Syn.: Cynoglossum stamineum Desf., Mattia staminea Roem. et Schult., Moltkia libanotica Zucc., Solenanthus conglobatus DC., Solenanthus ovatifolius (Bornm.) Prain, Solenanthus strictissimus Brand, Solenanthus tchitounyi Azn., Solenanthus tournefortii DC.
Čeleď: Boraginaceae – brutnákovité
Rozšíření: Z turecké Kapadokkie přes Arménskou vysočinu do Zakavkazska, Sýrie, Íránu a afghánské části Pamíru. Nepočetné izolované populace jsou známy i z peloponéských hor.
Ekologie: Roste na kamenitých svazích hor, často při cestách a v zamokřených sníženinách, obvykle v subalpínském stupni mezi 1800–3000 m n. m., kde kvete od května do června.
Popis: Dvouleté až vytrvalé byliny s listovými růžicemi, vyrůstajícími z kůlovitých kořenů se dvěma nebo více hlavami, plstnatě opředenými a pokrytými šupinami. Přízemní listy jsou protáhle řapíkaté, často přes čtvrt metru dlouhé, obkopinaté, celokrajné, tupé nebo zahrocené, oboustranně hedvábně plstnaté. Nevětvené, hustě olistěné stonky dorůstají hodně přes půl metru výšky a nesou stěsnané, krátké, po odkvětu rozvolňující se vijany úzce trubkovitých kvítků, seskládané v terminálním thyrsoidu. Purpurově červené, úzké a zhruba půl centimetru dlouhé pěticípé koruny jen krátce přesahují bělavě pýřité kalichy a tyčinky s čnělkami z nich daleko přečnívají. Plody jsou tvrdky velikosti hrachu, pokryté kotvicovitými osténky.
Poznámka: Severoafghánské a pákistánské populace, popsané jako Solenanthus strictissimus, mají velmi úzké lineární listy zcela nepodobné nominátnímu taxonu a bývají někdy spojovány i s jinými středoasijskými druhy, jako jsou Solenanthus karateginus nebo Solenanthus kokanicus.
Fotografováno dne 16. 6. 2019 (Arménie, Sjunik, průsmyk Meghri, 2550 m)