Syn.: Crocus boryanus Herb., nom. illeg., Crocus cretensis Körn., Crocus ionicus Herb., Crocus laevigatus var. boryi (J. Gay) Nyman, Crocus laevigatus subsp. boryi (J. Gay) K. Richt., Crocus marathonisius Heldr.
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Pochází ze západu a jihu Řecka, zejména hojně na Peloponésu, také roste na Korfu, Zakynthu, Kythéře a na Krétě, snad k němu patří i nedávno objevené rostliny na Chalkidiki. Několik lokalit leží mimo Řecko, a to v jižní Albánii.
Ekologie: Provází středomořskou vegetaci typu frygana i extenzivní olivové sady, obvykle na vápencovém podloží. Vystupuje do nadmořské výšky asi 1000 m. Kvete od září do prosince.
Popis: Bylina s podzemní hlízkou s tenkým papírovitým obalem, který se od báze rozpadá do souběžných vláken. Listy vyrůstají současně s květy, bývá jich 3–7, čárkovitých, 1–3,5 mm širokých. Květy jsou kalichovité, poměrně velké, bílé, řidčeji s tmavšími proužky na vnější straně, v ústí sytě žluté, okvětní cípy jsou eliptické až obvejčité, 1,5–5 cm dlouhé a 0,4,–2,3 cm široké, na vrcholu tupě špičaté; tyčinky jsou 3, s bílými prašníky; čnělka je oranžová, větvená do více ramen, která jsou na vrcholu třásnitá. Plodem je široce elipsoidní až téměř kulovitá tobolka, 0,5–1 cm dlouhá.
Poznámka: Bílé prašníky, které jsou pro tento druh velmi typické, mají z podzimních východomediteránních šafránů ještě Crocus pulchellus, význačný tmavě žilkovanými, často světle růžovofialovými květy, a velmi podobný, často také bělokvětý Crocus laevigatus, jenž se liší často přítomnými tmavými proužky na vnější straně okvětí, hlouběji dělenými čnělkami a odlišným rozpadáním obalu hlízky.
Fotografovala Eva Rencová, ve dnech 24., 25. a 27. 10. 2018 (Řecko, Peloponés, Messinias, jih poloostrova Mani a Marathea).