se naučíš tlumit terénní nerovnosti.“

Motivace dětí Chtění provozovat danou sportovní aktivitu a vynakládat úsilí na dosažení sportovního výkonu způsobují především vnitřní faktory, jako je touha zažívat pozitivní prožitky z vykonané sportovní činnosti spojené s přirozenou touhou vítězit. To vede k vnitřní motivaci. Ničivý efekt mají vnější faktory v podobě trestů a odměn, které podporují motivaci vnější. U dětí školního věku se dobře pracuje s faktorem soutěže, nicméně tato forma motivace může být velice zrádná. Bohužel i celá naše současná společnost je nastavená na výkon a snahu dosáhnout úspěchu. Daleko důležitější je láska k procesu samotnému. Radost z úspěchu a hmotných statků je velice pomíjivá, a proto může působit ve vnitřní motivaci jako sinusoida. Důležité, a to nejen u dětí, je odnášet si pozitivní vzpomínky na tréninkový proces. Zásadní je tedy prožitek. Jeho pozitivní směr a intenzita mají pak přímý vliv na efektivitu procesu učení a jeho dlouhodobost.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

3.5 ZÁKAZNICKÝ SERVIS Z naší praxe již bezpochyby víme, že základním stavebním kamenem každého podnikání je zákaznický servis. Proto si základy z Modré knihy obohatíme o pár dalších rad. Každý zákazník si pod kvalitním zákaznickým servisem představí možná něco trochu jiného. Naším úkolem je plnit představu konkrétního zákazníka, ne tu naši. Nastává správný čas pro určitou individualizaci přístupu. „The key is to set realistic customer expectations, and then not to just meet them, but to exceed them – preferably in unexpected and helpful ways.“ Sir Richard Branson

Pro všechny instruktory a trenéry, kteří to se svou prací v oblasti snowsports myslí vážně, je důležitým tématem vytvoření dlouhodobé klientely, vytvoření vztahů a získání schopnosti, jak si tyto atributy udržet. K tomu je velice důležité ovládat dovednosti pro práci s lidmi („people skills“). Definujme si několik základních pilířů, na kterých můžeme dlouhodobý vztah s našimi klienty budovat.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

3.5.1 Pilíře pro budování dlouhodobého vztahu s naší klientelou.

AUTENTIČNOST

DLOUHODOBÁ KLIENTELA

DŮVĚRA

100

EMOČNÍ INTELIGENCE

Autentičnost Budujme vlastní značku a buďme autentičtí. V oboru, kde je hlavní náplní práce s lidmi, je to naprosto zásadní. Nemůžeme přejímat postupy a názory, se kterými nesouzníme nebo nám nejsou vlastní. Zakládejme si na svých osobitých pozitivních vlastnostech a rozvíjejme je na maximum. To je naše reklama/značka, podle které si nás klienti budou pamatovat. Dobrá reference je k nezaplacení a čím více bude zapamatovatelní v pozitivním směru, tím lépe se reference předávají.

TIPY & TRIKY Zkoušejme v rámci svých lekcí vyvolat „WOW” efekt. Myšleno něco, co si klient z lekce zapamatuje a zanechá to v něm velkou pozitivní stopu. Může to být zážitek, objevení nového principu či cokoli dalšího. Klienti se nám pak budou více vracet a pozitivní reference se nám zvýší.

Role instruktora

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Z Modré knihy již přesně víme, jaká je definice a parametry instruktora jako profesionála. Co to ale znamená pro nás jako individualitu? Co naše role instruktora nabízí zákazníkovi a jak ji chápat? Moderní společnost se tento trend snaží korigovat díky jasně definovaným pilířům firemní kultury. Zaznívají témata jako „poslání“, „udržitelnost“, „experiment“ a mnoho dalších. Zkusme si pro svou výuku definovat vlastní pilíře, které můžeme kontrolovat pouze my, a definujme si tak účinný nástroj, jak vytvářet svou osobní značku. OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ: Jak dané hodnoty a naši roli definovat? Odpo– Jakým způsobem chci vystupovězme si na následuvat ve vztahu s klientem? jící otázky – Jaké jsou hodnoty, které chci klientovi předávat? – Co mohu svému klientovi nabídnout jedinečného? – Proč by si měl koupit mé služby? – Co bych sám osobně ocenil na mé práci v roli zákazníka? – Co a kdo je pro mě nejdůležitější v procesu výuky? – Jaké výukové nástroje chci používat? – Jaké jsou pro mě důležité hodnoty v oblasti výuky?

101

Vstoupení do role Pokud již máme představu, jak má naše profesionální role vypadat, je důležité dokázat maximalizovat její potenciál a umět do ní vstoupit vždy, když potřebuji, a naopak vystoupit a odpočinout si od ní. Čím více bude role vystihovat naše osobní „já“, tím méně náročný bude zmíněný proces. Hodně profesionálů používá nějaký rituál, jak zahájit proces a odvádět tak každodenně práci na maximální úrovni. Tento rituál může být káva před začátkem práce, kdy se naladím na klienta a dostanu ze sebe případný tlak problémů vlastního světa. Můžeme ale využít i náročnější techniky, které mají konkrétnější podobu a definici. Může to být třeba dechové cvičení či metoda vizualizace.

Důvěra Bez důvěry se v dlouhodobém vztahu s klientem neobejdeme. Je prokázáno, že se výrazně déle získává, než ztrácí. Mysleme na to před každou lekcí, tréninkem či jinou interakcí s našimi klienty.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

DŮVĚRA = pevný vztah

102

Pokud vytvoříme s naším klientem vztah založený na důvěře, projeví se to nejen v konzistenci naší práce, ale i v procesu vlastní výuky a jeho rozvoje. Bude-li nám věřit, rady přijme snadněji a výsledky se dostaví rychleji a efektivněji.

TIPY & TRIKY Komunikace by měla být smysluplná a obousměrná. Pokud se na něco ptáme, projevme upřímný zájem o odpověď a reakci. Nebojme se klienta zeptat na to, co mu ve výuce nevyhovuje. Upřímnost a otevřenost funguje. Pracujme se sociálním managementem – např. operativní změna tématu při smysluplném zájmu ze strany klienta. Snažme se používat upřímné komplimenty s konkrétním zdůvodněním proč. Stejně tak negativa a problémy identifikujme konkrétně a upřímně. Ukažme vždy cestu ke zlepšení. Úsměv, humor, zdvořilosti a oční kontakt jsou stále hlavní atributy dobrého zákaznického servisu. Měly by být co nejupřímnější. Systém vztahu OK – OK, především z našeho pohledu. Snažme se mít na své straně zdravou sebedůvěru a cítit se v procesu příjemně. Stejně tak to bude brát i náš klient. Klient je na kopci můj partner a oboustranný vztah „OK-OK“, nebo jeho obdoba, nám proces usnadní. Vyvarujme se tvorby pocitu nadřazenosti nebo podřazenosti vůči klientovi. Orientace na budoucí rozvoj, pozitivní emoce a úspěchy. Předpokladem je víra v lidský potenciál, který přirozeně podporujeme i u našich klientů.

Emoční inteligence je pojem, který je spojován s oborem psychologie. Dříve nebo později zjistíme, že pokud chceme být při práci s lidmi opravdu úspěšní, základní znalosti v této oblasti mohou výrazně pomoci. Emoční inteligenci můžeme chápat jako schopnost ovládat vlastní emoce a především umění vcítit se do pocitů a emocí druhých. A poté s nimi efektivně pracovat.

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Emoční Inteligence

103

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

104

3.5.2. Využití technologií V současné společnosti hrají nové technologie, a to především ty informační, zásadní roli v životě společenském i v životě profesním. Obecně panuje přesvědčení, že technologie jsou dál než naše schopnost jejich využití. Peníze, které do nich investujeme, pak zdaleka nevyužíváme efektivně. Ať již chceme nebo ne, tento trend ovlivňuje také řemeslo lyžařského instruktora. Pokud vytváříme službu na nejvyšší úrovni, musíme se s touto výzvou popasovat. Naše klientela to již vyžaduje, nebo velmi brzo vyžadovat bude. Zkusme se vžít do role náročného klienta, který používá IT techniku zcela běžně v rámci své práce. Zanalyzujme své služby. Buďme kritičtí. To, co stačilo minulou zimu, letos stačit nemusí. Níže uvádíme několik příkladů z praxe. Mnohé z nich jsou již standardem, zbytek se standardem v zákaznickém servisu stane ve velmi blízké budoucnosti. Některé technologie podporují efektivitu výuky přímo, některé nepřímou cestou. video analýza (kvalitní video, přístroj a software pro analýzu, sestříhání záznamu) fotografie (jejich pořízení a úprava) plánování tréninků/lekcí – sdílení (stálejší klientela) sdílení informací a tréninkových plánů online úložiště/disk/webová platforma webová prezentace sociální sítě, prezentace a komunikace online prezentace

Otázky k zamyšlení na závěr

K čemu v lekci slouží reflexe? Co je vnější a co vnitřní učební prostředí klienta? Které výukové nástroje ve své výuce používáte nejčastěji a které byste rádi do své výuky začlenili? V čem spočívá výhoda zapojení vnitřní motivace ve výukovém procesu?

VÝUKOVÝ KONCEPT LYŽOVÁNÍ

Popište, jak vypadá vaše role profesionála ve výuce lyžování.

105

V Modré knize bylo napsáno mnoho o tom, proč je pro nás instruktory analýza důležitá. Už jen to, že je definována jako jeden ze základních pilířů našeho vzdělávání, by samo o sobě mohlo stačit. Nicméně zkusme si otázku otočit. Jak může být analýza maximálně užitečná pro naše klienty?

Analytické dovednosti v pokročilém lyžování

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

Co se v této kapitole dozvíme? → Jak využít analýzu v naší lyžařské praxi → Jak zakomponovat analýzu do procesu výuky → Jak analyzovat pokročilé lyžaře a řešit příčinu/důsledek → Jak funkčně pracovat se zpětnou vazbou

Timothy Gallway popisuje ve své knize Inner Skiing následující: „Pro rozvoj lyžování je důležité věřit potenciálu, který získáváme ze zkušenosti. Pokud věříme vlastnímu tělu a zkušenostem, můžeme posouvat svůj výkon, aniž bychom se drželi nějakého seznamu, co musíme a nesmíme.“ To před nás staví obrovský úkol. Analýza musí v konečném efektu našim klientům pomoci k tomu, aby věděli, co u lyžování dělají nejen ve své hlavě, ale i se svým tělem. “Musí to cítit.” A k tomu vedou dvě fáze analýzy.

→ Rozšíříte si baterii „zázračných otázek“

DVĚ FÁZE ANALÝZY

Perfektní analýza – DIAGNÓZA

Využití analýzy pro maximální přínos klienta – APLIKACE POZNATKŮ

V této kapitole se tedy budeme bavit o tom, jak zlepšit své diagnostické dovednosti a také jak zjištěné informace dále aplikovat ku prospěchu našich klientů.

108

ZAPOJENÍ SELF-ANALÝZY Základními stavebními kameny stále zůstávají vizuální a verbální analýza, které známe již z Modré knihy. Tyto dvě formy analýzy slouží především pro část diagnostickou. Pokud bychom ale zůstali pouze u nich, zapomínáme na zapojení klienta do procesu a aktivaci jeho vnitřního prostředí. Velice pravděpodobně tak nedosáhneme významného přínosu pro klienta v úrovni chápání získaných informací. Pro jeho zvýšení můžeme zapojit tzv. self-analýzu. V základní formě může být self-analýza pouze zamyšlením nad otázkami: Jak se cítíš na ledovém podkladu? Daří se ti lyže udržet na černé sjezdovce čistě na hraně? Až po složitější: Co se nyní ve tvé jízdě změnilo? Co bylo jinak? V rámci dlouhodobého procesu dochází v ideálním případě ke sblížení poznatků získávaných z analýz na straně instruktora a self-analýzy na straně klienta. Její význam je ale zásadní i v začátcích. Podporuje zvědomění a odpovědnost za proces na straně klienta. Pro nás může sloužit jako další diagnostický nástroj (vnímáme klientovo nepochopení/pochopení).

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

4.1

4.2 ZÁKLADNÍ TYPY ANALÝZ Verbální analýza – přínosy a užití

Správně položených otázek není nikdy dost. Význam pro klienta: Nezapomínejme na její – podpora uvědomění si již známého i neznámého význam v dlouhodobém – podpora přemýšlení nad souvislostmi kontextu. – podpora vnímání pozitivních emocí – podpora schopnosti vizualizovat – pochopení pohybů za pomoci reflexe pro uchování získané dovednosti – podpora procesu self-analýzy jako dalšího stupně rozvoje potenciálu lyžaře Význam pro instruktora: – zjištění aktuálních potřeb, problémů či změněných výzev oproti normálu – zjištění schopnosti vnímaní těla a jednotlivých pohybů na straně klienta – možnost přecházet do řízeného objevování, využívat koučinkové metody až po možnost cíleně automatizovat pohyb do vědomé činnosti – pochopení souvislostí s vizuální analýzou, například zranění, svalová dysbalance atd.; otázky pokládáme citlivě a opatrně Snažíme se vždy klást co nejvíce otevřené otázky, abychom klientovi něco nepodsunuli. Pak by totiž tato informace nevycházela z něj samotného a pro nás jako pro instruktora nebo trenéra by měla mnohem menší význam.

109

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

Vizuální analýza – přínosy a užití Význam pro klienta: – –

ve formě videoanlaýzy (vstupní/výstupní) slouží k uvědomění si získaných dovedností ve formě videoanlaýzy může pomoci se zvědoměním určitých pohybů a tím podpořit proces self-analýzy

Význam pro instruktora:

Pozor, vizuální analýzu kombinujme vždy s analýzou verbální. Často nám to odhalí něco, co může být na první pohled skryté.

– základní nástroj pro další proces výuky – volba výukových nástrojů

Self–analýza – přínosy a užití Klient sám vnímá provedení pohybů, vjemy dokáže vyhodnotit a analyzovat. Je to nejvyšší a nejefektivnější stupeň pochopení vlastních pohybů za účelem jejich zlepšení. V maximální funkční podobě se s ní můžeme setkat především u velice poučených, znalých a zkušených klientů. Klient sám vnímá rozdíl mezi dobrým a špatným provedením a někdy dokáže vcelku přesně vyhodnotit proč. Vše vzniká pouze z pocitu při jízdě v porovnání s již získanými zkušenostmi a nějakou představou ideálního provedení. Prvky self-analýzy ale můžeme zapojit již v začátcích výukového procesu. „Jelo se ti lépe na patách, nebo na celých chodidlech?” Záleží pouze na naší dovednosti vytvářet vhodné výukové prostředí (terén, úkoly) a schopnosti využívat výukové nástroje (kladení otevřených otázek, řízené objevování). Význam pro klienta: INSPIRACE K ZAMYŠLENÍ: – – – –

zkrácení procesu výuky vede k nejefektivnějšímu rozvoji díky zapojení vlastního vnímání svého těla i mylný proces může vést v procesu pozitivního rozvoje dopředu je naprosto zásadní pro zhodnocení vstupní a výstupní úrovně výuková lekce

Význam pro instruktora: – –

110

zkvalitnění procesu výuky zjednodušení práce instruktora

Přechod k self–analýze je pozvolný proces, který může přijít velice znenadání. Klient sjede z kopce po nějaké debatě a jeho reakce dole je: „Já už asi vím, o čem celý den mluvíš. Teď jsem to asi cítil,“ a pokračuje: „a není možné, že jsem tam cítil i toto? To mi teď vrtá hlavou, jdu to ještě zkusit.“ Naším úkolem je self–analýzu podpořit dalšími vhodně položenými otázkami.

to, že může dojít k rozvoji za pomoci samotné self-analýzy, nesmí snižovat význam prvních dvou typů analýzy (diagnóza) a našeho následného působení. Jako instruktoři jsme stále zodpovědni za proces a naše role v něm musí být přínosná pozor, vizuální analýzu kombinujme vždy s analýzou verbální. Často nám to odhalí něco, co může být na první pohled skryté pro podporu self-analýzy je dobré klást důraz na reflexi můžeme ji nastartovat koučinkem, podpořením vizualizace, ale i vystavením se zajímavé zkušenosti

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

TIPY – TOOLBOX

111

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

1 co dělají lyže na sněhu 6

cíl, plán a progrese

co dělají segmenty těla

výběr klíčové dovednosti

vztah mezi pohyby těla a chováním lyží na sněhu

4 srovnání ideálního technického provedení s pozorováním

112

POZOROVÁNÍ

POROVNÁVÁNÍ

NÁVRH

Funkční projev – následek projevující se na tom co dělají lyže (Odhalujeme konec řetězce)

Pokračujeme v hledání příčiny – Hledáme vztah mezi chováním lyží/následkem a pohyby těla

2 Začínáme rozkrývat celý řetězec a hledáme jeho začátek (příčinu) – Nejprve pozorováním segmentů těla

4 Ohalení příčiny – Porovnáváme pozorované s ideálním provedením. POZOR! – Vždy hledejme úplný začátek řetězce. Někdy první odhalená příčina může být příčinou zástupnou a musíme v řetězci pokračovat dále. Jak správně rozklíčovat řetězec si řekneme v kapitole Systém PŘÍČINA – NÁSLEDEK

Využití práce se zpětnou vazbou, zapojeni kapitoly výuka, výukových nástrojů a reflexe Nejzásadnější část pro klienta, kde na něj začíná mít proces vliv, pokud nevznikla forma self-analýzy 5

Práce z Puzzlemi (někdy můfe být obtížné určit pouze jednu klíčovou dovednost, ale vždy je na začátku řetězce prvotní příčina. Pokud zvolíme jinou dovednost ne klíčovou, bude rozvoj probíhat taktéf, pouze ne tak efektivně

ANALÝZA V PROCESU VÝUKY INSPIRACE K ZAMYŠLENÍ: Pokud nám má sloužit detailní analýza funkčně, je třeba ji umět dobře využít pro své potřeby (DIAGNÓZA). Poznatky a užitek z analýzy pak následně musíme být schopni co nejlepe využít k potřebám našeho klienta se zapojením co nejvyšší míry self-analýzy. (APLIKACE POZNATKŮ) – viz dvě fáze analýzy. Z Modré knihy známé schéma analýzy o šesti krocích rozšíříme o nové poznatky.

Zvyšujeme primárně funkčnost, která je klientovi k užitku. Máme například víkendového lyžaře, který bude vždy lyžovat na modré upravené sjezdovce v ranních hodinách a na nohou bude mít pouze slalomové lyže. Pro něj může být dostačující úplně jiná funkčnost lyžařské techniky než pro lyžaře, který jezdí na zmrzlé černé sjezdovce a k tomu ještě na lyžích s velkým rádiem oblouku. Tím se ale nemění výsledek naší analýzy (diagnóza), jen volíme vhodný cíl, který bude klientovi ku prospěchu (přizpůsobujeme aplikaci poznatků).

Hlavním cílem analýzy musí být zvýšení funkčnosti a efektivity lyžařských pohybů. Tu by měl náš klient vnímat a ocenit. Tento faktor je zásadní pro udržení spokojenosti klienta v dlouhodobé spolupráci. My jako instruktoři a trenéři musíme mít ale ještě jeden cíl, protože jsme odpovědni za celý proces. Ten souvisí s druhou fází analýzy. Dle výše uvedeného schématu vidíme, že klient se do procesu zapojuje až v bodě 6. Všechny body analýzy musí být zachovány, nicméně je možné klienta více vtáhnout do procesu a nedělat z něj pouze pasivního posluchače. Když uvedeme druhý extrém, self–analýzu, uvědomíme si, že zde je klient součástí procesu ve všech šesti bodech. Podívejme se tedy na následující schéma, které ukazuje míru vtažení do procesu.

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

4.3

113

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

4.3.1

Míra vtažení klienta do procesu výuky

Týká se druhé fáze analýzy (APLIKACE). Tomuto procesu vždy předchází precizní diagnóza z naší strany.

Vytváření ideálního prostředí pro vznik self-analýzy. Tuto formu využíváme pouze u klientů, kteří extrémně dobře vnímají své pohyby a jejich důsledky, či jako doplněk dalších variant.

Sdělení informací (klient v roli pasivního přijímače) a následný rozvoj dovedností především nástroji vnějšího prostředí

Tuto formu využíváme pouze, pokud žádná jiná zmíněná nefunguje.

Klient nevnímá souvislosti výuka – analýza. Pochopení vytváříme až po dokončení procesu. Klient je pouze pasivní příjemce informací a neučí se chápat své tělo a souvislosti

Extrémní orientace na funkčnost lyžování. Nepředkládáme závěry, pouze vytváříme a směřujeme proces. Diagnóza vzniká na straně klienta a měla by být shodná s tou naší. Vysoká uchovatelnost získaných dovedností a jejich přirozenost

VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ KLIENTA Klientovi analýzu nesdělujeme, ale působíme na něj takovými nástroji, díky kterým informace sám odhalí a získá nové dovednosti. Proces doplňujeme o prvky sdělení, které proces urychlují a zefektivňují. Takové prostředí pomáhá i naší diagnóze, do které se částečně zapojuje klient.

Užití výukových nástrojů (především vnitřní) pro podporu self-analýzy + doplnění důležitých informací pro pochopení souvislostí.

114

Klient se nezapojuje do procesu diagnózy, ale díky interaktivnímu sdělení chápe od začátku souvislosti a směr lekce. Zapojení vnitřního prostředí v průběhu sdělení informací podporuje jejich udržitelnost a využitelnost

Sdělení informací interaktivní formou (otázky a odpovědi) a následný rozvoj potřebných dovedností za pomocí výukových nástrojů.

Modrá bublina představuje klienta. Čím více bublina zasahuje do zeleného pole, tím více je do analýzy zapojena self-analýza a podpora klientova uvědomění. Proces probíhá více v rámci vnitřního prostředí a vzniká vysoká míra chápání pohybů a souvislostí. Naopak čím více modrá bublina zasahuje do oranžového pole, tím je vyšší důraz kladen na rozvoj v rámci vnějšího prostředí a klient je méně vtažen do procesu. Metodu musíme volit dle preferencí klienta a jeho dovednosti chápat pohyby vlastního těla. Čím více proces probíhá přes vnitřní prostředí, tím větší na nás klade nároky. V běžné praxi se většinou „pohupujeme“ mezi spodními metodami a občas vybočujeme do těch horních.

4.3.2 Systém příčina – následek Nejvyšší funkčnost má optimální provedení. Znamená to, že odchylka od optimálního provedení snižuje tuto funkčnost a efektivitu. Každá odchylka má místo, kde vzniká – příčina – a místo, kde se projevuje – následky (důsledky). Mezi těmito krajními body vzniká řetězec souvislostí. Rozklíčování tohoto rébusu nám odhalí problematickou klíčovou dovednost. Stejné příčiny nemusí mít a zpravidla ani nemají stejné následky a zároveň podobně vypadající následky mohou způsobit rozdílné příčiny. Záleží na našich dovednostech, znalostech a zkušenostech, jak tento rébus rozluštíme. Správnou volbou volíme snadnější, kratší a efektivnější cestu rozvoje. Neznamená to ale, že jiné cesty jsou úplně špatné, nebo by k výsledku nevedly. Nakonec i bez odborné pomoci přijde většina lidí sama na to jak sjet z kopce.

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

Jak schéma z předešlé stránky chápat?

Systém řetězce Naše puzzle opět opravujeme od toho nejzásadnějšího/to co nám funkčně nejvíce vadí. Začínáme od konce řetězce, od následku. Dost často tento následek klient sám pociťuje. Naším úkolem je najít počátek vzniku tohoto problému – příčinu. Tam musíme zasáhnout. Během hledání počátku řetězce/problému můžeme odhalit spoustu „zástupných příčin“. Vždy se ptejme: Byla odhalená příčina prvním problémem, nebo způsobilo něco, co předcházelo? (Opět se opíráme o známé porovnání pozorovaného s ideálním provedením viz předchozí kapitola) Postupně se v analýze dostaneme od jednoduché struktury následek – příčina (známe z Modré knihy) až po dlouhé řetězce logických (mechanických) souvislostí. V nich může vystupovat i několik zástupných příčin.

115

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

TIPY – TOOLBOX Pro potřeby porovnávání je naprosto zásadní detailní představa o ideálním provedení. Analyzujme si také “ideální sportovní jízdy” a nahrávejme si pohybové vzorce do své paměti. Pokud se v průběhu rozkrývání řetězce vydáme špatným směrem, vždy se vracejme na místo ,kde jsme si analýzou jistí, a zkoušejme pozorovat a porovnávat znovu. Abychom správně určili následek, od kterého uchopit konec řetězce, vzpomeňme si na Modrou knihu a schéma puzzle. Jelikož je následek především funkčním projevem při interakci lyže – podložka. Pracujme s následkem, který je funkčně nejvíce negativní.

Příklad jednoduchého řetězce: Následek/funkční projev (bod 1.) mohou být například lyže v pozici do tvaru písmene V (ujíždějící vnější lyže) ve vrcholu oblouku a ve výjezdové fázi – častá chyba, se kterou někdy přichází klient sám a žádá její odstranění. Dokáže ji vnímat. Jako zástupná příčina dále v řetězci může být odhalena špatně zatížená vnější lyže. Takový problém dokáže identifikovat sám pouze poučený klient. Musíme ale v řetězci pokračovat dále a zjistíme, že špatné zatížení vnější lyže mohlo způsobit například příliš intenzivní povolení vnitřní nohy a přílišná inklinace do oblouku v nájezdové fázi. Z toho důvodu zatížení vnější lyže a vybudování opory o vnější nohu nemohlo vzniknout. Nalezli jsme příčinu, na které musíme pracovat. To je přidaná hodnota naší analýzy. Nezačneme s klientem pracovat na následcích či zástupných příčinách, které částečně dokáže odhalit sám, ale zefektivníme proces rozvoje optimálním zacílením lekce.

116

NÁSLEDEK

ZÁSTUPNÁ PŘÍČINA

Jde především o funkční projev, který limituje naše lyžování. často viditelný projev – Co dělají lyže na sněhu. Klienti ho někdy dokáží vnímat a snaží se přímo daný následek řešit.

Pokud rozkličujeme následek, zástupné příčiny jsou ty, které objevíme jako jeho příčiny. Často si je po krátké analýze dokáže uvědomit i klient. Velice často zde ale cesta nekončí. Pokud je příčina opravdu zástupnou, musíme najít co je reálnou příčinou ...

REÁLNÁ PŘÍČINA

... je prvopočátek problému. Reálnou příčinu často odhalíme díky dobré znalosti souvislostí mezi technikou, biomechanikou, fyziologií, a tím co nám indikují zástupné příčiny a následek. Klient reálnou příčinu nevnímá a je třeba často pracovat na pochopení jemných pohybů, přeprogramování automatizovaných pohybových vzorců a pochopení souvi slasti. Nutné zapojení vnitřního prostředí.

Ptáme se například: Proč vzniká vnímaný následek? Jak nás funkčně limituje? Co se v přecházejících pohybech dělo jinak, než v ideální provedení? Kde vzniká následek – bylo provedeno vše včas? Kdy vzniká (podmínky, rychlost atd .. )? Jaké má následek další souvi slasti? Jak jsme ho způsobili?

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

V analýze se vracíme zpět v čase od nalezeného následku až k identifikaci reálné příčiny:

Ptáme se například: Proč vzniká zástupná příčina? Jak nás funkčně limituje? Co se v přecházejících pohybech dělo jinak, než v ideálním provedení? Kde vzniká zástupná pří či na – bylo provedeno vše včas? Kdy vzniká zástupná příčina (podmínky, rychlost atd .. )? Jaké má další souvislosti? Jaké dovedsnoti nejsou optimálně nadávkované?

Odhalení příčiny je naším hlavních úkolem analýzy.

Další možnosti volby otázek naleznete dále v kapitole.

117

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

TIPY – TOOLBOX Pro efektivní analýzu je vždy úkolem rozklíčovat příčinu. Abychom se dostali až k reálné příčině, nesmíme se nechat zastavit zástupnými příčinami. Ptejme se… Co dál tento následek způsobuje? Kde vzniká to, co jsme objevili? Je to první pohyb, který se odlišuje od ideálního provedení, nebo se liší již pohyby předchozí?

Pokud již nejsme schopni odhalit nic předcházejícího a žádné další souvislosti, jsme zřejmě na začátku řetězce – příčina. Pro ověření projděme řetězec i opačným směrem. Myšleno: Pokud v “ideálním pohybovém vzorci” vznikne odhalená reálná příčina, způsobí tato příčina zástupné příčiny a zjištěný následek? Dost často zjistíme, že existují další souvislosti, které rozkryjeme touto opačnou cestou. Příklady následků:

Níže uvedené následky jsme rozdělili do již známých kategorií, které můžeme funkčně na kopci vnímat. Tento seznam neberme jako rigidní sdělení, ale spíše jako určitou baterii možností. Můžeme ji využít v začátcích těžších analýz. Dávejme však pozor, aby nám nedávaly jediný směr a nezapomněli jsme na souvislosti a další možnosti.

TVAR OBLOUKU

KONTROLA RYCHLOSTI A POLOMĚRU

VEDENÍ LYŽÍ rozšiřov. stopy v průběhu oblouku lyže v přívratném či odvratném postavení jedna/obě lyže ztrácí kontakt s podložkou vnější lyže odjíždí nestabilní vnitřní/vnější lyže výrazně předsunutá vnitřní lyže nesouhlasné zahranění lyží

tvar oblouku do Z

v průběhu jízdy nabírá rychlost

nezatížená vnější lyže

tvar oblouku do J výjezd do traverzu

nedokáže korigovat rychlost na prudkém kopci

příliš široká/úzká stopa

každý oblouk jiný, J/Z

nekonstantní rychlost – zrychl. a zpomal. v oblouku jeden oblouk kontroluje, druhý nikolv nesouměrnost oblouků

118

zvedání špiček/patek lyží ujíždějící patka lyže otáčení lyže kolem osy (boty/paty) nedostatečné prohnutí lyže výrazně rozdílné prohnutí lyží

1. Může nastat situace, kdy se v daných podmínkách následek nemusí viditelně projevit (ideální terén, mírná sjezdovka, vykrojené lyže atd.). To, co tedy pozorujeme jako první viditelnou odchylku od optimálního provedení, je již zástupná příčina. Je ale velice pravděpodobné, že v náročnějších podmínkách by byl následek viditelný zřetelněji 2. Někdy můžeme pozorovat kombinaci následků. Otázkou je, zda tuto kombinaci způsobuje jedna, či více příčin? 3. Vždy je důležitá otázka: brání daná příčina dalšímu rozvoji a progresu? 4. Některé příčiny lze definovat v rámci jedné dovednosti, častěji se ale setkáváme s kombinací více dovedností. Není tedy důležité identifikovat jednu konkrétní dovednost, ale vytvořit logický řetězec souvislostí pro nalezení reálné primární příčiny.

Zahoďme obavy při výuce a i my sami se učme z procesu jako takového. Pokud se někde stane chyba, reagujme na ni a poučme se z ní Zaměřme se na to, co bude pro klienta nejvyšší přidanou hodnotou Vysvětlujme jen to, co doopravdy potřebuje znát/chce znát

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

TIPY & TRIKY – TOOLBOX

4.4 PRÁCE SE ZPĚTNOU VAZBOU Zpětná vazba je něco jiného než reflexe a navazuje na 1. fázi (DIAGNÓZA). Úkolem zpětné vazby je pomoci klientovi dále rozvinout jeho dovednosti a udržet nebo zvýšit jeho vnitřní motivaci. Není důležité vypíchnout, co je špatně, ale co nám pomůže nejlépe lyžování posunout dále. Pro zpětnou vazbu pracujeme s pozitivní psychologií, vizualizací, motivací a podporujeme uvědomění (self-analýzu). – – –

Soustředíme se na již funkční dovednosti, na kterých stavíme. Zmíněné dovednosti pomáháme zpětnou vaznou automatizovat Orientujeme se na pozitivní cíl a co po jeho dosažení získáme Pro lepší pochopení můžeme zapojit metody vizualizace či formu suchého tréninku a trénink neurosvalových spojů (skvělým nástrojem jsou asociace a analogie)

119

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

4.4.1

Metoda zpětné vazby

Metoda zpětné vazby částečně vychází ze sendvičové metody. Její myšlenka spočívá v pozitivním zahájení a následném vypíchnutí toho nepovedeného. Vše musíme opět zakončit pozitivně. V konceptu APUL je to ale trošku složitější. Důraz klademe i na rozvojový přínos, ne pouze na aspekt psychologický. Fáze zpětné vazby klientovi:

Rozvoj + ukotvení nosných pilířů/ dovedností

Definování dalšího rozvoje (limitující dovednosti)

Definování výsledku

Rozvoj + ukotvení nosných pilířů/dovedností V první fázi zdaleka nejde jen o pochvalu, ale především o rozvoj a ukotvení částečně nebo úplně zvládnutých dovedností. Většina výukových systémů Nikdy nevíte zda správné se zaměřuje na rozvoj toho, co nám nejde, a soustředí provedení nastalo úplně se tedy na chyby. Musíme si ale uvědomit, že tento nově, nebo je to automatická přístup negativně působí na vnitřní motivaci. Krom a vědomá činnost. Z toho toho opomíjí možnost dalšího rozvoje již získaných důvodu je princip zvědomění dovedností a jejich zvědomění a automatizaci. Zvláda ukotvení dovednosti nuté dovednosti označme při analýze jako “nosné naprosto zásadní. pilíře”. Pokračujme dále v jejich rozvoji a ukotvujme “SPRÁVNÉ A FUNKČNÍ” zažité pohybové vzorce. Dalším rozvojem zvládnutých dovedností navíc rozvíjíme i ty ostatní.

Definování dalšího rozvoje (limitující dovednosti) Při „odstraňování chyby“ přemýšlejme následujícím způsobem. Pokud detailně popíšeme, co je špatně, orientujeme mysl opět negativním směrem. Vizualizací a zvědoměním navíc vytváříme neurosvalové spoje a můžeme tedy nepřímo ještě více ukotvovat zmíněné nesprávné provedení do našeho mozku. Máme tři možnosti, jak postupovat: a) Špatné provedení vůbec nezmiňujeme a zaměřujeme se na vysvětlení správného provedení. Postupně tak vytěsňujeme špatně zažitý pohybový vzorec a nahrazujeme ho vzorcem správným. Většinou funguje u pohybově nadaných jedinců a pokud není pohybový vzorec příliš zautomatizovaný. Sdělení pro klienta například: „Pojďme se teď ještě zaměřit na otáčení v průběhu celého oblouku. Tvé oblouky pak budou kulatější.”

120

Definovaní výsledku Slouží k ukotvení představy nového cíleného pohybového vzorce a co nám přinese. V ideálním případě bychom chtěli klientovi zvědomit výsledek. Propojujeme již zvládnuté dovednosti, o které se opíráme, a přidáváme cílenou novou představu o prvku (pohybu, části oblouku atd.). Opět probíhá vypíchnutí dovedností, které jsou již zažité pro podporu “nosných pilířů” dalšího rozvoje.

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

b) Chybu definujeme, ale okamžitě otáčíme na pozitivní cíl a opět správné provedení. U některých klientů se definování špatného provedení nevyhneme. Jde o pochopení špatné versus správné. Tento krok je nutný pro přeprogramování pohybového vzorce. Většinu času ale trávíme vysvětlováním správného provedení a jeho přínosem pro funkci. c) Velmi zažité pohybové vzorce, často prováděné automaticky bez jejich vnímání. Ty je nejtěžší zmenit. Zde se nevyhneme detailní analýze a rozboru detailů špatného provedení, včetně jejich důsledků. I zde ale se musíme co nejdříve orientovat na pozitivní cíl a nabídnout srozumitelné řešení pro nahrazení špatného provedení.

TIPY – TOOLBOX snažme se vyhýbat emocionálnímu hodnocení a zůstaňme v roli podporovatele k dosažení pozitivního cíle volba správné varianty závisí na míře automatizace, dovednosti vnímat vlastní pohyby a také emocionálnímu nastavení našeho klienta

4.4.2

Přínos analýzy pro klienta

Klient by se až na krajní případy neměl dostat do přímé interakce s detailní analýzou. Při přímé interakci s detailní analýzou již nejde o výuku, ale čistě o diagnózu chyb a správného provedení. Dokončena pouze 1. fáze analýzy. Naším úkolem je díky správné aplikaci poznatků (2 fáze analýzy) maximalizovat rozvojový přínos naší služby. Zpětná vazba / aplikace výukového nástroje

INSTRUKTOR

2. fáze (Aplikace získaných poznatků)

KLIENT

1. fáze (Diagnóza) Ukázka 121

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

TIPY & TRIKY – TOOLBOX 1. Jakmile dokončíme 1. fázi analýzy, zamysleme se nad tím, co je důležité pro klienta a jak mu to předat nejlépe. 2. Dávejme velmi dobrý pozor, jak využijeme analýzu u videa, aby sloužila funkčně potřebám klienta. Nezahlťme ho pojmy, ale pouze tím, co je pro něj přínosné a může mu pomoci. Pro pochopení můžeme zapojit metody suchého tréninku, a především metodu vizualizace. 3. U velmi znalých klientů může být naše diagnóza podobná self-analýze. O to víc je důležitá 2. fáze analýzy – aplikace poznatků.

4.5 „PROČ?” A DALŠÍ OTÁZKY Obecně se ve výuce doporučuje pracovat s otázkou „Proč?“ velice opatrně. Pozor na to, když ji budeme pokládat klientovi v jakékoli souvislosti. Například: „Proč při přehranění děláš tohle?“ Z psychologického hlediska totiž otázka „Proč?“ nabourává sebevědomí, podněcuje nedůvěru v proces a vzbuzuje pochybnosti nad již získanými dovednostmi. V konečném důsledku to může mít neblahý vliv na důvěru ve vztahu instruktor – klient. Pro nás osobně může naopak sloužit jako zastřešující otázka pro celou analýzu. Pokládejme ji sobě samotným a doprovázejme ji podotázkami: Co? Kdy? Kde? Jak?

TIP – TOOLBOX „Jedině správně kladené otázky vedou k rozvoji poznání.“ (Socrates) V kapitole Výuka jsme již zmínili, jak důležité je vhodně klást otázky klientům. Stejně to ale platí pro otázky, které si klademe sami. Dobře položená otázka nám samotným je základní kámen dobré analýzy.

122

Příklady otázek, které můžeme použít pro fázi porovnávání: – Proč vidíme takový projev/ následek? Jak jinak to má fungovat v ideálním provedení? Proč to tak funguje v ideálním provedení? – Co daný následek způsobuje? Co je jinak než v optimálním provedení? – Kdy se následek projeví? (Počasí, rychlost, rádius oblouku, strmost svahu) – Kde v průběhu oblouku vznikl problém způsobující daný následek? Kde se provedení odchýlilo od optimálního? – Jaké to má souvislosti? Jak souvisí následek s příčinou? Jak pozitivně ovlivňuje správné provedení funkčnost? Jaká dovednost/ jaké dovednosti to ovlivňují?

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

4.6 VIDEO A JAK S NÍM PRACOVAT Kvalita pořízeného záběru, zařízení, na kterém záznam klientovi přehráváme, a naše dovednosti techniku dobře ovládat, jsou naprosto zásadní pro výsledný efekt práce s videem. Shrňme si několik rad, kterými se můžeme řídit.

Obecně je třeba dbát na zásad, rad a tipů: – – –

– – –

Pracujme se zařízením, které disponuje dostatečným zoomem (na malé černé pohybující se tečce moc parády nepředvedeme). Se zoomem se předem naučme dobře pracovat. Ideálně pracujme se zařízením, které má stabilizátor pro kvalitu obrazu. Volme dobře místo natáčení. Měli bychom vidět lyžaře po celou dobu jeho jízdy. Pozor na terénní zlomy a hrany sjezdovek (definujme místo rozjezdu, trasu i konec natáčecí jízdy – několik oblouků pod kameru). Uchovávejme zařízení v teple – riziko rychle vybité baterie (pokud musíme zařízení mít celou dobu u sebe, pomůže kapsa vnitřní vrstvy blízko těla). Smluvme si signál, na který klient bude vyjíždět. Jasně stanovený druh oblouků, styl jízdy pro analýzu a na co se zaměříme (volná jízda, krátký poloměr atd.).

123

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

124

– –

–

Pokud natáčíme větší skupinu, snažme se délku jízdy zkrátit na minimální délku pro potřeby videa. Zkrátíme tím prostoje při natáčení ale i následné analýze. Kvalitní a mobilní zařízení pro přehrání videa (dle možností a místa realizace analýzy volíme buď mobil, tablet nebo laptop) – naprosto zásadní je rychlý přenos dat z zařízení na zařízení. Pro práci s videem při analýze zvolme vhodný program (např. Coach’s eye – do videa můžeme kreslit).

Výše popsané rady a tipy slouží především k dobré analýze na kopci/lanovce/po lyžování u kávy. Klientovi dále můžeme nabídnout například sestříhání záběrů do vlastního videa. Pozor, v rámci veškerého nakládání s natočeným nebo nafoceným materiálem vždy dbejme současných právních předpisů a především GDPR. Bez písemného souhlasu bychom materiály neměli nikde sdílet nebo jinak šířit.

vím proč má analýza nezastupitelné místo v procesu výuky lyžování?

Některé analýzy mohou být tak obtížné, že nedokážeme na první pohled určit jednu konkrétní správnou cestu nebo primární příčinu. Důvodem může být například to, že se v současnou chvíli děje několik nevhodných pohybů, které se navzájem ovlivňují, a je otázkou, kde je skutečná reálná příčina. Takovou situací se nenechme rozhodit. Začněme pracovat na tom, co se nám zdá jako nejvhodnější, a svou volbu si vyhodnoťme. Správnost našeho rozhodnutí se nám buď potvrdí, nebo vyvrátí a my pak již víme, jakou cestu zvolit.

ANALYTICKÉ DOVEDNOSTI V POKROČILÉM LYŽOVÁNÍ

Otázky k zamyšlení na závěr

Pro rozvoj analytických dovedností zkoušejme detailně popisovat i jiné pohyby než lyžování. Takové pohyby zkoušejme také analyzovat a své poznatky konzultujme třeba s kolegy nebo zkušenějšími kamarády v oboru. Obohaťme druhou fázi analýzy (aplikace poznatků) o prvky vizualizace, suchého tréninku, popisu pohybových vzorců optimálního provedení či imaginace rozdílů a audiovizuálního tréninku.

125

Mluvíme-li o lyžování, mluvíme o individuálním sportu. „Demo“, jak se lyžování ve formacích také říká, je jedna ze vzácných výjimek, při které mají lyžaři příležitost během lyžování uplatnit týmovou spolupráci a zažít tak zcela nové pocity, novou aktivitu a rozměr při pohybu po sjezdových tratích.

Lyžování ve formacích

LYŽOVÁNÍ VE FORMACÍCH

Co se v této kapitole dozvíme?

128

→ Co je lyžování ve formacích? → Proč zařadit lyžování ve formacích do výuky lyžování? → Jak postupovat při tréninku lyžování ve formacích od začátků až po expertní úroveň? → Jaké možnosti a úkoly můžeme použít pro rozvoj dovedností v demu? → Formy synchronizace a varianty postavení ve formacích. → Příklady variabilních oblouků – „show elementy“. → Rozšíříme si svůj „TOOLBOX“ o spoustu dalších nástrojů, nápadů a tréninkových tipů.

ožná jste už někdy zahlédli na kopci skupinku trénující pohromadě jízdu ve formacích nebo jste se sami podobného tréninku zúčastnili, popřípadě rovnou v synchronním lyžování týmů závodili na nějaké soutěži, mistrovství učitelů lyžování apod. Pojďme společně blíže nahlédnout na tuto atraktivní disciplínu a obohatit si svoje znalosti i dovednosti.

5.1 CO ZNAMENÁ DEMO/SYNCHRO LYŽOVÁNÍ

Počet účastníků můžeme podle libosti (nebo zadání soutěže) měnit. Zásadní v lyžování ve formacích je solidní zvládnutí lyžařské techniky, zejména krátkého oblouku. Ten je nejefektnější a zároveň nejjednodušší formou jízdy ve formacích. Další častý prvek je změna rytmu, např. přechod z dlouhých oblouků do krátkých. Do klasických krátkých a dlouhých oblouků se někdy zapojují i specifické variabilní oblouky, jako tzv. „Klammerschwung“, „Reul“, „Schwede“, „Charleston“, dále různé otočky a jiné figury. Jedná se o nejrůznější variace oblouků, nejčastěji provedených na vnitřní lyži za současného zvednutí lyže vnější. Tyto oblouky vyžadují dobrou koordinaci, stabilitu, rovnováhu a celkovou pohybovou šikovnost. Vzhledem k poměrně vysoké náročnosti jsou tyto oblouky zařazovány až ve vyšších úrovních synchronního lyžování a při vrcholových demo soutěžích, někdy také jako povinný prvek ve volné jízdě. Tyto prvky, tzv. „show elementy“, velmi oživují celou jízdu ve formaci a jsou pro přihlížející diváky velmi atraktivní. Demo lyžování tak klade vysoké nároky na celou řadu aspektů. Na expertní úrovni můžeme synchronní lyžování ve formacích přirovnat náročností k závodní jízdě v obřím slalomu nebo jízdě v boulích na černé sjezdovce. V disciplíně demo se pořádají závody na národní, evropské a světové úrovni. Závodí se v týmech po šesti nebo osmi jezdcích. Demo lyžování je velmi často součástí večerní show v lyžařských areálech a nedílně tak patří do našeho „snowsports“ prostředí.

LYŽOVÁNÍ VE FORMACÍCH

Lyžováním ve formacích („demo“ nebo „synchro“) rozumíme takovou formu lyžařského pohybu, kdy dva a více lyžařů během společné jízdy v daném útvaru provádí současně pohyb stejných částí těla v ten samý okamžik. Tyto pohyby mohou být vedeny stejným směrem – synchronně, nebo protisměrně – asynchronně. Podle velikosti skupiny, změn ve formacích během jízdy nebo druhu sestavy mohou být prováděné pohyby také s časovým posunem.

5.2 ZAŘAZENÍ DEMO LYŽOVÁNÍ DO VÝUKOVÉHO PROCESU Důvodů, proč tuto aktivitu zařazovat do výukového procesu, je celá řada. Tím hlavním je zcela určitě zábavnost. Kdo už někdy zkusil jet minimálně ve dvojici v daném rytmu s parťákem, za sebou nebo vedle sebe, ten jistě zjistil, jak se již stokrát sjetý a známý svah stává novým hřištěm, na kterém můžeme uplatnit naši nekonečnou kreativitu. Současně zdokonalujeme automatizaci pohybů, protože lyžujeme dynamicky a zároveň velmi často na lyžařskou techniku při demo jízdě nemyslíme nebo nestíháme myslet. K tomuto může docházet v celé naší lyžařské progresi možná úplně poprvé. Z tohoto pohledu je to velmi zajímavý a intenzivní moment v lyžařské výuce a tréninku.

129

Psychologické hledisko synchronního lyžování ve výuce Pro klienta:

LYŽOVÁNÍ VE FORMACÍCH

Společné zážitky – posílení společenských vazeb ve skupině lyžařů. Nová zkušenost – jiný úhel pohledu na lyžování a techniku. Uvolnění atmosféry v lekci – klienti se přestanou brát tolik vážně, připustí možnost udělat chybu, čímž se zvýší ochota zkoušet nové věci a posouvat vlastní limity. Prvek sebeanalýzy – nastudování jiné sestavy, hodnocení vlastní jízdy.

Pro instruktora: Podpora dynamiky skupiny – týmová spolupráce zvyšuje motivaci vystoupit z komfortní zóny, tlak skupiny lze využít ke splnění náročnějších výzev. Větší variabilita výuky – pestřejší výuka, změna činnosti znamená zlepšení koncentrace klienta, faktor zábavy a týmového efektu. Benefity tréninku jízdy ve formacích Technický rozvoj V jízdě ve formaci s ostatními členy skupiny/týmu jde o časté přizpůsobování se drobným odlišnostem v rámci individuální techniky lyžování. Jedná se o malé korekce z pohledu rychlosti, načasování oblouků, ať už naše vlastní nebo týmových kolegů. Tím dochází k změnám a korekcím v našich pohybových vzorcích. Rozvíjíme svoje lyžařské dovednosti, koordinaci, cit pro sníh a pro rytmus. V demo lyžování je nezbytné udržet rytmus oblouků a sestavu bez ohledu na terén. V důsledku toho často zdokonalujeme naše lyžování v těžkých sněhových podmínkách a posouváme naše schopnosti vytvořit oblouk kdekoli, kdykoliv a za jakýchkoliv podmínek. Mentálně-taktický rozvoj Rozvíjíme obecnou koncentraci. Zdokonalujeme prostorovou orientaci v terénu. Učíme se lépe vnímat terénní změny, předvídat trajektorii a velikost vlastních oblouků. Trénujeme prostorovou orientaci vůči ostatním lyžařům v týmu. Zlepšujeme anticipaci pohybu lyžařů v běžném provozu na sjezdové trati. Odbouráváme strach z ostatních lyžařů na sjezdovce. Pohyb v týmu, kde jsou vzdálenosti mezi lyžaři často velmi malé, je dokonalou průpravou pro přeplněné odpolední sjezdovky. Rozvíjíme plánování a taktiku. Vizualizace celé sestavy v daném úseku sjezdovky nám zlepšuje taktické a strategické dovednosti, které se nám mohou hodit třeba při jízdě ve volném terénu.

130

5.3 DEMO TRÉNINK OD ZAČÁTKŮ AŽ PO EXPERTNÍ ÚROVEŇ

Vstupní branou do světa synchronního lyžování je zvládnutí krátkých oblouků. Na nich tato disciplína staví a jsou zcela stěžejní dovedností. Krátké oblouky jsou nejjednodušší na rytmizaci, a tudíž vhodné zejména v začátcích tréninku. Z toho plyne, že s lyžováním ve formacích může začít každý lyžař, který zvládne provádět kratší paralelní oblouky a zároveň umí kontrolovat jejich rychlost a rytmus. Obecně lze říct, že záleží vždy na zhodnocení instruktora lyžování, ve které fázi výuky jízdu ve formacích zařadí. Základním předpokladem je zautomatizovaná technika zamýšlených oblouků tak, aby lyžař nemusel příliš přemýšlet nad technikou lyžování a mohl se plně soustředit na provedení sestavy. Klient se musí cítit komfortně, mít jízdu pod kontrolou a souhlasit se záměrem jet ve skupině s ostatními lyžaři. Demo lyžování lze použít jako náplň celé lekce anebo jen její části. Velmi záleží na motivaci skupiny. Jde o velmi oblíbenou aktivitu, ke které se lze v průběhu lekcí často vracet.

LYŽOVÁNÍ VE FORMACÍCH

Kdy je vhodné s lyžováním ve formacích začít

Kde lyžování ve formaci trénovat K tréninku demo lyžování vyhledáváme přehledný, málo frekventovaný nebo úplně uzavřený svah. Velkou výhodou je široký svah s orientací po spádnici. Sklon svahu volíme podle technické úrovně lyžařů, zkušenosti účastníků s takovým typem lyžování a také dle náročnosti zamýšlené sestavy. Pro lyžaře, který prvně zkouší krátké oblouky a nemá žádnou zkušenost s demo lyžováním, zpočátku volíme velmi mírnou, modrou sjezdovku. Oproti tomu pro zkušený tým lyžařů si může pro nácvik dovolit vybrat červenou nebo méně obtížnou černou sjezdovku.

Krok za krokem Na prvním místě je při lyžování vždy bezpečnost. V demo lyžování to platí rovněž. Největším nebezpečím při nácviku sestav je srážka členů skupiny. Zde je několik obecných zásad bezpečného tréninku platných pro všechny úrovně lyžařů: Sestavujme skupinu z lyžařů, pokud možno stejné nebo podobné technické úrovně. Úroveň choreografie přizpůsobme technické úrovni skupiny, zkušenostem a povětrnostním a sněhovým podmínkám. Pozice ve formaci rozdělme podle silných a slabých stránek lyžařů (podle lyžařské úrovně a psychické zdatnosti). Technicky nejslabší jezdci pojedou spíše uprostřed,

131

LYŽOVÁNÍ VE FORMACÍCH

zkušení vzadu, nejsilnější technik a přirozený lídr formaci povede. Tempo a rytmus oblouků přizpůsobme vždy nejslabšímu jezdci ve formaci. Vedoucí skupiny, který jede vepředu, určuje povely ke změnám, rytmu a postavení formace. Druhý vedoucí může podle formace převzít úkoly vedoucího. Ostatní členové skupiny jedou za nimi. Předem vždy stanovme a nacvičme povel: ke startu – např. „Ready, steady, go!“, k zastavení – vedoucí zvedá hůl na znamení, zpravidla tři krátké oblouky před zastavením; na třetí oblouk se zastaví; nebo v případě dlouhých oblouků na zvednutou hůl bezpečné rozjetí se – vyjetí ze sestavy a zastavení; ke směru oblouků – zejména pro první oblouk, k poloměru oblouků a k rytmu. Přesně definujme, kdo je na koho v sestavě orientován.

ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Představme si, že nás čeká skupinová výuka na téma synchronního lyžování. Před vámi stojí 6 lyžařů, středně pokročilých, kteří mají zvládnutý dlouhý a krátký paralelní oblouk a jsou bez zkušenosti s demo jízdou. Na základě dosud nabytých znalostí z této kapitoly zkuste sestavit krátký program lekce. Jak budete postupovat? Co vám bude pravděpodobně dělat potíže? Porovnejte svoji progresi s tipy níže.

TIPY & TRIKY

Nácvik nejprve ve dvojicích, poté čtveřicích a šesticích. Formaci nejprve „prochodíme“ na rovině v lyžařských botách bez lyží. Sestavu si projede na lyžích každý člen sám individuálně, teprve poté ve skupině. Začínáme na mírné sjezdovce, postupně se posouváme na prudší. Nejprve zařazujme lehčí konstantní formaci, poté až změny pozic. Postupně přidáváme změny rytmu, osy jízdy, změny celé formace až později. V top tréninku zařazujeme vícenásobnou změnu formace jízdy.

Každý kvalitní instruktor lyžování má v rukávu vždy několik variací na procvičované téma. Možnosti při rozvoji a osvojování demo dovedností jsou téměř neomezené. Cílem je udržet výuku synchronního lyžování pestrou a zábavnou.

132

K ZAMYŠLENÍ Souhru pohybu a rytmu ve skupině můžeme také najít v dalších aktivitách. Např. v krasobruslení, tanci, synchronizovaném plavání, v orchestru, kapele či hudbě obecně. Kdo má zkušenost v tomto směru, má při demo lyžování výhodu. Nejlepší závodní týmy v synchronním lyžování na světě dokážou svoji sestavu perfektně načasovat na změny dynamiky v dané hudební skladbě, což je pro diváky velmi efektní. Lyžování ve formacích je totiž především show.

TRÉNINKOVÉ TIPY

LYŽOVÁNÍ VE FORMACÍCH

Startovní povel říkejme hlasitě a rytmicky. Startovní povel dává většinou první jezdec nebo případně takový člen skupiny, kterého všichni uslyší (dle domluvy). Stanovme prostřední a postranní osy podle daných bodů v dojezdu sjezdovky (strom, budova, plot, lanovka). Startovní rozestupy určeme mezi členy skupiny v začátcích tréninku spíše větší, poté postupně zmenšujme. Zvyklostí je vzdálenost na dvě délky hole nebo na délku lyží. Pro efektivnější trénink využijme kouče. Ten může podpořit trénink organizačními úkoly, pozdržením provozu na sjezdovce či důležitou zpětnou vazbou okamžitě verbálně nebo pomocí videoanalýzy (rozestupy, zákryty, rytmus, osa jízdy). Na startu tréninkové jízdy je potřeba se přesvědčit, zda je dostatečná část sjezdovky volná, a důležité je být připraven na ukončení jízdy bezpečným rozdělením jezdců do stran (kde je místo) v jakémkoliv čase a v jakékoliv části formace.

Měňme velikost skupiny. Větší skupinu rozdělíme na několik malých. Pozici vedoucího si vyzkouší více lidí. Choreografii spojenou s technikou volíme tak, aby všichni členové jeli opticky stejně. Pro udržení rytmu (pro perfektní vizuální dojmem) je nezbytně nutné časově identické zahájení oblouku se zapíchnutím hole. Měňme rytmus, rychlost a dynamiku oblouků. Střídejme terén, používejme terénní zlomy a profil svahu. Zkoušejme různá startovní postavení, jízdní formace a jejich změny. Experimentujme s choreografií, zkusme různá zakončení sestavy a pořadí formací. Obměňujme pozice – vedoucí, druhý vedoucí, následující jezdci. Trénujme jednoduché sestavy bez holí. Zkusme kombinovat různé nástroje v týmu (telemark, běžecké lyže).

133

LYŽOVÁNÍ VE FORMACÍCH

TRÉNINKOVÉ TIPY

134

Stínování ve dvojicích, trojicích – první jezdec volí stopu a ostatní drží zákryt. – 1. úroveň – sestava a prvky jízdy jsou domluvené předem; – 2. úroveň – celková sestava není předem známá. „Catch me if you can“ – ve dvojicích, první jezdec jede stopu, druhý jezdec kopíruje a reaguje na změny, úkolem prvního je setřást kolegu za sebou – postupné zvyšování rychlosti. – 1. Snaha u udržení stejné stopy – 2. Snaha o udržení zákrytu Předjíždění v asynchronní nebo synchronní jízdě. Pro udržení synchronní či asynchronní formace je potřeba přizpůsobit rychlost a rádius oblouku tak, aby jezdec předjel z posledního místa na první a naopak. Vždy se musí udržet po celou dobu stejné načasování zahájení oblouků, a tím také rytmus. Ciferník – jízda ve dvojici nebo trojici synchronně nebo asynchronně v krátkých obloucích. Jeden jezdec je střed ciferníku, ostatní jsou ručičky hodin, které kolem středu postupně rotují. Cíl: projet všechna čísla na ciferníku, např. od dvanácté přes jednu hodinu, pak druhou hodinu a dále až opět na dvanáctou. Zároveň je třeba udržet rytmus oblouků.

Na vysoké profesionální úrovni neexistuje slabý post v demo týmu. Každý má svoji úlohu. První jezdec musí držet stejnou linii jízdy, jet na cíl (konkrétní bod v dojezdu svahu), držet konstantní rychlost a rytmus. Dle typu formace může dojít i k tzv. rozjetí třeba dvou částí týmu od sebe. Tak vzniknou dva lídři, kteří se musí sehrát. Jezdci na druhých pozicích musí držet stejnou linii, rychlost a rytmus jako lídr, což může být často dosti obtížné, neboť musí být i připraveni na případné chyby lídra. Ty se potom snaží „zamaskovat“ změnou právě své linie, stopy, rychlosti a rytmu! Všechny tyto reakce vyžadují dlouhodobý trénink, zkušenosti, předvídavost, cit a sehranost celého týmu. Jezdci v posledních řadách musí kromě dané linie lídra vnímat všechny ostatní členy formace, reagovat na ně a často se v krizové situaci rozhodnout ve zlomku vteřiny. V top světových i evropských týmech je expertní technika lyžování naprostou samozřejmostí.

Vždy jedeme tzv. „na prvního“. I poslední ve sloupu reaguje na pohyby a jízdu prvního, aby nevznikala časová prodleva. První je dirigent, který udává rytmus, zbytek týmu rytmus následuje. Pokud reagujeme na to, co vidíme, tak už je pozdě. Musíme anticipovat, tzn. předvídat pohyby i situaci, abychom reagovali téměř současně. Stejně jako v hudbě, kde každý člen orchestru hraje svůj „part“ a dohromady vzniká skladba, tak v demo lyžování musejí všichni znát sestavu a držet se daného počtu oblouků, rytmu, změn formací a oblouky zahajovat ve stejný okamžik, jinak se sestava „rozsype“. Jestliže vedoucí jezdec udělá chybu, musíme se přizpůsobit. Pokud je to možné, sledujeme lyže vedoucího lyžaře, pohyby těla mohou mírně mást. Rozjezd na signál musí být sladěn, jedou všichni najednou (ne jako na křižovatce na semaforu).

5.4

FORMY & VARIANTY SYNCHRONIZACE VE FORMACÍCH

Synchronní jízda Dva a více lyžařů společně startují a zatáčí stejným směrem ve stejný moment. Jsou buď v zákrytu na spádnici vertikálně (stínování), horizontálně vedle sebe, nebo lze lyžovat v diagonální formaci.

LYŽOVÁNÍ VE FORMACÍCH

TIPY & TRIKY PRO JÍZDU VE FORMACI

135

LYŽOVÁNÍ VE FORMACÍCH

Asynchronní jízda

Touch

Jedná se o opak synchronního zákrytu. Dva nebo více lyžařů startují a zatáčí v opačném směru a zároveň drží stejný rytmus. Důležité je zahájení oblouku ve stejný moment. Jezdci jedou za sebou (vždy jsou vidět oba, kromě zahájení oblouku, kdy se křižují), horizontálně vedle sebe, nebo diagonálně.

Dva lyžaři startují vedle sebe a současně se rozjedou v opačném směru do stran. V sestavě oba protější lyžaři jedou stejný rádius oblouku a potkají se na spádnici ve střední ose. Jednodušší je varianta pouze dvou lyžařů, náročnější provedení jsou dvě řady lyžařů.

Trénink těchto jednoduchých formací probíhá nejdříve v krátkých obloucích, následně můžeme zařadit oblouky střední až dlouhé. U těch nám trochu pomáhá rádius lyže, pokud máme všichni stejný nebo velmi podobný. I pro střední až dlouhé oblouky používáme proto pro demo lyžování zpravidla slalomové lyže, tedy lyže o rádiusu okolo 12-13 m. Dle úrovně jezdců je pak možné jet tyto oblouky s minimálním točením lyží, tedy dynamické řezané. U krátkých oblouků dochází ke klasickému vyváženému mixu dovedností pro krátký oblouk – otáčení, hranění, práce s tlakem (dle rychlosti, sklonu svahu, typu sněhu atd.).

136

„Ozubené kolo“ je variace na „touch“. Jde o téměř tu samou figuru, rozdíl je ale v tom, že vrchol oblouku při setkání lyžařů je až za střední osou. Tímto posuvem a prolnutím vrcholů oblouků obou řad vznikne efekt ozubeného kola. Kvůli lepšímu vyznění prvku sestavy se „ozubené kolo“ používá při středních až dlouhých obloucích. Obě řady kopírují stopu svého vedoucího jezdce (jako had).

LYŽOVÁNÍ VE FORMACÍCH

Ozubené kolo

Crash V sestavě „crash“ startují dva lidé nad sebou ve spádnici a současně se rozjedou v opačném směru do stran. Oba lyžaři jedou stejný rádius oblouku. Následně se překříží na střední ose těsně za sebou ve stejné vzdálenosti jako při startovním postavení, jen v krátkém časovém zpoždění. Ve více jezdcích se při správném provedení figury všichni lyžaři z obou řad míjejí ve stejném bodě sjezdovky. V této variantě je třeba velmi důrazně dbát (kvůli bezpečnosti) na držení stejné stopy a rozestupu mezi jezdci.

137

LYŽOVÁNÍ VE FORMACÍCH

Variabilní demo oblouky – „show elementy“ Do klasických krátkých a dlouhých oblouků se někdy zapojují i specifické variabilní oblouky, jako tzv. „Klammerschwung“, „Reul“, „Schwede“, „Charleston“, dále různé otočky a jiné. Jedná se o nejrůznější variace oblouků, nejčastěji provedených na vnitřní lyži za současného zvednutí lyže vnější. Powder 8

138

A co třeba zkusit synchronní lyžování v hlubokém sněhu? Kdysi velmi populární soutěž „Powder 8“ je jízda dvou lyžařů v prašanu, a to synchronně za sebou v krátkých obloucích. Tím lyžaři kreslí do sněhu osmičky. Odtud pramení í tento název. Závodí se „na krásu“ a cílem je vytvořit sérii perfektních osmiček.

PŘÍKLADY POSTAVENÍ VE FORMACÍCH POSTAVENÍ

TVAR FORMACE A POČTY LYŽAŘŮ

vedle sebe na vrstevnici

diagonálně

nad sebou a vedle sebe

LYŽOVÁNÍ VE FORMACÍCH

nad sebou (jako stín) na spádnici

139

PŘÍKLADY POSTAVENÍ VE FORMACÍCH POSTAVENÍ

TVAR FORMACE A POČTY LYŽAŘŮ

LYŽOVÁNÍ VE FORMACÍCH

liché počty

vysoké počty (varianty při osmi lyžařích) jedna řada projede za druhou

girlanda

dvě řady se stínují (dvojitý červ)

5 2 1 2 1 2 1

touch

stínový touch (dvě řady v zákrytu)

ozubené kolo

140

crash

2 1 1 1

2 2

stímnový crash

Jaké jsou hlavní zásady bezpečnosti při tréninku synchronního lyžování? Jaký z tréninkových tipů si odnášíte do svého vlastního lyžování? Jaký postup zvolíte při výuce pokročilých lyžařů, kteří nikdy synchronní lyžování nejezdili a rádi by ho vyzkoušeli? Zkuste si navrhnout vlastní krátkou sestavu. Jaké formace v zakončení této sestavy Vás napadají?

LYŽOVÁNÍ VE FORMACÍCH

Otázky k zamyšlení na závěr

141

Téměř každý sport má svoji závodní formu. Ve sjezdovém lyžování to může být třeba závod ve freeridingu, jízda v boulích nebo skicross. Pro nás to budou v následujících řádcích alpské disciplíny, tedy jízda v branách.

6 Úvod do závodního lyžování a tréninku

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Co se v této kapitole dozvíme?

144

→ → → → →

obecná specifika závodního lyžování a techniky pro jízdu v branách strategii, taktiku a linii jízdy druhy alpských disciplín pravidla pro stavbu tratí, bezpečnost tréninku a závodů specifika výzbroje a výstroje pro alpské disciplíny

6.1 ZÁVODNÍ LYŽOVÁNÍ JAKO SPORTOVNÍ VÝKON Téměř každý sport má svoji závodní formu. Ve sjezdovém lyžování to může být třeba závod ve freeridingu, jízda v boulích nebo skicross. Pro nás to budou v následujících řádcích alpské disciplíny, tedy jízda v branách. Ta je specifická branami (přesně vymezeným prostorem, ve kterém se závodník pohybuje) a snahou projet jimi vytyčenou tratí v co nejkratším čase. Tyto dva faktory dělají hlavní rozdíl mezi volnou jízdou na sjezdovce a jízdou v branách. Při volné jízdě je větší prostor a čas na volbu stopy a korekci rychlosti. Tu provádíme mixem dovedností (např. změnou úhlu hranění nebo tvarem oblouků). Takovéto pojetí lyžování nám dává více času soustředit se na techniku jízdy. Naopak v branách je hlavním měřítkem čas strávený v trati. Čím kratší, tím lepší. Od tohoto cíle se odvíjí naše počínání. V závodě nehraje elegantní provedení pohybů hlavní roli. Jediná funkční řešení jsou taková, která přispívají ke zkrácení celkového času jízdy.

Sportovní výkon v závodním lyžování ovlivňují tyto faktory: technika závodního lyžování kondiční a koordinační předpoklady psychické předpoklady vnější podmínky (materiál, stavba tratě, počasí, rodinné zázemí, trenéři) Specifickým sportovním tréninkem primárně ovlivňujeme tyto složky:

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Lyžování v jakékoliv formě je sport. Pokud chceme dobře lyžovat, musíme být aktivní a trochu se hýbat. „Pokud chceš běžet, musíš se rozběhnout, jinak jsi chodec“. V lyžování platí to samé. Pokud chcete dobře a rychle lyžovat, musíte efektivně vyvinout a nasměrovat určitou energii, jinak se budete jen klouzat z bodu A do bodu B díky gravitaci. Závodníka (stejně tak i pokročilého expertního lyžaře - nezávodníka) dělá komplexním jeho precizní zvládnutí co nejširšího portfolia dovedností. Nejen funkční techniky lyžování, ale i dalších složek výkonu, které vedou k úspěchu.

techniku jízdy v branách volbu stopy (linie) a taktiku jízdy v branách funkční využití materiálu osobnost lyžaře a jeho mentální nastavení na výkon kondiční připravenost Specifickou přípravou ovlivnit nelze: vrozené tělesné proporce a předpoklady (morfologii těla) fyzikální a biomechanické aspekty

145

6.2

V závodní jízdě se snažíme uplatnit ty samé dovednosti, které dobře známe ze sportovního volného lyžování nebo z pokročilých lekcí s našimi klienty. Dávkujeme je jen trochu jinak z hlediska času a intenzity, a do našeho oblíbeného puzzle tak přidáváme další dílky. Některé nejsou přímo dovednostmi, jsou to spíše faktory a aspekty, které však do koktejlu závodní jízdy namixovat musíme.

PROHLÍDKA TRATĚ

MATERIÁL

OTÁČENÍ

DYNAMICKÁ ROVNOVÁHA

KONTROLA RYCHLOSTI

HRANĚNÍ

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

SPECIFIKA TECHNIKY ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ

SJEZDOVÝ POSTOJ

INTENZITA TLAK

LINIE JÍZDY NAČASOVÁNÍ

KONDIČNÍ PŘIPRAVENOST

PŘ ME IP NT RA Á VE LN NO Í ST

TAKTIKA

FÁZE OBLOUKU

Do puzzle skládačky jsme přidali další dovednosti a pojmy, jako je například linie jízdy, taktika, sjezdový postoj, kondiční připravenost, závodní materiál, prohlídka tratě a také kontrola rychlosti. Mix dovedností a faktorů je v závodní jízdě trochu jiný, než jak ho známe z volného lyžování.

146

– – – – – – – – –

Disciplína a orientace horní poloviny těla Flexe kotníků – aktivní kontakt holení s lyžařskou botou Efektivní a funkční přechod mezi oblouky Inklinace (klopení) Angulace (zalomení) Pedálování a krčení dolních končetin – nezávislá práce Včasná práce s tlakem Úhel zahranění lyží + využití poloměru lyží Dynamická rovnováha a funkční opora o vnější lyži

Mnohé pojmy a dovednosti z vlevo uvedených nám jsou již samozřejmě známé. V závodní technice k nim musíme přidat některé další nebo některé provést s jinou intenzitou a jindy, než je tomu ve volné sportovní jízdě.

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

ZÁKLADNÍ PARAMETRY ZÁVODNÍ TECHNIKY JSOU:

Kontrola rychlosti v závodním lyžování Kontrolu rychlosti realizujeme v závodní technice trochu odlišně než při volné jízdě. Budování tlaku na vnější lyži provádíme před spádnicí (což je stejná snaha jako ve volné jízdě), ale za spádnicí se tlak snažíme co nejdříve minimalizovat, abychom se vyhnuli brzdivému účinku.

Čistě vyjetý oblouk (řezaný, vykrojený, carvingový) Pokud to dovoluje trať a technická vyspělost závodníka, většinou preferujeme čistě vyjetý oblouk po hraně. Jedná se z fyzikálního hlediska o nejrychlejší techniku oblouku. Stivoting lyží v zahájení oblouku Pokud je trať technicky složitá nebo se závodník potřebuje dostat zpět do vyšší stopy (korekce linie), může použít techniku stivoting. Korekce směru osy lyží může být od natočení až po nasmýknutí (pivotingu) lyží do směru budoucí jízdy. Techniku užíváme na velmi prudkých svazích nebo v přesazených branách a slouží také pro zmíněnou korekci linie jízdy.

147

Fáze oblouku

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Jak jsme se již dozvěděli v Modré knize lyžování, v navazovaných obloucích popisujeme tři fáze oblouku. Rozdělení oblouku do fází je důležité proto, abychom bez problémů chápali, v jaké části oblouky (KDE) realizujeme (CO) dovednosti, a dokázali také říct JAK.

148

NÁJEZDOVÁ – budování (získávání) opory o vnější lyži – práce s tlakem VÝJEZDOVÁ – vedení, kontrola a vypouštění tlaku z vnější lyže PŘECHODOVÁ – přehranění – ukončení minulého a zahájení budoucího oblouku Nájezdová fáze Nájezdová fáze je část oblouku (ke spádnici). Z hlediska budování tlaku je to nejdůležitější část oblouku. Dochází ke včasnému vybudování opory o vnější lyži a tím vytvoření tlaku. Tlak na vnější lyži vytváříme primárně včasným uvolněním minulé vnější lyže v kombinaci s inklinačními a angulačními poyby, čímž se postupně zvětšuje úhel zahranění až do svého možného maxima (vrchol oblouku, kolem spádnice). Jedná se většinou o nejdelší fázi oblouku. Výjezdová fáze Výjezdová fáze je část oblouku od brány (od spádnice) k přechodové fázi – ke konci oblouku. Snaha je tuto část oblouku zkracovat, zrychlovat a minimalizovat tlak do lyží. V této části oblouku už hůře generujeme rychlost a zvyšuje se tlak na celý oporový aparát (kosterní a svalový systém). Díky fyzikálním silám v této části oblouku lyžař ve své podstatě brzdí. Oblouk by měl být ideálně v této fázi již zkompletovaný. Pohled směřuje na další bránu a postupným aktivním uvolňováním tlaku z vnější lyže plynule navazujeme přechodovou fází a dále do nového oblouku.

V navazovaných obloucích je z pohledu efektivní a rychlé jízdy nejdůležitější fází oblouku. Přechodovou fázi oblouku – přehranění lyží – vnímáme jako spojení ukončení jednoho oblouku a zahájení oblouku dalšího. V této fázi dochází k aktivnímu budování tlaku na budoucí vnější lyži současně s mírným pohybem těžiště lyžaře dopředu a dolů z kopce. V závodní technice rozlišujeme primárně dva mezní způsoby realizace této fáze oblouku. – cross over (aktivní napínání nohou) Výhodou tohoto způsobu je dobrá kontrola předozadní rovnováhy a aktivní pojetí jízdy v mírných pasážích trati. Nevýhodou je pomalý přechod ze starých hran na hrany nové a trochu pozdější budování tlaku na vnější lyži. Lyžař má v této pozici větší aerodynamický odpor a často také vidíme zahajování oblouku přes vnitřní lyži (při špatném načasování celého procesu přechodové fáze). – cross under (aktivní krčení nohou – podtažení) Výhodou této techniky je poměrně rychlé přehranění lyží a také nižší aerodynamický odpor. Nevýhodou je záklon při chybném provedení a horší vyhledání dostatečné opory přes napínání vnější nohy. Při dobrém provedení je to rychlá technika přechodu z oblouku do oblouku. V obou výše uvedených způsobech nám jde především o uvolnění tlaku na končící vnější noze a o plynulé budování tlaku na budoucí vnější noze. V obou způsobech realizace přechodu jde mechanicky o současný (a protisměrný) pohyb dolních končetin – pedálování. Na končící vnější noze svalová tenze a tlak klesá, ve stejné chvíli na končetině druhé tlak a svalová práce vzniká. Oba výše zmíněné způsoby realizace přechodu popisují primárně viditelné změny v postoji závodníka (přechod napínáním nebo krčením). Ale mechanický princip z hlediska budování tlaku je u obou případů podobný. Nám dobře známý způsob pedálování se uplatňuje tedy i v závodní technice. Ovšem musí být zpravidla plynulý a zároveň velice rychlý.

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Přechodová fáze

Závodní praxe způsob přechodu mezi oblouky kombinuje. Závodní jízda si často vyžaduje rychlou reakci, ať už na jezdeckou chybu nebo změnu terénu. V jedné jízdě tak můžeme opravdu aktivně použít kombinaci zmíněných způsobů. Důležitá je vždy protisměrná práce dolních končetin – pedálování a zachování disciplíny horní poloviny těla.

149

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Linie jízdy Volba ideální stopy (linie) v závodní jízdě je jeden z nejdůležitějších faktorů v závodním lyžování. Určit univerzální ideální stopu není v podstatě možné. Každý závodník je jiný, každý má jiné materiální vybavení, rozdílnou morfologii těla, délku končetin a rozdílné dovednosti. Najetí (volba) ideální linie je otázkou tréninku a zkušeností. Výrazně k volbě dobré stopy pomůže prohlídka tratě.

x y

Ve všech alpských disciplínách je volba linie jízdy určována stavbou trati, sklonem a členitostí svahu, rychlostí jízdy a sněhovými podmínkami. Chyby v technice a volba stopy se vzájemně ovlivňují – chybně zvolená linie může vyvolat technické chyby, naopak ty mohou způsobit porušení optimální linie jízdy. V rytmickém sledu oblouků lze vycházet z toho, že technické chyby způsobují problémy s volbou linie. Naproti tomu je ve zvláštních situacích (stavba tratě, terén, rychlost) vyžadováno taktické jednání (význam prohlídky tratě). Obecně platí, že ideální linie je ta, která je v dané trati nejrychlejší. horní linie

Ideální linie

150

Teoreticky lze říct, že závodník ztrácí nejméně času, pokud jede co nejblíže linii, která spojuje dvě brány. Orientace na tuto nejpřímější linii znamená, že lyžař při jízdě zachovává co nejmenší úhly X a Y vzhledem ke spojnici dvou bran (viz horní obrázek). Tento způsob jízdy (volby linie) představuje dlouhou přechodovou fázi z jednoho oblouku do druhého a zároveň krátký čas pro změnu směru jízdy. Takto zvolená stopa je také velice těžko udržitelná (zvlášt na lyžích s větším poloměrem oblouku). V praxi se snažíme zmenšit úhel X a investovat do linie zvětšování úhlu Y. Tento způsob jízdy zaručuje delší prostor mezi oblouky a využití fyzikálních sil při průjezdu kolem spádnic.

dolní linie

Nejkratší dráha není vždy nejrychlejší. Často je rychlejší taková linie, kdy závodník k brance přijede takzvaně seshora a zezadu – branku si nadjede. Takovou linii volíme převážně na prudkém kopci, více přesazených branách nebo před terénní nerovností. Dále můžeme tuto taktiku využít při nájezdu z prudkého kopce do roviny na generování rychlosti jízdy. Na rovinatější trati nebo při nepřesazené stavbě trati volíme pak kulatější oblouky (vyjeté i pod bránou) nebo při dobré technice a krátkém záběru přímou linii s delším prostorem pro přehranění mezi branami. Při najíždění bran ale vždy respektujeme spádnici brány. Efektivní využití prostoru mezi branami, zajetí si dostatečně za bránu, držení dostatečné výšky linie nad bránou a tlak před a ve spádnici s vrcholem budování tlaku nad bránou – to vše vede k funkční technice, kdy projíždíme brány se směrem na další bránu a krátíme čas ve výjezdové fázi. Tímto vším pak generujeme rychlost, o kterou nám jde v závodním lyžování především. Při uplatnění funkční techniky s velkými rozsahy pohybu se těžiště pohybuje po kratší trati než stopa lyží a směřuje stále dolů z kopce. Někdy při volbě linie musíme použít stivoting lyží, abychom se v ideální linii udrželi. Volba nejrychlejší linie je hrou citu a lyžařských dovedností.

spádnice brány

spádnice brány fáze přehranění stopa lyží

těžiště

Prohlídka trati Kvalitní prohlídka trati je základ jak pro úspěšný závod, tak pro dobrý trénink. Závodníci si při prohlídce vyzkouší nejen sníh v trati, ale také si opticky změří vzdálenosti mezi branami, odsazení bran, zvolí taktiku nájezdu brankových kombinací, průjezd cílem a samotný start. S memorováním trati pomůže mentální trénink a vizualizace.

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Volba linie

151

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Taktika jízdy v branách

Prohlídka tratě je důležitá součást stanovení taktického plánu závodní nebo tréninkové jízdy. Před startem si musíme položit několik otázek k jízdě: Jak provedu start? Kolik odpíchnutí je efektivních, jak dlouho bruslit, nadjet si první bránu nebo jet přímo a odšlápnout si? Dále v trati řeším: Jak si najedu brankové kombinace? Jak najedu terénní nerovnosti? Kolik úsilí investovat do vyšší linie? Kdy to „pustit“ do roviny a do cíle? Pojedu ve sjezdovém postoji? A další otázky přicházejí během trati: Kdy reaguji na vývoj jízdy a dělám situační řešení? Velký význam má schopnost přizpůsobit techniku lyžování a volbu stopy situaci. Málokterá závodní jízda je celá hladká v čistě vyříznuté stopě po celou dobu jízdy v trati. Závodníci musejí být schopni neustále aktualizovat plán svého počínání a mixovat dovednosti. Někdy volí čistý oblouk, jindy musí lyže připravit do změny směru jízdy (stivoting). Celkově se zkrátka jedná o technicko-taktický mix aktivit a dovedností s účelem optimálně zvládnout všechny fáze oblouku.

TIPY & TRIKY Snažme se najít cit pro sníh a co možná nejefektivněji využít odpor sněhu a fyzikálních sil v náš prospěch – nebojujme s tratí. Minimalizujme čas strávený ve výjezdové fázi oblouku. V lyžování platí, že nejrychleji jede lyžař na spádnici, dále v oblouku už ve své podstatě brzdí a rozhodně nezrychluje. Lyže je mírně rychlejší, když jede po plochách. Delší a plynulejší přechodová fáze může být tedy někdy výhodou. Sjezdový postoj Hlavním účelem použití sjezdového postoje je minimalizace odporu vzduchu během jízdy. Proto jej používáme převážně v rychlostních disciplínách. Jízda ve sjezdovém postoji je technicky náročná. Její nezvládnutí nebo použití v nevhodnou chvíli vede spíše ke zpomalení jízdy v důsledku neudržení čistého vedení lyží. Stopa by měla být na šířku pánve nebo mírně širší, hmotnost je rovnoměrně rozložena na obě chodidla, přední část chodidla (pod nártními kostmi) je zatížená trochu více, udržujeme stejný úhel ohnutí v kotnících, udržujeme kontakt holenní kosti s jazykem lyžařské boty. Snažíme se mít kulatá záda, pohled směřuje dopředu, lokty jsou vytažené před koleny ve stejné výšce, madla holí jsou na úrovni kolen, pánev je výše než kolena, hlava je v úrovni pánve.

152

Každá kvalitní závodní jízda začíná dobrým startem. Na prudkém kopci stačí méně explozivní start a pár odpichů holemi, třeba i bez odšlápnutí. Na mírném kopci je dobrá technika startu podstatně důležitější. Kolik odpichů a odšlápnutí je k rychlému startu potřeba, je však vždy individuální a záleží na mnoha faktorech. Technika výjezdu ze startovací branky však zůstává vesměs stejná. Podstatné je otevření startovní branky co nejpozději. Zapíchnutí hůlek před startovací branku a zapření se. Hole nezapichujeme příliš dopředu, abychom se o ně mohli vzepřít při následném dopředném pohybu. Explozivní odraz z kotníků a kolen z obou nohou současně. Odraz z jedné nohy může být i efektivnější, je však třeba precizní načasování. „Přepadnutí“ napnutého těla vpřed doprovází opora o hole. Postupné propínání paží za tělo vede k otevření startovní branky dolními končetinami, a to až když je horní polovina těla v dopředném pohybu a za osou startovní branky. Následuje několikanásobné odšlápnutí (bruslení) doprovázené současným zapíchnutím obou holí a protažením paží za tělo. Průjezd cílem a následné brždění je také součást závodní jízdy. Pohyb paží dopředu při průjezdu fotobuňkou může někdy ušetřit cenné setiny. Ne vždy (hlavně na závodech nižších kategorií) je dojezdový a cílový prostor dostatečně velký pro pohodlné zastavení, proto je velmi důležité udržení koncentrace až do úplného zastavení (prevence zranění). Technika skoku a přejezdu terénní nerovnosti Terénní nerovnosti nebo hrany můžeme potkat ve všech alpských disciplínách. Ve slalomu jsou často hrany, které musí závodník aktivně překonat (prošlápnout), letová fáze chybí, v obřím slalomu se můžeme setkat s terénní nerovností s krátkou dráhou letu, nejčastěji jsou tyto nerovnosti a hrany součástí superobřích slalomů a sjezdů, kde dochází k významné a často dlouhé letové fázi. Terénní nerovnosti můžeme překonávat třemi základními způsoby. Předskočením – pro zkrácení dráhy letu terénní hranu aktivně předskakujeme (mírný odraz již před hranou), čímž eliminujeme výšku a dráhu letu. Prošlápnutím – na terénní hranu reagujeme již ve chvíli nájezdu, kdy mírným propnutím a následným velmi aktivním krčením dolních končetin nerovnost překonáme. Opět tím eliminujeme výšku a dráhu letu. Skočením – na hraně skoku se pouze zpevníme. Tím udržíme sjezdový postoj a lépe tak kontrolujeme letovou fázi a dopad.

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Technika startu a projetí cíle

Všechny způsoby jsou doprovázeny aktivní činností dolních končetin. Dále pak pohybem horní poloviny těla mírně vpřed. K tomu nám může pomoci pohyb rukou zpředu směrem dolů, při větším skoku zpředu, dolů a dozadu. Pohled směřuje do místa dopadu. Velmi důležitá je optimální stopa na hraně skoku. Před dopadem dolní končetiny opět napínáme a tlumíme doskok jejich následným krčením.

153

6.3

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

DĚLENÍ ALPSKÝCH DISCIPLÍN

154

Technika závodního lyžování se samozřejmě v různých disciplínách liší. Rozdíl je primárně v jiném načasování a intenzitě pohybů, použití rozdílného lyžařského vybavení, času stráveném v jednotlivých fázích oblouku a v linii jízdy. Je zřejmé, že sjezd pojede závodník jinak než slalom nebo obří slalom. Rozdílný rozsah podstatných pohybů však není jen v různých disciplínách, ale může se měnit i v rámci jedné disciplíny v závislosti na rychlosti, poloměru oblouků, sklonu svahu, kvalitě podložky a konkrétním situačním řešením. Obří slalom (GS) Obří slalom je ve sjezdovém lyžování považován za výchozí disciplínu. I my v této kapitole bereme v úvahu při popisu důležitých činností a aspektů jízdy často jako příklad techniku obřího slalomu. Mezi brankami obřího slalomu lyžař projíždí kulatými řezanými oblouky střední rychlostí. Poloměry oblouků přizpůsobuje rytmu stavby tratě na různě prudkých sklonech svahu. Závodník se v obloucích vyhýbá zbytečně ostrému kontaktu s tyčí, aby udržel kompaktní postoj a ideální technické provedení oblouků. Předepsaná je přilba s pevnými chrániči uší. Doporučuje se používat chrániče paží a popřípadě tvarované hole pro lepší sjezdový postoj.

Vyžaduje krátké dynamické řezané oblouky. Rychlost jízdy je menší, ale rytmus změn oblouků je rychlejší. Ve slalomu se používají kromě pravidelných bran i brankové kombinace pro změnu rytmu a rychlosti jízdy. Ve slalomu dochází k úmyslnému kontaktu se slalomovou tyčí. Závodník se snaží volit svoji stopu co nejblíže ke kloubové tyči, kterou odstraňuje z cesty většinou vnější rukou (chráničem) v kombinaci s holeními chrániči. Ve vybavení slalomáře proto nemohou chybět ochranné pomůcky na holích, bércích a helma s chráničem obličeje. Je možné mít „half-shell“ helmu (měkké části kolem oblasti uší).

Sjezd (DH)

Super obří slalom (SG)

Portfolio závodů je ještě širší. V současnosti nabývá na oblibě paralelní závod, kde se vyřazovacím způsobem jezdí paralelní terčový slalom nebo obří slalom. Velice oblíbené jsou kombinační závody. Kombinuje se SG/SL nebo DH/SL. Tyto závody mohou být i vícedenní. V předžákovských kategoriích se závodí v kombinovaných závodech, kde se mění rytmus bran ze SL do GS. V žákovském lyžování pak vyřazovací paralelní terčový slalom.

SG je nejmladší závodní disciplína v alpském lyžování. Byla zavedena jako kompromis mezi sjezdem a obřím slalomem. Délkou oblouků, přejezdy terénních nerovností s četnými skoky a rychlostí se blíží sjezdu. Je extrémně náročný na studium volby optimální stopy a její realizaci ve vysoké rychlosti. Vítězí ten, kdo zvolí optimální stopu a udrží nízký sjezdový postoj ve většině oblouků. Na SG a DH se používají více tvarované hole než na GS pro lepší aerodynamiku.

Sjezd bývá označován za královskou disciplínu. Jeho trať je nejdelší, střídají se úseky velmi rychlé na strmých sklonech svahů s četnými skoky a úseky mírnější na ověření schopnosti rychle se klouzat ve sjezdovém postoji. Jízda vyžaduje často extrémní odvahu a soustředění na přesné najetí vhodné stopy jak na skocích, tak v dlouhých obloucích na měnících se sklonech svahu ve vysoké rychlosti. Psychická a fyzická zátěž závodníků je enormní.

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Slalom (SL)

155

6.4

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

KONDIČNÍ A MENTÁLNÍ PŘÍPRAVA V ZÁVODNÍM LYŽOVÁNÍ Již na začátku této kapitoly o závodním lyžování jsme zmínili všechny specifické složky, ze kterých se trénink a tím i celý sportovní výkon skládá. Výše jsme pak probrali techniku závodního lyžování, linii a taktiku při jízdě v branách. Sportovní výkon se ale skládá ještě z dalších složek, které jsou nedílnou součástí jeho úspěšného zvládnutí.

TECHNIKA koordinační schopnosti

pohybové dovednosti

OBECNÉ PŘEDPOKLADY PSYCHIKA

talent, konstituce, zdraví

motivace, emoce, vůle

SPORTOVNÍ VÝKON VNĚJŠÍ PODMÍNKY

TAKTIKA

soutěž, materiál, prostředí, rodina, povolání, trenér

senzomotorické, kognitivní a taktické schopnosti

KONDICE vytrvalost silová vytrvalost maximální a explozivní síla rychlost flexibilita

Z přehledu vidíme, kolik složek výsledný sportovní lyžařský výkon ovlivňuje. Nyní je na čase položit si otázku, co je náš cíl? Jsme instruktoři lyžování a náš cíl jsou závody ISIA či Euro test? Jsme trenéři lyžování a chceme se dozvědět více informací o tréninkovém procesu? V obou případech jistě zjistíme, že teprve správným mixováním všech složek sportovního lyžařského tréninku vznikne kvalitní výkon, který bude mít závodní parametry.

156

Kondiční trénink

Význam kondice se zvyšuje po dvanáctém roku a během dospívání, kdy se stává druhým nejdůležitějším prvkem ovlivňující celkovou výkonnost (po psychickém faktoru). Do té doby jsou nejdůležitějším faktorem vedoucím k vítězství technické dovednosti, morfologie těla a celkové zdraví. Špatná nebo nedostatečná kondice může zastavit sportovní trénink na nějaké úrovni, která vůbec nemusí odpovídat výkonu, které by jedinec mohl teoreticky dosáhnout. Hlavním úkolem kondiční přípravy je rozvoj pohybových schopností (vrozené) a získávání pohybových dovedností (naučené). Pohybové schopnosti jsou vrozené předpoklady lidského organismu k pohybové činnosti. Jedná se o následující: RYCHLOST (reakční, akcelerační a absolutní) SÍLA (výbušná/dynamická, statická) VYTRVALOST (podle zdrojů energie: aerobní, anaerobní, ATP-CP) OBRATNOST (koordinace a pohyblivost)

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

O zásadách kondičního tréninku si řekneme jen základní informace. Pro nás je primárně důležité znát význam této složky v celkovém kontextu sportovním výkonu. Pro nás, učitele lyžování a začínající lyžařské trenéry, stačí přehled základních zákonitostí a principů. Zvídavějším lyžařům nebo zkušenějším trenérům doporučujeme studium specifických zdrojů s touto tematikou.

Plánování kondiční přípravy Základní dlouhodobou jednotkou kondiční přípravy je roční tréninkový cyklus (RTC). Ten se dále může dělit na tyto části: PŘÍPRAVNÉ OBDOBÍ – obecná kondiční příprava (červen – srpen) PŘEDZÁVODNÍ OBDOBÍ – speciální kondiční příprava, příprava na sněhu (září – listopad) ZÁVODNÍ OBDOBÍ – lyžování a udržování kondice (prosinec – duben) PŘECHODNÉ OBDOBÍ – fyzická a psychická regenerace (květen), kompenzace

Tréninkový proces by měl splňovat požadavek kontinuálnosti (nepřetržitosti) a cykličnosti. Proto je plánován jako sled opakujících se různě dlouhých časových úseků s vlastními menšími cíli, zaměřením, odpovídajícími prostředky, metodami a přístupy. Jednotlivé tréninkové cykly na sebe navazují, využívají efektů předcházejícího období a dále jej rozvíjejí tak, aby bylo dosaženo individuálně nejvyššího sportovního výkonu v termínu nejdůležitějších závodů. Plán tréninku můžeme dělit na plán perspektivní (víceletý), roční, měsíční, týdenní, plán tréninkové jednotky, případně plán operativní. Plánovat můžeme buď pro jednotlivce, nebo pro tréninkovou skupinu.

157

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Mentální trénink

158

Mentální trénink by měl být v souladu s tréninkem fyzickým. Trénování psychické síly a odolnosti se může projevit velmi pozitivně CO TO JE MENTÁLNÍ TRÉNINK ve vypjatých chvílích důležitých závodů, ale A K ČEMU NÁM POMÁHÁ? i v extrémně náročném kondičním tréninku. Mentální trénink je klíčová složka přípravy. Zjednodušeně můžeme říct, že se Mnozí z nás máme vlastní zkušenost, že v klíjedná o automatizaci vytváření čových momentech závodu nebo soutěže je to potřebných strategií pro zvládání tzv. „o hlavě“. Samozřejmě se ke kvalitnímu výzátěžových situací. Bezproblémová konu musíme nejprve „prolyžovat“ a být na něj interakce mezi trenérem a svěřencem fyzicky připraveni. Je velký rozdíl, když ve své je žádoucí. Cílem mentální přípravy je hlavě řešíme myšlenky typu „to nikdy nemůžu připravit jedince nebo tým k podání sjet“, nebo myšlenky typu „tohle zvládnu, povýkonu na úrovni trénovanosti (nebo jedu to tak a tak, těším se“. Asi známe a rozunad ní) v potřebném čase. míme pocitu, kdy nám stres z očekávání nebo určité obavy tak trochu spoutají nohy. Naproti tomu známe dny, kdy se dokážeme cítit uvolněně a z kopce téměř letíme. Všechny tyto vnitřní pocity se mění mimo jiné s věkem a také s vlastním přístupem k životu, ke sportu nebo konkrétně k závodu. Z velké části jsou tyto pocity ovlivňovány rodinou, kolektivem, trenérem a způsobem vedení přípravy. BENEFITY Složky mentální přípravy, které se tímto specifickým MENTÁLNÍHO TRÉNINKU: tréninkem postupně snažíme ovlivňovat, jsou: – zlepšení schopnosti koncentrace stanovování cílů – cíle volíme měřitelné, – nalezení optimální reálné, variabilní z hlediska času aktivační hladiny relaxace a dýchání – stav nabuzení nebo – osvojení práce s energií apatie, dýchací cvičení a emocemi imaginace – vizualizace tratě nebo výkonu – lepší formulace osobních koncentrace – předzávodní rutiny a rituály cílů – realistické vnitřní řeč – klíčová slova, negativní x a měřitelné pozitivní vnitřní promluvy – posílení naší sebedůvěry motivace – vnitřní, vnější, na výkon, na – osvojení procesu výsledek imaginace a vizualizace komunikace – pozitivní, čestná, dobře – vyladění formy na načasovaná důležité sportovní sebedůvěra – chuť se zlepšovat, nezdolnost, okamžiky radost z pohybu, odhodlanost

6.5

V této části kapitoly se seznámíme s možnostmi stavby tratí pro různé druhy disciplín a tréninků. Převážně se zaměříme na obří slalom a slalom. Řekneme si také, jaký materiál můžeme při stavbách tratí použít a jaká cvičení je možné realizovat pro zlepšení pochopení nájezdu dobré linie mezi branami, vzdálenosti od bran atd. Vymezená závodní trať nutí lyžaře k technickému a taktickému přizpůsobení se. Je důležité nabídnout lyžaři tréninkové jednotky odpovídající jeho lyžařské úrovni. Lyžař se učí rozpoznat měnící se situace a najít pro ně vhodná řešení. Při stavbě tratí postupujeme podle základních pravidel: od lehčí tratě po těžší od stavby na mírnější po prudší a členitější sjezdovce ke složitějšímu nácviku přistupujeme po zvládnutí základního nácviku daného prvku stavbu přizpůsobujeme aktuálním sněhovým podmínkám Materiál pro stavbu tratí Hory jsou jedno velké hřiště. Pro lyžařský trénink můžeme využít snowpark, terénní zlomy, hrany sjezdovek, měkký sníh, upravenou sjezdovku, jízdu v lese. Ve specializovaném závodním sportovním tréninku využíváme standardizovaný materiál FIS i tréninkové pomůcky. Těmi jsou: kloubové tyče se šroubovicí, s kartáčem, zapichovací, o průměru 25-30 mm stubbies se šroubovicí, kartáčem nebo zapichovací štětiny (brushe) pro vyznačení tratě nebo jako naváděcí značky barva vyznačení tratě nebo linie (modrá potravinářská barva) kužely, kloboučky barevné, pro vyznačení tratě nebo jako naváděcí značky

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

STAVBA TRATÍ V ZÁVODNÍM LYŽOVÁNÍ

Pro trať obřího slalomu používáme dvě tyče spojené terčem (panelem, praporem), většinou používáme modrou a červenou barvu, ale pro trénink můžeme používat i jednobarevné terče nebo jinou kombinaci barev. Z výše uvedeného materiálu můžeme kombinací postavit různé parkury nebo variace. V odlišných věkových kategoriích se využívají rozdílné rozměry (průřezy) použitých tyčí (U12 = 25 mm, U16 = 27 mm, junioři a dospělí pak 30 mm). Pro zabezpečení tratě (kolem sněhových děl, stromů, sloupů lanovky) používáme pro bezpečnost ochranné sítě (zvané taky B-net).

159

Kuloáry

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Pro seznámení se s jízdou ve vytyčené trati (omezeném prostoru) používáme tzv. kuloár nebo koridor – prostor vymezený tyčemi, kuželi nebo barvou. Široký a úzký kuloár a jejich střídání Kuloár ve tvaru trychtýře / obrácený trychtýř Kuloár ve tvaru přesýpacích hodin

Pokročilé příklady stavby koridorů pro SL a GS:

GS 20–30 m SL 9–13 m

3–5 m

6–10 m

3–5 m Různé variace

10–14 m 4.

3–6 m

160

Po zvládnutí jízdy ve vymezeném prostoru můžeme přistoupit k tréninku v branách. Základní disciplínou je bezesporu obří slalom. Začátek tréninku obřího slalomu by se měl odehrávat na mírném a dobře upraveném svahu. Při nácviku jízdy v branách je důležité dbát na správnou techniku. Pokud závodníci při jízdě v branách dělají výrazné technické chyby, nápravu provádíme především ve volné jízdě. Cíl prvního nácviku jízdy v branách je získání a upevnění rytmu oblouků, načasování oblouků, volba správné linie a použití funkční lyžařské techniky. první stavby realizujeme na mírném až středně prudkém svahu obměňujeme stavbu zavřenějších tratí s otevřenými variujeme kratší a delší vzdálenost mezi branami stavíme pravidelné GS na přehledných kopcích, poté přes terénní zlomy členité svahy volíme středně dlouhou až dlouhou trať variujeme, obměňujeme podmínky tréninku (jízda s holemi a bez nich, na čas, v kombinéze, se startovním číslem, s kartáči a bez, atd.)

první jízdy – rytmus

stínová jízda v trati

vyznačení nájezdu štětinou

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Obří slalom

161

označení výjezdu štětinou

kombinace terčové brány a štětin

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

(a)

162

dvojité brány

můžeme použít i slalomovou tyč (jednotlivou tyč bez terče)

(b)

3–8 m podle stavby trati

Pokročilé formy stavby obřího slalomu V závodě nám bohužel nikdo naváděcí štětinu do trati nepostaví. Po pochopení důležitosti volby linie, zvládnutí terénních zlomů a taktiky do brankových kombinací je čas na stavbu pokročilejší tratě. Při stavbě tratí se řídíme FIS pravidly pro jednotlivé kategorie, které předepisují vzdálenost bran, počet bran na trati, množství brankových kombinací. Tato pravidla mají odchylky, což dává staviteli tratě velký prostor pro realizování svých myšlenek a tréninkových cílů.

zavřená trať

otevřená trať

změny rytmu

Obří slalom je v podstatě nejjednodušší závod z hlediska množství záludných brankových kombinací. Na trati se mohou postavit průjezdné brány, jinak je stavba v podstatě pravidelná. V posledních letech se využívá stavby jednoterčových tratí, kde nejsou postaveny vnější brány. Pouze u první a poslední brány v trati se musí vnější brána vytyčit (udáváme tím směr, kterým se první brána pojede). V průjezdné bráně, což je v podstatě kombinace tří bran, se dvojitá staví druhá brána. Ta se nejezdí jako „točná“, a proto se jí říká průjezdná, anglicky „delay“, česky např. „banán“ nebo „průjezd“. Linie nájezdu takové brány může být na první bránu nebo na druhou. Záleží na stavbě trati. Také oblast budování největšího tlaku se posouvá více mezi první dvě brány a platí, že u průjezdné brány je snaha mít oblouk ukončený co možná nejdříve za průjezdnou branou.

zóna hlavního tlaku

4–8 m vzdálenost

spádnice brány

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Průjezdná brána

163

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Slalom

164

Slalom je podstatně rychlejší disciplínou z hlediska dynamiky pohybů než obří slalom. Specifikem slalomu je kontakt s tyčí, kterou závodník sráží kombinací doteku chrániče na holi (vnější ruka) a holeními chrániči. Také je dovoleno používat obličejový chránič nebo chránič zubů. Velkým specifikem této disciplíny jsou mnohdy záludné brankové kombinace. Nácvik slalomu začínáme v krátkých tyčích nebo štětinách bez nutnosti srážet tyč, na začátku opět využijeme kuloáry. TIPY & TRIKY Při prvním tréninku slalomu použijeme opět štětiny. Při jízdě ve stubbies se učíme „překrývat“ nohy přes „tyč“ a srážet je holeními chrániči. Postupně obměňujeme stubbies za dlouhé tyče a zachováváme stejnou linii jízdy. Menší děti bez potřebné hmotnosti jezdí slalom tzv „myškou“ (nesráží brány a objíždějí je technikou jízdy pro obří slalom, lze trénovat v terčovém slalomu). Kuloáry a koridory pro trénink slalomu Trénink slalomu je méně náročný na prostor a často se k němu uchylujeme při špatném počasí nebo měkkém sněhu, kdy jsou slalomové lyže obratnější a máme menší rychlost. Začínáme rytmickým sledem branek a stavby realizujeme většinou ze stubbies, ale je možné použít i štětiny nebo hříbky (kloboučky).

Slalom je technická točivá disciplína a specifikem jsou kloubové brány, které se při pokročilé technice srážejí. Ve slalomu se stavějí brankové kombinace pro změnu rytmu jízdy. Stavba se řídí FIS pravidly. Mohou se opět stavět tratě s vnějšími tyčemi nebo v současnosti více využívané jednotyčové. V kombinacích se nicméně v první a poslední bráně vnější tyč postavit musí. Stavba tratě slalomu pro nácvik techniky se opět řídí podobnými pravidly jako u obřího slalomu. Od jednoduššího k těžšímu atd. Od štětin a stubbies, po kloubové brány. Ve chvíli pochopení techniky jízdy stavíme klasický slalom převážně z dlouhých tyčí. Stále můžeme použít naváděcí štětiny, případně štětiny u brány jako u nácviku obřího slalomu. Pozice segmentů těla v oblouku je jiná než v obřím slalomu. Z toho důvodu je i linie jízdy jiná, přímější na brány a s kratším tlakem ve spádnici. rytmický otevřený slalom

rytmický zavřený slalom

slalom se změnou rytmu

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Stavba slalomu

165

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Brankové kombinace ve slalomu

166

A Pravidelné rytmické brány

B Dvoubrána, vzdálenost mezi tyčemi je 4–6m, je používána pro zrychlení jízdy, změnu rytmu a také pro přesměrování směru slalomu do směru výjezdové brány. Vnější tyč (na schematů přerušovanou čarou) se v závodě musí postavit. V tréninku je to na rozhodnutístavitele trati.

C Trojbrána , v dospělých a juniorských kategoriích může být i čtyřbrána (což je dle pravidel maximální možná délka kombinace). Jde o kombinaci tří (nebo čtyř) vertikálních bran nad sebou. Trojbrána vrací slalom do rytmu (výjezd je na stejnou stranu jako nájezd). Platí zde stejné pravidlo s vnější tyčí u poslední brány jako u dvojbrány. Počet brankových kombinací při stavbě slalomu je dán pravidly FIS. Pro stavbu tratě pro začátečníky s jízdou ve slalomu platí, že stavíme rytmické brány a lehké kombinace (dvoubrány). Mezi jednotlivými kombinacemi je ideální stavět šest rytmických bran. Změnu rytmu můžeme ve stavbě dosáhnout i střídáním vzdálenosti a odsazením jednotlivých bran, nejenom brankovými kombinacemi. Tyče stavíme svisle. U dětí v začátcích tréninku dospělé slalomové technicky (tzv. cross block – srážení brány vnější rukou) můžeme tyče mírně přiklonit ven z oblouku, aby se za nimi děti nenatahovaly pažemi.

Mějme plán, co chceme trénovat (co budeme tedy stavět). Mějme na paměti, pro koho trať stavíme (výkonnost, věk, rádius lyží). Zkontrolujme si množství sněhu na sjezdovce, tvrdost sněhu, viditelnost, terénní zlomy. Vždy se dívejme při stavbě tratě pod sebe a projektujme, kam bude trať pokračovat. Plánujme, co budeme ke stavbě potřebovat (rezervace tratě, uzavření kopce, materiál, bezpečnost, preparace tratě atd.). Dbejme na časový management (čas na trénink, přestavba tratě atd.). K měření vzdáleností mezi branami používejme pásmo, laser nebo vlastní lyže. Od „oka“ se naučíme stavět až později, s přibývajícími zkušenostmi. Stavbu tratě přizpůsobujme profilu sjezdovky (zohlednit terénní nerovnosti, odklon). Prudší sjezdovka = zavřenější stavba, mírnější sjezdovka = otevřenější stavba. Před prudkým sklonem svahu brány více „zatočme“ (zpomalení) a před mírným svahem nebo rovinou stavbu tratě plynule otevřeme (zrychlení). Využijme brankovou kombinaci. Stavme tratě podle kategorií FIS a norem stavby tratě. (Každý svah má nějaké převýšení, délku a některé i homologaci, podle kterých se určuje počet bran při stavbě.) Orientujme se ve vertikálním a horizontálním odsazení bran. Dbejme na bezpečnost. Dívejme se, kam budeme dál stavět, vyvarujme se těžkých bran před terénními zlomy, poblíž vleku, lesa, sněhových děl, sloupků zabezpečení tratě.

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

TIPY & TRIKY PRO STAVBU GS I SL

Pravidla a normy pro stavbu tratí všech disciplín se aktualizují každý rok a jednotlivé národní asociace si je můžou pro kategorie, které nejsou FIS, upravovat. FIS regulace platí pro všechny mezinárodní závody juniorské a dospělé kategorie mužů i žen, na všech úrovních závodů, které spadají pod FIS (např. Světový a Evropský pohár v lyžování, mistrovství světa, univerziády, olympijské hry).

167

6.6

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

MATERIÁLNÍ VYBAVENÍ PRO ZÁVODNÍ LYŽOVÁNÍ

Aby se celé puzzle závodního lyžování dalo poskládat, tak jak jsme si ho v této kapitole představili, schází nám poslední dílek. Tím je výbava a specifický závodní materiál. Pokud budeme jezdit na materiálu, který nám nedá potřebnou oporu a výkon během jízdy, celé puzzle se nám bude tak trochu bortit. Trať můžeme sice sjet na různých lyžích, ale jen na těch správných (a kvalitně připravených) bude mít jízda potřebné parametry a my můžeme pomýšlet na kvalitní výsledek. Lyže Lyže jsou nepostradatelným základem výbavy. Pro každou z popisovaných disciplín jsou jiné a mají rozdílné rozměry. Délky a poloměry jsou jsou pro mezinárodní závody předepsané dle pravidel FIS. Materiál použitý při výrobě závodních lyží však zůstává většinou stejný jako u kvalitnějších komerčních lyží. Jedná se o sandwichové konstrukce a dvojitou vrstvu speciální slitiny (titanal). Někdy jsou lyže doplněny různými tlumiči vibrací nebo extra pláty na vrchu lyže. Důležitá je příprava skluznice a broušení hran lyží (boční úhel, úhel podbroušení od skluznice a struktura skluznice). Lyžařské boty Závodní lyžařské boty jsou trošku jiné než boty komerční. Hlavním rozdílem je tvrdost (flexe), šířka a specifický je i individuální „bootfitting“. Při výběru bude opět záležet na kategorii a úrovni závodníka. S výběrem “lyžáků“ a jejich „bootfittingem“ (včetně ortopedické vložky) nám mohou bez obtíží pomoci odborníci. Lyžařské hole Holí pro závodní lyžování používáme více druhů – rovné slalomové s chrániči, lehce ohnuté pro obří slalom, více ohnuté na super obří slalom a sjezd. I délky mohou být

168

různé (pro jednoho závodníka). Na slalom se používají hole o standardní délce (pravý úhel v loketním kloubu při držení hole pod talířkem na tvrdé podložce), protože je při jízdě v trati držíme před sebou. Na obří slalom a rychlostní disciplíny se používají hole delší. Je to z důvodu explozivního startu a následných dynamických odpichů. Helma Helmy můžeme používat dva druhy. „Hard shell“ pro obří slalom a rychlostní disciplíny a „soft shell“ pro slalom. Slalomové helmy jsou u většiny závodníků opatřeny chráničem obličeje. Helmy musí mít certifikaci a schválení FIS. Lyžařské brýle nejsou pro závodní lyžování nikterak speciální. Každý závodník používá to, co mu nejvíce vyhovuje. Kombinéza a další části výstroje Kombinéz existuje mnoho druhů. Hlavní rozdíl je v míře polstrování. Stejně jako helmy, tak i kombinézy musí mít pro závody certifikaci FIS. Rukavice volíme s chrániči kloubů. Při tréninku se většinou používají kraťasy (přes kombinézu) a softshellové bundy nebo vesty.

Které čtyři základní disciplíny v alpském závodním lyžování rozlišujeme? Rozumíme termínům „stivoting“ , „průjezdná brána“ nebo „trojbrána“? Jaké další složky (kromě techniky lyžování, kondiční připravenosti nebo vnějších podmínek) ovlivňují sportovní výkon v závodním lyžování? Co znamenají slengové výrazy typu „banán“, „buchta“ nebo „špicar“ ?

ÚVOD DO ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ A TRÉNINKU

Otázky k zamyšlení na závěr

169

Jízda a pohyb ve volném terénu nabírá zvláště v posledních letech velmi na popularitě. Kromě samotné techniky jízdy ve volném terénu je však nezbytně nutné zvládnout zásady pohybu mimo sjezdové tratě, mít povědomí o nebezpečí a umět vyhodnotit aktuální situaci a svoje možnosti. Jen pak si můžeme freeriding a pobyt ve volném terénu užít na maximum.

7 Pohyb ve volném terénu a problematika lavin

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

172

ízda a pohyb ve volném terénu nabírá zvláště v posledních letech velmi na popularitě. Kromě samotné techniky jízdy ve volném terénu je však nezbytně nutné zvládnout zásady pohybu mimo sjezdové tratě, mít povědomí o nebezpečí a umět vyhodnotit aktuální situaci a svoje možnosti. Jen pak si můžeme freeriding a pobyt ve volném terénu užít na maximum. Mezi klíčové dovednosti patří například porozumění lavinové předpovědi, znalost počasí, interpretace sněhových profilů, testů stability, čtení terénu nebo i postupu v případě lavinové nehody. Horám nevládneme, hory vládnou nám. A jak se říká, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Pokud lyžujeme na zabezpečené, upravené sjezdové trati, riziko pádu laviny na tuto trať je minimální (ne však zcela nepravděpodobné). V lyžařských areálech na bezpečný provoz dohlíží řada profesionálů a v některých střediscích se laviny pravidelně odstřelují, je proto nutné vždy respektovat místní značení.

Co se v této kapitole dozvíme? → → → → →

základy práce s lavinovým vybavením jak zorganizovat záchranu jaké jsou hlavní příčiny pádu lavin jak neskončit v lavině rozpoznání nebezpečných situací

V této kapitole Červené knihy se budeme lavinovou problematikou zabývat jen v základních obrysech. Na konci knihy je seznam užitečné literatury pro ty z vás, kteří by se chtěli o tématu dozvědět více. Je zřejmé, že žádnou z níže zmíněných dovedností nezískáme pouze přečtením této kapitoly. Je třeba se problematikou zabývat, s kamarády pravidelně trénovat jak záchranu, tak i čtení a interpretaci sněhových profilů.

7.1 Lavinová výbava & lavinová záchrana Dříve než se vydáme za hranice bezpečné sjezdové tratě, musíme se seznámit se základním vybavením, které slouží hlavně k záchraně v případě lavinové nehody. Lavinová výbava

V současné době existuje celá řada vyhledávačů. Ty se většinou liší počtem funkcí. Nejdůležitější je umět s vyhledávačem správně pracovat, tedy hledat. Žádný vyhledávač nefunguje samostatně a jenom ten, kdo zná svůj vyhledávač a pravidelně s ním trénuje, dokáže správně vyhledávat v krizové situaci. Lavinové vyhledávače fungují jako přijímače i vysílače na vlnové frekvenci 457 KHz po celém světě. Mezi vyhledáváním (přijímáním signálu) a vysíláním lze dle potřeby přepínat. Moderní „pípáky“ jsou vybaveny hned třemi anténami a dokážou určit počet zasypaných osob v laviništi. Mezi důležité funkce patří možnost označit nalezeného zasypaného, tzv. „mark“. Označená osoba již dále nebude klamat zachránce a komplikovat tak hledání dalších zasypaných osob.

Vyhledávač je nutné před každým použitím zkontrolovat a vyzkoušet jak ve vyhledávacím, tak i vysílacím módu. Nesmíme zapomenout u svých vyhledávačů pravidelně aktualizovat software (dle pokynů výrobce, minimálně 1x za 5 let) a často měnit baterie. Nepoužívejte dobíjecí baterie a vyměňte je vždy, pokud je na vašem přístroji hodnota menší než cca 40%.

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

Lavinový vyhledávač

173

REŽIM „SEND“

Dodržujte alespoň 3 m rozestupy ve skupině. Vedoucí skupiny přepne svůj vyhledávač do vysílacího módu, zapíchne hůlku ve vzdálenosti zhruba 1 m od svého těla. Poté požádá ostatní, aby přepnuli své „pípáky“ do vyhledávacího módu a jeden po druhém zkusí zachytit signál vedoucího skupiny u zapíchnuté hůlky na 1 m.

VEDOUCÍ SKUPINY

REŽIM „SEND“

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

DVOJITÝ SKUPINOVÝ TEST

Nikdy nepřikládejte pípák přímo k dalšímu pípáku a rovněž si dávejte pozor, aby byl umístěn v dostatečné vzdálenosti od mobilních zařízení a dalších kovových součástek. Následuje přepnutí do vysílacího módu, zatímco vedoucí skupiny přepne do vyhledávání a zkontroluje všem, že jejich vyhledávač vysílá. Nakonec se zařazuje do čela skupiny a přepíná svůj stroj rovněž do vysílacího módu a túra může začít.

REŽIM „SEND“

REŽIM „SEARCH“ 2

REŽIM „SEND“

REŽIM „SEARCH“

1m REŽIM „SEARCH“

174

Při výběru lopaty je dobré dbát na kvalitní zpracování – lopata musí být dostatečně odolná, aby například nepraskla při záchranné akci. Plastové lopaty jsou dnes plně nahrazeny lopatami vyrobenými z hliníkových slitin. Kromě tvaru listu je důležité si i vyzkoušet, jak vám rukojeť lopaty sedí. Ostrá hrana listu je nezbytná, aby bylo možné lopatu zašlápnout i do lavinou utemovaného sněhu. Menší listy sice představují menší energetickou náročnost při používání, na druhou stranu jsou méně efektivní než lopaty s většími listy. Sníh přirozeně lépe drží ve vypouklých tvarech listu. Volba délky rukojeti opět závisí na uživateli - kratší rukojeť má sice nižší hmotnost, nemá však takovou „páku“. Výběr lopaty ani sondy není dobré podceňovat. Je nutné si materiál vyzkoušet tak, aby v případě potřeby vše fungovalo tak, jak má, vždyť může jít často o život kamaráda.

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

Lopata

Sonda Základní trojici vybavení doplníme sondou. Sonda se skládá z lehkých slitinových nebo karbonových segmentů. Segmenty jsou spojeny ocelovým lankem, celková délka bývá obvykle 2–3 m.

U sondy je hlavní požadavek to, aby byla lehce a rychle sestavitelná, důležitá je pevnost a tuhost. Ostrý hrot pomůže snadno proniknout i vrstvou ledu. Sondu používáme při sněhovém profilování a především se používá k přesnému dohledání zasypaného. V posledních letech se stále častěji objevují i sondy s integrovaným přijímačem, které umožňují přesně lokalizovat zasypaného do vzdálenosti až 2 m.

175

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

176

Lavinový batoh Princip lavinových batohů je založen na tzv. inverzní segregaci. V praxi to znamená, že během pádu laviny dochází k velikostnímu třídění jednotlivých zrn. Čím větší částice, tím větší je pravděpodobnost, že zůstane na povrchu. Zkuste si někdy zatřást mísou strouhanky. A tento fyzikální jev nepochybně zaznamenáte. Úkolem lavinového batohu je udělat z osoby co největší částici, aby zůstala na povrchu. Zatažením za rukojeť, která je umístěná na ramenním popruhu, dojde k nafouknutí airbagu během několika vteřin. Váš objem se tím zvětší zhruba 1,5krát. Ochranné vaky se od různých výrobců mohou lišit svým tvarem a je důležité dbát na to, aby vám airbag udržoval hlavu a horní část těla nad povrchem laviny. Rozlišujeme dva základní typy systémů lavinových batohů. První systém nafukuje ochranný vak plynem z tlakové lahve, druhý systém má zabudovaný elektrický (baterka) turboventilátor, který nasává vzduch z atmosféry. Turboventilátor prošel v posledních letech vývojem a stal se tak spolehlivějším a lehčím než předtím. Jeho výhoda spočívá v možnosti opakovaného použití. Rovněž je vhodnější pro cestování letadlem. Při výběru batohu je mimo jiné důležité vyzkoušet, zda se nám ostatní záchranná vybavení (sonda, lopata, lékárna) do batohu vejdou.

Při lavinové nehodě jde vždy o čas. Samozřejmě je zásadní vyhrabat zasypaného co nejdříve. Dejme si však pozor na zbytečnou paniku a chaos. Je třeba určit vedoucího záchranné akce. Pokud ve skupině není nikdo zkušenější než my sami, nebojme se chopit velení. Vždy postupujme systematicky, s chladnou hlavou a rozdělme úkoly. Pokyny musí být zcela jasné! Musíme určit KDO a CO bude dělat.

Záchrana – kamarádská pomoc

Pokud se dostaneme do laviny, jen velmi vzácně se nám podaří se z takovéto situace dostat svépomocí. Je nutné aktivovat lavinový batoh (pokud ho máte), snažit se udržet na povrchu laviny a zbavit se hůlek (pro sjezd ve volném terénu nikdy nepoužíváme poutka). Obecně se doporučuje skrčit kolena před hrudník a udržet ruce pevně před obličejem tak, aby se mohla vytvořit vzduchová kapsa (kdo někdy v lavině byl, tak ví, že je tento postup téměř nemožný). Po zasypání je žádoucí zůstat co nejvíce v klidu, plynule dýchat a doufat, že kamarádi trénovali s pípákem a lopatou. ← pravděpodobnost přežití

0–18 min. Fáze přežití Šance na přešití přes 90 %. Časová hranice pro okamžité zachránění nezasypanými osobami.

18–35 min. Fáze udušení 60 % všech plně zasypaných umírá, protože nemají možnost dýchat.

100 %

35–90 min.

80 %

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

Všichni doufáme, že lavinové vybavení nebudeme muset nikdy použít. Nicméně je nezbytné se na tuto situaci připravovat a poctivě se svým vybavením trénovat. Protože „kamarádská pomoc“ je při nehodách naprosto klíčová a o přežití v lavině rozhodují doslova první minuty. Šance zasypaného rapidně klesá po prvních 15 minutách.

Latentní fáze Zasypaní přežijí v případě vzduchové dutiny 1,5–2 hodiny a zemřou nakonec na podchlazení a pomalé udušení.

60 %

40 %

>90 min.

20 %

Časová hranice pro vyproštění organizovanou záchranou službou.

Organizovaná záchrana

0% 0

100

120

140

160

180

200

220

240

doba zasypání (min.) 177

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

PRAVIDLA PRO VYPROŠŤOVÁNÍ Z LAVINY

Pečlivě sledujte lavinu a bod zmizení postiženého (postižených). Je to důležité z toho důvodu, že postižený se nachází v prostoru právě od bodu zmizení směrem dolů po lavinové dráze až k jejímu čelu. Vymezí se nám tak prostor, kde je potřeba prohledat.

Chopte se velení. Všichni nezasypaní přepínají své pípaky do „search“ režimu.

Organizujte skupinu k maximálně efektivnímu vyhledávání. Začínáte vyhledávat z místa, kde se právě nacházíte (shora dolů, zespoda nahoru, proti sobě…; každá nehoda je specifická).

Pokud je dostupný signál nebo máte například satelitní messenger – zavolejte záchranné složky (v Evropě funguje 112 i aplikace „Záchranka“). Připravte si jasnou informaci o tom, kdo jste, co a kde se stalo, kdy se to stalo, kolik lidí je na místě nehody, kolik lidí je zasypáno, kolik je jich zraněno atd. Dnes již získají záchranáři GPS polohu z vašeho mobilu, ale určitě se budou ptát, zda je možné přistát vrtulníkem* či jaká je v místě nehody viditelnost a povětrnostní podmínky (může nastat situace, že vrtulník přiletí a nebude schopný přistát). Nikdy neukončujte hovor jako první, počkejte, až ho ukončí záchranáři. Pokud nemáte signál, je nutné se nejdříve věnovat záchraně, a to minimálně 40 minut (viz graf doby zasypání vs. pravděpodobnost přežití).

Nesmíte zapomínat na možné nebezpečí pádu sekundární laviny a přizpůsobit tomu akci.

Po základním vyhledání zasypaného upřesněte jeho polohu sondou.

Pozitivní sondu nikdy nevytahujte!

Vyhrabání provádějte, pokud to je jenom trochu možné, ve více lidech, a to zespodu, podél sondy, nikoliv přímo shora.

Poskytněte první pomoc.

*Pro přistání vrtulníku potřebujete rovný prostor, alespoň 25 x 25 m. Pro navigaci vrtulníku při přistání se používá „Y“ postoj. Vrtulník naviguje vždy pouze jeden člen skupiny, ostatní strojí stranou a jistí materiál, aby nemohl vletět do rotoru a poškodit tak vrtulník. Je doporučeno použít lyžařské brýle. K vrtulníku se přibližujte až po zastavení rotoru, nebo na pokyn posádky.

178

Vyhledávač při zapnutí do režimu „send“ vysílá signál o frekvenci 457 Hz, po přepnutí do režimu „search“ je připraven lokalizovat signál od vyhledáváčů zasypaných. Nejprve je nutné zachytit prvotní signál, pokud to je možné, postupujeme směrem dolů od posledního místa spatření oběti. Pokud je na místě více osob, doporučuje se začít hledat signál v rojnici po spádnici s rozestupy ne většími než 40–80 m (dle pokynů konkrétního výrobce). Pokud vyhledává jediná osoba, je třeba chodit napříč laviništěm, dodržovat maximální doporučené mezery a snažit se o zachycení signálu. Po zachycení signálu následuje hrubé vyhledávání. Vyhledávání lze přirovnat k přistávacímu manévru letadla. Pokud je letadlo daleko od letiště, jeho rychlost je veliká a manévrování není tolik přesné. Čím více se blíží k přistávací ploše, tak musí zpomalovat a přistávací koridor se zužuje. Pamatujte si, že letadlo nikdy nemění svůj kurz během přistání! Čím více se blížím k zasypanému, tím více zpomaluji. Přibližně od vzdálenosti 3 m pokračuje v hledání nejzkušenější osoba ze skupiny. Ostatní si připravují materiál na následné sondování a kopání. Vyhledávající se začíná pohybovat po kolenou a pípák udržuje zhruba 15 cm nad povrchem pro jemné dohledání. Rukou/rukavicí si označí minimální vzdálenostní čtverec (k označení nepoužívám hůlky, ani další kovové předměty). V tento moment mají ostatní již připravené své sondy a lopaty a vrhnou se na sondování. U sondování postupuji dle schématu ve vymezeném čtverci a kolmo na rovinu povrchu s 25 cm odstupy. Kopejte bokem a ze strany, vytvořte „sněhový dopravník“ ve tvaru písmene V. Trénink sondování a kopání

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

PRÁCE S VYHLEDÁVAČEM, LOPATOU A SONDOU

179

PRÁCE S VYHLEDÁVAČEM, LOPATOU A SONDOU

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

ZACHYCENÍ PRVOTNÍHO SIGNÁLU

HRUBÉ VYHLEDÁNÍ

JEMNÉ DOHLEDÁNÍ

rychlost hledání preciznost hledání JEDNOTLICEC

V ROJNICI

30 m

180

40–80 m

20 cm 20 cm

KOPÁNÍ

NE ANO

90°

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

BODOVÉ DOHLEDÁNÍ /NASONDOVÁNÍ

181

7.2 Jak neskončit v lavině „Jedině příroda ví, co chce... nikdy nežertuje a nikdy nedělá chyby, ty dělá jen člověk.“ [J. W. Goethe)

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

Lavina

182

Jedná se o rychlý a náhlý sesuv sněhu po dráze delší než 50 m. Sesuvy menších rozměrů označujeme jako sněhové splazy. Místo, kde došlo k porušení stability a odtržení laviny, se nazývá místo odtrhu. Dráha, po které se lavina pohybuje, se označuje transportní pásmo a na čele laviny vzniká nános (pásmo nánosu). Většina pozorovaných lavin jsou tzv. deskové laviny s čárovým odtrhem, ale existují i laviny z volného sněhu, pro které je charakteristický bodový odtrh. Již samotným vlivem gravitace má sněhová pokrývka tendenci pohybovat se svahem dolů. K odtrhu laviny dojde v momentě, kdy je napětí na daném místě větší než je pevnost sněhového profilu a když se překoná odpor tření dané sněhové vrstvy.

sněhová deska kritická vrstva sníh vítr

VZNIK

LAVINY

podloží

Lavinová předpověď

Stupeň lavinového nebezpečí platí obvykle průměrně pro danou oblast (pozor, může se lokálně výrazně lišit). Během lyžování je dobré podmínky sledovat a kontrolovat možné odchylky od předpovědi.

5. stupeň – velmi vysoké

4. stupeň – velké

3. stupeň – značné

1. stupeň – nízké

velmi vysoké

2. stupeň – mírné

V Evropě rozlišujeme pět základních stupňů lavinového nebezpečí:

nízké

Při 3.–5. lavinovém stupni klesá stabilita sněhového profilu a roste tak pravděpodobnost uvolnění laviny samovolně nebo s velmi nízkým dodatečným zatížením a přibývá nebezpečných míst.

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

Velice kvalitní lavinové předpovědi všech alpských zemí jsou již dnes snadno dostupné na internetu, navíc existuje i řada aplikací.

nebezpečí pádu laviny

Počasí se podílí na nestabilitě sněhového profilu, jehož důsledkem pak dochází právě k pádům lavin (více o meteorologických faktorech níže). I když se to mnohdy na první pohled nezdá, sněhová pokrývka má obvykle složitou strukturu skládající se z mnoha vrstev, které se navzájem liší např. druhem a velikostí sněhových krystalů, jejich hustotou, vlhkostí, teplotou či tvrdostí. Měření sněhových profilů má v Evropě dlouhou tradici. V rámci testů stability sněhového profilu se zjišťuje smykové napětí mezi jednotlivými sněhovými vrstvami a hledá se nestabilní kritická vrstva, která není schopna vstřebat zatížení a přenese smykové napětí v rámci sama sebe (jednoduše řečeno – sjede to po ní dolů). Tuto vrstvu si pak můžeme představit jako vrstvu kuličkových ložisek, po které se dávají nadložní bloky za určitých podmínek (např. sklon svahu a zatížení) do pohybu. Někdy může dojít k samovolnému uvolnění laviny díky působení gravitačních sil a poklesu pevnosti sněhového profilu, ale většinou dochází k uvolnění laviny díky dodatečnému zatížení (pád převěje, zvěř, lyžař, turista…).

183

STUPNĚ LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ

STUPEŇ NEBEZPEČÍ

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

1 – NÍZKÉ (2) A: low N: gering F: faible I: bebole

2 – MÍRNÉ (4) A: moderate N: mässig F: limité I: moderato

3 – ZNAČNÉ (8) A: considerable N: erheblich F: marqué I: marcato

4 – VELKÉ (16)

A: high N: gross F: fort I: forte

5 – VELMI VYSOKÉ (32) A: extreme N: sehrgross F: trés fort I: molto forte

184

STABILITA SNĚHOVÉ VRSTVY

TYPICKÝ NEBEZPEČNÝ DRUH SNĚHU

sněhová vrstva je dobře zpevněná a stabilní

– nový sníh – mokrý sníh (většinou na jaře) – navátý sníh (starý sníh, přemístěný větrem)

Uvolnění laviny je možné při větším zatížení sněhu lyžaři, především na strmých svazích uvedených v lavinové prognóze. Spontánní mohou být jen malé laviny.

Sněhová vrstva je na některých strmých svazích jen mírně zpevněná, jinak lze ale považovat zpevnění sněhu za dobré

– často starý sníh – často navátý sníh – nový sníh – mokrý sníh (mj. jarní situace)

Uvolnění laviny je možné jen při větším zatížení sněhu lyžaři, na ojedinělých místech extrémě strmých svahů. Velké spontánní laviny nejsou očekávané.

Sněhová vrstva je na mnoha svazích pouze mírně zpevněná.

Všechny druhy sněhu, nejčastěji: – nový sníh – navátý sníh – starý sníh – mokrý sníh (mj. tání provázené deštěm)

Uvolnění laviny je možné už při malém zatížení sněhu lyžaři, především na strmých svazích, uvedených v lavinové prognóze. Případ od případu jsou možné střední, ojediněle ale také velké spontánní laviny.

Sněhová vrstva je na většině strmých svahů pouze slabě zpevněná.

– nový sníh – navátý sníh (mj. během sněžení) – mokrý sníh (mj. tání provázené deštěm)

Uvolnění laviny je pravděpodobné už při malém zatížení sněhu lyžaři, na četných strmých svazích. Případ od případu jsou možné velké spontánní laviny.

Sněhová vrstva je pouze slabě zpevněná a celoplošně nestabilní.

– nový sníh – navátý sníh (mj. během sněžení) – mokrý sníh (mj. tání provázené deštěm)

Spontánní jsou četné velké laviny a mnohdy i obrovské laviny. Laviny lze očekávat na nepříliš strmých svazích.

PRAVDĚPODOBNOST UVOLNĚNÍ LAVINY

Kromě klasických pěti stupňů můžeme v lavinové předpovědi nalézt i další cenné informace. Představíme si základní doplňkové grafické symboly lavinové předpovědi, které jsou rozděleny do kategorií: CO? (co je hlavní příčinou problému) – typické situace KDE? (kde je problém) – ohrožené svahové expozice JAK? (jak k uvolnění dochází) – hlavní mechanismus pádu laviny PROČ? (proč problém existuje) – jaká je nejproblematičtější vrstva ve sněhovém profilu TYPICKÉ SITUACE

závěje – pozor na vítr, který transportuje sníh

nový sníh – dodatečné zatížení vrstvou čerstvého sněhu

mokrý sníh – voda oslabuje stabilitu sněhového profilu

MECHANISMUS UVOLNĚNÍ

starý sníh – slabá vrstva ve starém sněhovém profilu

klouzavý sníh – celá sněhová pokrývka klouže po podloží

EXPOZICE

většinou příznivá situace

PROGNÓZA

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

Kromě samotného stupně lavinového nebezpečí je třeba se podívat na podrobnosti dané předpovědi. Předpověď musí být aktuální pro konkrétní oblast a den plánovaného lyžování ve volném terénu. V předpovědi bývají konkrétní informace o expozici, nadmořské výšce, tvaru a typu terénu, sněhovém profilu, testy stability, počasí (aktuální i předchozí) a tendenci vývoje – musíte umět z předpovědi vyčíst, co konkrétně v daný den způsobuje lavinové riziko tak, abyste se dokázali vyhnout potenciálně nebezpečným místům a situacím. Laviny padají i za 1. a 2. stupně. Počet lavinových nehod za 2. stupně je téměř stejně vysoký jako během nejzrádnějšího 3. stupně.

konstantní prognóza

vysoké dodatečné zatížení

nízké dodatečné zatížení

samovolné uvolnění laviny

jaké expozice jsou nejvíce ohroženy

zhoršující se prognóza

zlepšující se prognóza

UMÍSTĚNÍ KRITICKÉ VRSTVY

kritická vrstva ve vrstvě nového sněhu

kritická vrstva se nachází na přechodu do starého sněhu

přilnavý sníh – vrstva se nachází ve starém sněhu

kritická vrstva kritická vrstva kluzná vrstva se nachází ve starém sněhu – na bázi – úplně ve starém částečně promočený profil sněhu promočená

kluzná vrstva na bázi

185

Hlavně v rakouských lavinových předpovědích se setkáte s tzv. "Gefahrenmuster - gm". Gm popisují 10 typických lavinově nebezpečných modelových situací v Alpách. Nebezpečné situace jsou charakteristické vždy pro určité období zimy, terén, nadmořskou výšku, nebo přeměnu sněhu. Více o gm si můžete přečíst v publikaci Lavina (2010). Pro správné pochopení publikace je však vhodné se nejprve zorientovat v základních přeměnách sněhu a vlivu počasí na sněhový profil.

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

Terén

186

Pokud se budeme ve volném terénu dívat kolem sebe, naučíme se velice rychle rozpoznávat lavinový terén. Například v lesních partiích rozeznáme lavinou dráhu snadno, na rozdíl od mýtin vybudovaných člověkem nemá pravidelný ohraničený geometrický tvar, mají spíše tvar dlouhých pásů. Dráhy většinou kopírují strmé žlaby nebo koryta potoků, v místech opakovaných pádů lavin často chybí stromy. Sklon svahu Základním atributem při plánování sjezdu je sklon svahu. Sklony svahu nad 45° jsou obecně považovány za svahy, které si užijí jen excelentní lyžaři, a není doporučeno tyto svahy navštěvovat bez profesionála (horského vůdce UIAGM, rakouského skiführera, instruktora s CTT). Sklony svahu 30-45° jsou z pohledu nebezpečí pádu laviny nejrizikovější, na druhou stranu se obvykle jedná o ty jezdecky nejvíce zajímavé. Lyžování v těchto terénech plánujte vždy s ohledem na aktuální lavinovou předpověď a dobrou znalost lokálního terénu. Sklony pod 30° jsou charakteristické minimálním výskytem deskových lavin (pozor, rozhodně ne nulovým) a pro méně zkušené lyžaře obvykle příjemné. Rovněž nesmíme zapomínat na terén nad námi - jsou známé i nehody, kdy samovolně uvolněná lavina dojela až na mírný svah, i na zabezpečenou sjezdovku.

Tvar terénu a terénní pasti

Orientace Orientace svahu rovněž hraje významnou roli při plánování sjezdu. Žijeme na severní polokouli a z toho vyplývá, že více slunce svítí obecně na jižní svahy. To může mít jak pozitivní, tak negativní vliv na stabilitu svahu. Například v zimních chladných měsících může slunce jižní svahy stabilizovat a učinit je tak bezpečnějšími, zatímco severní svahy zůstávají zakonzervované a riziko uvolnění laviny je zde vyšší. Nevýhodou jižních svahů je, že se na nich mohou objevovat nepříjemné krusty. Na jaře ale sníh na jižních svazích rychle taje, což znamená, že těžkne a může klouzat do údolí ve formě mokrých lavin, někdy i v podobě kompletní základové laviny. V jarním období může tedy severní svah nabídnout bezpečnější podmínky.

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

Přímo v terénu se konkrétně snažte identifikovat možné terénní pasti. To se často neobejde bez detailní topografické mapy (ještě lepší je však znalost daného terénu bez sněhové pokrývky), protože pasti nemusí být na první pohled zřejmé. Obecně lze říci, abyste si dávali pozor na úzké kuloáry, potoky, terénní prohlubně, stromy, skalní prahy a stěny. Nezanedbatelný vliv na stabilitu sněhového profilu má i tvar terénu – dávejte si pozor například na různé vypouklé tvary, ty jsou díky působícím silám obvykle místem odtržení laviny. Pozor je třeba dávat i na skalnatá místa, kdy jednotlivé skály narušují stabilitu celého svahu a pokud dojde k jeho zatížení, tak se lavina obvykle odtrhne mezi vyčnívajícími body.

187

7.3

Počasí

Nejdůležitějšími meteorologickými faktory v lavinové problematice jsou srážky, vítr a teplota vzduchu. Bez sněhu by nebylo lavin. Výška sněhu a stabilita sněhového profilu je klíčovým kritériem při určování lavinového nebezpečí.

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

Teplota Vlivem změny teploty a vlhkosti dochází ve sněhovém profilu k přeměně sněhu. V současné době se rozlišují 3 sněhové přeměny. První z nich je bortící přeměna, během níž dochází k rozkladu a spojování původních krystalů. Sněhová pokrývka zmenšuje svůj objem a zpevňuje se. Narušením zpevněné vrstvy může dojít k pádu deskové laviny. Na bortící fázi navazuje fáze výstavby. Při této fázi se tvoří nové druhy sněhu, které jsou tvořeny velkými zrny s malým množstvím kontaktních ploch. Následkem toho jsou tyto vrstvy sněhu nesourodé. Poslední částí je tavící přeměna, k níž dochází při cyklickém střídání teplých a mrazivých období. Zahřátím sněhové pokrývky dochází k odtavení rohů a hran krystalů, čímž dojde k jejich zaoblení. Póry se vyplní vodou a sníží tak přilnavost krystalů. Při dalším zahřátí voda odteče a kapilární síla, která držela krystaly pohromadě, zaniká (na konci cyklu vznikne firn).

BORTÍCÍ PŘEMĚNA

nový sníh

okrouhlozrnitý sníh

VÝSTAVBOVÁ PŘEMĚNA

okrouhlozrnitý sníh

188

zlomkový sníh

hranatozrný sníh

pohárkové krystaly

Vítr Vítr ovlivňuje nejenom padající a čerstvě napadlý sníh, ale i sesedlý sníh. Vytváří nebezpečné převěje a funguje rovněž jako transportní médium sněhu. Vítr vytváří desky, přesouvá a hromadí sníh na závětrné straně a destabilizuje sněhový profil. Při plánování sjezdu potřebujete znát směr větru v posledních dnech a podle toho odhadnout, kde se nachází nestability, kterým se chcete rozhodně vyhnout. Dávejte pozor na nebezpečné závětrné strany.

Rovněž buďte ostražití při velkém oteplení. Při oteplení se zvýší množství vody ve sněhovém profilu a zvýší se hustota, což významně zvyšuje i riziko pádu laviny. Dříve panovalo mínění, že velký rozdíl teplot během nasněžení má pozitivní vliv na stabilitu sněhové pokrývky. Obvykle však tento rozdíl teplot působí negativně, protože podporuje výstavbovou přeměnu a narůstání krystalů, které vytvoří nestabilní vrstvu.

7.4

Sněhový profil

Sněhová pokrývka je tvořena jednotlivými vrstvami sněhu a každá z těchto vrstev se od ostatních liší svými specifickými vlastnostmi (druh krystalů a jejich velikost, průběh teploty, tvrdost, vlhkost a další). Pro nás není důležitá znalost všech těchto vlastností a jakým způsobem tyto odlišnosti vznikají. Pro naše přežití musíme umět vyhodnotit stabilitu sněhového profilu. To nedokážeme pouhým pohledem, ale je potřeba vykopat si profil, a to alespoň do hloubky 1 m. Nejprve si rukou otestuji tvrdost sněhu a vytipuji tak potenciální nestabilní vrstvy. Testy stability používáme pouze k potvrzení naší úvahy. Pro sněhové profilování je klíčová i volba vhodného místa – sklon a orientace by měly vždy odpovídat svahu, který se chystám sjíždět. Dále bychom si měli pohlídat nadmořskou výšku, pravděpodobné usazování sněhu v daném místě a sklon svahu – testy je ideální provádět na sklonech svahu 30° a větší. Představíme si rychlý kompresní test a rozšířený test. Další možností testování stability sněhového profilu je například klouzavý blok.

Kopání sněhového profilu

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

Oteplení

189

Kompresní test

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

Zjednodušený kompresní test (CT) je jednou ze spolehlivých a rychlých variant vhodných pro lavinové začátečníky.

190

Vybereme vhodné místo s neporušeným sněhem a sondou se ujistíme o dostatečné hloubce sněhového profilu (pozor na kamení, spadlé stromy a kleč v podloží, které výsledek značně zkreslují).

Ve sněhu vykopeme zhruba 1-1,5 m vysoký sloupec o rozměrech 30 x 30 cm, zadní stranu stačí odříznout strunou (můžete použít i tenké lanko opatřené uzlíky) nebo pilou.

Rozšířený sloupcový test (ECT)

Na čtvercový vrchol položíme list lopaty a nejprve ho poklepeme 10x zápěstím. Pokud již během poklepání zápěstím dojde k prasknutí sloupce, znamená to, že se jedná o velmi nestabilní sněhový profil, který odpovídá v lavinové předpovědi 4. nebo 5. stupni nebezpečí.

Pokud sloupec nepraskne, nevyjede žádná vrstva, tak pokračuji 10x poklepáním předloktí (pohyb z lokte, samovolně nechám spadnout dlaň na list lopaty). Pokud dojde k příčnému prasknutí sněhového sloupce, situace je nebezpečná a odpovídá zhruba 2.–3. stupni lavinového nebezpečí.

V případě neporušení sněhového sloupce pokračuji 10x celou paží. Pokud v tomto případě dojde k prasknutí, je pravděpodobnost pádu laviny menší, pohybuje se obvykle někde mezi 1. a 2. stupněm lavinového nebezpečí.

Nejlepší situace je samozřejmě ta, kdy k prasknutí sloupu nedojde vůbec. To odpovídá stupni 1. lavinového nebezpečí.

Rozšířený sloupcový test je velice podobný předchozímu testu. Sloupec ve sněhu má rozměr 30x90 cm. Princip zatěžování profilu je však stejný jako v předchozím testu (10x zápěstí, 10x předloktí, 10x celá paže). Objeví-li se podélná prasklina, tak zaznamenáme počet úderů a hloubku dané vrstvy. Rozlišujeme čtyři typy prasklin: – ECTPV – trhlina se šíří napříč celým sloupcem již při odřezávání; – ECTP X – trhlina se šíří napříč celým sloupcem již při X (X znamená počet úderů) nebo X+1 (X je úder, který prasklinu vytvořil, X+1 je úder, který zahájil šíření trhliny); – ECTN X – trhlina sice vznikla, ale nešíří se celým sloupcem při X nebo hned dalším X+1 úderu; – ECTNR – žádná trhlina nevznikla během všech 30 zátěžových úderů. Příklad: ECTP 5 – trhlina se rozšířila již během 5. úderu zápěstím, velmi nebezpečná situace!

ice

zátěžová

n ád

plocha

kolmo na sklon svahu

kritická

30 cm 90 cm

Vyhodnocení rizik Pro lyžaře představuje největší riziko právě desková lavina uvolněná dodatečným zatížením svahu. Aby mohla vzniknout desková lavina, potřebujeme nestabilní vrstvu o rozloze alespoň 100 m2. Identifikace nestabilní vrstvy ve sněhovém profilu je tedy jednou z nejdůležitějších dovedností pro bezpečnou jízdu v lavinovém terénu. Záleží například na tom, jak hluboko nestabilní vrstva je nebo jaká je její mocnost. Hloubka vrstvy se na svahu může měnit, zvláště v místech, kde je rozmístění sněhu ovlivněno větrem. Dále je potřeba si dávat pozor na terénní pasti – čím blíže k povrchu nestabilní kritická vrstva leží, tím snáze dojde k jejímu narušení dodatečným zatížením (lyžař). Pro vyhodnocení rizik si položte následující otázky: 1

Jaké jsou předpoklady pro laviny z volného sněhu nebo deskové laviny?

Může vzniknout desková lavina nebo lavina z volného sněhu samovolně?

Jakou roli hraje lyžař? Může jednotlivý lyžař uvolnit lavinu?

Je možné uvolnění laviny při velkém přidaném zatížení (skupina lyžařů)?

Ukázka testu klouzavého bloku

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

vrstva

191

7.5 Pohyb v terénu a varovné signály

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

Při plánování sjezdu je nutné zvolit správnou taktiku. Kdo pojede první a kdo poslední? Kudy a kam pojedeme (volba trasy, eliminace nebezpečných úseků)? Jaké zvolíte s ohledem na situaci rozestupy? Kde jsou tzv. bezpečné zóny pro zastavení (kde mohu zastavit se skupinou a kde ne)?

Rozestupy při sjezdu jsou nutností. Hromadný start si schovejte na „chinese downhill“. I na bezpečné široké pláni volte minimální rozestup lyžařů 20 m. S přibývajícím sklonem svahu a zvyšujícím se rizikem narůstají i rozestupy. Jízda po jednom je jasnou volbou pro většinu kritických úseků (strmé a úzké svahy, žlaby, traverzy, lavinové svahy + všechny sjezdy „nad čarou“ tabulky vyhodnocení rizik).

VE FORMACI, NAJEDNOU Terén: otevřený, přehledný Podmínky: bezpečné Hraniční, klíčová stopa!

PO JEDNOM (jestli vůbec) Terén: obtížný, strmý, u sedel Tvar: žlaby, kuloáry, muldy Čekání na sebe! Rozestupy Po jednom – sledovat se!

čekání na sebe na bezpečných místech a v dosahu možné následné záchrany

rozestupy 20 m

Mějte na paměti, že začátek, zastavení i konec jízdy musí být v bezpečné zóně (místa mimo lavinové dráhy, převisy kryté od lavin, vyvýšeniny oproti okolnímu terénu, plošiny schované pod skalními masívy). Měli bychom na sebe jako skupina vidět nebo používat vysílačky!

192

zdroj www.alpy4000.cz

40° velmi strmý 35° strmý 30° mírně strmý nízké

mírné

blízkost trasy

značné

vysoké

celý svah

celý svah včetně pásma dojezdu

stupeň nebezpečí v závislosti na sklon svahu

Důležitý je i náš styl jízdy. Plynulá jízda blízko spádnice na delších širokých lyžích zatíží svah méně než skákané oblouky od kraje ke kraji na úzkých krátkých lyžích. Vyvarujte se traverzu při nájezdu do svahu. Ideální stopa z kopce dolů sice vede blízko spádnice, ale je dobré mít na paměti, že případným pádem rovněž zatížíte svah mnohonásobně víc a můžete způsobit odtrh laviny. Jenom pro představu - při krátkém dynamickém oblouku zatížíte svah zhruba 4 až 5-ti násobkem své hmotnosti. Pádem až sedminásobkem své hmotnosti. Nepodceňujme varovné signály v terénu, jako jsou výskyty samovolných lavin, prasklin a podezřelých „whuum“ zvuků. Nepodceňujte počasí, jako je mlha, špatná viditelnost nebo dokonce déšť, náhlé oteplení, výrazné sněžení, vítr (nad 50 km/h) a dlouhodobé mrazy. Kritické počasí je obvykle alarmující a ukazuje nám zdvižený prst, kdy musíme být opatrní a pozorní při plánování sjezdu. Blízkost hřebenů a vrcholových partií jsou vždy považovány za kritická místa.

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

nejstrmější příslušná část svahu (cca 20 x 20 m)

extrémě strmý

Často ježděný svah bývá považován za bezpečnější, ale nebuďme ovce a mějme svůj vlastní rozum.

193

7.6

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

Legislativní okénko V Čechách není možné jezdit freeridy na lavinových svazích legálně (všechny lavinové svahy leží v Národním parku, kde je pohyb mimo vyznačené trasy striktně zakázán). Například v Rakousku můžete s klienty do volného terénu pouze podél sjezdovek od úrovně „Instruktor lyžování APUL A“ a vyšší (ve Švýcarsku ISIA card). Vše ovšem závisí na konkrétních podmínkách, které se liší v různých regionech a kantonech. Primárně je důležité, zda vy, nebo váš zaměstnavatel jste na tuto aktivitu pojištěni. Pro větší možnost pohybu ve volném terénu v Evropské Unii (EU) s klienty je nutné složit tzv. Common training test (CTT). V roce 2019 začal v celé EU platit tzv. Delegovaný akt. Od roku 2020 je tak možné automatické uznávání instruktorů lyžování napříč EU. Instruktor musí mít absolvované nejvyšší vzdělání ve své zemi (pro Českou republiku se jedná o kvalifikaci „Instruktor lyžování APUL A“) a splnit nejprve rychlostní (Euro Test) a potom bezpečnostní (Euro Security) zkoušku. Obě zkoušky dohromady tvoří právě CTT. Například ve Francii je CTT uznáváno jako pomyslný vrchol instruktorské kariéry, zatímco v Rakousku lze na CTT navázat dalším vzděláním a dodělat si tak jejich licenci „Skiführer“, která ještě více prohlubuje vaše znalosti a rozšiřuje možnosti pohybu ve volném terénu. Pokud se chcete věnovat freeridingu s klienty naplno, důrazně doporučujeme absolvovat kompletní vzdělávací program UIAGM (Union Internationale des Associations de Guides de Montagnes). Žádný víkendový průvodcovský kurz vám nenahradí potřebné zkušenosti. Nejprve je nutné se jízdě ve volném terénu hodně věnovat, naučit se koukat kolem sebe a potom teprve nabyté zkušenosti předávat dál. Cesta je to dlouhá, ale míra odpovědnosti za bezpečné vedení skupiny ve volném terénu obrovská.

On-line zdroje

194

LAVINOVÁ PŘEDPOVĚĎ: www.avalanches.org

ZAZNAMENANÉ SNĚHOVÉ PROFILY: www.lawis.at

POPISY LAVINOVÝCH NEHOD: www.horskasluzba.cz

Rozumím lavinové předpovědi? Co je hlavní příčinou problému? Kde se problém nachází? Jaký je hlavní mechanismus uvolnění laviny? Jaká je nejproblematičtější vrstva ve sněhovém profilu? Umím alespoň jeden test stability sněhového profilu? Jaký je postup při lavinové nehodě? Jaké znáte terénní pasti?

POHYB VE VOLNÉM TERÉNU A PROBLEMATIKA LAVIN

Otázky k zamyšlení na závěr

195

DOPORUČENÁ LITERATURA, REFERENCE A ZDROJE INSPIRACE • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Alpine technical manual. 9. edition. 2016. APSI. BEDNÁŘ, Jan a kol. Jak vzniká počasí? 2020. Karolinum. Canadian Ski Teaching. 2011. CSIA. DI PIRO, Dan. Everything the instructor never told you about mogul skiing.2005. AuthorHouse. DRAHOŇOVSKÝ, Radek., NOVÁK, O. Lyžování. Metodika výuky sjezdového lyžování. 2011. APUL. ELLING, Mark R. The All-mountain skier. 2. vydání, 2003. Ragged Mountain Press. EVRARD, David.,WITHERELL, Warren. The Athletic skier. 1994. The Athletic skier Inc. FELLOWS, Chris. Total skiing. 2011. Human Kinetics. Fundamentals of ski racing. 2018. Far west development initiative. GALLWEY, Timothy W., Kriegel, Robert. Inner Skiing. 1997. Random house. GNAD, Tomáš a kolektiv. Základy teorie lyžování a snowboardingu. 2008. Karolinum. GULLION, Laurie. Ski Games. 1997. Leisure Press. HARB, Harald R. Anyone Can Be an Expert Skier 1. 2001. Hatherleigh Press. HARB, Harald R. Anyone Can Be an Expert Skier 2. 2001. Hatherleigh Press. JELEN, Karel., PŘÍBRAMSKÝ, Miloš., KOUHOUTEK, Milan. Česká škola lyžování. 2001. UK FTVS. JOUBERT, Georges. Skiing: An art… A Technique. 1978. Poudre Publishing Company. KOCIÁNOVÁ, Milena, KOŘÍZEK, Viktor, SPUSTA, Valerián a BREZIŃSKI, Andrzej. Laviny v Krkonoších. 2013. Správa Krkonošského národního parku. KOŘÍZEK, Viktor. Alpy4000 (www.alpy4000.cz) LE MASTER, Ron. Ultimate skiing. 2009. Human Kinetics. MAIR, Rudi a NAIRZ, Patrick. Lavina. 2010. České vydání 2012. Tyrolia. MARŠÍK, Jan., PŘÍBRAMSKÝ, Miloš. Sjezdové lyžování. 1977. Olympia. McCLUGGAGE, Denise. The Centered Skier. 1977. Vermont Crossroads Press. MEAD, Michael L.. The Invicible Mogul Skier. 2018. MICAL, Tomáš., NOHEJL, Jiří a kolektiv. Snowsport manual. Modrá kniha lyžování. 2017. APUL. MITTETER, Christoph a kolektiv. Alpine Sicherheit. 4. vydání, 2018. Tiroler Skilehrerverband. OSÚ AD SLČR. Lyžování. Technika a trénink alpských disciplín. 2016 TEMPER, Bruce. Staying alive in avalanche terrain. 2. vydání, 2014. The mountaineers books. TEMPER, Bruce. Avalanche Essentials: A Step-by-Step System for Safety and Survival. 2013. The mountaineers books. TREML, Josef. Malá škola lyžování. 1984. Olympia. WARD, Gary. What The Foot? 2013. Soap Box Books.

ON-LINE ZDROJE PRO KAPITOLU O LAVINÁCH Lavinová předpověď: www.avalanches.org zaznamenané sněhové profily: www.lawis.at

Lavinová předpověď

196

zaznamenané sněhové profily

popisy lavinových nehod

PODĚKOVÁNÍ Závěrem nezbývá než poděkovat. A to všem, kteří se na tvorbě této knihy podíleli. Děkujeme autorům kapitol, konzultantům, fotografům, grafikům, korektorům a všem našim poradcům a mentorům v pozadí. Velký dík míří také všem kamarádům, rodinným příslušníkům nebo známým, kteří náš všechny, autory kapitol, jakkoliv inspirovali nebo ovlivnili. Já osobně bych chtěl poděkovat celému tvůrčímu týmu lektorů, kteří jsou nejen moji kolegové, ale hlavně přátelé. Bez nich by tato kniha nikdy nevznikla. Kniha nebude tisknuta ve velkém nákladu a v budoucnu ji chceme každý rok pravidelně aktualizovat a vylepšovat. Věříme, že kniha splní svůj účel a poslouží všem lyžařům, kteří na sobě chtějí pracovat a posouvat svoje dovednosti. Za autorský tým, Michael Turek