Historie obce

Obec Dunice leží ve východní části okresu Benešov, 460 m nad mořem. Podle kruhové stavby obce se předpokládá, že na jejím místě stávalo v 10. století hradiště. Dunice patřily ke královskému majetku tzv. Svatavinu Újezdu, který královna Svatava postoupila darem Vyšehradské kapitule. První písemná zpráva je z r. 1352, kdy toto vlastnictví potvrzuje stvrzovací listina krále Karla IV. Název obce byl pravděpodobně podle jména člena kapitule, ale dá se usoudit, že zakladatelem hradiště mohl být člověk malý, tlustý nebo s velkou hlavou, jelikož Dunice po staročesku znamená "ves lidí Duňových" a duňa znamenalo dýně, tykev nebo kdoule.

Tehdejší obyvatelé měli za úkol udržovat cestu od Senožat ke Křivsoudovu ve sjízdném stavu a starat se o bezpečnost cestujících. Tato cesta byla částí staré cesty Praha - Jihlava a vedla po hranicích Svatavina a biskupského újezdu. Z této povinnosti chodit na opravy cesty se mohl každý za 2 zlaté ročně vykoupit. Obci drželi jako prebendu kanovníci Vyšehradské kapitule až do období husitských válek, poté přešla do rukou Mikuláše Trčky z Lípy, který svůj majetek postupně rozprodával.

V 17. století patřily Dunice ke Křivsoudovskému panství, které tehdy vlastnil vládní rada a nejvyšší komoří Hugo z Hallenoilu, poté jeho syn Jakub Leopold. V této době vedli obyvatelé velice nuzný život, neboť museli zásobovat švédské vojsko, které obsadilo zdejší kraj. Od selského povstání r.1680, kdy byl vypálen Křivsoudovský hrad až do vlády Josefa II. nenastalo žádných velkých změn v obci.

Po zavedení josefínského katastru r.1835 bylo v obci již 18 čísel, uprostřed byla hospoda, kovárna a mlýn na potoce. V čele obce byl až do r. 1848 rychtář a konšelé jmenovaní vrchností. Poté si lidé volili sami ze svého středu členy výboru. V této době tvořili Dunice a Děkanovice jeden celek, měli společnou obecní správu a jmenovali se vždy podle osady, ze které byl starosta. Tak to bylo až do r. 1953, kdy byly obce rozděleny.

Nejvíce obec vyspěla ve 30. letech 20.století, kdy starostoval Josef Vorel z Dunic č. 26. Byl postaven chudobinec, most do vsi, obecní váha, cesta a pomník padlým z 1. světové války. V r.1925 p. Slavík otevřel obchod se smíšeným zbožím.

Velkou pozitivní změnou bylo v r.1940 zavedení elektřiny do vsi a instalace veřejného osvětlení. Svépomocí byla vystavěla garáž pro autobus . V r.1957 bylo založeno zemědělské družstvo, které se v r.1972 sloučilo s družstvem Studený.

V roce 1965 byl založen sbor dobrovolných hasičů. V sedmdesátých letech 20. století, kdy vykonával funkci starosty Jaroslav Dědič, Dunice 24 a místostarostou byl Josef Urbánek, Dunice 17, došlo k velkému rozkvětu obce. V tomto období byla mimo jiné vybudována obecní kanalizace, která slouží doposud. Dále byla vyasfaltována silnice po návsi a k objektům ZD. Také bylo rozvedeno výbojkové osvětlení po celé obci jako první v širokém okolí. V „akci Z“, tj. pomocí všech občanů obce, byla postavena prodejna smíšeného zboží a hasičská zbrojnice. Další velké změny v 70. letech v obci přinesla výstavba vodního díla Želivka.

Byly zatopeny Dolní Kralovice a Zahrádka, spádová města, kam lidé jezdili vyřizovat veškeré potřebné věci. Bývalé okresní město Ledeč nad Sázavou se stalo těžce dostupné. Lidé museli navázat nové vztahy na druhé straně, než byly po staletí zvyklí, ale se všemi obtížemi se vyrovnali. V témže období bylo započato s výstavbou dálnice D1 z Mirošovic do Hořic. Tato výstavba dálnice dala zdejším mužům práci, ale narušila život a klid ve zdejší oblasti. V r. 1977 došlo ke sloučení MNV Dunice a Studený. Dunice se opět osamostatnily v r.1990. V 90. letech byly obci vráceny lesy o výměře 80 ha a proběhla celková rekonstrukce chudobince do dnešní podoby, kde má sídlo obecní úřad.

Obec je členem regionu Posázaví a mikroregionu Želivka.

Na počátku 3.tisíciletí se v obci vystavělo dětské hřiště, jehož součástí je hřiště s asfaltovým povrchem na nohejbal, hřiště fotbalové a hrací prvky pro nejmenší. Provedly se rekonstrukce obecních budov, komunikací i tanečního parketu. Nad prodejnou je nově zařízena sportovní místnost pro mládež. Obec pořídila novou srubovou autobusovou čekárnu a opravila přítok do požární nádrže, dále byl vybudován chodník s lávkou přes potok.