Syn.: Isatis glauca Gilib., Isatis apetala Opiz, Isatis campestris auct. non Steven.
Čeleď: Brassicaceae – brukvovité
Rozšíření: Původním je tento druh ve Středozemí a jihovýchodní Evropě, druhotně se vyskytuje také ve střední Evropě, na Ukrajině a jihu evropského Ruska, v Pobaltí a jižní Skandinávii. Byl zavlečen i na makaronéský ostrov El Hierro, do Severní Ameriky a středního Chile. Na Sibiři a na Dálném východě se vyskytují příbuzné taxony. U nás je jeho výskyt jen druhotný, setkáme se s ním především v teplejších oblastech.
Ekologie: Roste na železničních náspech, ve starých lomech, podél cest i na narušených xerotermních trávnících. Kvete od května do července.
Popis: Jednoletá až krátkověce vytrvalá bylina, zelená až modrozelená, slabě ojíněná, 50–80(–120) cm vysoká. Lodyha je přímá, v horní polovině větvená, lysá nebo při bázi krátce chlupatá. Přízemní listy vyrůstají v růžici, jsou řapíkaté, obkopinaté, až 15 cm dlouhé, celokrajné, lodyžní listy jsou přisedlé, úzce kopinaté. Květenstvím jsou latovitě větvené hrozny, korunní lístky jsou 3–5 mm dlouhé, na vrcholu zaokrouhlené, žluté. Plodem je šešulka, úzce obvejčitá až eliptická, 15–17 cm dlouhá.
Využití: Až do 18. století byl boryt používán jako barvířská rostlina, vyráběla se z něj indigová modř.
Poznámka: Druh je značně variabilní, především ve tvaru a velikosti plodu. Na našem území se rozlišují dva poddruhy – I. t. subsp. tinctoria, který má plody 2,5–4,5krát delší než široké a I. t. subsp. praecox s plody 2krát delšími než širokými (tento poddruh je uváděn jen z jediné lokality na jižní Moravě).
Fotografováno v červnu 2005 (Česko, Brno, Hády).