Sambucus nigra – bez černý. Statný keř, mnohdy přerůstající v pětimetrový, leckdy i vyšší strom. Snadno tvarovatelný, koňmi oblíbený nikoli k okusu, ale coby stinné zákoutí, pod kterým se nedrží hmyz. Plevel a léčivo zároveň. Ne nadarmo české lidové léčitelství mluví o bezu jako o jedné z nejvýznamnějších bylin a oslavuje ho pořekadlem: „Před heřmánkem smekni, před bezem klekni.“

Možná jste o bezu slyšeli spíše jako o bezince (ale to je ve skutečnosti název bezových plodů), kosmatici (to je zase název bezového květenství, případně jídla z něj) nebo kobzince či smradince. Ať tak či tak, léčivé účinky má rostlina celá, od kořenů přes kůru, listy, květenství až k černým plodům, plných krvavě tmavé šťávy.

Estetická hodnota keře je odvislá od jeho úpravy – divoce rostoucí křoví může mít hustý a pravidelný habitus, stejně jako vzhled, s prominutím, koštěte. Opečovávaný bez potom dokáže vymodelovat schopný zahradník do tvaru opravdu krásného stromku s kulovitou nebo deštníkovou korunou, nebo třeba do bezového domečku pro koně.

Základem tvarování je pravidelný řez a pečlivé odstraňování nových přírůstků tam, kde chceme mít hladký kmínek. Bez obráží i ze starého dřeva velmi ochotně, takže myslet si, že dám jednou stromku tvar a tím je vystaráno – naivní! Bez je prostě rychlerostoucí ďábel, který dokáže v rekordním čase pohltit celý přístřešek, dáme-li mu volnou ruku.

Nejkrásnější je bez černý jednoznačně v době květu – tedy koncem května a v červnu.

Černý bez potřebuje slunné stanoviště. Utopený ve stínu lesa dojem neudělá, ani nerozvine svoji krásu.

Bezové tunely, domečky a zákoutí vytvarujete z bezových sazenic velice rychle, pokud občas přihodíte ke kmínkům nějaký ten kobylák. Dobře vyhnojené stanoviště a zálivka pohání černý bez k růstu stejně, jako kvalitní benzín žene motor vašeho auta. Rostlina bez problémů snáší i čerstvé koňské koblížky, nemusí být nutně předkompostované. Bezové keře, daří-li se jim, dokážou udělat za sezónu enormní přírůstky v řádech metrů. Navíc se velice snadno a skvěle tvarují, chyby v řezu odpouští a vesele rostou nanovo, i kdyby vám ruka ujela sebevíc...

Odpuzuje hmyz a hlodavce

Čerstvé bezové listy nastrkané do krtčích chodbiček a nor hlodavců vylučují aroma, které spolehlivě vypudí nevítané obyvatele. Efekt má i sám rostoucí keř, jen ne tak výrazný.

Černý bez má rád půdy bohaté na živiny (u hnojišť a kompostů, jehož zrání urychluje), ale jako správný plevelný druh si poradí i na skládce kamení, takový nezmar to je! Sice tam nebude tak nádherný a hustý, ani neporoste tempem, jakým to umí v živné půdě, ale prší-li (nemá rád sucho), udrží se.

Naši předci ho vysazovali (případně nechávali růst, protože o výsadbu se v míře více než hojné stará ptactvo) kolem hnojišť a chlévů, věřili, že díky výměškům bezových kořenů bude v zemi okolo méně doupat hlodavců. Samozřejmě také znali jeho insekticidní účinky na hmyz – zvláštností bezu je, že hmyzu je natolik nepříjemný, že se odmítá postarat dokonce i o opylení, jakkoli nesou květy nadstandardní množství žlutého prášku. A právě tato pylová záplava je strategií, kterou si bez vyvinul k zajištění úrody: hmyzu smrděl tolik, že se prostě stal samosprašným. :)

Traduje se, že černý bez eliminuje zápach – netuším, na jakém principu, ale mohu potvrdit, že hnojiště, které obrůstají bezy, smrdí a láká hmyz v minimální míře, oproti složišti hnoje na poli, které neobrůstá ničím.

Bezové eko-hnojivo: hrnec nacpeme do plna bezovými větvičkami s listy i kůrou. Zalijeme vodou. Půl hodiny povaříme na mírném plameni, necháme zchladit. Ihned poté můžeme používat jako postřik plný taninu na mšice, třásněnky, larvy běláska na zelenině, ale i coby hnojivou zálivku (ředíme 1:10) pro posílení rostlin. Vyžene ze zeleninové zahrádky i krtky a jiné podzemní škodiče.

Magnet na mšice

Bez je v našich podmínkách primární živnou rostlinou mšice bezové. Mnohokrát jsem slyšela vzdechy starostlivých zahrádkářů, jak jim mšice ze sousedovic bezu škodí na zelenině. Kdepak! Bezy hostí jen jediný druh mšic – a to mšici bezovou (Aphis sambuci). Jejím domovem je bezový keř, nikoli zeleninový záhon. Během léta se na krátkou dobu stěhuje na tzv. sekundární hostitele (hvozdíky, knotovky, silenky, šťovíky), přesněji na část mezi povrchem a půdou. Zpět na bez se vrací na konci léta. Vašich rajčat si nevšímá, ta má na svědomí jiná mšicí čeládka. :)

A pozitiva?

Na mšici bezové hoduje a množí se hmyz, který loví veškeré druhy mšic – tedy i ty pochutnávající si na růžích, zelenině a ovocných stromech. Kdo chce nastolit ve své lokalitě přírodní rovnováhu, což my koňáci jistěže chceme, že ano, poskytne dostatek prostoru právě černým bezům – a tím i mšici bezové, kterou nebudeme hubit ani postřiky, ani lepovými páskami na kmíncích stromků. Po přečtení tohoto článku už budeme vědět, že nechat bez černý kolem koní a mezi koňmi v počtech hojných a postřiků prostých je maximálně prozíravé. Bez tak může svědomitě plnit svoji veledůležitou úlohu: zajišťovat nové a nové generace dravých larev pestřenek a mšicomarů, které potom na oplátku zlikvidují hromady mšic v naší užitkové zahradě.

Larvy některých pestřenek (významných opylovačů!) jsou dravé a živí se především mšicemi, nepohrdnou ale ani sviluškami nebo merami. V boji s mšicí předčí i slunéčka! To je důvod, proč rozumný hospodář a zahradník pestřenky do zahrad, sadů a dvorů touží přilákat. Což se mu díky bezům snadno podaří…

Bez černý poskytuje potravu až 62 druhům ptáků.

Bez hojí, léčí, pročišťuje a v kuchyni chutná

• Černý bez působí proti skleróze.

• Regeneruje jaterní buňky a napomáhá tak detoxikaci organismu.

• Sirup a čaj z květů bezu se užívá při nachlazení, pomáhá při horečce, kašli a chrapotu, jelikož uvolňuje dýchací cesty a usnadňuje vykašlávání.

• Květy se suší a bývají součástí čajových směsí, lze je užít k fermentaci pro výrobu šťáv, sirupů, marmelád a džemů.

• Čerstvé plody jsou projímavé, sušené naopak staví.

• Mladé výhonky se rozmělňují do obkladů, následně ulevují od šlachových bolestí.

• Koupele v odvaru jsou velmi účinné při migrénách a svalových bolestech.

Čaj

Čaj ze sušených květů černého bezu se nejčastěji vaří v zimních měsících coby bojovník proti nachlazení a zahlenění, ke snížení horečky, pro úlevu od kašle. Má potopudné a močopudné účinky, ničí bakterie. Méně často se již ví, že bezový čaj podporuje laktaci, a to jak u lidí, tak u klisen.

Čaj se dá připravit nejen z květů, ale i z listí. Takový zase čistí krev.

Ozdravný čaj z květů černého bezu se pije s mírou, ne déle jak měsíc. Po 14 dnech pauzy můžete s bezovou ozdravnou čajovou kúrou začít na měsíc znovu od začátku.

Napáječka pod bezem černým, vysetým ptactvem, přímo ve výběhu. Stáří keře – 3 roky. Pravidelně jej zastřihuji, vylamuji a tvaruji na malý kmen a pro růst více do boků, než dopředu a dozadu. Stádo si ho nevšímá.

Bezinka – plod černého bezu, obsahuje obrovské množství anthokyanů.

Anthokyany jsou skupinou fenolových sloučenin a poskytují
charakteristickou barvu ovoci a zelenině. Anthokyany, stejně jako další flavonoidy
(např. kvercetiny), vykazují antioxidační, antikarcinogenní, imunostimulující, antibakteriální, antialergenní a antivirové vlastnosti.

Květenství

Na sběr květů černého bezu je ideální doba právě nyní, v červnu. Květenství se doporučuje sbírat za suchého slunečného dne, ideálně kolem poledne. Osobně na bezovou šťávu sbírám hodně rozvitá květenství, plná pylu. Naopak na sušení je lépe brát květenství plně rozvitá maximálně ze třetiny, nemají-li vám po usušení příliš opadat.

Květy sušíme v tenké vrstvě ve stínu, ne na slunci. Skladujeme v dózách s dobře těsnícím uzávěrem, spotřebujeme během podzimu, zimy a v brzkém předjaří. Nasušenou úrodu starší než rok již nepoužíváme, raději jí obohatíme kompost a nasušíme si čerstvé květy z nové úrody.

Použití květu

Zevně se květ používá jako přísada inhalačních směsí při bolestech hlavy, uší a zubů. Sirup z květů tlumí bolesti nervového původu, podporuje imunitu a čistí tělo od škodlivin. Šťáva z bezu černého podporuje normální funkci imunitního systému. Ke kosmetickým účelům se používá výluh z květů k omývání problematické pleti, kterou zklidňuje. Sušené květy rozmixované ve vodě lze použít i jako základ pro zklidňující masku na pleť. Bez se také používá do uklidňujících a posilujících koupelí.

Louhování květů k přípravě bezové šťávy.

Výluhem z květů (bez cukru a citronu) můžete ovlhčit žlabové krmení koním.

Odvar z květů nakopne imunitu, sníží zvýšenou teplotu, pomáhá při zánětech trojklaného nervu, migrénách, bolestech periferního nervstva, bolestech páteře a ischiatické bolesti. Zároveň podporuje činnost ledvin a vylučování vody z těla, je velmi vhodný při onemocněních srdce a ledvin, vodnatelnosti, zánětech ledvin a jater.

Plody

Šťáva z plodů černého bezu, velmi barvivá, obsahuje obrovské množství zdraví prospěšných anthokyanů. NELZE JI ALE KONZUMOVAT ZA SYROVA! Nezralé plody obsahují glykosid sambunigrin, který je jedovatý. Sušením či varem se toxicita ztrácí. Proto všichni léčitelé a kulináři doporučují sbírat pouze dobře vyzrálé bezinky, ve kterých je toxických látek již minimum.

Čerstvé plody bezu černého mají projímavé účinky, sušením či tepelným zpracováním se tento jev ztrácí.

V kuchyni mají zralé bezinky hojné využití – ať už samotné nebo ve směsi s jiným ovocem ke kompotování (zavařujte při 85 °C), k výrobě výborného sirupu, vína, likéru, marmelády nebo povidel. Že jste o bezinkových povidlech ještě neslyšeli? A chcete recept?

Povidla z vyzrálých bezinek:

• Tip: Kdo vlastní pomalý hrnec, může vařit v něm. Já to tak dělám a „pomalák“ se mi na všemožná povidla více než osvědčil!

Dobře uzrálé plody bezu černého rozvařte podlité troškou vody na kaši. Vychladlé prolisujte (já mixuji). Do vzniklé šťávy (pokud mixujete, máte hustší hmotu, nikoli šťávu) přidejte cukr (na kilo bezinek cca tři čtvrtě kila cukru), pár velkých lžic medu, šťávu z citronu a rum. Za stálého míchání (v pomalém hrnci zcela bez míchání) vařte, dokud nejsou povidla dostatečně hustá. Ještě horká plňte do sterilizovaných sklenic a zavařte 10–15 minut při 80 °C.

Plody černého bezu jsou zralé, když mají výraznou modročernou barvu. Plně zralé malvice sklízíme od září do října a sušíme v sušičce nebo nad radiátory do 40 °C. V některých oblastech je zvykem sklízet i nezralé plody. Nezralé plody obsahují glykosid sambunigrin, který je jedovatý. Po tepelném opracování se jeho množství snižuje a nezralé plody tak přestávají být toxické.

List

Také listy černého bezu platí za léčivku. Nasekané a rozmělněné v obkladech ulevují od bolestí. Výluh z listí zase čistí krev, je močopudný a pomáhá odvodňovat organismus. Pomáhá při detoxikaci a při zánětech močového ústrojí. Je mírně projímavý.

Tinktura z listů

Najemno pokrájené listy naložte do pálenky a nechte na okenním parapetu cca měsíc stát. Poté jen přeceďte (ideálně do tmavé lahve). Tinktura se používá při kloubních potížích, otocích nohou, svalových bolestech. Uchovávat se má v temnu.

Kůra a kořen

Kůra černého bezu má ty samé účinky jako list, ale mnohem výraznější. Sbírá se v březnu a v dubnu z mladých výhonků. Suší se ve stínu nebo při umělé teplotě do 40 °C. Kořen má účinky ještě silnější než kůra, většinou se používá k výrobě kloktadla a k obkladům. Obstaráváme si ho při likvidaci exemplářů, které musí být ze stanoviště odstraněny. Je škoda ničit strom, který je zdravý a slouží.

Houba

Na starých kmenech bezu černého můžete nalézt jedlou houbu Exidia auricula judae, tzv. bezovou houbu (nebo též Jidášovo ucho). Sbírat se mohou čerstvé i uschlé plodnice, jen nesmí být porostlé řasou. Přidává se do polévek, rizota, omáček, do směsi zeleniny k masům. Bez problémů se dá nasušit (při sušení černá, což nevadí). Houba je bohatá na barosiny a oleje. V lidovém lékařství se využívá při bolestech a zánětech v očích.

Toxicita bezu černého

Mezi hlavní kyanogeny bezu černého patří sambunigrin a prunasin, plus další minoritní glykosidy. Tyto kyanogenní glykosidy se nacházejí ve všech částech rostliny, především v listech a v nezralých plodech. Procesem zrání se jejich koncentrace snižuje, aby se v době zralosti již v plodech nevyskytovaly. Kůra obsahuje třísloviny, alkaloidy a pryskyřice, které mohou u lidí vyvolat zvracení, průjem, nechutenství a celkovou slabost. Toxicita není pro zvířata natolik výrazná, a už vůbec ne smrtelná, aby se chovatel musel obávat náhodného ukousnutí větvičky. Koně se okusu bezu černého vyhýbají, s úspěchem se jako jeden z mála keřů dá pěstovat mezi nimi na výbězích a pastvinách. Pokud ho jako sazenici neušlapou a později coby mladé proutí nepolámou při drbání (oblíbené drbátko je často právě bezový keř), okusem ho coby narostlejší dřevinu již nezničí.

Celá rostlina i plody bezu černého jsou za syrova mírně jedovaté. Tepelná úprava a sušení se postarají o zrušení účinků způsobujících při větší konzumaci mírnou nevolnost.

Bez chebdí a bez červený (hroznatý) jsou ohledně toxicity daleko agresivnější druhy, před těmi se mějte na pozoru a ke koním je nevysazujte.

Závěrem

Někdy lidé zaměňují bez černý s bezem chebdí a v době květu i s bezem červeným. Oba tyto druhy, rozšířené na území ČR, obsahují větší množství toxických látek a jsou považovány za jedovaté. Těm bychom tedy prostor okolo stájí nabízet neměli.

Seznam doporučené literatury:

• HEMGESBERG, Hanspeter: Černý bez. Nakladatelství Fontána, r. 2002.
• OPICHAL, František; DOSTÁL, Drahoslav: Bez černý - Sambucus nigra L.: Chutná potravina a ještě lepší lék. Vydavatel D. Dostál, r. 1992.
• KORBELÁŘ, Jaroslav; ENDRIS, Zdeněk: Naše rostliny v lékařství. Nakladatelství Avicenum, r. 1981.
• BODLÁK, Jiří: Byliny v léčitelství, v kosmetice a v kuchyni. Nakladatelství Poznání, r. 2005.
• SVOBODA, Jaroslav: Kompletní návod k vytvoření Ekozahrady a rodového statku. Nakladatelství Smart Press, r. 2009
• SVOBODA, Jaroslav; SVOBODOVÁ Lada: Zelenina z ekozahrady pro radost i soběstačnost. Nakladatelství Smart Press, r. 2018.
• ŠAFRÁNKOVÁ, P. Chemické složení šťávy z plodů vybraných odrůd černého bezu. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická, r. 2001.