Budoucnost centra Brna

Vznik opravdové části města představuje proces na desetiletí. Namísto jedné naráz postavené nové čtvrti návrh přináší dlouhodobě udržitelný scénář postupného rozvoje: nechává okolní čtvrti prorůst do doposud prázdného území. Vzniká tak bohatá mozaika lokalit se silnými charaktery a identitou. Návrh území nejen zpřístupňuje, ale využívá i jeho celoměstského potenciálu. Začleňuje stávající bariéry do městské struktury a organizuje nádraží jako přirozenou součást města. Na pomezí čtvrtí vytváří nová zelená rozhraní s významem pro celé Brno, spojující centrum s oběma řekami a volnou krajinou. Pět lokalit a jejich zelená rozhraní dohromady vytváří systém míst - základní vodítko pro koordinaci postupného utváření celého složitého území. Jasné a srozumitelné, ale zároveň ponechávající dostatečný prostor pro průběžnou optimalizaci. Vzniká kus města, které si bere to nejlepší ze svého okolí. Města, které splňuje současné společenské i ekologické nároky, ale zároveň zůstává autenticky brněnské.

Návrh se vyznačuje vysokým standardem veřejných prostranství – s citem pro měřítko, detail a charakter místa. Soutěžní projekt předkládá městu rozumný, reálný a udržitelný scénář rozvoje řešeného území, který je odolný a flexibilní a který ukazuje jasný způsob uvažování a rozhodování o budoucnosti území. Tento scénář je založen na prorůstání okolních čtvrtí do nyní prázdného a nevyužitého území a umožňuje jeho postupný rozvoj z několika směrů, přičemž jednotlivé nové lokality se mohou rozvíjet nezávisle na sobě. Ve vazbě na sousední stávající městské čtvrti tak vzniká různý charakter zástavby s pestrou skladbou rozdílných typologických druhů a dobrou prognózou zformování sousedství. Soutěžní projekt předkládá citlivý a poučený návrh systému všech druhů dopravy ve městě včetně promyšleného systému veřejné dopravy. Kvalitní součástí návrhu je páteřní tramvajová linka spojující nové hlavní nádraží a centrum města s železniční zastávkou Brno-Štýřice. Velmi kladně lze hodnotit zapojení řešeného území nejen do kontextu města, ale i do kontextu krajiny, která jej obklopuje a která do něho proniká. Na styku navrhovaných lokalit jsou parky – plochy zeleně rozumného měřítka a zajímavého charakteru. Vysoce je nutno hodnotit rovněž zacházení a hospodaření s vodou včetně řešení problému záplav na řece Svratce. Soutěžní projekt se vyznačuje vysokým standardem veřejných prostranství – s citem pro měřítko, detail a charakter místa. Vytváří smysluplný systém členění prostoru, kde každá lokalita – jakožto extenze stávající městské čtvrti v sousedství – má svoje přirozené centrum. Přednádražní prostor má přiměřené lidské měřítko a je dobře propojen s nádražím i celým nově se rozvíjejícím územím na jihu. Návrh přináší velmi dobré a poučené přemýšlení o potřebách Brna a jednotlivých míst řešeného území s citem pro reálný vznik polyfunkčního, sociálně udržitelného města.

BRNO JAKO ÚSPĚŠNÉ MĚSTO Prosperující město tvoří jeho obyvatelé. Záleží proto na strategii města, aby podpořila hospodářský růst a zlepšila celkovou kvalitu života. Věříme, že náš návrh vytváří skvělé místo pro všechny aspekty městského života. Druhým důležitým aspektem našeho návrhu je dát městu jedinečnou identitu. Toho lze dosáhnout prostřednictvím silné vize. Prvním krokem v takovém procesu je identifikovat potenciály a jedinečné znaky města Brna a pokusit se uplatnit strategii "do less win more". Lokalizace těchto bodů je pro nás základním vodítkem při všech návrhových rozhodnutích. Budoucí proměna Brna se musí naučit, jak odhalit a využít své skryté klenoty. Nejzřetelnější potenciál se rozprostírá přímo uprostřed řešeného území. Prázdnota území představuje pro město největší příležitost - první velký park na jihu. Generátor rozvoje. Park se sám o sobě stává nástrojem města. Podporuje zahušťování jihovýchodní postindustriální oblasti města, zaceluje mezery v městské struktuře. Tam, kde se park setkává s řekou a centrem města, to zní jako začátek pohádky.

Návrh je založen na existujících, ale dosud neodhalených hodnotách města. Velice citlivý a komplexní návrh reaguje na urbanistické výzvy a problémy ve všech měřítcích. Jeho jasnou strategií je zvyšovat hustotu okolí tak, aby ústřední park mohl zůstat relativně prázdný. Dalším silným prvkem konceptu je opětovná aktivace stávajících a poněkud utajených historických budov. V návrhu jsou dobře definovány jednotlivé lokality s různými funkcemi – kulturou, komercí, pracovními příležitostmi, bydlením a rekreací. Návrh obrací pozornost na problémová místa a brownfieldy, a to nejen v rámci řešeného území, a nabízí jejich společenské a komerční využití. Příjemné měřítko městského veřejného prostoru před nádražím s relativně levným řešením rekonstrukce výpravní budovy a větší intenzita pěšího pohybu podél stávajícího nádraží a poštovní budovy zvyšuje atraktivitu nově vytvořené esplanády. Poměrně dobře organizována je i doprava v okolí nádraží. Vzniká tak dobré spojení s budovami průmyslového dědictví okolo Malé Ameriky a odhaleného viaduktu nově nazvaného High Line Terrace. Toto místo může být pulsující částí města s kreativními průmysly, zábavou a nabídkou volnočasových aktivit. Návrh představuje realistický a současný přístup k městu založený na jeho existujících, ale dosud neodhalených hodnotách. Svou podstatou je odolný a do procesu rozvoje zapojuje i obyvatele města, což je důležité pro sociální udržitelnost. Nabízí jednoduchou etapizaci a představuje relativně nenákladnou a rychlou variantu realizace. Příliš se však nezabývá stávajícími majetkoprávními vztahy, což by mohlo přinést jistá rizika.

Město Na jihu od centra roste atraktivní, živá a pestrá obytná čtvrt pro desítky tisíc obyvatel. Bude mít ulice a náměstí se stromy, hřiště, vodní plochu, bary, kavárny, školky, školy, sportovní a kulturní stavby, pěší blízkost historického centra i velký park a pro sport a relaxaci. Parcelace tradičního městského formátu umožní kombinovat bydlení, služby, business a umožní postupné liberální budování čtvrti, tak aby mohla fungovat již od prvních let výstavby. Železnice a nádraží Město si musí zafixovat železniční koridory a správnou polohu nádraží s perspektivou dalších min. 200 let růstu pro aglomeraci s více než milionem obyvatel. Pro polohu budoucího nádraží doporučujeme využít existující rovný úsek trati v Malé Americe, umožňující umístění i pro budoucnost dostatečného počtu rovných a dlouhých nástupišť ve dvou úrovních. Nádraží v této poloze bude kvalitně ze všech čtyř stran i z centra přístupné dopravou i pěšky a nebude handicapováno zakřivením tratí ani stísněno zástavbou.

Klíčovým prvkem návrhu je rozšířená vodní plocha Svratky v ústředním parku. Projekt nabízí jasnou vizi živoucí a pestré nové čtvrti jižně od historického centra s klíčovým prvkem – rozšířenou vodní plochou Svratky v ústředním parku. Pracuje s navázáním stávající urbánní struktury a měřítka historického jádra města na novou výstavbu a s rozmanitostí velikosti bloků, jejich propustností a různou typologií. Přístup založený na flexibilním uspořádání zástavby pro bydlení a práci přináší adekvátní řešení zatím nepředvídatelné situace budoucího rozvoje města, což je porotou hodnoceno velice kladně. Vlakové nádraží je posunuto jihozápadním směrem, což umožňuje výstavbu podzemních tratí bez zásahu do historických vrstev. Stávající výpravní budova pak může získat novou atraktivní funkci. Nevýhodou je však dlouhá docházková vzdálenost k hlavnímu vstupu v severní části nového nádraží, před nímž je navržen poněkud předimenzovaný veřejný prostor. Zastřešení kolejiště evokuje obraz historické železniční stanice z 19. století a z dnešního pohledu se zdá být mimo měřítko. Autoři navrhují 12 tratí v nadzemní úrovni, tedy více než bylo požadováno, což je nadsazené a nákladné. Centrální autobusové nádraží, stejně jako systém městské hromadné dopravy, jsou řešeny nepřesvědčivě. Teprve v budoucnu, až bude „Jižní město“ plně funkční, může nádraží sehrávat roli městského hubu. Jako velkou přednost projektu porota vnímá koncept opětovného využití historických budov původního nádraží a Malé Ameriky, stejně jako odkrytí arkád viaduktu, čímž se posilují stávající hodnoty v území.

Vznik celé městské čtvrti je v místním kontextu podmíněn především úpravou dopravní infrastruktury, návazností historického centra a zajištěním ochrany území před povodní. Základem návrhu je vytvoření stabilní čitelné kostry, která bude sloužit po celou dobu rozvoje území. Hlavním kompozičním prvkem kostry je nová osa orientovaná na výškovou dominantu Petrova. Základní osnova navazuje na urbanistickou strukturu města, na ochranu cenného, na ochranu významných přírodních lokalit a historických staveb podporujících genius loci. Jedním ze základních pilířů návrhu je dosažitelnost krajiny. Návrh dotváří zelený prstenec obepínající historické centrum. Spolu s propojením s parky po části viaduktu zpřístupňuje krajinu, přibližuje ji intenzivnímu městu. S ohledem na dlouhodobý návrhový horizont návrh pracuje s tématem konkrétnosti, kdy od konkrétních opatření, urbanistických intervencí v různých měřítkách, se postupuje směrem k neurčitosti a ponechání prostoru přirozenému vývoji.

Projekt navrhuje přehlednou, nicméně poněkud schematickou a rigidní strukturu. Nová nádražní budova navazuje na linii zástavby starého nádraží a poštovní budovy Bohuslava Fuchse, avšak postrádá přesvědčivý architektonický výraz a působí spíše jako nostalgická reminiscence závěsových stěn šedesátých let dvacátého století. Propojení od centra města do jižního sektoru není ideální, v koridoru je třeba překonávat výškové diference. Přeložení části tramvajové dopravy do ulice Úzké rozděluje a značně komplikuje orientaci a přehlednost dopravního uzlu. Řešení zeleného pásu mezi Malou Amerikou a nábřežím řeky Svratky, které nepostrádá atraktivitu, by zasloužilo odvážnější přístup. Porota oceňuje důsledně navrženou etapizaci pro rozvoj řešeného území, ačkoli realizovatelnost každé etapy je podmíněna optimistickým ekonomickým vývojem.

Brno Future Ready! Odolná města byla a jsou kompaktní a přizpůsobivá. Umožňují mnohostranné socioekonomické podmínky. Uhlíkové hospodářství 19. a 20. století vážně narušilo kompaktní urbanismus, vytvořilo technokratické prostředí, oddělené funkční zóny a komunity a nezdravé životní podmínky: S tímto vývojem se většina měst na světě stále vyrovnává. Pozorujeme, že dochází k významným socioekonomickým a technologickým změnám, které umožňují obnovit kvality kompaktního a diferencovaného města v současné podobě: odolného, udržitelného a řízeného komunitou. Město, které je bez uhlíku a odpadu a které si samo vyrábí 100 % své energetické potřeby. Město, které nabízí diferencované prostředí pro život, práci a rekreaci, jež je dostupné všem. Cílem této návrhové strategie je proměnit Brno ve špičkové ohnisko městské odolnosti. Brno, evropský zkušební polygon, který stanoví mezinárodní měřítko pro všechny.

Porota oceňuje profesionálně a komplexně zpracovaný návrh a také přesvědčivou a atraktivní formu jeho prezentace. Návrh naplňuje vytyčený záměr učinit z Brna „urbánní laboratoř Evropy definující mezinárodní měřítko“ – je eklektickou koláží nejsympatičtějších tendencí současného urbanismu: pracuje s lokální identitou, komunitním duchem, lidským měřítkem, urban gardeningem či energetickou nezávislostí. Současně přináší dobrou proporci obsluhujícího a obsluhovaného, stejně jako generujícího a spotřebovávajícího. Všechny jasně formulované myšlenky mají potenciál nadchnout, ale zároveň vzbuzují obavy, zda návrh není až příliš poplatný současným trendům, zda budeme jeho vizi schopni předat budoucím generacím, nebo zda zůstane na úrovni utopie artikulované generací současnou.

Současná velikost centra Brna je vyhovující jak velikostí, tak i funkční skladbou. Navrhovaná zástavba v jižní čtvrti nekonkuruje centru a respektuje historicky dané uspořádání města. Třemi základními impulsy je předurčen charakter stavění v území: - otevření širokého prostoru pod kolejištěm a vytvoření přestupního uzlu pro všechny uvažované kombinace dopravních prostředků a jejich vzájemné provázání - definování zeleného pásu ve východní části řešeného území spojující centrum a rekreační nábřežní zónu Svratky - napřímení Velkého městského okruhu a jeho přehrnutí zeminou odtěženou při stavbě nádraží. Těmito principy je stanovena základní kostra urbanistické struktury v území, která se může pestře rozvíjet v daných limitech.

Budova nádraží je umístěna nad tělesem železniční trati, což přispívá k snadnému pěšímu propojení mezi historickým centrem a nově vznikajícím jižním sektorem města. Prostupnost je podpořena i navrhovanou demolicí stávající poštovní budovy. Předprostor nádraží od jihu však působí nerozhodně, podobně jako věžové obytné domy na jižním okraji řešeného území a schematicky pojatá bloková zástavba. Na její západní hranu navazuje prostor rekreačního parku, který pokračuje po obou březích řeky Svratky a jehož atraktivita se zvyšuje díky vedení městského okruhu tunelem. V parku se rovněž počítá s využitím historického viaduktu obohaceného o novou kolonádu, která spolu s umělým jezírkem vytváří rekreační rámec. Vzniká tak nový charakteristický prvek celoměstského významu, třebaže jeho náplň je formulována poněkud vágně.

Když neznáme budoucnost, je nejlogičtější navrhnout něco flexibilního. Tento urbanistický návrh nemá být chápan jako konečný design, navrhované budovy a prostory jsou jen jedním z mnoha možných konfigurací pro město Brno - Střed. Naším cílem je vytvořit nástroj pro návrh, který bude řídit různé subjekty podílející se na procesu a bude sloužit jako podklad pro územní plánování. Nicméně, naše metoda není všeobecná. Byla speciálně navržena do zeměpisného, ekonomického, sociálního a politického kontextu města Brna se záměrem vytvořit platný podklad pro občany, aby mohli rozhodovat o své budoucnosti v referendu. Cílem tohoto návrhu je pomoci Brnu změnit své město v moderní místo se silným kulturním a výzkumným zázemím, místo s dostupným bydlením a efektivním způsobem dopravy.

Koncept návrhu je založen na protažení zeleného pásu Koliště pod terénním zlomem hrany stávajícího nádraží a jeho pokračováním podél kolejového tělesa směrem na jih. Jakkoli je tato celková figura v situačním plánu přesvědčivá, propojení jejích segmentů pouze krčkem nádražního podchodu jí ubírá na síle. Nové nádraží je v projektu definováno jako soustava několika terminálů pro různé druhy dopravy a z toho odvozených funkcí. Tento koncept je však již poněkud neobratně převeden do objemové a prostorové struktury – kompozice budov při hlavním vchodu působí až příliš monumentálně. Velkou kvalitou návrhu je pečlivě promyšlená strategie rozvoje v takzvaných městských pásech sestávajících z bloků odvozených z měřítka tradiční brněnské zástavby, které mohou díky základním regulačním pravidlům v budoucnu velmi pružně reagovat na dnes ještě neznámé požadavky. Praktické využití vnitřních poloveřejných prostorů prostupných bloků pro širší veřejnost však bylo porotou zpochybněno. Naopak vysoce ceněny byly úvahy autorů o sociální, ekonomické a environmentální udržitelnosti.

Aby bylo možné podpořit integraci této velké a centrální oblasti do města Brna, bylo nezbytné spojit propojení s živým programem smíšeného využití. Dosažení stejné hustoty jako v tradičních sousedstvích z přelomu století v okolí, a přesto poskytnutí rozhodující zeleně a rekreační kvality, která bude sloužit i městu jako celku, vyústilo v koncept pěšího přístupu se strategicky umístěným souborem parkovacích garáží. Organizace nových komunikací umožňuje efektivní obsluhu území veřejnou dopravou, takže autobusy mohou jezdit v intervalech každých několika minut, přičemž docházkové vzdálenosti nepřesahují 200 m. Tyto tahy využívají kvalit, které podporují zhodnocení oblasti prostřednictvím tří fází realizace. Celkové uspořádání bylo určeno uplatněním převážně typologie pravidelných lineárních obytných bloků, stanovením diferenciace mezi vnitrobloky a veřejnější lineární zelení.

Navržený projekt představuje kompaktní a vizuálně zajímavé, i když poněkud formalistní, urbanistické řešení, které se z ekonomického i z časového hlediska jeví jako obtížně uskutečnitelné. Realizace by řešené území více méně vytrhla z kontextu města a vytvořila by přímou konkurenci starému centru. Urbanistická struktura se ocitá mimo měřítko zástavby města Brna, jak dokládá například zaústění přemostění kolejiště do předprostoru nádraží. Tento propojovací prvek mezi severem a jihem zároveň slouží jako výpravní budova s horním nástupem do povrchového nádraží, v celoměstské kompozici však působí dojmem bariéry.