Život je krásně tragikomický. Úsměvné historky ze socialistického dětství a mládí herečky Věry Hlaváčkové

31. březen 2023

Táta holubář, babička s jedním prsem, děda kvartální alkoholik, kmotra hraběnka a další lidé patřili k dětství a dospívání herečky Jihočeského divadla Věry Hlaváčkové. Úsměvné historky odehrávající se v době reálného socialismu na moravském venkově nakonec sepsala a ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice načetla.

Čte: Věra Hlaváčková
Napsala: Věra Hlaváčková
Dramaturgie: Martina Toušková
Zvukový mistr: Michal Kolář
Režie: Olga Šubrtová
Premiéra: 27. 3. 2023

Příběhy ze svého mládí začala Věra Hlaváčková zaznamenávat během covidové pandemie. „Všechno se zavřelo a zastavilo a najednou byl čas na to otočit pozornost na sebe a do sebe. Ten klid, že nic nemusím a nic mi neutíká, mě přiměl vzpomínat a vyprávět dceři zážitky z doby, kdy jsem byla malá a o něco větší. A ona se smála a nevěřila. Doba předlistopadová pro ni byla v něčem tak vzdálená jako pro mě historie druhé světové války,“ vypráví.

Herečka tedy všechno sepsala a vzpomínky věnovala právě své jediné dceři Tereze. Nakonec z nich vznikla pětidílná rozhlasová četba. „Snadno se to řekne, ale byla to fuška. S počítačem moc neumím, píšu dvěma prsty a zatím jsem nic pořádného nenapsala, takže začátky byly krušné a slova lítající kolem nepublikovatelná,“ usmívá se.

Žádné velké literární ambice Věra Hlaváčková prý nemá. Přála by si jen, aby posluchače její vyprávění neunudilo k smrti, spíš tedy trošku pobavilo. „Mně prostě život připadá nádherně tragikomický,“ dodává.

Věra Hlaváčková se narodila v roce 1965 v Brně. „Za pár let jsem vyrostla do vysoké, škaredé holčičky s pochcanou slámou na hlavě, to jsou slámově zbarvené rovné vlasy, které se dost mastí. Už si ani nepamatuju, kdo mi tu skutečnost oznámil jako první. A ke všemu jsem byla divná. Doktor prohlásil s jistotou, že je to dětská náměsíčnost, že je to běžné a po čase se to ztratí. Nepamatuju si už přesně, kdy se to ztratilo, ale ztratilo se to.“

Vyrůstala na jednom moravském maloměstě. „Největším důkazem zájmu o dívku bylo, když se před její dům přijelo na pionýru neboli na fichtlovi nebo na kozím dechu, prostě na malém smrdícím mopedu. Nikdy nepřijel jenom jeden, objíždělo jich kolem několik v malých řvoucích kruzích do té doby, než slečna vyšla na ulici, nebo jim někdo vynadal a oni ty bestie vypnuli. Pamatuji si ten opojný pocit, když jsem stála před brankou a přede mnou seděli na svých strojích tři obdivovatelé a snažili se pobavit mě. Prostě královna!“

Škola jí vždycky šla. Ráda četla, ale maminka ji raději přihlásila do houslí, aby dělala něco pořádného. Hrát na housle se nikdy nenaučila, v „lidušce“ ale objevila „dramaťák“. Její fantazie a předvádění se najednou nebyly na škodu, ale staly se výhodou.

Věra Hlaváčková jako studentka konzervatoře

A tak ji napadlo přihlásit se na konzervatoř. „Na přijímací zkoušky do Brna se mnou jela teta, protože mamka přece nemůže zavřít hospodu. Měla jsem ze sebe dobrý pocit a s tetou jsme si to užívaly do té doby, než se začala chodba před třídou plnit desítkami vesměs starších lidí, kteří se taky hlásili na herectví. Dívky měly nádherné džínové sukně, takže moje plisovaná krása po tetě vypadala jak z minulého století… Po pohybové zkoušce, kde po nás chtěli, abychom pantomimicky ztvárnili hadr na podlahu, což mi teta vůbec nevěřila a myslela si, že jsem si takový nesmysl vymyslela, jsem začala být skeptická.“

Na konzervatoř se nakonec dostala, úspěšně ji absolvovala a je jedinou z bývalých dvanácti spolužáků, která v divadle opravdu hraje.

30 let v Jihočeském divadle

V Jihočeském divadle v Českých Budějovicích působí Věra Hlaváčková už 30. sezónu, nastudovala tu více než sto rolí. K jejím „erbovním“ divadelním úlohám patří Emilie Marty v Čapkově Věci Makropulos, Máša v Čechovových Třech sestrách nebo Paulina z Racinova Polyeucta, za níž obdržela první ze svých jedenácti Jihočeských Thálií.

V průběhu let ztvárnila další významné postavy, například Raněvskou ve Višňovém sadu nebo Kostelničku v Její pastorkyni. Pravidelně se představuje také před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově.

Věra Hlaváčková v inscenaci Jihočeského divadla Pořád jsem to já

Za své herecké výkony byla třikrát v širší nominaci na celostátní Cenu Thálie, v roce 2013 pak získala nominaci na Thálii za herecký výkon roku za roli Věry v dramatu Job Interviews, který pro ni napsal a režíroval Petr Zelenka.

Momentálně exceluje například ve hře Leni jako kontroverzní německá fotografka a režisérka Leni Riefenstahlová, která úzce spolupracovala s Hitlerem a podílela se na propagaci nacistické ideologie. Vidět ji můžete i v hlavní roli dramatu Pořád jsem to já o úspěšné ženě, kterou náhle postihne Alzheimerova choroba.

Věra Hlaváčková účinkovala rovněž v několika filmech (například v Hřebejkově Nevinnosti nebo ve Wlodarczykových Zlodějích zelených koní) a televizních seriálech (nejnověji Co ste hasiči nebo Místo zločinu České Budějovice).

Po celou svoji hereckou kariéru spolupracuje Věra Hlaváčková také s českobudějovickým studiem Českého rozhlasu. Načítá povídky a četby na pokračování, třetím rokem píše a také načítá Rozhlasové sloupky.

Jejím manželem je rozhlasový moderátor Martin Hlaváček, s nímž má dceru Terezu.

Spustit audio

Související

Nejnovější zprávy

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.