Na Zderaze – Zderaz  je zaniklá osada, která se rozkládala na území dnešního Nového Města v Praze. Stávala na Břežské skále, jež byla spolu s okolní zástavbou odstraněna během velké pražské asanace kolem roku 1900. Dnes ji připomíná ulice Na Zderaze, vedoucí od Myslíkovy ulice k ulici Resslově.

Na Zderaze – historie

Místní název Zderaz se podle pověsti odvozuje od Zderada, jména družiníka krále Vratislava. Podle vyprávění renesančního kronikáře Václav Hájka z Libočan zde byl, po zabití princem Břetislavem za urážku během obléhání Brna roku 1091, pochován v kapli sv. Petra a Pavla.

Zderadův syn Letoslav kapli přestavěl na kostel svatých Petra a Pavla. 

Zachovalé a zaniklé památky

Připomínkou na zaniklou osadu jsou dva chrámy: kostel svatého Václava, a kaple Božího hrobu z let 1715-1721, která stojí ve dvoře obestavěna budovami ČVUT. Ke kostelu přiléhal z východní strany hřbitov, z jihozápadu klášterní budovy řádu bosých augustiniánů, později spojené se zderazským Hrádkem a nakonec využívané jako trestnice. Augustiniáni také využívali klášterní budovy křižovníků Strážců Božího hrobu s kostelem sv. Petra a Pavla. Po asanaci z roku 1905 se dochoval pouze farní kostel sv. Václava a kaple Božího hrobu.

Hrádek na Zderaze stával na Břežské skále pod kostelem svatého Václava. Byl postaven Václavem IV.  kolem roku 1380. V době husitských bouří sloužil jako rezidence legáta basilejského koncilu. V 16. století značně zpustl.

Roku 1627 je získal řád bosých augustiniánů od kostela svatého Václava, kteří jej připojili ke svým pozemkům a přestavěli na klášter. Roku 1890 zde vznikla trestnice a v letech 1901–1905 bylo vše zbořeno a hradní skála byla odlámána.

Svatováclavské lázně

Svatováclavské lázně se nacházely zhruba mezi Karlovým náměstím a Václavskou ulicí. Voda zde pramenila na zahradě za domem a byla údajně léčivá. Podle jedné z legend je nechal vystavět císař Karel IV. při budování Nového Města pražského a z úcty k tradici je nazval Svatováclavské. Lázně byly veřejné a z dnešního hlediska velmi primitivně zařízené.

Voda byla personálem do budovy donášena v putnách, zde ohřívána a pak vlévána do jednotlivých van. Roku 1844 byly přestavěny a zmodernizovány, vznikla i prostorná shromažďovací síň. Budovy lázní byly později prodány v exekuční dražbě a zbourány.

Na sever od kostela svatého Václava, v místech ulice Na Zbořenci, stával v klášteře řádu Křižovníků strážců Božího hrobu kostel svatého Petra a Pavla od architekta Jana Blažeje Santiniho, který byl zbořen roku 1905 a ze kterého se dochovala druhá kaple Božího hrobu v této části Prahy. Spolu s kaplí z klášterních budov se dochovalo proboštství, které využívá České vysoké učení technické, a zbytky ambitu v přilehlých domech. Ke klášteru byl později přistavěn Emeritní dům pro zestárlé kněze.

Chrám svatých Cyrila a Metoděje je dalším památným místem. Byl postaven ve 30. letech 18. století jako barokní římskokatolický kostel svatého Karla Boromejského. Dne 29. září 1935 byl kostel slavnostně zasvěcen svatým Cyrilu a Metodějovi a stal se pravoslavným katedrálním kostelem, hlavním chrámem Metropolitní rady České pravoslavné eparchie.

HISTORIE NÁZVU

Václavské náměstí od počátku 19. století do roku 1850

Malé Karlovo náměstí 1850–1869

Na Zderaze 1869–dosud

ADRESA

Na Zderaze 12000 Praha 2 – Nové Město Česká republika

50° 4′ 35.9256″ N, 14° 24′ 59.4648″ E

Zobrazit na mapě: Google mapy

Zdroj: wikipedie.org