HETEROPNEUSTES FOSSILIS, HETEROPNEUSTIDAE

HETEROPNEUSTES FOSSILIS

BLOCH, 1794

České názvy: pakeříčkovec dvoupásý, pakeříčkovec obecný, keříčkovec dvoupásý, keříčkovec dvojpásý

Anglické názvy: Liver Catfish, Asian Stinging Catfish, Asiatic Brown Catfish

Velké obliby tato ryba dosahovala asi před deseti lety. Obvykle se prodávají mláďata ve velikosti 7-12 cm. Asi od velikosti 15 cm se dá rozlišit pohlaví ryby. V současnosti bývá vidět v akvaristikách jen zřídka. Častěji se můžeme setkat s příbuznou rybou z čeledi Clariidae - s Clarias batrachus (LINNAEUS, 1758) a to nejvíce s její albinotickou nebo dokonce "grošovanou" formou. Od H. fossilis se liší jak velikostí (v akváriu až 60 cm) tak i tím, že hřbetní a tuková ploutev tvoří jeden celek sahající až k ploutvi ocasní.

Clarias batrachus (Walking Catfish) - normálně zbarvený jedinec

Dříve byl Heteropneustes fossilis řazen do čeledi Clariidae, nyní patří do čeledi Heteropneustidae. Žije v Asii: Pákistán, Indie, Bangladéš, Srí Lanka, Thajsko a Laos (jeho výskyt je zaznamenán i v Nepálu). V akváriu jeho velikost nepřesahuje 35 cm (samci 25-27 cm, samice do 35 cm). Jsou to dravci s noční aktivitou. V přírodě jsou tyto ryby mimořádně útočné a napadají člověka i když jím nejsou nijak vyprovokovány. Rybáři se v domovině sumečka obávají a raději jej vyřezávají i s kusem sítě.
Mají přídatné dýchací orgány, které tvoří dva slepé vaky vybíhající z žaberní dutiny oboustranně pod páteří dozadu. Stěna těchto vaků je hustě prokrveny a zde dochází k výměně dýchacích plynů mezi krví a vzduchem nabraným ústy. Díky schopnosti dýchat atmosférický kyslík a mohutné produkci slizu jsou schopni obývat i zcela zabahněné tůně a dokonce v noci šplhat po souši a vyhledávat na ní potravu. Za příznivých podmínek (vysoká vlhkost vzduchu, zastíněné místo) jsou schopni mimo vodu přežít až 16 hodin. Při méně příznivých podmínkách (70% vlhkost vzduchu, teplota vzduchu kolem 30 st. C) přežívají asi 6 hodin.

přídatný dýchací orgán - vzduchový vak
(při vytvoření tohoto obrázku bylo vycházeno z ilustrace RNDr. Miroslava Maleninského)

Nelze se však domnívat, že ryba, která vyskočí z akvária je schopna přežít na suchu 6 hodin. V přírodě v období sucha dochází ke zhoršování parametrů vody postupně (snižuje se množství kyslíku ve vodě, zvyšuje se tvrdost vody) a ryba má dost času se těmto podmínkám přizpůsobit.


Příčný řez dýchacím vakem H. fossilis	Dýchací vak 6 hodin poté, co byla ryba umístěna na souši

(Ram Sanehi Parashar,Tarun Kumar Banerjee (©) 1999)

Popis:

Heterospneustes fossilis má tělo úhořovitého tvaru, které není kryto šupinami. Hlava je shora zploštělá. Ryba má poměrně malé oči, na tlamě se nachází kolem ústního otvoru 4 páry vousků směřující dopředu. Horní a dolní čelist jsou drobně ozubeny. Hřbetní ploutev je krátká a tuková ploutvička úplně chybí. Břišní ploutve jsou malé a za nimi začíná dlouhá ploutev řitní, která končí až v blízkosti ploutve ocasní. Prsní ploutve jsou malé a začínají ostrým trnem do něhož ústí jedové žlázy. Účinky jedu jsou nepříjemné, jed způsobuje bolestivý otok a chvilkové ochrnutí končetiny. U citlivých osob může mít i smrtelné následky. Zbarvení ryb se pohybuje v různých odstínech od šedé přes hnědnou až do černohnědé. Barva ryby souvisí s náladou ryby a teplotou vody v nádrži. Jaroslav Urbančík uvádí, že jsou známi i albíni Hetropneustes fossilis jako ustálená forma. To nemohu osobně potvrdit, dokonce ani v odborné literatuře ani na internetu nelze nalézt jedinou fotografii albinotického jedince. Spíš se domnívám, že by se mohlo jednat o záměnu s Clarias batrachus. Pokud se někde s albínem Heteropneustes fossilis setkáte, dejte mi prosím vědět ! U mláďat jsou na bocích 2 světlé pruhy, které se táhnou po celé délce ryby. U dospělých jedinců jsou pruhy méně zřetelné a vyniknou obvykle jen když je ryba ve stresu.

Pohlavní rozdíly jsou patrné až u větších ryb (15 cm a více). Samice je celkově větší, robustnější a objemnější v břišní oblasti. U samce je tenká urogenitální papila, která je hákovitě prohnutá směrem k řitní ploutvi.

- prsní ploutev s jedovou žlázou

- urogenitální papila samce

Vybavení akvária:

Nádrž by měla mít objem alespoň 150 l. Neboť se jedná o ryby velmi silné, které rády prohledávají dno a hledají v něm potravu, je nejlepší rostliny sázet do malých květináčů nebo misek, jinak je svým pohybem vykoření. Z rostlin lze použít pouze odolné a silné druhy, jemnolisté a drobné rostlinky nemají velkou šanci přežít. Z rostlin je vhodné vytvořit zastíněná místa, kde ryby rády odpočívají přes den. Obvykle leží tak, že se zadní částí těla opírají o dno, kameny nebo kořen a přední část těla směřuje mírně nahoru. Písek lze zvolit jemný až středně hrubý, ale bez ostrých částí. Štěrk není vhodný, protože by si keříčkovci o něj poškodili vousy nebo horní část tlamy.

Je dobré jim vytvořit v akváriu dost úkrytů. V oblibě mají různé jeskyňky, umělé trubky, které se používají např. k odchovu krunýřovců a také kořeny a skalky, kde se zdržují přes den. Hladinu lze pokrýt plovoucími rostlinami, ale část by měla zůstat volná, aby se ryby mohly chodit nadechovat. Osvětlení by mělo být tlumené.

Nejhodnější je chovat keříčkovce v druhovém akváriu ve skupince 6 - 10 kusů. Lze je také kombinovat s rybami přiměřeně velkými (10-15 cm), kterým nebude vadit noční aktivita keříčkovců. Potěr jiných ryb považují za kořist. U mne žili nejprve s pancéřníčky Hoplosternum thoracatum, se sumci Pangasius sutchi, s krunýřovci Ancistrus dolichopterus a v současné době sdílí akvárium s bichirem Erpetoichthys calabaricus.

Voda:

Parametry vody snášejí v širokém rozmezí. Na tvrdosti nezáleží (zvládají hodnoty do 30 dH). Lepší je ovšem voda měkčí až středně tvrdá, s hodnotami pH od 6 do 8. Teplota vody by měla být 21-27 st. C.

Potrava:

Přijímají jakékoliv krmivo a jsou značně žraví. Dávají přednost masité stravě, v oblibě mají sekané drůbeží maso a játra, žížaly, nitěnky, komáří a pakomáří larvy. Přijímají i vločkovaná a granulovaná krmiva. Typické je jejich přecpávání se potravou. Pozor, aby tyto ryby nebyly překrmovány, protože to snižuje jejich chuť ke tření.

Nejoblíbenější potravou jsou živé žížaly a kousky libového masa

Chování ryb:

Přestože to jsou ryby teritoriální, nejlépe se jim daří ve skupince několika ryb. Tak lze dobře pozorovat sociální chování ryb a hierarchii ve skupině. Pokud se v nádrži provedou nějaké úpravy, ryby se ze začátku cítí nejisté. Plavou po nádrži tak, že dominantní samice je v čele, a po jejím boku plave další samice následovaná samcem (obvykle "konvoj" tvoří 3 ryby). Snaží se tím pravděpodobně vyvolat siluetu "velké ryby". Až se seznámí s novým uspořádáním v akváriu, tak zase začnou plavat jednotlivě.

Další vlastností těchto ryb je jejich vzájemná nesnášenlivost a agresivita, která se projevuje především v malých nádržích, ve kterých nemají množnost vytvořit si vlastní teritorium kolem svého úkrytu. Pak může dojít i ke rvačkám, kdy si ryby mohou ukousnout i větší části ploutví, které ale rychle dorůstají. Rozhodně je lepší dospělé ryby chovat ve větších nádržích s větším počtem úkrytů. Mláďata, která byla při vzájemných potyčkách zraněna a úspěšně se uzdravila, už obvykle nedorostou do velikosti svých sourozenců.

Odchov:

V přírodě se vytírají v období dešťů v srpnu až říjnu do jamky ve dně. Samec nebo oba rodiče hlídají snůšku a potěr. Rodičovská péče končí rozplaváním potěru. V akváriu je lze rozmnožit. Chovám Heteropneustes fossilis 13 let. Mám skupinu 6 kusů - 4 samice, 2 samce. Jedná se o nepříbuzné ryby. Poprvé se vytřeli ve věku 4 let a od té doby se pravidelně vytírají 2 krát do roka (leden až březen, červenec až září). Poslední tření proběhlo před rokem, kdy stáří samice bylo 12 let. Uvádí se, že samice v přírodě jsou schopny tření až do věku 13 let. Vždy se mi vytíral pouze dominantní pár (nejsilnější samice a samec).

nahoře samice, dole samec

1. Tření:

Tření je velmi bouřlivé. Ryby nervózně plavou v akváriu, samečci v těsném závěsu za největší samicí. Dotýkají se samice vousky a nevzdalují se od ní dál než na 5 cm. K vlastnímu tření dochází v noci nebo časně ráno. Samec se přitiskne k samičce, která se prohne a vypustí jikry. To se opakuje v pravidelných intervalech až do vyprázdnění samice. Oplozenost jiker je vysoká. Jikry jsou zelené a jejich velikost je přes 1 mm. Je jich velké množství a pokrývají obvykle celé dno nádrže.

2. Péče o jikry a potěr:

Jikry jsou velmi citlivé na zaplísnění a navíc jsou při rychlém pohybu dospělých ryb nasávány filtrem. Proto je doporučuji odsát do středně velké nádrže s jemným vzduchováním a přidat některý protiplísňový přípravek v koncentraci 2 x nižší než doporučuje výrobce. Voda stačí odstátá vodovodní o teplotě kolem 25 st. C. Asi po 10 hodinách lze pozorovat hlavu, oči a páteř budoucího potěru. K vykulení dojde asi za 24 hodin. Potěr je béžový s výrazným zeleným žloutkovým váčkem. Po strávení žloutkového váčku se musí začít s krmením potěru. Já používám vařený žloutek, který rozetřu ve vodě a vytvořím tak jemnou "mlhu", prachové krmivo pro potěr a drobné nitěnky, které získám přecezením přes síťky s různou velikostí ok.

Krmí se několikrát denně a vždy takovým množstvím, které dokáže potěr zkonzumovat do 5 minut. Zbytek potravy se odsaje, aby nekazil vodu. Dvě třetiny vody se mění každý den za čistou odstátou vodovodní o stejné teplotě jako je v nádrži. Maximální výška hladina by měla být 15 cm, protože potěr se snaží nadechovat u hladiny a zbytečně by se vysiloval. Potěr roste velmi rychle a nerovnoměrně. Asi ve 3 cm délky už jsou ryby podobné svým rodičům a to i včetně zabarvení. Jsou aktivní i přes den. Když dosáhnou 5 cm (což je při dobré péči a hlavně krmení živou potravou asi za dva měsíce) lze je přemístit do akvária s dospělými rybami, které je nijak nenapadají.

3. Příprava ryb ke tření:

To lze provést mnoha způsoby. Uvedu ty postupy, které mám v praxi ověřené. (Krok A lze použít buď samostatně nebo provést nejprve A a pak B).

A Ovlivnění teploty a složení vody v akváriu
V akváriu udržuji teplotu na 25 st. C a měním pouze malou část vody 2 krát do měsíce. Jestliže chci stimulovat tření, tak vyměním 2/3 vody v akváriu za čerstvou o 5 stupňů chladnější vodovodní vodu.
B Letnění ryb
V létě, když teploty neklesají v noci pod 16 st. C, lze umístit samice do větších sudů nebo nádob (ne kovových!) s čistou dešťovou vodou. Pravidla pro použití dešťové vody jsou popsána v mnoha akvaristických příručkách. Uvedu proto jen základní: při odchytávání vody používat vodu až po půl hodině deště, kdy už voda neobsahuje větší množství nečistot; okap by měl být umělohmotný a ne kovový. Ve vodě se vylíhne za čas množství larev komárů, kterými se potom keříčkovci živí. To platí i o hmyzu, který do vody napadá. Ryby přikrmuji pouze občas a to patentkami. Samice by neměly být před třením překrmovány. Koncem srpna se samice přemístí do akvária k samečkům a následuje krok A. Do týdne obvykle dojde ke tření.

jikrami zaplněná samice připravená ke tření

4. Hormonální stimulace:

Hormonální stimulaci neprovádím, ale podrobné informace lze najít např. v knize "Akvaristika - Jak chovat tropické ryby jinak a lépe" (Jaroslav Hofmann, Jindřich Novák). Doporučuji pozorně pročíst zejména kapitoly "Způsoby rozmnožování akvarijních ryb" a "Umělé rozmnožování a umělé odchovy akvarijních ryb". Dovolím si citovat z druhé z nich: "Experimentálně bylo dokázáno, že u keříčkovce dvoupásého (Heteropneustes fossilis) působí gonadotropin z hypofýzy především na interrenální tkáň, kde stimuluje produkci kortikosteroidů. Ty pak, vedle svých dalších specifických funkcí v organismu, indukují též zrání oocytů. K indukci tření se používá především kortizol (65-225 mg/kg tělní hmotnosti), kortikosteron (53-225 mg/kg) a dezoxikortikosteron (50 ml/kg)."

V literatuře se uvádí pokusy s gonadotropním hormonem D-Lys6.

Domnívám se, že u hormonální stimulace u tohoto druhu převažují spíše negativa a pokud lze vyvolat tření běžnými prostředky je zbytečné používat ke stimulaci hormony. Pokud se přesto rozhodnete pro experimentovaní s hormonální stimulací u Heteropneustes fossilis, pamatujte na zvýšenou opatrnost při manipulaci s rybami - můžete se snadno zranit o paprsky s jedovými žlázami.

Pár poznámek na závěr:

K přelovování je nejlepší použít igelitové nebo mikrotenové sáčky. V síťce se totiž ryby často zachytí o paprsky ploutví a pak nezbývá nic jiného, než je opatrně ze síťky vystřihnout.

Za celou dobu, co se zabývám chovem Heteropneustes fossilis se mi stalo pouze jednou, že došlo ke zranění o paprsek prsní ploutve samice. Bylo to v období kdy se ryby třely a mně se při úpravách v akváriu podařilo nechtěně rukou přitlačit rybu na stěnu jeskyňky. V místě zranění se rychle vytvořil bolestivý otok a místo bylo asi týden citlivé na dotyk.
Uvádí se, že pokud dojde k poranění, je třeba ranku vymýt co nejteplejší vodou.

Keříčkovci dvoupásému je velmi podobný pakeříčkovec malooký - Heteropneustes microps (GÜNTHER, 1864). Je menší a řitní ploutev má spojenou s ploutví ocasní. Je uveden v Červené knize. Názory ichtyologů se ale na H. microps jako samostatný druh různí. Např. Rohan Pethiyagoda a Mohomed M. Bahir uvádí, že H. microps se nevyskytuje v přírodě samostatně, ale nachází se ve skupinkách spolu s H. fossilis. Jeho podíl ve skupinách tvoří asi 2%. Mohlo by se jedna o abnormální srůst řitní a ocasní ploutve s jakým se můžeme občas setkat např. u Clarias brachysoma (GÜNTHER, 1864). I u H. fossilis v případě poranění v místě mezi řitní a ocasní ploutví často dochází po regeneraci ploutví k jejich srůstu aniž bychom mohli pozorovat jakoukoliv známku předchozího zranění.

Z příbuzné čeledi Clariidae se k nám dováží kromě dříve zmiňovaného Clarias batrachus ještě Clarias angolensis (STEINDACHNER, 1866), který žije v deltě Nigeru, Kamerunu, Gabunu, Kongu a v Angole a to jak ve sladkých, tak i brakických vodách. Dorůstá do 35 cm. Má světle hnědou barvu s malými béžovými skvrnami. Pohlavní rozdíly nejsou známy. V zajetí se pravděpodobně ještě nerozmnožil.

V jezeru Malawi žije pohromadě asi 15 druhů keříčkovců (Clarias). Tři druhy jsou menší (C. mellandi - 30 cm, C. mossambicus - 65 cm a C. theodorae - 22 cm). Zbývajících dvanáct druhů jsou ryby velké (70 - 150 cm) a jsou zde endemitní. P.B.N. Jackson pro ně vytvořil nový rod Bathyclarias. Jsou to dravci a každý druh dává přednost určitému typu potravy. B. nyasensis a B. loweae se živí zooplanktonem, který filtrují přes žaberní tyčinky. Podrobné informace o nich lze např. na : těchto internetových stránkách.

Ke známějším africkým druhům patří ještě C. anguillaris (75 cm) a C. lazera (120 cm).

pohled do společné nádrže

Použitá literatura:

Rudolf Zukal: "Clarias angolensis", A+t, 1972, číslo 1

Jindřich Novák, Jaroslav Hofmann: "Umělé rozmnožování", A+t, 1990, číslo 8

Jaroslav Hofmann: "Vzácní sumci v našich akváriích", A+t, 1990, číslo 8

Jaroslav Urbančík: "Keříčkovec dvoupásý - Heteropneustes fossilis", A+t, 1990, číslo 9

Jaroslav Hofmann, Jindřich Novák: "Akvaristika - Jak chovat tropické ryby jinak a lépe", 1996

Jaroslav Hofmann: "Keříčkovec dvoupásý", A+t, 1998, číslo

Jaroslav Hofmann, Jindřich Novák: "Velký atlas akvarijních ryb", 1998

Wally Kahl, Burkard Kahl, Dieter Vogt: "Velký obrazový atlas - Akvarijní ryby", 1999

Ram Sanehi Parashar,Tarun Kumar Banerjee: "Response of aerial respiratory organs of the air-breathing catfish Heteropneustes fossilis (Bloch)to extreme stress of desiccation",Veterinarski arhiv, 1999, číslo 69

Jaroslav Hofmann, Jindřich Novák: "Akvárium sladkovodní a mořské",1999

Jaroslav Hofmann: "Odjinud (článek o albinismu u ryb)", A+t, 2000

Martin Rose: "Neobvyklé ryby - Keříčkovci z Malawi", A+t, 2000

Rohan Pethiyagoda, Mohomed M. Bahir: "Heteropneustes microps, a junior synonym of H. fossilis (Osteichthyes: Heteropneustidae)"

Internetové zdroje:

www.planetcatfish.com

www.aquariacentral.com

www.planetcatfish.com (Clarias batrachus)

www.scotcat.com (Clarias batrachus)