Syn.: Mimosa cinerea L., Acacia cinerea (L.) Spreng., Desmanthus cinereus (L.) Willd., Cailliea cinerea (L.) Macbr., Cailliea dichrostachys Guill. et Perr., Mimosa glomerata Forssk., Cailliea glomerata (Forssk.) Macbr., Dichrostachys glomerata (Forssk.) Chiov., Mimosa nutans Pers., Dichrostachys nutans (Pers.) Benth., Desmanthus nutans (Pers.) DC., Desmanthus leptostachys DC., Desmanthus trichostachys DC., Mimosa bicolor Schum., Mimosa sanguinea Bruce, Acacia kalahariensis Schinz, Pithecellobium baroni R. Vig., Dichrostachys caffra Meissn. ex Benth., Dichrostachys forbesii Benth., Dichrostachys lugardiae N. E. Br., Dichrostachys arborea N. E. Br., Dichrostachys platycarpa Welw., Dichrostachys divergens Willd., Dichrostachys nyassana Taub.
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Široký areál druhu se rozkládá ze západní Indonésie přes Indii, Jemen a Etiopii do celé subsaharské Afriky, k západu do Senegalu a Mauritánie, k jihu do Namibie a odtud až k východnímu pobřeží Jihoafrické republiky. Dnes zplaňuje prakticky ve všech suchých tropických oblastech – na Antilách, Maskarénách a v kapském regionu se šíří invazně.
Ekologie: Roste na narušených půdách, na písečných dunách, v savanách, v křovinách a na světlinách sekundárních sezónně opadavých lesů, v ruderálech a při komunikacích, z nížin k 1700 m nadmořské výšky do hor. Diagnostický druh několika asociací svazu Spirostachyo-Acacion tortilis, přičítaného v tropickým jihoafrickým lesosavanám třídy Acacietea tortilis. Kvete v jarních a letních měsících.
Popis: Keře přes 2 m vysoké, rozrůstající se často z kořenových výmladků v neprostupné houštiny, nebo nízké stromy dosahující výšky 6–8 m, s ploše otevřenou korunou. Letorosty pýřité až olysávající, starší větve s brachyblasty (velmi často trnovitými), nesoucími listy a květenství. Listy jsou dvakrát sudozpeřené, obvykle se žlázkami v místech připojení vějířků, lístečky na každém z vějířků až ve 40 párech, lysé anebo i hustě pýřité. Poniklá klasnatá květenství bývají až 8 cm dlouhá a vyrůstají z paždí listů jednotlivě nebo ve svazečcích. Květy jsou drobné, vonné, s mělce pětizubými kalichy a pěti vespod srostlými lístky korunními, ve spodní části klasu jalové s daleko vyčnívajícími slézově růžovými staminodiemi, ve střední části samčí, s deseti vyniklými žlutými tyčinkami, při vrcholu oboupohlavné s tyčinkami a pestíky. Lusky do 10 cm dlouhé, nepukavé, porůznu zkroucené a spletené v klubka; obsahují temně hnědá, stlačená, čočce podobná semena.
Poznámka: Dichrostachys cinerea je extrémně variabilní druh s populacemi rozdělovanými několika poddruhům s řadou variet. Býval v tropech často vysazován pro okrasu, prospívá na nejchudších písčitých i jílovitých půdách, včetně lateritických. Keře jsou prakticky nezničitelné, za extrémního sucha sice opadají, dlouhodobě ale přežívají a z kořenových výmladků rychle regenerují i po požárech, které jejich šíření navíc podporují uvolněním půdy pro vzcházející semena. Větve s tvrdým a trvanlivým dřevem často slouží ke stavbě plotů, jako palivo a k výrobě dřevěného uhlí.
Fotografováno ve dnech 14. 10. 2012 (Zambie, Southern Province, Sinazongwe, 520 m) a 30. 10. 2012 (Lusaka, Chongwe, 1050 m).