Ani vlk, ani pes, ale vlkopes. Expert vysvětluje, zda přibývající kříženci ohrožují vlka, psa nebo člověka
Asi každý si pamatuje, jak dopadly Červená karkulka a její babička po setkání s vlkem. I kvůli odvěkým zkušenostem lidí s touto šelmou a četným pověrám a pohádkám o vlcích – předcích dnešního psa – se traduje mnoho nepřesností a mýtů. Přitom vzhledem k nepoměru počtů vlků a psů u nás a plachosti těch prvních je pro člověka potenciálně mnohem nebezpečnější domácí mazlíček. Ten se totiž člověka nebojí. Vlci ale stále častěji čelí další výzvě – křížení se psy, které pro ně může představovat nebezpečí. Jaké a jak k takovému křížení vůbec dochází, Deníku N vysvětlil ekolog a zoolog Pavel Hulva.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Ač byl vlk na území Česka v minulém století téměř vyhuben, od začátku nového milénia se tady opět vyskytuje stále častěji. A proto přibývá setkávání těchto psovitých šelem nejen s lidmi, ale i s jejich psy. Podle některých expertů tito predátoři čelí mimo jiné i riziku křížení vlků se psy – takzvané hybridizaci.
Tento fenomén je problematický především ve Středomoří, kde žije velké množství psů volně. Lze se s ním ale setkat i v našich končinách. A s postupem globálního oteplování není jasné, jak se bude situace vyvíjet dál – tedy pokud volně žijící psi přibudou i v severnějších částech Evropy.
Podrobnosti této problematiky, jak moc je pro vlka a jeho budoucnost vážná a co to pro přírodu, psy i jejich majitele znamená, vysvětlil Deníku N docent Pavel Hulva z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
- co dělat při setkání s vlkem v přírodě a jak se pravděpodobně zachová on;
- jak ke křížení psa s vlkem dochází a jak takového křížence poznat;
- v čem je křížení pro vlky i psy nežádoucí;
- jak moc je fenomén v Česku rozšířený;
- jaký vliv mají na jejich křížení – hybridizaci – lidé.
V rozhovoru s Českým rozhlasem jste před dvěma lety připomněl, že pes se z vlka vyvinul poměrně nedávno, a že jsou tedy jejich genomy podobné, ač jsou mezi nimi markantní odlišnosti. Kdy se tyto odlišnosti začaly projevovat a jak?
Pes se oddělil od vlka před asi 30–40 tisíci lety. Je zajímavé, že vznik psa koreluje s příchodem Homo sapiens z Afriky; podle některých hypotéz nám dokonce toto soužití umožnilo prosadit se na úkor neandrtálců.
V průběhu pleistocénu (starší oddělení čtvrtohor, asi 2,5 milionu let zpět, pozn. red.) měl ale vlk větší variabilitu než dnes, předkové psů pocházeli z dnes už neexistujících linií vlka.
Předpokládá se takzvaná komenzální cesta domestikace, tedy postupné sbližování dané výhodami pro obě strany – vlk poskytl člověku své smysly a rychlejší nohy, člověk vlku zase schopnost zabít pomocí zbraní ta největší zvířata.
Vlk se v procesu domestikace postupně přizpůsoboval, což zahrnovalo i adaptaci na vznik zemědělství, například lepší schopnost trávit škrob.
Psi ale byli schopni se přizpůsobit i sociálním charakteristikám člověka; jsou třeba na rozdíl od vlků schopni komunikovat očima, což zná každý majitel čtyřnohého miláčka.
Jak si můžeme představit, že ke křížení psa a vlka, o kterém se stále více mluví, dojde? Kde vlk na psa narazí? Vnikne vlk do zahrady, nebo psa překvapí na procházce v lese? Je to nebezpečné?
Setkání volně žijícího psa s vlky
