Dnes se hodně dbá na efekty. Já dávám na první místo herce, tvrdí režisérka Lída Engelová
Pražské divadlo Viola slaví 60. let. „Mně vstoupilo do života před šedesáti lety, kdy jsem nastoupila do prvního ročníku herectví. Paní profesorka Dana Musilová nám tehdy řekla, že na Národní třídě se něco otvírá a třeba se tam někomu bude líbit,“ ohlíží se v Blízkých setkáních. Jaké hlasy se objeví v pořadu, věnovaném dějinám Violy? Jak se člověk stane režisérem a co znamená „vypadat jako režisér“? Jak se ona sama cítí na první čtené zkoušce?
„Viola, to je obrovský a široký repertoár. Začínali jsme Josefem Kainarem a dnes máme na repertoáru třeba Čechova, který je také básníkem.“
Malá a komorní scéna se podle Lídy Engelové opírá o herecký projev, jeho vztah k textu a autorovi. „A především k českému jazyku,“ dodává. „Mateřština, to jsou plíce naší duše. Nechci se potkávat s tím, co kolem sebe slyším, a nemyslím tím jen běžnou řeč, ale i sdělovací prostředky. Každému je to jedno! Kdybych citovala Karla Čapka, jazyk je to, čím přežije národ,“ apeluje Lída Engelová.
Co je podle režisérky problémem současných divadel? „Hodně se dbá na efekty a herec je jen součástí inscenace, mnohdy nechtěnou. Já mám ráda divadlo herce. Má mít první místo v každé inscenaci,“ uzavírá Lída Engelová.
Související
-
Ladislav Smoček: Landovského mám na svědomí já
Pochází z vojenské rodiny, na což byl patřičně hrdý. „Žena se mi později smála, že jsem militarista,“ říká dramatik, divadelní režisér a spoluzakladatel Činoherního klubu.
-
Úžasné životy: Josef Somr podle Lídy Engelové
Herec Josef Somr má za sebou obrovské množství rolí. Přesto o něm jeho obdivovatelé ví jen velmi málo. Nejen v divadle Viola se s ním setkávala režisérka Lída Engelová.
-
Nenávidím elitářské umění. Vždycky si v hledišti představuju obyčejného člověka, říká Ondřej Sokol
Kdy jako režisér cítí radost? „Když mám pocit, že se dotýkám něčeho nadpozemského. Těch okamžiků není moc, ale málokomu se to v jiné profesi může podařit,“ uvažuje nahlas.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
