Flueggea (lat. Flueggea) – südləyənkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Flueggea (lat. Flueggea) – südləyənkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Flugea[1] (Flueggea) je rod rostlin z čeledi smuteňovité. Jsou to převážně opadavé a dvoudomé keře a stromy s jednoduchými, celokrajnými, střídavými listy a nenápadnými květy. Plodem je bobule nebo schizokarp rozpadající se na 3 plůdky. Rod zahrnuje 16 druhů a je rozšířen porůznu zejména v tropech a subtropech téměř celého světa. Asijská Flugea křovitá je jediný zástupce pocházející z mírného pásu a je občas pěstována i v České republice jako sbírková dřevina, nezřídka pod dřívějším názvem tvrdodřev křovitý (Securinega fruticosa). Tropický druh Flueggea virosa má široké uplatnění zejména v tradiční africké medicíně a občas se pěstuje v teplých krajích jako okrasný keř.
Rod byl v minulosti spojován s rodem tvrdodřev (Securinega), který v současném pojetí zahrnuje pouze několik druhů rozšířených výhradně na Madagaskaru a dalších ostrovech západního Indického oceánu.
Zástupci rodu flugea jsou převážně opadavé, dvoudomé nebo výjimečně jednodomé keře nebo nízké stromy. Stromovitý druh F. flexuosa dorůstá výšek až 20 metrů. Rostliny jsou zpravidla lysé. Některé druhy mají ostnité větve. Listy jsou jednoduché, střídavé, krátce řapíkaté, s celokrajnou, symetrickou čepelí. Žilnatina je zpeřená, postranní žilky se blízko u okraje obloukovitě spojují. Terciární žilnatina je síťovitá. Květy jsou jednopohlavné, drobné, pravidelné, většinou pětičetné, uspořádané nejčastěji v úžlabních či ramiflorních svazečcích nebo řidčeji v hroznech či latách. Kalich je složen z 5 (4 až 7) kališních lístků, koruna chybí. Samčí květy jsou krátce stopkaté a obsahují nejčastěji 5 tyčinek s volnými nitkami. Samičí květy jsou dlouze stopkaté (stopka se za plodu prodlužuje), semeník obsahuje nejčastěji 3 (řidčeji 2 nebo 4) komůrky v nichž je po 2 vajíčkách. Blizny jsou jednotlivé, přisedlé nebo spočívající na krátkých čnělkách. Plody buď připomínají tobolku a rozpadají se na 3 samostatné plůdky nebo jsou nepukavé a bobulovité. Střední sloupek je většinou vytrvalý.[2][3]
Větévka Flueggea neowawraea
Kvetoucí F. tinctoria
Samčí květ F. leucopyrus
Nedozrálé plody flugey křovité
Rod flugea zahrnuje 16[4] druhů. Je zastoupen s nerovnoměrnou četností na všech kontinentech s výjimkou Severní Ameriky. Centrum rozšíření je v tropech a subtropech Starého světa, zejména v Asii. Jediným druhem rostoucím v chladnějších oblastech mírného pásu je flugea křovitá, která se vyskytuje mj. v severní Číně, východní Sibiři a Ruském Dálném východě. Největší areál ze všech druhů má Flueggea virosa, rozšířená od sušších oblastí západní Afriky přes Arábii, Indii, Čínu a jihovýchodní Asii až po severní Austrálii. V Evropě se vyskytuje jediný druh, F. tinctoria, která je endemitem Pyrenejského poloostrova. V Severní Americe není žádný druh původní, na Floridě roste zplaněle F. virosa.[5]
Flugey rostou na pestré škále stanovišť, zejména v tropických nížinných i horských lesích, savanách, v opadavých lesích a keřové vegetaci různých typů až do nadmořských výšek okolo 3000 metrů.[2]
Drobné bezkorunné květy flugeí jsou opylovány rozličným hmyzem. V jižní Africe navštěvují květy F. virosa zejména drobné denní můry z čeledi Thyrididae a brouci z čeledí zlatohlávkovití (Cetoniidae) a dlouhoústcovití (Lycidae).[9] Květy F. leucopyrus opylují v Indii zejména zejména včely. Plody vyhledávají různí savci a ptáci.[10]
Lycus rostratus, jeden z druhů brouků opylujících F. virosa
Sparák šedý na F. virosa
Holub africký sbírající bobule F. virosa
Snovač žlutý na F. virosa
Rod Flueggea je v současné taxonomii čeledi Phyllanthaceae řazen do podčeledi Phyllanthoideae a tribu Phyllantheae. V minulosti byla celá tato čeleď součástí široce pojaté čeledi Euphorbiaceae, která se však v takovém pojetí ukázala jako parafyletická a v systému APG II byla rozdělena na několik čeledí. Rod Flueggea byl popsán v roce 1806, typovým druhem je F. leucopyrus pocházející z Indického subkontinentu. V průběhu historie byl tento rod některými taxonomy slučován s rodem Securinega, což se ukázalo jako mylné pojetí. Podle výsledků molekulárních studií nejsou oba rody navzdory morfologické podobnosti bezprostředně příbuzné a jsou součástí odlišných vývojových linií čeledi Phyllanthaceae. Mezi blízce příbuzné skupiny rodu Flueggea náleží rody Phyllanthus, Savia, Margaritaria a Lingelsheimia, zatímco rod Securinega je blízce příbuzný s Lachnostylis a dalšími rody tribu Bridelieae.[11][12][3] Do rodu Flueggea byl na základě molekulárních analýz vřazen monotypický rod Richeriella, zastoupený jediným druhem R. gracilis v tropické Asii.[2] Rodový název byl v minulosti někdy přepisován různými autory jako Fluggea nebo také Flüggea. Podle pravidel botanické nomenklatury je však platné jméno Flueggea.[3]
Flugey obsahují četné účinné látky, zejména alkaloidy sekurininového typu a isokumariny. Hlavním alkaloidem F. virosa je sekurinin, z dalších byl zjištěn také virosin, viroallosekurinin, virosekurinin, hordenin, flueggenin, sekurinol, norsekurinin a kyselina norsekuronová. Rovněž flugea křovitá obsahuje jako hlavní alkaloid sekurinin, a to v množství asi 0,3 až 0,9 %, a četné další alkaloidy. Nejvyšší obsah sekurininu je v kořeni.[13][14][15] Z isokumarinů je obsažen bergenin, u některých druhů i norbergenin.[16][17] Sekurinin má stimulující účinek na centrální nervovou soustavu podobně jako strychnin, je však méně toxický. Je použitelný např. při léčbě paralýzy.[14]
Otrava flugeou křovitou se projevuje zejména třesem končetin a svalovými křečemi.[18]
Druh Flueggea tinctoria, endemický na Pyrenejském poloostrově, popsal původně Carl Linné v roce 1758 jako druh řešetláku, Rhamnus tinctoria. V roce 1789 jej popsal Jean Louis Marie Poiret rovněž jako řešetlák pod názvem Rhamnus buxifolia. Až v roce 1810 byl přeřazen do čeledi pryšcovité.[19][3] Druh Flueggea anatolica je endemit Turecka. Byl popsán jako samostatný druh až v roce 1993 a je považován za místní třetihorní relikt. Příbuzným druhem je Flueggea virosa, která se nejblíže vyskytuje v údolí Nilu v Egyptě.[20]
Plody některých druhů jsou jedlé. Bobule F. virosa vyhledávají v Africe zejména domorodé děti.[13] Bobule F. leucopyrus mají poněkud nahořklou chuť a konzumují je v Indii zejména chudí obyvatelé podobně jako plody F. microcarpa ve východní Africe.[21]Dřevo stromovitého druhu F. flexuosa je tvrdé, těžké a odolné vůči působení mořské vody. Slouží v Tichomoří zejména ke stavbě domů a různých konstrukcí a mostů.[2] F. virosa je v tropech a subtropech občas pěstována jako okrasný keř s pohledným olistěním a nápadnými bílými bobulemi, poněkud připomínajícími bobule pámelníku bílého.[13] V České republice je občas jako sbírková dřevina pěstována flugea křovitá. Je možno ji vidět např. v Průhonickém parku, kde je vysazena nad potokem pod Alpínem, uváděna je také ze sbírek Dendrologické zahrady v Průhonicích a Pražské botanické zahrady v Tróji.[22]
Druh F. virosa má zejména v Africe široké uplatnění v tradičním lékařství při léčení celé řady chorob. Nejpoužívanější částí je kořen. Je využíván i v indické a čínské medicíně. U extraktů byly m.j. prokázány antimikrobiální a antimykotické účinky a účinek proti původci malárie. Listy a květy flugey křovité jsou používány při léčení paralýzy a neurastenie.[14][23][13][5] Šťáva F. leucopyrus je v Indii používána zevně spolu se suchými listy tabáku proti parazitům.[24]
Obrázky, zvuky či videa k tématu flugea ve Wikimedia Commons
Flugea (Flueggea) je rod rostlin z čeledi smuteňovité. Jsou to převážně opadavé a dvoudomé keře a stromy s jednoduchými, celokrajnými, střídavými listy a nenápadnými květy. Plodem je bobule nebo schizokarp rozpadající se na 3 plůdky. Rod zahrnuje 16 druhů a je rozšířen porůznu zejména v tropech a subtropech téměř celého světa. Asijská Flugea křovitá je jediný zástupce pocházející z mírného pásu a je občas pěstována i v České republice jako sbírková dřevina, nezřídka pod dřívějším názvem tvrdodřev křovitý (Securinega fruticosa). Tropický druh Flueggea virosa má široké uplatnění zejména v tradiční africké medicíně a občas se pěstuje v teplých krajích jako okrasný keř.
Rod byl v minulosti spojován s rodem tvrdodřev (Securinega), který v současném pojetí zahrnuje pouze několik druhů rozšířených výhradně na Madagaskaru a dalších ostrovech západního Indického oceánu.
Flueggea ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie Phyllanthaceae. Die etwa 16 Arten sind meist in tropischen bis subtropischen und manche in warm-gemäßigten Gebieten weitverbreitet.[1][2][3]
Bei Flueggea-Arten handelt es sich um verholzende Pflanzen, die als aufrechte Sträucher oder kleine Bäume wachsen.[1][3] An allen Pflanzenteilen ist kein Indumentum vorhanden.[1] Die monopodial plagiotrop angeordneten[1] Zweige bilden manchmal Dornenspitzen.[3] Die Rinde der Zweige ist selten mit einfachen Trichomen behaart.[3]
Die wechselständig und oft zweizeilig an den Zweigen angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert.[3] Die Blattstiele sind relativ kurz.[1][3] Die pergamentartigen, einfachen, symmetrischen Blattspreiten besitzen glatte Oberflächen.[1] Die Blattränder glatt[1] oder selten gesägt.[3] Es liegt Fiedernervatur vor.[1][3] Die Nebenblätter sind relativ klein, dreieckig mit spitzem oberen Ende.[1]
Bei Flueggea-Arten sind meist zweihäusig getrenntgeschlechtig (diözisch) oder selten einhäusig getrenntgeschlechtig (monözisch).[3][1] Die Blüten stehen einzeln direkt an den Zeigen oder zu mehreren in seitenständigen, büscheligen oder seltener traubigen oder rispigen Blütenständen. Es sind Deckblätter vorhanden. Je Knoten sind meist mehrere männliche Blüten oder eine bis einige weibliche Blüten vorhanden.[1]
Die immer eingeschlechtigen Blüten sind radiärsymmetrisch und relativ klein. Die ungleichen Kelchblätter überlappen sich dachziegelartig. Kronblätter fehlen.[1] Bei den männlichen Blüten sind die Blütenstiele relativ kurz und schlank. Die männlichen Blüten sind vier- bis sieben-, aber meist fünfzählig.[1] Ihre vier bis sieben, aber meist fünf Kelchblätter sind schuppenförmig, ganzrandig oder gesägt. Der gelappte Diskus besteht vier bis sieben, aber meist fünf interstaminalen Drüsen, die mit den Kelchblättern abwechseln.[1] Die vier bis sieben, aber meist fünf untereinander freien Staubblätter[1] sind an der Basis des Diskus inseriert und länger als die Kelchblätter.[3] Die aufrechten Staubbeutel bestehen aus zwei Theken und öffnen sich mit Längsschlitzen. Die rudimentären Stempel sind relativ klein und zwei- oder dreilappig.[3] Die weiblichen Blüten haben dünne, bleistiftförmige bis eckige Blütenstiele, die sich bis zur Fruchtreife vergrößern[1]. Die Kelchblätter der weiblichen Blüten gleichen denen der männlichen Blüten. Der Diskus ist untertassen- oder kniescheibenförmig, manchmal verdickt, einfach oder gelappt. Der meist flache, nur manchmal verdickte Diskus ist ringförmig und einfach oder leicht fünf- oder sechslappig.[1] Die Fruchtknoten sind zwei- oder vier-, aber meist dreikammerig mit zwei Samenanlagen je Fruchtknotenkammer. Der höchstens kurze meist nicht erkennbare Griffel ist und endet in einer freien, ausgebreiteten oder zurückgekrümmten, einfachen oder zweiteiligen Narbe.[1]
Die Früchte sind runde oder dreilappige Kapselfrüchte, die sich lokulizig mit drei Fruchtklappen öffnen und drei Spaltfrüchte bilden oder bleiben auch Reif geschlossen und sind mehr oder weniger beerenartig,[1] bis zur Größe einer Erbse. Die Columella, Narbe und die Kelchblätter sind auf den Früchten noch erhalten.[1] Die Fruchtfächer enthalten meist zwei Samen. Die Samen sind meist dreikantig.[3] Die Samenschale (Testa) ist relativ dünn, krustig, weich, glatt bis netzförmig oder warzig, manchmal am Hilum eingeschnürt.[3] Es ist reichlich Endosperm ausgebildet. Der Embryo ist gerade bis deutlich gekrümmt, ohne Chlorophyll.[3] Die Keimblätter (Kotyledonen) sind flach, breiter und viel länger als die Keimwurzel (Radicula).[1][3]
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 13.[4]
Die etwa 16 Flueggea-Arten gedeihen hauptsächlich von tropischen bis subtropischen Gebieten[4] und einige kommen auch in warm-gemäßigten Gebieten Ostasiens und des Mittelmeerraumes vor. Sie wachsen in Saisonaler Vegetation, im Regen- und Bergwald, in tropischen Savannen, in laubabwerfenden Wäldern und Buschland; manchmal auch auf Kalkstein. Sie kommt in Höhenlagen von 0 bis zu 3000 Metern vor.[1]
Die Gattung Flueggea wurde 1806 durch Carl Ludwig von Willdenow in Species Plantarum, Editio quarta, Volume 4, Issue 2, Seite 637 und 757–758 (dort Fluggea geschrieben)[5] aufgestellt.[2][6] Der Gattungsname Flueggea ehrt den deutschen Botaniker Johannes Flüggé (1775–1816),[4] der sich auf Kryptogamen spezialisiert hatte. Typusart ist Flueggea leucopyrus Willd.[6] Willdenow verwendete Fluggea als Schreibweise, aber im Artikel 60.6 des Internationalen Code der Nomenklatur für Algen, Pilze und Pflanzen wurde durch McNeill et al. 2006, 106 festgelegt, dass Flueggea die zu verwendende Schreibweise ist.[1]
Synonyme für Flueggea Willd. sind: Fluggea Willd. orth. var., Acidoton P.Browne nom. rej., Bessera Spreng. nom. illeg., Coilmeroa Endl., Colmeiroa Reut., Geblera Fisch. & C.A.Mey., Neowawraea Rock, Pleiostemon Sond., Richeriella Pax & K.Hoffm., Villanova Pourr. ex Cutanda.[2][1]
Die Gattung Flueggea gehört zur Subtribus Flueggeinae aus der Tribus Phyllantheae in der Unterfamilie Phyllanthoideae innerhalb der Familie Phyllanthaceae.[7] Der Umfang der Gattung Flueggea hat sich wesentlich geändert.[1] Lange Zeit (Pax und K. Hoffmann 1931) waren alle Arten in die Gattung Securinega Comm. ex A.Juss. nom. cons. eingeordnet. Grady L. Webster teilte 1984[8] die Arten in die beiden Gattungen Flueggea und Securinega auf. Nur die Arten Madagaskars[9] und der Maskarenen verbleiben in der Gattung Securinega.[1] Flueggea wurde monophyletisch, als die einzige Art der Gattung Richeriella mit eingegliedert wurde.[4]
Flueggea-Arten sind weitverbreitet in Asien, Afrika und Inseln in den Ozeanen, mit nur drei Arten in Südamerika und einer Art auf der Iberischen Halbinsel.[2][10] In China kommen vier Arten vor, eine davon nur dort.[3] Drei Arten kommen in Malesien vor.[1]
Es gibt etwa 16 Arten in der Gattung Flueggea:[2]
Zahlreiche Arten, die in die Gattung Flueggea eingeordnet waren, wurden im 21. Jahrhundert in andere Gattungen gestellt (Auswahl):[2]
Ein Englischsprachiger Trivialname ist bushweeds. Eine Chinesische Bezeichnung ist 白饭树属 (Pinyin: bai fan shu shu)[3]. Die spanische Art Flueggea tinctoria (Färberwegdorn) hat entsprechend den unterschiedlichen Nutzungen die Trivialnamen tamujo, escobón de río, espino de las escobas.
Flueggea ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie Phyllanthaceae. Die etwa 16 Arten sind meist in tropischen bis subtropischen und manche in warm-gemäßigten Gebieten weitverbreitet.
வெட்புலா (FLUGGEA VIROSA) இது ஒரு பூக்கும் தாவர இனத்தைச் சேர்ந்த மூலிகை மருந்தாகும். இதன் குடும்ப பெயர் பெலன்தெசு (Phyllanthaceae) என்பதாகும். [3][4] இத்தாவரம் ஆசியா, ஆப்பிரிக்கா, தென் அமெரிக்கா, லைபேரியன் கடல் பகுதி, மேலும் உலகில் பல சிறிய தீவுகளிலும் இவை காணப்படுகிறது. இதன் பூக்கள் மெல்லிய பச்சை நிறம்கொண்டு இலைக்காம்பு அருகில் ஒட்டிக்கொண்டு உள்ளது.[2][5][6][7][8][9] இதன் பழங்கள் சதைப்பற்றுள்ளவையாக பட்டாணியைப் போன்ற தோற்றம் கொண்டது.
வெட்புலா (FLUGGEA VIROSA) இது ஒரு பூக்கும் தாவர இனத்தைச் சேர்ந்த மூலிகை மருந்தாகும். இதன் குடும்ப பெயர் பெலன்தெசு (Phyllanthaceae) என்பதாகும். இத்தாவரம் ஆசியா, ஆப்பிரிக்கா, தென் அமெரிக்கா, லைபேரியன் கடல் பகுதி, மேலும் உலகில் பல சிறிய தீவுகளிலும் இவை காணப்படுகிறது. இதன் பூக்கள் மெல்லிய பச்சை நிறம்கொண்டு இலைக்காம்பு அருகில் ஒட்டிக்கொண்டு உள்ளது. இதன் பழங்கள் சதைப்பற்றுள்ளவையாக பட்டாணியைப் போன்ற தோற்றம் கொண்டது.
Flueggea, the bushweeds, is a genus of shrubs and trees in the family Phyllanthaceae first described as a genus in 1806.[3][4][5] It is widespread across much of Asia, Africa, and various oceanic islands, with a few species in South America and on the Iberian Peninsula.[2][6][7][8][9][10]
The genus is named after John Fluegge, a German cryptogamic botanist.
Members of this genus all have entire ovate leaves and minute green flowers that form at the leaf axils in the form of fascicles or cymes. The fruits are berries, of the size of peas.[8] With the exception of F. verrucosa, F. spirei, and occasionally F. virosa, they are dioecious.[11]
The genus Flueggea consists of 12[12] -16[13] species.
Many members of the genus were formerly classified under the genus Securinega.
moved to other genera (Leptopus Margaritaria Meineckia Ophiopogon )
Flueggea, the bushweeds, is a genus of shrubs and trees in the family Phyllanthaceae first described as a genus in 1806. It is widespread across much of Asia, Africa, and various oceanic islands, with a few species in South America and on the Iberian Peninsula.
The genus is named after John Fluegge, a German cryptogamic botanist.
Members of this genus all have entire ovate leaves and minute green flowers that form at the leaf axils in the form of fascicles or cymes. The fruits are berries, of the size of peas. With the exception of F. verrucosa, F. spirei, and occasionally F. virosa, they are dioecious.
Flueggea es un género de plantas con flores perteneciente a la familia Phyllanthaceae. Comprende varios arbustos muy ramificados que se distribuyen por el Hemisferio Norte y por zonas tropicales. El género fue nombrado en honor del botánico alemán Johannes Flüggé.
Tiene este género hojas esteras ovadas y diminutas flores de color verde que se producen en cimas oen forma de inflorescencias. Los frutos son bayas del tamaño de un guisante.
Especies de este género se encontraban anteriormente en el género Securinega.
Flueggea es un género de plantas con flores perteneciente a la familia Phyllanthaceae. Comprende varios arbustos muy ramificados que se distribuyen por el Hemisferio Norte y por zonas tropicales. El género fue nombrado en honor del botánico alemán Johannes Flüggé.
Tiene este género hojas esteras ovadas y diminutas flores de color verde que se producen en cimas oen forma de inflorescencias. Los frutos son bayas del tamaño de un guisante.
Especies de este género se encontraban anteriormente en el género Securinega.
Flueggea est un genre de la famille des Phyllanthacées (selon la classification APG III) ou de la famille des Euphorbiacées (selon la classification de Cronquist).
Ce genre est formé d'arbrisseaux ou arbustes le plus souvent caducs.
Les feuilles sont simples, alternes et à court pétiole.
Ces plantes sont généralement dioïques, rarement monoïques.
Les fleurs sont axillaires, apétales, avec quatre à sept sépales, quatre à sept étamines plus longues que les sépales aux anthères biloculaires et à filament libre.
La fleur femelle porte un ovaire de deux à quatre locules, avec deux ovules par locule. Chaque locule produit deux graines, généralement trifaciées.
Le nombre de base de chromosomes du genre est n = 28.
La plupart des espèces sont originaires d'Europe, d'Asie tempérée et tropicale, d'Afrique et du Pacifique y compris l'Australasie.
Quelques usages médicinaux sont signalés (voir les espèces concernées) ainsi que de son bois.
La liste des espèces est issue des index IPNI (The International Plant Names Index), du jardin botanique du Missouri (Tropicos) et The Plant List à la date de septembre 2012, avec une recherche bibliographique sur la bibliothèque numérique Biodiversity Heritage Library. L'unique espèce conservée dans le genre et sa sous-espèce sont mises en caractères gras :
En 1806, Carl Ludwig von Willdenow décrit une première fois ce genre. Il le dédie au botaniste Johannes Flüggé (1775-1816)[4]. L'espèce type est Flueggea leucopyrus Willd..
En 1866, Johannes Müller Argoviensis transforme l'ensemble du genre Flueggea en section du genre Securinega[5]. Cette modification perdure encore dans de nombreux ouvrages.
En 1891, Otto Kuntze transfère toutes les espèces dans le genre Acidoton, genre créé par Olof Peter Swartz en 1788[6].
En 1984, Grady L Webster produit une révision complète du genre, en établissant beaucoup de synonymies ainsi que des reclassements (ouvrage cité en référence).
Depuis 2000, de nombreuses études phylogénétiques ont paru concernant la tribu des Phyllanteae : elles concluent en la monophylogénie du genre Flueggea mais en incluant le genre Richeriella (étude en référence).
Le genre Flueggea est classé dans la sous-famille Phyllanthoideae tribu Phyllantheae.
Presque toutes les espèces de ce genre ont été déplacées plusieurs fois, dans des genres devenus entièrement ou partiellement synonymes :
En outre, un genre homonyme a été créé en 1807 par Louis Claude Marie Richard dans la famille des Haémodoracées : les espèces qui y avaient été affectées se retrouvent maintenant dans le genre Ophiopogon.
Flueggea est un genre de la famille des Phyllanthacées (selon la classification APG III) ou de la famille des Euphorbiacées (selon la classification de Cronquist).
Flueggea er en slekt i plantefamilien Phyllanthaceae.
De er busker eller små trær. Bladene er enkle og ovale og sitter spredt. Kvistene har torner hos noen arter. De er nesten alltid særbu med egne hann- og hunnplanter, men noen få arter er sambu med adskilte hann- og hunnblomster på samme busk. De små, grønne blomstene sitter i bladhjørnene. Frukten er en bærlignende kapsel.
Flueggea er hovedsakelig utbredt i de tropiske delene av Asia, Afrika og Oseania, men det er også tre arter i Neotropis og noen i tempererte strøk i den gamle verden. To arter, Flueggea suffruticosa og Flueggea virosa, er vidt utbredt, mens de andre har en begrenset, relikt utbredelse. I middelhavslandene finnes Flueggea tinctoria på Den iberiske halvøy og den svært sjeldne Flueggea anatolica i Sør-Tyrkia.
Disse plantene ble tidligere ofte regnet til slekten Securinega, som nå er snevret inn til kun å omfatte arter på Madagaskar og Maskarenene. Alle arter i Phyllanthaceae ble tidligere plassert i vortemelkfamilien (Euphorbiaceae).
Flueggea er en slekt i plantefamilien Phyllanthaceae.
De er busker eller små trær. Bladene er enkle og ovale og sitter spredt. Kvistene har torner hos noen arter. De er nesten alltid særbu med egne hann- og hunnplanter, men noen få arter er sambu med adskilte hann- og hunnblomster på samme busk. De små, grønne blomstene sitter i bladhjørnene. Frukten er en bærlignende kapsel.
Flueggea er hovedsakelig utbredt i de tropiske delene av Asia, Afrika og Oseania, men det er også tre arter i Neotropis og noen i tempererte strøk i den gamle verden. To arter, Flueggea suffruticosa og Flueggea virosa, er vidt utbredt, mens de andre har en begrenset, relikt utbredelse. I middelhavslandene finnes Flueggea tinctoria på Den iberiske halvøy og den svært sjeldne Flueggea anatolica i Sør-Tyrkia.
Disse plantene ble tidligere ofte regnet til slekten Securinega, som nå er snevret inn til kun å omfatte arter på Madagaskar og Maskarenene. Alle arter i Phyllanthaceae ble tidligere plassert i vortemelkfamilien (Euphorbiaceae).
Flueggea é um género botânico pertencente à família Phyllanthaceae[1].
Flueggea é um género botânico pertencente à família Phyllanthaceae.
«Flueggea — World Flora Online». www.worldfloraonline.org. Consultado em 19 de agosto de 2020Flueggea Willd. (1806)
Синонимы
Флюгея, или Флюггея (лат. Flueggea), — род деревянистых растений семейства Филлантовые (Phyllanthaceae).
Род назван в честь немецкого ботаника Иоганнеса Флюгге[3].
Флюгея, или Флюггея (лат. Flueggea), — род деревянистых растений семейства Филлантовые (Phyllanthaceae).
Род назван в честь немецкого ботаника Иоганнеса Флюгге.
白饭树属（学名：Flueggea）是大戟科下的一个属，为直立灌木或小乔木植物。该属共有5种，分布于东半球热带地区。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
.jpg)
.jpg)
_-_Flickr_-_Lip_Kee.jpg)
.jpg)
_feeding_on_Snowberry_Tree_(Flueggea_virosa)_(11802733354).jpg)
